19 C 84/2022

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Stehlik Vodrážkovou ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupený advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 pro zaplacení 524 217,80 Kčs příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 439 217,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14 % ročně z částky 464.217,80 Kč od 2. 12. 2022 do 12. 9. 2023,z částky 459.217,80 Kč od 13. 9. 2023 do 17. 10. 2023,z částky 449.217,80 Kč od 18. 10. 2023 do 23. 11. 2023,z částky 444 217,80 Kč od 24. 11. 2023 do 4. 1. 2024 az částky 439 217,80 Kč od 5. 1. 2024 do zaplacení,a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 85 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení za období od 23. 11. 2016 do 1. 12. 2023 se řízení zastavuje.

III. Žalobci se vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 250 Kč, která mu po právní moci tohoto rozsudku bude vyplacena z účtu Okresního soudu v Berouně.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 21 961 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce, , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, advokáta.

1. Žalobce se domáhal vydání soudního rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 524 217,80 Kč s příslušenstvím spočívajícím v úroku z prodlení. Žalobu odůvodnil takto: Rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 25. 11. 2014, č. j. 107 EC 22/2011 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2015, č. j. 21 Co 303/2015 byla účastníkům řízení uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně společnosti , právnická osoba, . částku 1 000 000 Kč, náklady řízení před soudem I. stupně ve výši 129 109,54 Kč a náklady odvolacího řízení ve výši 19 326,12 Kč. Žalobce jako společně a nerozdílně zavázaný dlužník zaplatil dne 17. 2. 2016 společnosti , právnická osoba, . celou jistinu ve výši 1 000 000 Kč jakož i náklady soudního řízení ve výši 148 435,66 Kč. Žalobce tak má proti žalovanému z titulu neuhrazené náhrady podílu spoludlužníka pohledávku v uvedené výši. Žalovaný na svůj dluh žalobci uhradil do dne podání žaloby částku 30 000 Kč dne 22. 11. 2018 a částku 20 000 Kč dne 6. 12. 2018. Dne 23. 11. 2016 žalovaný dluh písemně uznal. Od 23. 11. 2016 je tak povinen z dlužné částky platit zákonný úrok z prodlení. Žalobce v průběhu řízení vzal žalobu částečně zpět, a to co do částky 85 000 Kč představující sumu dílčích plnění žalovaného na jeho dluh. Doplnil, že uplatnil svou pohledávku za žalovaným předmětnou žalobou až přibližně po 8 letech od doby, kdy zaplatil plnění, které měl hradit žalovaný, pročež nelze tvrdit, že by svou pohledávku za žalovaným vymáhal nepřiměřeně brzy. Výzvu k úhradě posílal žalobce žalovanému na adresu, která byla uvedena v uznání dluhu, a pak i na jiné adresy. V průběhu řízení žalobce navrhl, aby byla připuštěna změna žalobního petitu, pokud jde o příslušenství žalované částky, tak, že se domáhá přisouzení úroku z prodlení ve výši 14 % ročně z částky 464 217,80 Kč od 2. 12. 2022 do 12. 9. 2023, dále z částky 459 217,80 Kč od 13. 9. 2023 do 17. 10. 2023, dále z částky 449 217,80 Kč od 18. 10. 2023 do 23. 11. 2023, dále z částky 444 217,80 Kč od 24. 11. 2023 do 4. 1. 2024 a konečně z částky 439 217,80 Kč od 5. 1. 2024 do zaplacení, s tím, že zbývající úrok z prodlení bere zpět. Usnesením vyhlášeným při ústním jednání konaném dne 9. 1. 2024 byla navržená změna žalobního petitu připuštěna. Žalobce (ve znění závěrečného návrhu) navrhl, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci částku 439 217,80 Kč s úrokem z prodlení dle usnesení o připuštění změny žalobního petitu.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Namítal, že z listiny označené jako uznání závazku ze dne 23. 11. 2016 je zcela zřejmé, že splatnost žalobou tvrzeného nároku doposud nenastala, neboť mezi žalobcem a žalovaným byla stanovena splatnost závazku na 10 let ode dne podpisu. Z tohoto důvodu má žalovaný za to, že žaloba je předčasná. Uvedl dále, že poštu si přebírá a není si vědom, že by mu v roce 2018 přišla výzva k úhradě žalované částky. Navíc je nestandardní, že by výzva měla být v roce 2018 a podání žaloby téměř o 5 let později. Žalovaný tvrdí, že to byl sám žalobce, kdo v textu uznání dluhu použil termín „nejpozději do“. Pokud žalobce očekával, že bude spláceno průběžně, mělo to být v uznání dluhu zachyceno. Žalovaný by proto neměl být v prodlení, i kdyby do současné doby nezaplatil na pohledávku vůbec nic. Svůj dluh žalobci splácel podle svých možností a schopností, avšak i kdyby dosud neplatil vůbec nic, do prodlení by se nedostal. Vycházel z toho, že má před sebou ještě 2 roky k možnému plnění, tzn. do konce roku 2026. Žalovaný dále navrhl, aby v případě, že by žalobě bylo vyhověno, mu bylo umožněno plnit žalobci ve splátkách, a to s ohledem na možnosti jeho splácení a uznání dluhu, které učinil.

3. Mezi účastníky řízení je nesporné, že žalobce a žalovaný vystupovali jako žalovaní v řízení vedeném u Okresního soudu v Berouně pod spisovou značkou 107 EC 22/2011, jehož předmětem řízení byla pohledávka společnosti , právnická osoba, . ve výši 1 000 000 Kč. Rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 24. 11. 2014, č. j. 107 EC 22/2011-226, bylo žalovaným uloženo zaplatit žalobci společně a nerozdílně 1 000 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a současně nahradit žalobci náklady řízení ve výši 129 107,54 Kč. Rozsudkem Krajského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 5. 11. 2015, č. j. 21Co 303/2015-266, byl prvostupňový rozsudek potvrzen a žalovaným bylo uloženo společně a nerozdílně zaplatit žalobci 19 326,12 Kč. Oba tyto rozsudky nabyly právní moci dne 10. 2. 2016.

4. Dále je mezi účastníky řízení nesporné, že celou pohledávku žalobci, společnosti , právnická osoba, ., k jejíž úhradě byli žalobce a žalovaní společně a nerozdílně povinni, zaplatil žalobce.

5. Tato skutková okolnost zcela koresponduje z výpisu z účtu žalobce č. , č. účtu, , z nějž bylo zjištěno, že žalobce dne 17. 2. 2016 zaplatil na účet č. , č. účtu, částku 1 000 000 Kč a dále na účet č. , č. účtu, částku 148 516,68 Kč.

6. Na základě provedeného dokazování soud dále zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti:Z uznání dluhu ze dne 23. 11. 2016 soud zjistil, že žalovaný uznal svůj dluh ve výši 574 217,80 Kč vůči žalobci co do důvodu i výše a zavázal se dlužnou částku uhradit nejpozději do 10 let od podpisu tohoto uznání. V uznání dluhu se uvádí bydliště žalovaného na adrese , adresa, a dále adresa jeho tzv. trvalého pobytu – , adresa, .Z e-mailové komunikace vedené mezi účastníky soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce navrhoval, aby žalovaný učinil uznání dluhu, přičemž v této komunikace zmiňuje, že si je žalobce vědom složité finanční situace žalovaného. V e-mail ze dne 18. 2. 2016 právní zástupce žalobce navrhuje vyhotovení jednoduchého právního dokumentu, který by obsahoval regresní závazek žalovaného k úhradě poloviny částek uhrazených žalobcem a poukazuje na to, že tento nárok vyplývá přímo ze zákona a promlčí se za 10 let. Uvádí dále, že žalovaný aktuálně neuváděl platební kalendář nýbrž pouze ujednání o splatnosti ½ z celého plnění uhrazeného žalobcem, a to „v době 10 let od teď“.Z dopisu ze dne 26. 2. 2018 bylo zjištěno, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky 574 217,80 Kč. Z kopie obálky k výzvě vyplývá, že byla žalovanému zasílána na adresu , adresa, . Žalovanému nebyla doručena; na obálce je vyznačeno „na uvedené adrese neznámý“. Žalobce v průběhu řízení doplnil, že nemůže doložit, že žalovanému zasílal výzvu k zaplacení žalované částky i na jiné adresy.

7. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci:Rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 25. 11. 2014, č. j. 107 EC 22/2011, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 05. 11. 2015, č. j. 21 Co 303/2015, byla žalobci a žalovanému uložena povinnost zaplatit společnosti , právnická osoba, . společně a nerozdílně částku 1 000 000 Kč a náklady řízení před soudem I. stupně ve výši 129 109,54 Kč a náklady odvolacího řízení ve výši 19 326,12 Kč. Tyto částky zaplatil dne 17. 2. 2016 společnosti , právnická osoba, . žalobce. Žalovaný dne 23. 11. 2016 písemně co do důvodu i výše uznal dluh vůči žalobci ve výši 574 217,80 Kč a zavázal se dlužnou částku uhradit nejpozději do 10 let od podpisu tohoto uznání. K zaplacení dlužné částky vyzval žalobce žalovaného písemnou výzvou ze dne 26. 2. 2018, kterou žalovanému zaslal na adresu , adresa, . Žalovaný v mezidobí zaplatil žalobci na svůj dluh celkem 85 000 Kč, a to dne 23. 11. 2018 částku 30 000 Kč, dne 6. 12. 2018 částku 20 000 Kč, dne 22. 3. 2019 částku 10 000 Kč, dne 22. 8. 2019 částku 10 000 Kč, dne 5. 12. 2019 částku 20 000 Kč, dne 23. 7. 2020 částku 20 000 Kč, dne 23. 11. 2023 částku 5 000 Kč a dne 4. 1. 2024 částku 5 000 Kč.

8. Podle ustanovení § 1872 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění (dále jen o. z.) je-li několik dlužníků zavázáno plnit společně a nerozdílně, jsou povinni plnit jeden za všechny a všichni za jednoho. Věřitel může požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část na všech spoludlužnících, jen na některých, nebo na kterémkoli ze spoludlužníků.

9. Podle ustanovení § 1876 odst. 2 o. z. vyrovnal-li spoludlužník více, než činí jeho podíl, náleží od ostatních spoludlužníků náhrada. Nemůže-li některý ze spoludlužníků splnit, rozvrhne se jeho podíl poměrným dílem na všechny ostatní.

10. Podle ustanovení § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

11. Podle ustanovení § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.

12. Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

13. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle ustanovení § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

15. Na základě zjištěného skutkového stavu, tak jak byl výše popsán, uzavřel soud, že žalobou uplatněný nárok žalobce je po právu.

16. Žalovaný nárok je svojí povahou nárokem regresním, neboť představuje náhradu plnění, k němuž byl povinen žalovaný, které však za žalovaného uhradil věřiteli žalobce. Tento nárok sám o sobě byl mezi účastníky řízení nesporný; nebylo sporu ani o jeho důvodu ani o jeho výši. Pokud jde o výši, nebylo prokázáno (ba ani tvrzeno), že povinnost účastníků řízení (jakožto solidárně zavázaných dlužníků) k úhradě pohledávky společnosti , právnická osoba, . by se mezi nimi navzájem měla vypořádávat jiným poměrem než 1 :

1. S tím koresponduje uznání dluhu žalovaným, který uznal (a zavázal se zaplatit) žalobci částku odpovídající jedné polovině plnění, které žalobce věřiteli poskytl.

17. Předmětem sporu tak byla pouze otázka, zda regresní pohledávka žalobce za žalovaným je již splatná, tzn. zda již žalovanému vznikla povinnost plnit žalobci, a navazující otázka zda se tak žalovaný dostal do prodlení s plněním svého dluhu, tzn. v konečném důsledku, zda je žaloba podána předčasně či nikoliv.

18. V uznání dluhu ze dne 23. 11. 2016 žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobci ve výši 524 217,80 Kč a současně se zavázal tuto dlužnu částku žalobci zaplatit nejpozději do 10 let od podpisu tohoto uznání.

19. Soud při svých úvahách vycházel z toho, že uznání dluhu je instrumentem, který posiluje postavení věřitele. Jde o utvrzení dluhu. K uznání dluhu může dojít jednostranným právním jednáním nebo ve smlouvě. Odlišným institutem je čas plnění. Ten je typicky určen dohodou stran závazku. Nedohodnou-li si strany čas plnění a čas plnění nevyplývá ani ze zákona či jiného obecně závazného předpisu, řeší ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. podmínky, za nichž má věřitel právo plnění požadovat (vyzvat k plnění).

20. Předmětné uznání dluhu ze dne 23. 11. 2016 je jednostranným právním jednáním žalovaného. Jakkoliv je zřejmé, že toto uznání bylo učiněno v souvislosti s předchozí e-mailové komunikací účastníků řízení, nelze dovodit, že by bylo ujednáním účastníků o splatnosti dluhu žalovaného (o čase plnění). Závazek žalovaného, který je v uznání dluhu obsažen, tj. že žalovaný žalobci zaplatí předmětnou částku do 10 let od podpisu uznání dluhu, nemůže substituovat dvoustranné ujednání subjektů právního vztahu. Ze skutečnosti, že žalobce sám desetiletou splatnost dluhu ve svém e-mailu ze dne 18. 2. 2016 navrhoval, závěr o tom, že o tři čtvrtě roku později, kdy žalovaný uznání dluhu učinil, došlo k ujednání stran o čase plnění, učinit nelze. Jinými slovy řečeno: uznání dluhu jako jednostranné právní jednání bylo v daném případě učiněno řádně a platně. Není však dvoustranným ujednáním účastníků o čase plnění (splatnosti) dluhu. Současně nebylo prokázáno (ba ani tvrzeno), že by zde bylo jiné dvoustranné právní jednání účastníků, kterým by byl čas plnění ujednán.

21. S ohledem na závěry prezentované v předchozím odstavci řídí se čas plnění dluhu žalovaného ustanovením § 1958 odst. 2 o. z. Žalobce neprokázal, že by před zahájením řízení vyzýval žalovaného k plnění dluhu jinou výzvou než ze dne 26. 2. 2018. Tato výzva však žalovanému zcela evidentně nebyla doručena, neboť byla Českou poštou s. p. vrácena žalobci jako nedoručená s vyznačením „na uvedené adrese neznámý“. Z adresy uvedené na obálce je přitom zřejmé, že byla zasílána na adresu odlišnou od adresy uvedené na uznání dluhu, jakož i od adresy tzv. trvalého pobytu žalovaného. Z tohoto důvodu nelze uzavřít, že by se výzva dostala do dispoziční sféry žalovaného a že by proto zakládala vznik povinnosti žalovaného plnit bez zbytečného odkladu ve smyslu § 1958 odst. 2 in fine o. z. Za této situace tak za výzvu žalobce k plnění lze považovat až žalobu, kterou bylo zahájeno toto řízení.

22. Se zřetelem k výše uvedenému uzavřel soud, že žaloba je podána po právu, neboť za situace, kdy jednostranný závazek žalovaného o datu, do nějž dluh zaplatí, není pro stanovení času plnění relevantní, a při současné absenci dvoustranného ujednání účastníků o splatnosti, učinil soud závěr o tom, že splatnost dluhu nastala doručením žaloby žalovanému. Soud proto vyhověl žalobě a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 439 217,80 Kč představující dluh žalovaného ponížený o částku 85 000 Kč, kteroužto žalovaný žalobci v 8 dílčích plněních zaplatil.

23. S plněním dluhu ve výši 464 217,80 Kč se žalovaný ke dni 1. 12. 2022 dostal do prodlení, v důsledku čehož žalobci vzniklo právo na úrok z prodlení, kterého se žalobce domáhá v zákonné výši. Výše úroku z prodlení stanovená obecně závazným předpisem u předmětné pohledávky v návaznosti na počátek doby prodlení odpovídá sazbě 14 % ročně. S přihlédnutím k částečnému zpětvzetí žaloby uložil soud žalovanému zaplatit žalobci částku 439 217,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14 % ročně z částky 464.217,80 Kč od 2. 12. 2022 do 12. 9. 2023, z částky 459.217,80 Kč od 13. 9. 2023 do 17. 10. 2023, z částky 449.217,80 Kč od 18. 10. 2023 do 23. 11. 2023, z částky 444 217,80 Kč od 24. 11. 2023 do 4. 1. 2024 a z částky 439 217,80 Kč od 5. 1. 2024 do zaplacení (výrok I.) a co do částky 85 000 Kč s úrokem z prodlení řízení podle § 96 odst. 2, 4 o. s. ř. zastavil (výrok II.).

24. Při rozhodování o lhůtě k plnění vycházel soud z ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. Přihlédl k tomu, že žalobce nepřistupoval k uplatnění svého nároku žalobou na plnění nepřiměřeně brzy. Předžalobní výzvu (na nesprávnou adresu) zasílal žalovanému po ca dvou letech od e-mailové korespondence účastníků o úhradě dluhu a více než rok po podepsání uznání dluhu žalovaným, když v této době na pohledávku nebylo zaplaceno ničeho. Je tak zřejmý vstřícný přístup žalobce, který poskytoval žalovanému prostor splácet podle jeho možností. K podání žaloby žalobce přistoupil 25. 10. 2022 v době, kdy na celkovou pohledávku bylo žalovaným zaplaceno 75 000 Kč, přičemž poslední splátka byla uhrazena více než dva roky před tímto okamžikem. Soud uzavřel, že samotná okolnost, že žalovaný byl v tomto řízení osvobozen od placení soudních poplatků v rozsahu 50 %, důvod pro poskytnutí možnosti plnit ve splátkách nezakládá. Neshledal důvod pro stanovení delší lhůty než 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

25. Podle ustanovení § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění vrátí soud z účtu soudu zaplacený soudní poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. Vzhledem k tomu se žalobci vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 250 Kč.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 o. s. ř. Žalobce byl v řízení procesně zcela úspěšný, resp. v části, v níž bylo řízení zastaveno, šlo o zastavení řízení o důvodně podané žalobě. Žalobcovy náklady účelně vynaložené k uplatňování práva představuje pouze soudní poplatek ve výši 21 961 Kč (po snížení o část vrácenou v souvislosti s částečným zpětvzetím žaloby). Dalších nákladů řízení se žalobce výslovně vzdal. Soud současně vycházel z toho, že osvobození žalovaného od soudních poplatků v rozsahu 50 % nemá (i s přihlédnutím k tomu, že žalobce neuplatnil jiné náklady než zaplacený soudní poplatek) na přiznanou výši náhrady nákladů řízení žádný vliv. K náhradně nákladů řízení byla stanovena shodná pariční lhůta jako pro pohledávku s příslušenstvím, která je předmětem tohoto řízení (srov. odstavec 24) tohoto odůvodnění) a zákonné místo placení (§ 149 o. s. ř.).