19 C 84/2023

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Stehlik Vodrážkovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného t. č. Anonymizováno zastoupený opatrovníkem pro řízení advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení částky 24 436 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 24 436 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 11. 2. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1 726 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 24 436 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené poskytnuté zdravotní péče. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovanému v období od 9. 12. 2022 do 15. 12. 2022 poskytla zdravotní péči, včetně hospitalizace ve svém zdravotnickém zařízení na Stomatologické klinice. Náklady byly vyúčtovány fakturou č. , hodnota, ze dne 10. 1. 2023, splatnou dne 10. 2. 2023, částkou ve výši 24 436 Kč. Žalobkyně uvedla, že vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný, státní příslušník Polska, nedoložil platný průkaz zdravotního pojištění, je povinen uhradit náklady poskytnutých zdravotních služeb sám (§ 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, ve znění pozdějších předpisů). Žalobkyně zaslala žalovanému dne 17. 10. 2023 výzvu k zaplacení dlužné částky za poskytnutou zdravotní péči. Žalovaný však dlužnou částku neuhradil., právnická osoba, ohledem na skutečnost, že žalovaný je cizím státním příslušníkem, konkrétně občanem Polské republiky, zkoumal soud nejprve, zda je dána pravomoc českých justičních orgánů k rozhodování této věci a otázku rozhodného práva. Vycházel přitom Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), a to konkrétně z jeho článku 4 bod 1 a z článku 17 bod 1 písm. c) a článku 18 bod 2 nařízení Brusel I bis. Uzavřel, že s ohledem na místo obvyklého pobytu žalovaného v době uzavření smlouvy, když současně nebylo vyloučeno, že by bylo místem jeho obvyklého bydliště i v době zahájení řízení, je dána pravomoc soudů České republiky k projednání a rozhodnutí této věci. Při zkoumání otázky rozhodného práva soud uzavřel, že s ohledem na místo uzavření smluv se práva a povinnosti účastníků řídí právem České republiky.

3. Usnesením Okresního soudu v Berouně ze dne 27. 8. 2024, č. j. , spisová značka, , byl žalovanému, jehož pobyt není znám, ustanoven opatrovník pro řízení , Jméno advokátky, , advokátka.

4. Opatrovnice žalovaného uvedla, že po seznámení s listinnými důkazy založenými ve spise nemá proti žalobou uplatněnému nároku co namítnout.

5. Soud provedl dokazování fakturou č. , hodnota, ze dne 10. 1. 2023 vystavenou na částku 24 436 Kč, osobním účtem pacienta (žalovaného), souhlasem žalovaného s hospitalizací ze dne 9. 12. 2023, hlášením , podezřelý výraz, o léčení cizího státního příslušníka, prohlášením o uznání dluhu ze dne 9. 12. 2023 znějící na částku 1 000 Kč a 30 000 Kč, jakož i předžalobní upomínkou ze dne 11. 10. 2023.

6. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci: Žalovanému byla v období od 9. 12. 2022 do 15. 12. 2022 poskytnuta zdravotní péče, včetně hospitalizace na Stomatologické klinice žalobkyně. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný nebyl v předmětné době zdravotně pojištěn, vznikl žalobkyni nárok na náhradu nákladů spojených s jeho ošetřením včetně hospitalizace. Poskytnutou zdravotní péči žalobkyně žalovanému vyúčtovala fakturou č. , hodnota, , znějící na částku 24 436 Kč vystavenou dne 11. 1. 2023, přičemž splatnost faktury byla stanovena na den 10. 2. 2023. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 24 436 Kč dopisem ze dne 11. 10. 2023 do 15 dnů ode dne doručení výzvy a s upozorněním na vymáhání dlužné pohledávky soudní cestou. Protože žalovaný na tuto výzvu nereagoval a dlužnou částku neuhradil, je se splněním své povinnosti v prodlení.

7. Podle ustanovení § 41, odst. 1 c) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách v platném znění, uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem.

8. Podle ustanovení § 45, odst. 2 a) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách v platném znění, je poskytovatel povinen informovat pacienta o ceně poskytovaných zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění, a to před jejich poskytnutím, a vystavit účet za uhrazené zdravotní služby, nestanoví-li jiný právní předpis jinak.

9. Ve smyslu ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného ode dne 1. 1. 2014, může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je s účinností ode dne 1. 1. 2014 (tedy od prvého dne prodlení dlužníka s peněžitým plněním) nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

10. Na podkladě shora uvedených skutečností soud v daném případě dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Z výše citovaných listin vzal soud za prokázané, že žalobkyni, jakožto zdravotnickému zařízení, vznikl vůči žalovanému nárok na zaplacení nákladů spojených s poskytnutými zdravotními službami na oddělení žalobkyně v období od 9. 12. 2022 do 15. 12. 2022 ve výši 24 436 Kč, neboť žalovaný nedoložil žádné doklady prokazující, že je pojištěncem v souladu se zákonem č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Žalovanému tak vznikla povinnost uhradit žalobkyni cenu poskytnutých zdravotních služeb ze svých zdrojů. Žalovaný dlužnou částku ve výši 24 436 Kč do dnešního dne žalobkyni neuhradil, vůči nároku uplatněnému podanou žalobou neuplatnil žádnou obranu, ve věci se nevyjádřil, a soud tedy neměl žádné pochybnosti o oprávněnosti žalovaného nároku. Ze všech uvedených důvodů tedy soud žalobě v plném rozsahu vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku, přičemž žalobkyni zároveň přiznal i příslušenství žalované pohledávky, a to úrok z prodlení v zákonné výši počínaje ode dne následujícího po dni splatnosti faktury, tj. ode dne 11. 2. 2023 do zaplacení. Třídenní lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení, ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 726 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 222 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které žalobkyni náleží částka 300 Kč představující 100 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky (podání žaloby, předžalobní výzva k plnění, účast na jednání dne 7. 1. 2025) a náhradu hotových výdajů představující cestovné ve výši 204 Kč (2 x 102 Kč) za cestu k jednání soudu a zpět. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za jeden úkon spočívající v písemném podání ve věci ze dne 10. 1. 2024, neboť nešlo o účelně vynaložený úkon ve věci samé (jednalo se pouze o sdělení týkající se ověření identity žalovaného). Třídenní lhůta k plnění byla rovněž stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť nebyly shledány důvody pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).