207 C 9/2023

Plný text

Okresní soud v Bruntále - pobočka v Krnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Kotrlovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 25 585 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 415 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9 415 Kč od 27.7.2018 do 2.8.2018 ve výši 16,25 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9415 Kč od 3. 8. 2018 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, co do částky 10 167 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 11284 Kč ve výši 9 % ročně od 27. 7. 2018 do 2. 8. 2018 ve výši 14,80 Kč, a zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 167 Kč od 3. 8. 2018 do zaplacení, co do částky 6 003 Kč a úroku z prodlení ve výši 86,16 % p.a. z částky 14 821,68 Kč od 27. 7. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 27. 7. 2018 dosáhne částky 64 339 Kč, se zamítá.

III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá na žalovaném zaplacení částky 25 585 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 8. 12. 2017 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě níž byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr 15 000 Kč, který byl vyplacen dne 12. 12. 2017. Žalovaný se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 129,8 % řádně a včas splácet v 48 měsíčních splátkách ve výši 1 117 Kč spatných k 21. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem lednem 2018. Před uzavřením byla věřitelem řádné prověřena úvěruschopnost žalovaného, a to na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňující posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Žalovaný do data zesplatnění uhradil 4 splátky po 1 117 Kč. Po zesplatnění uhradil 1 117 Kč dne 2. 8. 2018. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení, proto došlo k zesplatnění celého úvěru. Před zesplatněním celého úvěru v důsledku tohoto prodlení žalovaného vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvní pokuty dle body 6.1 Smlouvy v celkové výši 1 497 Kč. Na základě uzavřené smlouvy žalovaný dluží: a) částku odpovídající aktuální dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 16 885,45 Kč s příslušenstvím, b) smluvní pokutu ve výši 1 497 Kč s příslušenstvím, c) náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 Smlouvy v celkové výši 1 200 Kč s příslušenstvím, d) smluvní pokutu dle bodu 6.5 Smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou počínaje dne 27. 7. 2018 do zaplacení ve výši 6 003 Kč, e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 14 821,68 Kč ode dne 27. 7. 2018 do zaplacení, kdy žalobce požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 86,16 % p.a., která odpovídá efektivní úrokové sazbě úvěru sjednané ve smlouvě.

2. Na výzvu soudu k doplnění skutkových tvrzení k přezkoumání úvěru schopnosti žalovaného v návaznosti na ust. § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. Sb. o spotřebitelském úvěru a doložení důkazů žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele. Před uzavřením Smlouvy ověřil majetkovou situaci žalovaného z dokladů o příjmu, výpisu z databází NRKI a [příjmení], hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Z dokladů o příjmech vyplynulo, že celkový čistý měsíční příjem žalovaného činí 8 100 Kč, celkové náklady 5 090 Kč, volné zdroje ke splácení po odečtení pětisetkorunové rezervy činily 2 510 Kč. K výdajové stránce, respektive k jejímu paušálnímu určení, by měly zcela postačovat údaje, které poskytuje zákon č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, který definuje částku k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb částkou ve výši 3410 Kč. Žalovaný současně doložil společné prohlášení o poskytnutí osobního účtu, dokládající, že majitel bankovního účtu souhlasil s vyplacením a hrazením splátek z tohoto bankovního účtu. Dále doložil, že pobíral v době uzavření úvěrové smlouvy starobní a vdovecký důchod, byl ověřen bankovní účet, na který byl úvěr vyplacen. K nákladům na bydlení žalovaný uvedl, že jeho náklady činí 1 680 Kč (nájem a inkaso). Uvedl, že nemá vyživovací povinnost k žádné osobě. Měl další závazky spojené se splácením úvěrů, zápůjček a leasingu ve výši 788 Kč. K výdajům žalovaného nemá žalobce žádné doklady, spoléhá na prohlášení žalovaného.

3. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k soudnímu jednání se nedostavil bez řádné omluvy. Soud jednal v nepřítomnosti účastníků v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř, kdy žalobce se k jednání omluvil a souhlasil s jednáním nepřítomnosti.

4. Soud vzal za zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 8. 12.2017 Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] s výši úvěru 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet ve 48měsíčních splátkách po 1 117 Kč splatných vždy k 21. dni každého kalendářního měsíce, počínaje lednem 2018, s výši efektivní úrokové sazby 129,8 % p.a. Úvěr byl vyplacen dne 12.12.2017 na účet [jméno] [jméno], na základě společného prohlášení majitele osobního účtu a žadatele o úvěr ze dne 7.12.2017 a doložení existence bankovního účtu. Z formuláře hodnocení klienta vyplývající následující údaje úvěrovaného: pravidelný čistý měsíční příjem 8 100 Kč (důchod), pravidelný měsíční příjem manžela/partnera 0, celkem příjmy 8 100 Kč. Výdaje: klient životní minimum 3410 Kč, splátky [právnická osoba] 788 Kč, bydlení 1 680 Kč, celkem výdaje 5090 Kč, rezerva 500 Kč, volné zdroje 2510 Kč. Dle potvrzení ČSSZ [obec] byl žalovanému vyplácen starobní a vdovecký důchod v celkové výši 9172 Kč měsíčně. Upozorněním ze dne [datum], [datum], [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dosud neuhrazených splátek a upozornila na možnost zesplatnění celého úvěru. Oznámením ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dosud nesplatné části úvěru ve výši 20 699 Kč s ohledem na prodlení s úhradou splátky úvěru. Dle karty klienta žalovaný uhradila celkově částku 5 585 Kč, zbývá doplatit – NH 16 885 Kč. Předžalobní výzvou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k plnění.

5. Vztah účastníků posuzoval soud dle zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Současně byl vztah účastníků posuzován dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaná při uzavření smlouvy o zápůjčce vystupovala v postavení spotřebitele (§ 409 o. z.) a předchůdce žalobkyně v postavení podnikatele (nebankovního poskytovatele úvěru). Smlouva tak má charakter smlouvy spotřebitelském úvěru.

6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. l zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Po vyhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k následujícím závěrům: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, kterou soud posuzoval v souladu s výše citovanými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. jako smlouvu o spotřebitelském úvěru a hodnotil platnost smlouvy s ohledem na ust. § 86 odst. l výše citovaného zákona. Zkoumání úvěruschopnosti klienta zahrnuje nejen aktivní stránky poměrů (jeho příjem) ale i jeho pasivní stránky poměrů (jeho pravidelné výdaje). Ač žalobkyně doplnila skutková tvrzení a zaslala formulář o hodnocení klienta, do kterého byly zaznamenány poměry žalovaného před uzavřením smlouvy, jejichž obsah byl shrnut v odst. 4 shora, tyto nelze považovat za dostatečné, když nebyly doloženy listiny, prokazující skutečné výdaje žalovaného. Jak vyplynulo z doloženého příjmu žalovaného, ten by v době uzavření úvěrové smlouvy tvořen důchodem v celkové výši 9 172 Kč. Výdaje nebyly ničím dokládány, žalobkyně vycházela z životního minima a prohlášení žalovaného o výši nákladů na bydlení ve výši 1 680 Kč, která nebyla doložena žádnými listinami. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané pouze od spotřebitele (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), a v případě výdajů na bydlení uvedených žalovaným v poměrně nízké a málo pravděpodobné výši, měly být zkoumány. Neposoudila-li žalobkyně úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlédl v duchu norem unijního spotřebitelského práva, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Podle § 588 o.z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání / v tomto směru je možno se opřít o závěry občanskoprávní teorie – [příjmení], P.a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 – 654). Komentář l Vydání. Praha: C.H. Beck 2014, s. 2084 Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela odpovídá ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit takto v rámci konformního výkladu § 87 odst. l ZSÚ.

10. Podle § 2991 ods.t l zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (o. z.), bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Po vyhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k následujícím závěrům: Žalobkyně v řízení neprokázala platné uzavření smlouvy o úvěru. Soud se zabýval otázkou, zda uplatněný nárok lze přiznat z jiného právního důvodu. Z tvrzení žalobkyně a výpisu z účtu, které žalovaný nerozporoval, je nesporné, že byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč, tedy plnění bez právního důvodu, proto náleží žalobkyni právo na vydání bezdůvodného obohacení, které je žalovaný povinen vydat. Žalovaný uhradil částku 5 585 Kč, jak vyplynulo z přehledu plateb, čímž byl nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení uspokojen částečně. Proto byl žalovaný zavázán zaplatit zbývající rozdíl, včetně zákonného úroku z prodlení, který je v souladu s ust. § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění, ve výši dle návrhu žalobkyně, a to od 27.7.2018 (od data následujícího po uplynutí lhůty stanovené žalovanému k plnění v oznámení o zesplatnění). Ve zbytku byl žalobní nárok zamítnut, jak je uvedeno ve výroku II.

12. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. l občanského soudního řádu dle úspěchu ve věci s tím, že převážně úspěšná žalovaný náklady řízení nepožadoval.