207 C 15/2022

Plný text

Okresní soud v Bruntále - pobočka v Krnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Kotrlovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 17 629,61 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 963 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 963 Kč od 19. 10. 2016 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč splatných vždy do 15. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba, co do částky 10 666,61 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 666,61 Kč ve výši 8,05 % ročně od 19. 10. 2016 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá na žalované zaplacení částky 17 629,61 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 22.9.2015 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě níž byl žalované poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr 20 000 Kč, který byl vyplacen dne 25.9.2015. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 109,29 % řádně a včas splácet v 36 měsíčních splátkách ve výši 1425 Kč spatných k 17. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem říjen 2015. Žalovaná se zavázala uhradit žalobci částku ve výši 51 300 Kč. Před uzavřením byla věřitelem řádné prověřena úvěruschopnost žalované, a to na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňující posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Žalovaná do data zesplatnění uhradila celkem 13 037 Kč. Po zesplatnění neuhradila nic. Podle bodu [číslo] smluvních ujednání smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 41 115 Kč byla povinna uhradit žalobkyni v den následující po dni zesplatnění úvěru. Na základě uzavřené smlouvy žalovaná dluží: částku odpovídající nové jistině úvěru v celkové výši 17629,61 Kč s příslušenstvím, a to zákonným úrokem z prodlení od data následujícího po zesplatnění.

2. Na výzvu soudu k doplnění skutkových tvrzení k přezkoumání úvěru schopnosti žalované v návaznosti na ust. § 9 odst. l zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a doložení důkazů uvedla, že žalobkyně, jako poskytovatel úvěru splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péči posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Z dokladů o příjmech vyplynulo, že celkový měsíční příjem žalované činí 16 500 Kč, celkové měsíční náklady žalované činí 9 800 Kč, volné zdroje ke splácení po odečtu rezervy činí 6 700 Kč. Na základě těchto údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, byl proveden tzv. scoring klienta, jenž byl podkladem pro rozhodnutí o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Dále bylo prověřeno, že žadatel nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žadatele nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, obchodník, jednající s žadatelem, doporučil úvěr ke schválení. Dále byla ověřena úvěrová historie žadatele v databázích NRKI, [příjmení]. Z předloženého dokumentu – rozhodnutí o změně výše příspěvku na živobytí bylo ověřeno, že žalovaná měla v době uzavření úvěrové smlouvy zajištěn stálý příjem. Ze společného prohlášení o poskytnutí osobního účtu, že žalovaná je majitelem účtu, na který měl být úvěr vyplacen. K nákladům na bydlení žalovaná uvedla částku 4 000 Kč (nájem a inkaso), kdy žalobkyně vychází z premisy, že každý v právním styku jedná poctivě, a proto je potřeba z takové částky vycházet. Žalobkyně nemá k dispozici doklady o výši nájemného anebo jiné potvrzení o nákladech žalované související s bydlením. Žalovaná uvedla, že žije ve společné domácnosti s jedním dítětem, ke kterému má vyživovací povinnost ve výši 2 000 Kč. V době vzniku smlouvy neměla a žalobkyní uzavřenu jinou úvěrovou smlouvu. K ostatním výdajům žalované, žalobkyně uvedla, že nemá další doklady. Spoléhala na prohlášení žalované, kterým se zavazuje přiznat veškeré své příjmy a výdaje, a to pravdivě. Žalobkyně vycházela z výdajů uvedených ve formuláři hodnocení klienta, kdy ostatní výdaje žalované související s případnými dalšími potřebami mohou být zahrnuty také v rámci stanovených minimálních výdajů ve výši 3410 Kč.

3. Žalovaná neučinila návrh ve věci. Připustila, že žalobkyně vyplatila částku 20 000 Kč na účet jejího tehdejšího partnera s jejím souhlasem. Neví kolik, zaplatila na tuto částku. V minulé době žádala o insolvenci, která ji nebyla povolena. Přišla o bydlení, šla s dětmi do azylového domu, nemá finanční prostředky na zaplacení. K poměrům v době uzavření úvěru uvedla, že žila se svým dítětem u své matky, které přispívala na bydlení 4 000 Kč. Partner s nimi někdy žil. Peníze šly na jeho účet, vybrali společně částku jednorázově, ze které žili. Pobírala dávky, jak tehdy doložila. Myslí si, že v době uzavření měla ještě úvěr u Providentu. Její dluhy se pohybují okolo částky 220 000 Kč, nesplácí nic. Má dvě děti, práci hledá zatím bezúspěšně. Bude-li zavázána uhradit dlužnou částku, žádala o povolení splátek ve výši 500 Kč měsíčně.

4. Soud vzal za zjištěno, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] Smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] s výši úvěru 20 000 Kč, se základní dobou trvání spotřebitelského úvěru 36 měsíců, počet měsíčních splátek stanoven na 36 měsíců po 1425 Kč, se splatností do 17 dne v kalendářním měsíci, výpůjční úrokovou sazbou úvěru 109,29 %, předpokládanou RPSN 109,28 %. Dle dodatku došlo k úpravě splátkového kalendáře dne [datum]. Dle dokladu o vyplacení úvěru byla dne [datum] provedena platba na účet [číslo] [bankovní účet], [variabilní symbol], ve výši 20 000 Kč. Z formuláře hodnocení klienta vyplývající následující údaje úvěrovaného: pravidelný čistý měsíční příjem 7 600 Kč, pravidelný měsíční příjem manžela/partnera 0, ostatní příjmy 9028 Kč, celkem příjmy 16500 Kč. Výdaje: úvěrovaný + manžel/partner 3800 Kč, děti 2 000 Kč, spoření 0, splátky půjček 0, splátky Profi Credit 0, nájem, inkaso, doprava, ostatní 4 000 Kč, volné zdroje 6700 Kč. Z rozhodnutí ÚP ze dne [datum] vyplývá, že žalované byla přiznána dávka příspěvek na živobytí snížena z 8 810 Kč na 3140 Kč ode dne [datum]. Společně posuzovanými osobami byl [jméno] [příjmení] roč. 2015 a [jméno] [příjmení] roč. 1993. Dále byl žalované přiznán rodičovský příspěvek ve výši 7 600 Kč a přídavek na dítě 500 Kč. Dle prohlášení o poskytnutí osobního účtu ze dne [datum] žalovaná souhlasila s vyplacením úvěru na osobní účet [jméno] [příjmení], přičemž majitel účet s tímto souhlasil. Dle výpisu se jednalo o účet [jméno] [příjmení] u [příjmení] [příjmení], s disponibilním zůstatkem 2,43 Kč ke dni [datum]. Oznámením ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dosud nesplatné části úvěru ve výši 41756 Kč s ohledem na prodlení s úhradou splátky úvěru. Dle karty klienta žalovaná uhradila celkově částku 13 037 Kč, výše aktuálního dluhu po splatnosti ve výši 17 629,61 Kč. Předžalobní výzvou ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k plnění.

5. Vztah účastníků posuzoval soud dle zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Současně byl vztah účastníků posuzován dle zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný při uzavření smlouvy o zápůjčce vystupoval v postavení spotřebitele (§ 409 o. z.) a předchůdce žalobkyně v postavení podnikatele (nebankovního poskytovatele úvěru). Smlouva tak má charakter smlouvy spotřebitelském úvěru.

6. Podle § 9 odst. l zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, na to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

7. Po vyhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k následujícím závěrům: Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu, kterou soud posuzoval v souladu s výše citovanými ustanoveními zákona č. 145/2010 Sb. jako smlouvy o spotřebitelském úvěru, pokud z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaná ji neuzavírala v rámci své obchodní nebo podnikatelské činnosti. V takovém případě soud hodnotil platnost smlouvy s ohledem na ust. § 9 odst. l výše citovaného zákona. Zkoumání úvěruschopnosti klienta zahrnuje nejen aktivní stránky poměrů (jeho příjem) ale i jeho pasivní stránky poměrů (jeho pravidelné výdaje). Ač byla žalobkyně v tomto směru vyzvána k doplnění skutkových tvrzení a doložení důkazů, podkladem byla karta klienta, rozhodnutí o výši dávek státní sociální podpory, výpis z účtu bývalého partnera žalované a souhlasu s vyplacení na jeho účet, jako podkladové listiny. Jde-li výdaje, v kartě zákazníka jsou zaznamenány částky, které žalobkyně nebyla schopna doložit listinnými důkazy. Měla-li žalovaná v době uzavření úvěru příjem v podobě dávek na hranici životního minima, pobírala-li příspěvek na živobytí a bývalý partner měl na účtu minimální zůstatek, bylo na žalobkyni, aby při žádosti o poskytnutí částky 20 000 Kč zkoumala úvěruschopnost žalované s větší obezřetností. Navíc sama žalovaná připustila, že v době uzavírání již měla splácet další úvěr jinému poskytovateli, což žalobkyně nezjistila. Z těchto podkladů nelze dospět k závěru, že schopnost žalované byla zkoumána s odbornou péčí, a proto byla smlouva vyhodnocena, jako absolutně neplatná, v rozporu s § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru.

8. Podle § 2991 ods.t l zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (o. z.), bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Po vyhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k následujícím závěrům: Žalobkyně v řízení neprokázala platné uzavření smlouvy o úvěru. Soud se zabýval otázkou, zda uplatněný nárok lze přiznat z jiného právního důvodu. Z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nerozporovala, je nesporné, že byla žalované poskytnuta částka 20 000 Kč, tedy plnění bez právního důvodu, proto náleží žalobkyni právo na vydání bezdůvodného obohacení, které je žalovaná povinna vydat. Žalovaná však uhradila částku 13 037 Kč, jak vyplynulo z přehledu plateb, čímž byl nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení uspokojen částečně. Proto byla žalovaná zavázána uhradit zůstatek, ve výši uvedené ve výroku rozsudku. Ve smyslu ust. § 160 o.s.ř. bylo vyhověno žalované splácet dlužnou částku v pravidelných měsíčních splátkách, pod ztrátou výhody splátek, s ohledem na její sociální situaci. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta.

10. O nákladech účastníků soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a dle poměru úspěchu a neúspěchu. Úspěch žalobkyně co do částky 10 384,48 Kč, včetně kapitalizovaného úroku do dne rozhodnutí ve věci tj. 39,50 % a neúspěch žalobkyně co do částky 15 907,98 Kč, včetně kapitalizovaného úroku, tj 60,50 %. Žalované by tak příslušelo právo na náhradu nákladů řízení co do 21%, žádné náklady neuplatnila, ani ji žádné prokazatelné náklady v tomto řízení nevznikly, proto bylo rozhodnuto jak, je uvedeno ve výroku II.