207 C 18/2020

Plný text

Okresní soud v Bruntále - pobočka v Krnově rozhodl samosoudkyní Mgr Monikou Kotrlovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 24 369 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni částku ve výši 21 080 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 21 080 Kč ve výši 10 % ročně od 31. 3. 2020 do zaplacení, částku 3 289,44 Kč a úrok ve výši 90,81% p. a. z částky 17 183,21 Kč od 31. 3. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 105 494 Kč, se zamítá.

II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá na žalovaném zaplacení částky 24 369 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě níž byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr 40 000 Kč, který byl vyplacen dne [datum]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 139,97 % řádně a včas splácet v 24 měsíčních splátkách ve výši 3 663 Kč spatných k 24. dni každého kalendářního měsíce. Před uzavřením byla věřitelem řádné prověřena úvěruschopnost žalovaného, a to na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňující posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Žalovaný do data zesplatnění uhradil v období od 17. 8. 2018 do 16. 1. 2020 celkovou částku 65 929 Kč. Na základě uzavřené smlouvy žalovaný dluží: a) částku odpovídající nové jistině úvěru v celkové výši 19 581 Kč (odpovídala zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 17163,21 Kč a úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 2 417,89 Kč) s příslušenstvím, b) smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 499 Kč (za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlené o délce 30 dnů, c) náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy, ve výši 1 000 Kč (ve výši 5x 200 Kč tj. za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů – u splátek [číslo]) s příslušenstvím. d) smluvní pokuta dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 19 581,10 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 31. 3. 2020 do zaplacení. Žalobkyně požaduje smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení žaloby, v celkové výši 3 289,44 Kč, e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 17 163,21 Kč ode dne 31. 3. 2020 do zaplacení. Jedná se o úrok v nominální roční úrokové sazbě 90,81 %, která odpovídá efektivní úrokové sazbě úvěru sjednané ve smlouvě. Z dlužných částek uvedených pod písm. a) b) c) tedy u celkové částky ve výši 21 080 Kč požaduje žalobkyně s ohledem na prodlení žalovaného s jejich úhradou i zákonný úrok z prodlení až od druhého dne následujícího po zesplatnění úvěru. Výše úroku pod písm. e) je limitována na 120 %, kterou žádá po žalovaném zaplatit dle části A) smlouvy, tedy na částku 105 494 Kč.

2. Na výzvu soudu k doplnění skutkových tvrzení k přezkoumání úvěru schopnosti žalované v návaznosti na ust. § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. Sb. o spotřebitelském úvěru a doložení důkazů žalobkyně uvedla, že jako poskytovatel úvěru splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele. Žalovaný měl čistý příjem ve výši [částka], celkové měsíční náklady ve výši [částka], tedy volné zdroje ke splácení činily [částka]. Byla doložena pracovní smlouva, výplatní pásky a náhled příchozích detailních transakcí zaúčtovaných dne [datum] a [datum]. K výdajové stránce bylo vycházeno z údajů uvedených žalovaným: výdaje na bydlení [částka], neuvedl žádnou vyživovanou osobu, v době vzniku úvěrové smlouvy neměl uzavřenu žádnou další souběžnou úvěrovou smlouvu, ani neuvedl žádné výdaje spojené se splátkami úvěrů. K ostatním výdajů žalobce nemá další doklady, kdy k jejímu paušálnímu určení, by měly postačovat údaje o životním minimu tj. částka [částka] popř. také v části„ Ostatní (doprava, kurzy záliby apod.)“ byly stanoveny ve výši [částka], přičemž k výdajům uvedeným byla přičítána rezerva [částka]. Dále byla ověřena úvěrová historie žadatele v databázi [příjmení] a NRKI. Nebyl evidován v době žádosti v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti nebyl neplatný, zaměstnavatel žadatele nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, obchodník, jednající s žadatelem, doporučil úvěr ke schválení. Při posouzení výdajů žalovaného bylo vycházeno z poskytnutých informací, kdy klient svým podpisem potvrzuje pravdivost a úplnost.

3. Žalovaný se k věci nevyjádřil. K soudnímu jednání se nedostavil, soud jednal v jeho nepřítomnosti v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř.

4. Soud vzal za zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne20.7. 2018 Smlouvu o úvěru [číslo] s celkovou výši úvěru 40 000 Kč, celkovou výši, kterou má klient uhradit 87 912 Kč, na dobu trvání 24 měsíců a výši měsíčních splátek 3 663 Kč hrazených nejpozději k 24 dni každého kalendářního měsíce. Zápůjční úroková sazba činila 139,97 p.a. a byla dohodnuta jako pevná na celou dobu splácené úvěru. Část B smlouvy obsahuje smluvní podmínky (hustě psaný formulářový text), pod bodem 6.1„ Jestliže se klienti ocitnou v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů, vniká jim povinnost zaplatit smluvní pokuta ve výši 499 Kč, za každou splátku, u které se klient ocitne prodlení o délce 30 dnů.“ Bod 6.2„ Poskytovatel má vůči klientům právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s jejich prodlením. Výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se klienti ocitli v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů částku 200 Kč“ Bod 6.5„ Jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jim povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení“. Dle dokladu o vyplacení úvěru byla dne [datum] provedena platba na účet č. [bankovní účet] – [anonymizováno], [variabilní symbol]. Dle pracovní smlouvy uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovaným, byl žalovaný zaměstnán na dobu určitou od [datum] do [datum]. Dle výplatní listiny bylo žalovanému za měsíc červen 2018 vyplaceno na účet [částka], za duben 2018 částka [částka] (potvrzeno náhledem transakcí na mobilním telefonu. Ve formuláři hodnocení klienta je uveden příjem ze zaměstnání [částka]. Výdaje uvedeny takto: životní minimum klienta [částka], druhá osoba v domácnosti 0, děti v domácnosti 0, spoření 0, splátky úvěru, zápůjčky, leasing, výživné hypotéky 0, splátky [právnická osoba] 0, bydlení (nájem, inkaso) [částka], ostatní (doprava, kurzy) [částka], celkem výdaje [částka], rezerva [částka], volné zdroje [částka]. K dalším osobním údajům uveden zaměstnavatel, na dobu neurčitou, stav svobodný, nežije ve společné domácnosti s žádnou osobu, vzdělání maturita, forma bydlení družstevní. Současně doložena fotokopie OP žalovaného. Výzvou ze dne [datum] byl žalovaný upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru z důvodu prodlení s úhradou splátek. Oznámením ze dne [datum] žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění všech závazků ze smlouvy s výzvou k okamžité úhradě dosud nesplatné části ve výši 21 080 Kč. Dle karty klienta žalovaný zaplatil do zesplatnění celkovou částku 65 929 Kč. Předžalobní výzvou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k plnění.

5. Vztah účastníků posuzoval soud dle zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku a dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný při uzavření smlouvy o úvěru vystupoval v postavení spotřebitele (§409 o. z.) a žalobkyně v postavení podnikatele (nebankovního poskytovatele úvěru). Smlouva tak má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru. V souvislosti se zkoumáním úvěruschopnosti zajišťuje náš zákonodárce ochranu spotřebitele toliko formou relativní neplatnosti, což neodpovídá Evropským směrnicím č. 93/11/EHS a č. 208/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Dle závěrů rozhodnutí Evropského soudního dvora, účelu směrnice o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách by nebylo dosaženo, kdyby spotřebitel měl sám mít povinnost uplatnit nepřiměřený charakter takové podmínky, proto má soud otázku neplatnosti takového ujednání posuzovat z vlastního podnětu, tedy ne jen v případech, že se neplatnosti některé ze stran dovolá.

6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. l zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 2993 věta první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek má právo na vrácení toho, co plnila.

10. Po vyhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k následujícím závěrům: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, kterou soud posuzoval v souladu s výše citovanými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. jako smlouvu o spotřebitelském úvěru a hodnotil platnost smlouvy s ohledem na ust. § 86 odst. l výše citovaného zákona. Zkoumání úvěruschopnosti klienta zahrnuje nejen aktivní stránky poměrů (jeho příjem) ale i jeho pasivní stránky poměrů (jeho pravidelné výdaje). Ač žalobkyně doplnila skutková tvrzení a zaslala listiny předložené žalovaným před uzavřením smlouvy, jejichž obsah byl shrnut v odst. 4 odůvodnění, tyto nelze považovat za dostatečné. Ač je příjmová stránka doložena dostatečně potvrzením měsíčního příjmu za dva měsíce předcházející uzavření smlouvy, neshoduje se údaj o době trvání pracovního poměru, žalovaným je uváděn na dobu neurčitou, z pracovní smlouvy je zřejmá doba určitá. Výdaje uváděné částkou 1 400 Kč nejsou ničím podloženy, ať nájemní smlouvou, či pravidelnými poplatky spojenými s bydlením. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané pouze od spotřebitele (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Neposoudila-li žalobkyně úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlédl v duchu norem unijního spotřebitelského práva, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Podle § 588 o.z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání / v tomto směru je možno se opřít o závěry občanskoprávní teorie – [příjmení], P.a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 – 654). Komentář l Vydání. Praha: C.H. Beck 2014, s. 2084 Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela odpovídá ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit takto v rámci konformního výkladu § 87 odst. l ZSÚ. Za tohoto stavu je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. V daném případě byla žalovanému poskytnuta částka 40 000 Kč, fakticky uhradil částku 65 929 Kč, tedy částku převyšující bezdůvodné obohacení, proto byl žalobní nárok co do jistiny zcela zamítnut. Je-li smlouva o úvěru jako celek neplatná, není dán rovněž nárok ani na sjednaný úrok a smluvní pokutu, proto byla žaloba zamítnuta i v tomto rozsahu.

11. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. l občanského soudního řádu dle úspěchu ve věci s tím, že úspěšnému žalovanému nevznikly žádné prokazatelné náklady, byl-li po celou dobu soudního řízení zcela nečinný.