208 C 10/2018

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stachovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa, část obce o 2.710.400 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na zaplacení částky ve výši 2.710.400 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 145.994,97 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 1.566.950 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalobkyní jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem byla dne datum uzavřena smlouva o nájmu souboru movitých věcí ve vlastnictví žalobkyně, na základě které žalovaný užíval vnitřní vybavení - movité věci nacházející se v budově pivovaru a hotelu anonymizováno na ulici ulice a číslo v obec - specifikované v žalobě, dle uzavřené nájemní smlouvy v období do 31. 1. 2015. Nájemní vztah mezi účastníky řízení skončil k datu 31. 1. 2015. Žalovaný movité věci nevrátil žalobkyni a od 1. 2. 2015 užívá žalovaný movité věci ve vlastnictví žalobkyně bez právního důvodu. V uvedené nájemní smlouvě bylo sjednáno nájemné ve výši 35.000 Kč s tím, že tato částka bude navýšena o zákonnou sazbu daně z přidané hodnoty. Vzhledem k tomu, že žalovaný užívá od 1. 2. 2015 movité věci bez právního důvodu, požaduje žalobkyně žalobou vzniklé bezdůvodné obohacení na straně žalovaného od února 2015 do února 2018 za každý měsíc ve výši 35.000 Kč + DPH, celkem 1.566.950 Kč včetně DPH. Žalovaná částka je požadována z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, když předmětné movité věci jsou ve vlastnictví žalobkyně, nebyly vydány žalobkyni a jsou žalovaným od 1. 2. 2015 užívány bez právního důvodu. Žalobkyně v podání ze dne 27. 2. 2019 doplnila, že předmětné movité věci se od února 2015 až do doby, po kterou je vyžadováno bezdůvodné obohacení, nacházely v anonymizováno pivovaru a hotelu anonymizováno na adrese adresa žalovaného (nyní právnická osoba v likvidaci, t. č. v insolvenčním řízení). Dále uvedla, že žalovaný po celou dobu trvání nájemního vztahu se žalobkyní hradil stanovené nájemné, tedy až do února 2015.

2. Podáním ze dne 16. 7. 2020 žalobkyně navrhla, aby soud připustil změnu žaloby s tím, že žalovaný pokračuje v užívání předmětných movitých věcí bez právního důvodu a bezdůvodné obohacení na straně žalovaného vzniklo i za měsíce březen 2018 až do května 2020, což při částce odpovídající měsíčnímu nájmu 35.000 Kč činí 1.143.450 Kč včetně DPH. Nově pak žalobkyně požaduje po žalovaném uhradit celkem částku ve výši 2.710.400 Kč včetně DPH.

3. Usnesením ze dne 15. 9. 2020 č. j. 208 C 10/2018-214 soud připustil navrženou změnu žaloby učiněnou v podání ze dne 16. 6. 2020. K doměření soudního poplatku soud nepřistoupil, neboť žalobkyně byla usnesením ze dne 31. 5. 2018 plně osvobozena od placení soudních poplatků.

4. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s tím, že uplatněný nárok žalobou neuznává. Žalovaný namítal, že majitelem předmětných movitých věcí, které tvoří vnitřní vybavení budovy hotelu a pivovaru anonymizováno na ulici ulice a číslo v obec nikdy nebyla žalobkyně, ale původní majitel budovy pivovaru a hotelu anonymizováno (dále jen jako„ hotel“), společnost právnická osoba, (nyní právnická osoba v likvidaci), a to od 15. února 2005. Následně hotel včetně veškerého vybavení koupila právnická osoba právnická osoba kupní smlouvou ze dne datum. Uvedl, že žalovaný měl vnitřní vybavení hotelu pronajaté od 27. 1. 2015 od vlastníka, společnosti právnická osoba a od 23. 6. 2016 dosud od právnická osoba právnická osoba Žalovaný namítal, že žalobkyně nikdy nebyla vlastníkem souboru předmětných věcí movitých a z tohoto důvodu jí nesvědčí nárok na vydání bezdůvodného obohacení. S ohledem na výše uvedené namítal žalovaný nedostatek aktivní legitimace žalobkyně. Současně žalovaný vznesl námitku částečného promlčení žalobou uplatňovaného nároku, a to za dobu od 1. února 2015 do února 2016. Dále uvedl, že věci movité jsou neurčitě specifikované a výše bezdůvodného obohacení je požadována ve výši, která není v souladu s konstantní judikaturou. V podání ze dne 31. 8. 2020 žalovaný znovu vznesl námitku nedostatku aktivní legitimace žalobkyně a uvedl, že původním majitelem hotelu, včetně veškerého vnitřního vybavení byla společnost právnická osoba, a to od 15. února 2005 a následně celou nemovitost včetně celého příslušenství koupila právnická osoba právnická osoba na základě kupní smlouvy ze dne datum. Žalovaný uváděl, že žalobkyně nikdy nebyla vlastníkem souboru předmětných věcí movitých.

5. Na jednání dne 1. února 2021 byli účastníci poučeni dle § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu a byla jim poskytnuta lhůta 30 dnů k doplnění tvrzení a důkazních návrhů. Žalobkyně byla mimo jiné poučena a byla vyzvána, aby konkrétně specifikovala všechny předmětné movité věci. Dále byla vyzvána k doplnění tvrzení, kdy se dozvěděla o tom, že k bezdůvodnému obohacení došlo a osobě povinné k jeho vydání. Dále byla vyzvána k doplnění tvrzení, za jaké období žalovaný uhradil žalobkyni nájemné. Dále byla vyzvána k předložení a označení důkazů k prokázání tvrzení, že všechny movité věci po předmětnou dobu existovaly a žalovaný je užíval. Dále, aby prokázala své tvrzení, že byla vlastníkem všech movitých věcí za celé předmětné období, a že vlastnické právo k předmětným movitým věcem nabyla od vlastníka právnická osoba, a že tato společnost byla vlastníkem všech předmětných movitých věcí k datu převodu na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván k prokázání tvrzení, že vlastníkem předmětných movitých věcí byla původně společnost právnická osoba a následně právnická osoba právnická osoba 6. Po provedeném dokazování a zjištěném skutkovém stavu věci má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva nazvaná jako„ Smlouva o nájmu souboru movitých věcí“. Žalobkyně je označena jako pronajímatel a je uvedeno, že je zastoupena jednatelkou jméno příjmení. Mezi účastníky bylo nesporné, že za žalobkyni smlouvu podepsal otec jméno příjmení, jméno příjmení. jméno příjmení byl v době podpisu smlouvy jednatelem právnická osoba právnická osoba, IČO (výpis z OR) a smlouvu podepsal na základě plné moci od jméno příjmení (plná moc). Z výpisu z obchodního rejstříku bylo zjištěno, že co se týká právnická osoba právnická osoba, tak tato byla ke dni podání žaloby v likvidaci, předsedou představenstva byl jméno příjmení, datum narození, který byl současně likvidátorem společnosti, a tato společnost byla zrušena s likvidací ke dni datum a insolvenčním správcem byla anonymizováno příjmení příjmení. V současnosti je společnost v konkursu a bylo zahájeno insolvenční řízení na návrh věřitele (výpis obchodního rejstříku). Žalovaný je ve smlouvě ze dne datum označen jako nájemce. V článku IV. smlouvy je uvedeno, že soupis soboru movitých věcí tvoří příloha č.

1. Příloha č. 1 je nazvána jako„ Kniha dlouhodobého majetku firma právnická osoba“. Nájemné je stanoveno ve výši 35.000 Kč + DPH měsíčně (článek V.) Nájemné je splatné do sedmého dne kalendářního měsíce předem (článek V.) Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou (článek XIV.), (smlouva o nájmu souboru movitých věcí ze dne datum). Ke smlouvě pak byla předložena příloha č. 1 smlouvy o nájmu souboru movitých věcí ze dne datum, která je nadepsána jako„ kniha dlouhodobého majetku právnická osoba stavební právnická osoba“, a je zde uveden seznam věcí movitých a je tu podpis zástupce žalobkyně (jméno anonymizováno) a žalovaného (příloha číslo č. l. 6v-8). Dále bylo prokázáno, že dne datum byla mezi žalobkyní (podepsáno jméno příjmení), žalovaným a společností právnická osoba (podepsáno tehdejší jednatelkou anonymizováno jméno příjmení (jednatelka od 3. 11. 2004 do 21. 9. 2016), uzavřena dohoda o narovnání. V této dohodě se žalobkyně a žalovaný dohodli na prodloužení„ nájemní smlouvy na soubor movitých věcí ze dne datum“ do 31. 1. 2015 s tím, že nájemné činí 35.000 Kč bez DPH měsíčně a je splatné na základě faktur žalobkyně. Dále se žalobkyně a žalovaný dohodli, že nájemní smlouva o nájmu nebytových prostor ze dne datum bude prodloužena do 31. 1. 2015. Dále všichni účastníci prohlásili, co se týká přílohy č. 1 seznamu movitých věcí ze dne datum, že je správná a činí nesporným, že veškeré věci jsou existentní. V článku 1.1 a čl. 2 dohody všichni účastníci dohody prohlásili, že smlouva nazvaná jako smlouva o nájmu souboru movitých věcí uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným dne datum (na č. l. 5-6) je fakticky smlouvou podnájemní uzavřenou mezi účastníky řízení dne datum. S ohledem na nájemní vztah mezi pronajímatelem právnická osoba a nájemcem žalobkyní dle nájemní smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne datum a jeho ukončení výpovědí od pronajímatele se v dohodě pronajímatel společnost právnická osoba a nájemce žalobkyně dohodli na prodloužení nájmu do 31. 1. 2015. Současně se v dohodě žalobkyně jako podpronajímatel a žalovaný jako podnájemce dohodli na ukončení podnájemního vztahu ke dni 31. 1. 2015 (dohoda o narovnání ze dne datum, výslech anonymizováno jméno příjmení). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (přípis ze dne 21. 2. 2018 včetně podacího lístku).

7. Co se týká žalobkyně, byla jediným společníkem a jednatelem právnická osoba příjmení, datum narození s tím, že k zániku funkce došlo 13. 11. 2015. Jediným společníkem je doposud jméno příjmení. Společnost byla zrušena s likvidací rozhodnutím jediného společníka s účinností ke dni 13. 11. 2015. Likvidátorem je anonymizováno jméno příjmení (výpis obchodního rejstříku). Bylo běžné, že za žalobkyni jednal (a stále za ni činí úkony) otec jméno příjmení – jméno příjmení (podpis dohody o narovnání, výslech anonymizováno příjmení, záznam o nahlížení do spisu na čl. 145).

8. Dále bylo prokázáno, že smlouvou ze dne datum pronajala společnost právnická osoba žalovanému nebytové prostory v objektu adresa v obec včetně veškerého vnitřního vybavení. V textu smlouvy je uvedeno, že pronajímatel je vlastníkem objektu na základě dražby konané dne datum a vnitrostátní fúze se právnická osoba s.r.o. s tím, že nájemce bude užívat uvedené nebytové prostory, technologii hostinského pivovaru a vnitřní zařízení hotelu a restaurace k podnikatelskému účelu. Doba trvání smlouvy od 1. 2. 2015 do 31. 12. 2019. Nájemné činí 70.000 Kč měsíčně bez DPH a bude fakturováno k prvnímu pracovnímu dni v měsíci, splatnost faktury je deset dnů. Dále je v obsahu smlouvy uvedeno, že pronajímatel přenechává nájemci do užívání veškeré vnitřní zařízení uvedeného objektu, a to především technologii hostinského pivovaru a vnitřní zařízení (interiér) hotelu a restaurace dle přílohy seznamu a přílohy č. 1 (smlouva o nájmu nebytových prostor č. 1/ 2015 ze dne datum a příloha čl. 130 - 143). Dále má soud za prokázané, že mezi žalovaným jako nájemcem a právnická osoba právnická osoba, jako pronajímatelem (zastoupená jednatelem právnická osoba příjmení), byla následně dne datum uzavřena smlouva o nájmu nebytových prostor a předmětem smlouvy jsou nebytové prostory v objektu hotelu umístěného v adresa žalovaného a současně veškeré vnitřní zařízení tohoto objektu, především technologie hostinského pivovaru a vnitřní zařízení (interiér) hotelu restaurace dle seznamu a přílohy č. 1 k této smlouvě. V textu smlouvy je uvedeno, že pronajímatel je vlastníkem objektu na základě kupní smlouvy ze dne datum Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 1. 8. 2016 do 31. 12. 2036. Měsíční splátka nájemného činí 70.000 Kč bez DPH a splatnost je k prvnímu pracovnímu dni v měsíci při splatnosti faktury 10 dnů (smlouva o nájmu nebytových prostor ze dne datum a příloha čl. 125 - 129).

9. Z výpisu z katastru nemovitostí k datu 12. 11. 2013 je prokázáno, že vlastníkem předmětného hotelu, tedy nemovitosti s adresa v obec (dále jen jako předmětný objekt), byla k datu 12. 11. 2013 společnost právnická osoba, která vlastnické právo k předmětnému objektu nabyla sloučením obchodních společností ke dni 11. 1. 2012. K datu 1. 2. 2015 je jako vlastník předmětného objektu evidována stále právnická osoba K datu 1. 2. 2018 je jako vlastník předmětného objektu evidována právnická osoba právnická osoba, a to na základě smlouvy kupní ze dne datum, právní účinky zápisu ke dni datum (výpisy z katastru nemovitostí). Bylo prokázáno, že vlastníkem předmětného objektu za dobu, po kterou žalobkyně požaduje bezdůvodné obohacení po žalovaném, nebyla ani částečně žalobkyně. Od 11. 1. 2012 do 28. 6. 2016 byla vlastníkem předmětného objektu společnost právnická osoba, a od 29. 6. 2016 do dne rozhodnutí soudu je vlastníkem předmětného objektu právnická osoba právnická osoba (výpisy z katastru nemovitostí).

10. Dále byla soudu předložena kupní smlouva mezi právnická osoba a žalobkyní ze dne datum, ve které je uvedeno, že právnická osoba, jako prodávající prodává a žalobkyně kupuje movité věci, vybavení hotelu anonymizováno v obec, seznam uveden v příloze číslo smlouvy, cena je 1.003.628 Kč a kupní cena je uhrazena formou započtení. Dále je uvedeno, že vlastnické právo k výše uvedeným movitým věcem přechází na kupujícího jeho předáním. Movité věci jsou funkčně zapojeny v provozovně hotelu anonymizováno v obec (kupní smlouva ze dne datum). Kupní smlouvu pak za právnická osoba podepsal jméno příjmení, který byl jejím jednatelem a za žalobkyni jméno příjmení, která je dcerou jméno příjmení (kupní smlouva a příloha č. 1 na č. l. 157-158). U název soudu se ve věci spisová značka domáhala insolvenční správkyně dlužníka právnická osoba v anonymizováno oproti žalobkyni určení, že uvedené právní úkony jsou neúčinné a že název žalobkyně je povinna vydat původní dlužníkova plnění z těchto právních úkonů do majetkové podstaty dlužníka. Toto řízení se týkalo i právního úkonu - kupní smlouvy ze dne datum uzavřené mezi právnická osoba a žalobkyní, když bylo namítáno, že tato kupní smlouva byla uzavřena jen na oko, když ji podepsali rodinní příslušníci, a to otec - jméno příjmení a dcera - jméno příjmení. Řízení skončilo usnesením ze dne datum, které nabylo právní moci dne datum a řízení bylo zastaveno, když mezi účastníky byla věc vyřešena mimosoudně (usnesení ze dne datum).

11. Dále bylo prokázáno, že dne datum byla mezi společností právnická osoba a právnická osoba právnická osoba, uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byl prodej a koupě movitých věcí umístěných v nemovitosti ulice a číslo obec, a to technologické zařízení na výrobu piva a vnitřní vybavení hotelu a restaurace (věci movité). Kupní cena činila 2.000.000 Kč bez DPH. Technologické zařízení na výrobu piva, kupní cena 1.900.000 Kč bez DPH a vnitřní vybavení hotelu a restaurace 100.000 Kč bez DPH. Smlouva byla podepsána jednateli za právnická osoba jméno příjmení a za anonymizováno právnická osoba jednatelem jméno příjmení (kupní smlouva ze dne datum). Svědek jméno příjmení, jednatel společnosti příjmení právnická osoba při svém výslechu vypověděl, že předmětnou nemovitost koupil včetně kompletního vybavení v roce 2016. Uvedl, že původním vlastníkem objektu a movitých věcí byla společnost právnická osoba Dále uvedl, že od srpna 2016 právnická osoba ulice s r. o. pronajala předmětnou nemovitost včetně veškerého vnitřního vybavení žalovanému a nájemné činí asi 70.000 Kč bez daně a po celou dobu je žalovaným řádně hrazeno. Uvedl, že žalobkyní nikdy nebyl vyzván k vydání movitých věcí, které se nachází v předmětném objektu. Uvedl, že vnitřní vybavení hotelu pořídila společnost právnická osoba a od této společnosti vnitřní vybavení hotelu koupil.

12. Z výslechu anonymizováno jméno příjmení (a z textu smlouvy č. 1/ 2015 ze dne datum, jejíž ne/správnost nebyla účastníky namítána) bylo prokázáno, že společnost právnická osoba získala předmětný objekt včetně veškerého vnitřního vybavení koupí předmětného objektu od předchozího vlastníka, který celý objekt včetně vnitřního vybavení získal dražbou a fúzemi. Nemovitost byla získána včetně veškerého vnitřního vybavení. (Tento závěr potvrdil i jméno příjmení, který při výslechu uvedl, že společnost právnická osoba koupila předmětný objekt a i vnitřní vybavení objektu, které bylo původně v majetku města). Společnost právnická osoba měla objekt v pronájmu a vznikl dluh na nájemném asi 1.200.000 Kč. Proto byl nájem s právnická osoba ukončen a předmětný objekt byl pronajat žalobkyni, takto to bylo dohodnuto, když vlastníkem žalobkyně byla dcera jméno příjmení a žalobkyně měla platit průběžně nájem a právnická osoba měla průběžně splácet dluh. V průběhu nájemního vztahu pak žalobkyně nájem neplatila a společnost právnická osoba zjistila, že žalobkyně předmětný objekt neprovozuje a dala jej do podnájmu žalovanému. Žalovaný hradil podnájem žalobkyni, avšak žalobkyně nehradila nájem společnosti právnická osoba Z uvedených důvodů společnost právnická osoba smluvní vztah s žalobkyní ukončila a předmětnou nemovitost včetně veškerého vnitřního vybavení pronajala přímo žalovanému. Žalovaný nájemné společnosti právnická osoba hradil řádně od 2/ 2015. Následně společnost právnická osoba jako prodávající uzavřela kupní smlouvu na předmětný objekt včetně veškerého vnitřního vybavení se právnická osoba právnická osoba a vše prodala právnická osoba právnická osoba Dále svědkyně uvedla, že původním vlastníkem předmětného objektu a jeho vnitřního vybavení byla společnost právnická osoba a předtím právnická osoba, kteří nemovitost a vnitřní vybavení koupili v dražbě. Společnost právnická osoba, pak nemovitost včetně veškerého vnitřního vybavení koupila a následně v roce 2016 prodala právnická osoba právnická osoba Uvedla, že pokud docházelo k nájmu nebo prodeji objektu a movitých věcí, tak co se týká vnitřního vybavení, tak vždy se tiskl seznam stejných věcí, přílohy jsou totožné i poté, co došlo k prodeji právnická osoba právnická osoba Po celou dobu žádný nájemce ani prodávající nesdělil, že by něco z movitých věcí chybělo a bylo špatné. Svědkyni pak byla předestřena i smlouva na č. l. 156 mezi právnická osoba a žalobkyní a svědkyně uvedla, že tuto vidí prvně (včetně její přílohy). Dále uvedla, že před prodejem objektu právnická osoba právnická osoba společnost právnická osoba nepozbyla vlastnictví k objektu a ani k movitým věcem – vnitřnímu vybavení předmětného objektu. Dále uvedla, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyla uzavřena nájemní smlouva, ale jednalo se o smlouvu podnájemní k předmětnému objektu i k celému vnitřnímu vybavení objektu. (výslech svědkyně, smlouva č. 1/ 2015 ze dne datum).

13. Dále byl vyslechnut svědek jméno příjmení, který uvedl, že žalobkyně je společnost dcery jméno příjmení a dcera vystupovala jako společník a jednatel do doby zahájení likvidace a společník je pořád. Po poučení dle ust. § 126 občanského soudního řádu uvedl svědek nepravdivě, že před jednáním nebyl v kontaktu s žádným z účastníků a o výslechu mu nikdo nic neříkal a nikdo z účastníků mu neposkytl žádné informace. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že jméno příjmení byl před jednáním v kontaktu s žalobkyní, která ho o jednání informovala a poskytla mu plnou moc pro nahlédnutí do spisu, čehož svědek využil a byl před jednáním nahlížet do spisu. K tomuto svědek uvedl, že ho dcera poprosila a dala mu plnou moc, aby do spisu nahlédl a aby dcera měla informace, co se tam děje. Na základě této skutečnosti pak soud následně hodnotil výpověď tohoto svědka s ohledem na jeho příbuzenský vztah k žalobkyni a jeho evidentní zájem na výsledku sporu. Bylo prokázáno, že smlouvu o nájmu (podnájmu) souboru movitých věcí mezi žalobkyní a žalovaným na č. l. 5, podepsal za žalobkyni jméno příjmení s ohledem na předloženou plnou moc udělenou jméno příjmení jméno příjmení, a námitka nedostatku oprávnění podepsat tuto smlouvu vznesená žalovaným byla soudem posouzena jako nedůvodná (plná moc). Z výpovědi tohoto svědka je zřejmé, že právnická osoba si byla vědoma toho, že tato společnost nikdy nebyla vlastníkem předmětné nemovitosti. Soupis movitých věcí (příloha č. 1 ke kupní smlouvě ze dne datum) pak byl domluven mezi rodinnými příslušníky, jméno a jméno příjmení. Svědek uvedl, že původním vlastníkem předmětného objektu a vnitřního vybavení bylo město a od města vše nabyla koupí společnost právnická osoba Této části výpovědi soud uvěřil, když se shoduje i s výpovědí anonymizováno jméno příjmení. Soud pak neuvěřil výpovědi svědka, když svědek tvrdil, že v roce 2007 – 2008 identifikovali nefunkční věci nacházející se v předmětném objektu hotelu a když je vlastník na výzvu nechtěl, tak je se souhlasem vlastníka vyhodili a nahradili svými, když soud přihlédl k evidentnímu zájmu svědka na výsledku tohoto řízení a skutečnost, že toto tvrzení nemá oporu v žádném provedeném listinném důkazu. Pokud se jedná o kupní smlouvu mezi žalobkyní a anonymizována tři slova, a.s tak tato byla sepsána až téměř po 6 letech osobami v rodinném poměru a v době, kdy byla nájemkyní předmětného objektu žalobkyně, která dlužila vlastníkovi objektu nájemné (viz výslech anonymizováno příjmení). Právě z důvodu dlužného nájemného právnická osoba anonymizována dvě slova, spol s r.o., ukončila výpovědí nájemní vztah s žalobkyní a následně byla uzavřena trojstranná dohoda o narovnání (viz výpověď anonymizováno příjmení, obsah dohody). Svědek potvrdil, že žalovaný až v roce 2014 zjistil, že žalobkyně není vlastníkem předmětného objektu, 14. Pro nadbytečnost soud usnesením zamítl navrhovaný výslech svědků jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení.

15. Po provedeném dokazování má soud za to, že žalobkyně neprokázala svou aktivní legitimaci v tomto řízení, když neprokázala, že žalobkyně byla v rozhodném období vlastníkem jí uváděných věcí movitých. Toto tvrzení není prokázáno kupní smlouvou ze dne datum uzavřenou mezi právnická osoba a žalobkyní. Kupní smlouva byla sepsána v roce 2013 a movité věci měly být dle jméno příjmení pořízeny 2007 2008. K sepisu věcí došlo dohodou mezi rodinnými příslušníky až po šesti letech. Následně spolčenost právnická osoba, vyzvala žalovaného přípisem ze dne 17. 10. 2016 k předání movitých věcí, vybavení hotelu anonymizováno v obec a vyzvala žalovaného k předání movitých věcí, a to vybavení hotelu a pivovaru anonymizováno v obec (výzva). Je tedy zřejmé, že ani právnická osoba právnická osoba k datu 17. 10. 2016 žalobkyni za vlastníka vnitřního vybavení předmětného objektu nepovažovala (viz přípis ze dne 17. 10. 2016). Vlastnické právo na žalobkyni mělo přejít předáním movitých věcí. Faktické předání movitých věcí dle uvedené kupní smlouvy (čl. IV. smlouvy) pak žalobkyně ani netvrdila a ani neprokázala. Je nutné uvést, že původní, žalobkyní tvrzené vlastnické právo svědčící právnická osoba (a následně žalobkyni) žalobkyně neprokázala. Žalobkyně navrhovala výslech svědků (osob, které v hotelu pracují/pracovaly) k prokázání vlastnického práva právnická osoba S ohledem na výše uvedené soud nepřistoupil k výslechu navržených svědků žalobkyní, a to i s ohledem na to, že žalobkyně netvrdila, že by některý z těchto svědků nějakou konkrétní movitou věc do vlastnictví právnická osoba právnická osoba koupil, případně byl osobně přítomen její koupi a umístění do předmětného objektu jako majetku této společnosti. Naopak žalovaný shora uvedenými listinnými důkazy a výslechy svědků prokázal, že předmětný objekt byl ve vlastnictví společnosti právnická osoba od 11. 1. 2012 a dále od 29. 6. 2016 doposud je ve vlastnictví právnická osoba právnická osoba a k převodu nemovitosti na dalšího vlastníka došlo vždy i včetně veškerého vnitřního vybavení nemovitosti. Bylo prokázáno, že původním vlastníkem vnitřního vybavení předmětného objektu byla společnost právnická osoba, a to od 11. 1. 2012. Žalobkyně pak neprokázala, že by od roku 11. 1. 2012 došlo k převodu některé části vnitřního vybavení hotelu, vlastnického práva, na žalobkyni. Soud dovodil, že žalobkyni nikdy nesvědčilo vlastnické právo k předmětným movitým věcem a není proto v této věci aktivně legitimovaná.

16. Dále soud dovodil, že žalovaný není pasivně legitimován k vydání požadovaného bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný do roku 2014 nevěděl, že předmětný objekt je ve vlastnictví společnosti právnická osoba (viz výslech jméno příjmení) a měl za to, že vlastníkem je žalobkyně. Žalovaný užíval předmětnou nemovitost do února 2015, kdy měl nemovitost v podnájmu od žalobkyně a hradil řádně stanovené nájemné žalobkyni. Od února 2015 do května 2020 pak žalovaný užíval předmětnou nemovitost a veškeré vnitřní vybavení na základě nájemního vztahu se společností právnická osoba do 28. 6. 2016 a od 29. 6. 2016 na základě nájemního vztahu se právnická osoba právnická osoba, a po celou dobu hradil řádně nájemné těmto uvedeným subjektům (stejně jako předtím hradil řádně podnájem žalobkyni). Jedná se o nájemné ve výši 70.000 Kč měsíčně + DPH (viz výpis plateb, výslech jednatelů uvedených společností). Žalovaný pak byl v obou nájemních smlouvách, jak společností právnická osoba tak i právnická osoba právnická osoba ujištěn, že vnitřní vybavení předmětného objektu je ve vlastnictví těchto subjektů, a že předmětem smluv je i pronájem veškerého vnitřního vybavení hotelu. Toto potvrdila i jednatelka společnosti právnická osoba příjmení a jednatel společnosti příjmení jméno příjmení. Bylo prokázáno, že žalovaný za užívání vnitřního vybavení předmětného objektu hradí sjednané nájemné současnému vlastníku anonymizováno právnická osoba ve výši 84.700 Kč měsíčně. I řádné hrazení nájemného za dobu od 1/ 2015 dosud prokazuje, že žalovaný za vlastníky jím užívaného vnitřního vybavení hotelu považuje právě tyto subjekty.

17. Soud se zabýval námitkou uplatněnou žalovaným, a to námitkou částečného promlčení žalobou uplatňovaného nároku a postupoval v souladu s § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., obč. zákoníku dle ustanovení nového obč. zákoníku s ohledem na znění uvedeného ustanovení, které uvádí, že tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. K nabytí účinnosti uvedeného zákoníku pak došlo k datu 1. 1. 2014. V této právní věci je nárokováno bezdůvodné obohacení za měsíce únor 2015 do května 2020 a právo na vydání bezdůvodného obohacení mohlo vzniknout až v době účinnosti nového obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. Dále soud posuzoval tuto věc dle ust. § 2991 a násl. obč. zákoníku týkajících se nároků na vydání bezdůvodného obohacení, a to zejména dle odst. 1 a odst. 2 ust. § 2991 cit. zákoníku.

18. Dle ust. § 2991 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 citovaného ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. V usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 3. 2020 sp. zn. 28Cdo 154/2020 byl učiněn závěr, že judikatura dovolacího soudu, jež reflektuje právní úpravu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 451 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, a která je se zřetelem k obdobnému znění ustanovení § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen –„ o. z.“), použitelná i v poměrech tohoto právního předpisu (srovnej k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2113/2016, ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1836/2017, nebo ze dne 12. 2. 2019, sp. zn. 28 Cdo 129/2019), se ustálila v názoru, že bezdůvodné obohacení představuje (mimosmluvní) závazek, jehož obsahem je povinnost toho, kdo se obohatil, vydat to, oč se obohatil, a jí korespondující právo toho, na jehož úkor k obohacení došlo, požadovat vydání předmětu bezdůvodného obohacení. Předpokladem odpovědnosti za získané bezdůvodné obohacení není protiprávní jednání obohaceného ani jeho zavinění, nýbrž objektivně vzniklý stav obohacení, k němuž došlo způsobem, který právní řád neuznává. Aktivní věcná legitimace k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení svědčí subjektu, na jehož úkor bylo bezdůvodné obohacení získáno a v jehož majetkové sféře došlo ke zmenšení majetkových hodnot. Pasivně legitimovaným subjektem k vydání bezdůvodného obohacení je ten, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatil. Je jím tedy ten, jehož majetek se na úkor jiného neoprávněně zvětšil, popřípadě, u něhož nedošlo ke zmenšení majetku, které mělo po právu nastat. Jinými slovy řečeno, o obohacení jde tehdy, jestliže se plněním dostalo majetkové hodnoty tomu, komu bylo plněno, takže v jeho majetku se to projevilo buď zvýšením jeho aktiv, nebo snížením jeho pasiv (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 30 Cdo 4514/2007, ze dne 25. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2262/2009, a ze dne 13. 3. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1321/2011, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1530/2019). Případný nedostatek pasivní věcné legitimace znamená, že podle hmotněprávních ustanovení není žalovaný subjektem tvrzené povinnosti a žaloba proti němu nemůže být úspěšná; stejně tak nemůže být v řízení úspěšný ani žalobce, není-li, coby osoba aktivně věcně legitimovaná, subjektem uplatňovaného práva (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2002, sp. zn. 25 Cdo 2715/2000, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2016, sp. zn. 28 Cdo 794/2015). Plnění bez právního důvodu je přitom jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení založenou na tom, že mezi zúčastněnými osobami chybí od počátku právní vztah, který by zakládal právní nárok na předmětné plnění, jež může spočívat například v tom, že bylo něco dáno nebo bylo ve prospěch někoho konáno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1530/2019).

19. V této právní věci dovodil soud, že žalobkyně není aktivně věcně legitimována k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení po žalovaném, když není subjektem, na jehož úkor mělo být obohacení získáno a v jehož majetkové sféře došlo ke zmenšení majetkových hodnot, jak je uvedeno shora. Dále soud dospěl k závěru, že žalovaný není v této pasivně legitimovaným subjektem, tedy subjektem povinným k vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni, když se na úkor žalobkyně bezdůvodně neobohatil a zároveň nedošlo na straně žalovaného k neoprávněnému zvětšení majetku na úkor žalobkyně a ani na straně žalovaného nedošlo ke zmenšení majetku na úrok žalobkyně, které mělo nastat. Nedošlo tedy k tomu, že by se plněním dostalo majetkové hodnoty tomu, komu bylo plněno, takže v jeho majetku se to projevilo buď zvýšením jeho aktiv, nebo snížením jeho pasiv. K této situaci na straně žalovaného nedošlo. Nedostatek pasivní věcné legitimace žalovaného znamená, že žalovaný podle hmotněprávních ustanovení není subjektem tvrzené povinnosti a žaloba proti němu nemůže být úspěšná a i z tohoto důvodu byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. Stejně tak nemohla být v řízení úspěšná ani žalobkyně, není-li osobou aktivně věcně legitimovanou a není subjektem uplatňovaného práva a i z tohoto důvodu byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta.

20. Co se týká vznesené částečné námitky promlčení, tak žalobkyně byla soudem poučena k doplnění tvrzení a prokázání tvrzení, kdy se dozvěděla o tom, že k bezdůvodnému obohacení došlo a o osobě povinné k jeho vydání. Po poučení dle § 118a odst. 1 odst. 3 o. s. ř. žalobkyně uvedla, že v průběhu měsíce února probíhala jednání o vrácení souboru movitých věcí a v průběhu měsíce března žalobkyně seznala, že žalovaný předmětné věci dále užívá a dochází ke vzniku bezdůvodného obohacení na jeho straně. Co se týká běhu počátku subjektivní lhůty, tak soud dospěl k závěru, že žalobkyně se dozvěděla o tvrzeném bezdůvodném obohacení a o osobě povinné k jeho vydání k 1. 2. 2015. Tento závěr je odůvodněn tvrzením žalobkyně, která uváděla, že nájemní vztah mezi účastníky na soubor movitých věcí skončil ke dni 31. 1. 2015 a žalovaný žalobkyni tyto movité věci nevydal. Žalobkyně si tak musela být vědoma, že movité věci, které byly součástí předmětného objektu, zůstaly v tomto objektu. Žalobkyně pak sama v podání ze dne 1. 3. 2021 uvedla, že od února 2015 probíhala jednání o vrácení souboru movitých věcí a v průběhu měsíce března žalobkyně seznala, že žalovaný předmětné věci dále užívá. Tento závěr potvrdila i jednatelka společnosti právnická osoba jméno příjmení ve svém výslechu, když popsala, jakým způsobem bylo domluveno ukončení nájemního vztahu s žalobkyní a na to navazovalo ukončení podnájemního vztahu mezi žalobkyní a žalovaným. Žalobkyni tedy muselo být ke konci ledna 2015 zřejmé, že veškeré vnitřní vybavení předmětného objektu zůstalo stejné a od února 2015 je bude nadále užívat žalovaný v novém nájemním vztahu se společností právnická osoba coby vlastníkem celého objektu. Dále k věci vypovídal jméno příjmení, který uvedl, že až v roce 2014 žalovaný zjistil, že žalobkyně není vlastníkem nemovitosti a proto ukončili vztah v říjnu 2014 a byla podepsána dohoda o narovnání. I z výslechu tohoto svědka je zřejmé, že žalobkyně si ke konci ledna 2015 byla vědoma, že předmětný objekt včetně veškerého jeho vnitřního vybavení bude nadále užívat žalovaný. V souladu s § 610 odst. 1 obč. zákoníku přihlédl soud k námitce promlčení vznesené žalovaným. Okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty pak soud zkoumal v souladu s ust. § 621 obč. zákoníku, když se jednalo o zjišťování vědomosti na straně žalobkyně, že k bezdůvodnému obohacení došlo a o osobě povinné k jeho vydání. Subjektivní promlčecí lhůta je tříletá (§ 629 odst. 1 obč. zákoníku). Tato lhůta začala plynout od okamžiku, kdy se žalobkyně dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, resp. kdy se o nich dozvědět měla a mohla a soud stanoví počátek běhu lhůty s ohledem na shora uvedené k datu 1. 2. 2015. K tomuto datu mohla a měla mít žalobkyně vědomost o bezdůvodném obohacení a osobě povinné k jeho vydání. Ke stejnému datu začala běžet i objektivní desetiletá promlčecí lhůta, když se jednalo o den, kdy obohacený měl získat majetkový prospěch. Žaloba byla v této věci podána k soudu dne 28. 3. 2018. Námitka žalovaného na částečné promlčení žalobou uplatněného nároku je tedy důvodná od 1. 2. 2015 do února 2016 tak, jak namítal žalovaný. Soud přihlédl k promlčení nároku pouze v té části, v jaké byla vznesena námitka promlčení žalovaným, tedy od 1. 2. 2015 do února 2016, což odpovídá 13 měsícům x 35.000 Kč + DPH. V této části byla žaloba zamítnuta i s ohledem na důvodné uplatnění námitky promlčení vznesené žalovaným.

21. Žalovaný pak prokázal, že si od 1. 2. 2015 pronajal movité věci, které jsou vnitřním vybavením předmětného objektu od skutečného vlastníka, kterým byla spol. právnická osoba (smlouva ze dne datum a předávací protokoly ke smlouvě č. 1/ 2015 ze dne datum, výslech anonymizováno příjmení). Ve smlouvě je přímo uvedeno, že pronajímatel sděluje, že veškeré vnitřní vybavení objektu je ve vlastnictví pronajímatele anonymizováno právnická osoba, který předmětný objekt včetně veškerého vnitřního vybavení nabyl na základě dražby konané dne datum a vnitrostátní fúze se anonymizováno právnická osoba Následně anonymizováno právnická osoba prodala předmětný objekt včetně veškerého vnitřního vybavení spol. anonymizováno právnická osoba kupní smlouvou ze dne datum a je zde uvedeno, že prodávající právnická osoba je vlastníkem předmětného objektu a veškerého vnitřního vybavení objektu (kupní smlouva ze dne datum). Následně nový vlastník předmětného objektu a veškerého vnitřního vybavení anonymizována dvě slova právnická osoba pronajala předmětný objekt a movité věci žalovanému nájemní smlouvou ze dne datum, když z přílohy seznamu vnitřního vybavení je zřejmé, že se jedná o stejný soupis věcí jako dle předávacích protokolů ke smlouvě č. 1/ 2015 ze dne datum a v této smlouvě nový vlastník anonymizováno právnická osoba prohlašuje, že je na základě kupní smlouvy ze dne datum vlastníkem předmětného objektu a jeho veškerého vnitřního vybavení (nájemní smlouva ze dne datum a předávací protokol k movitým věcem). Dále žalovaný prokázal, že počínaje měsícem únor 2015 až min. do května 2020 hradí za užívání předmětného objektu a jeho vnitřního vybavení nájemné ve výši 84.700 Kč, a to nejdříve anonymizováno právnická osoba a následně právnická osoba právnická osoba dle shora uvedených nájemních smluv (výpisy z právnická osoba). Tuto skutečnost také potvrdila anonymizováno jméno příjmení, která byla statutárním orgánem anonymizováno právnická osoba a dále statutární zástupce anonymizována dvě slova právnická osoba jméno příjmení, kteří byli k této věci vyslechnuti. S ohledem na výše uvedené má soud za prokázané tvrzení žalovaného, že vstupoval do nájemního vztahu se spol. právnická osoba a dále se právnická osoba právnická osoba v dobré víře, že si pronajímá věci od vlastníků a v souladu s uzavřenými nájemními smlouvami také nájemné hradil vlastníkům. S ohledem na výše uvedené tak žalobkyni nemohl vzniknout ani nárok na bezdůvodné obohacení dle ust. § 2994 zákona č. 89/2012 Sb. obč. zákoníku.

22. Dále se soud zabýval námitkou žalovaného, který tvrdil, že pokud byli účastníci poučeni na jednání soudu dne 1. 2. 2021 a byla jim poskytnuta lhůta 30 dnů od jednání k doplnění tvrzení a důkazních návrhů, tak pokud žalobkyně předložila soudu důkazy a označila soudu důkazy v podání doručeném 23. 4. 2021, učinila tak až po koncentraci řízení a soud by neměl k těmto důkazům přihlížet. Ze spisu bylo zjištěno, že na uvedenou výzvu soudu reagovala žalobkyně podáním ze dne 1. 3. 2021, které bylo soudu doručeno dne 2. 3. 2021, tedy v poskytnuté lhůtě 30 dnů, která končila 4. 3. 2021. V podání žalobkyně označila svědky, které navrhuje k výslechu, které označila jménem, příjmením a datem narození. Dále žalobkyně označila listinné důkazy – daňové doklady prokazující pořízení předmětných movitých věcí, jež jsou součástí souboru uvedené v příloze č. 2 tohoto podání a fotografiemi uvedenými v příloze č. 3 tohoto podání. Přílohy č. 2 a č. 3 však k podání přiloženy nebyly a žalobkyně byla přípisem soudu, který jí byl doručen 25. 3. 2021 vyzvána, nechť ve lhůtě 15 dnů od doručení této výzvy označené listinné důkazy soudu předloží. Poskytnutá lhůta pak uplynula k datu 8. 4. 2021. Těmito důkazy hodlala žalobkyně dotvrdit a prokázat specifikaci movitých věcí, které žalovaný v rozhodném období užíval a vlastnické právo k těmto věcem. Dále k námitce promlčení žalobkyně navrhla korespondenci mezi žalobkyní a žalovaným a komunikaci mezi žalobkyní a příjmení příjmení, příjmení a partneři a komunikaci mezi žalovaným a spol. právnická osoba a dále protokol o trestním oznámení uvedeným v podání. Tyto důkazy součástí podání nebyly. Dále jako důkaz žalobkyně označila originál plné moci s úředně ověřeným podpisem zmocnitele ze dne 18. 5. 2013, výpisy z účtu č. bankovní účet, smlouva o úplatném postoupení pohledávky mezi právnická osoba a žalovaným, oznámení o provedení jednostranného zápočtu pohledávek a závazků, když žádný z těchto listinných důkazů k podání ze dne 1. 3. 2021 přiložen nebyl. Shora uvedenou výzvou soudu, která byla žalobkyni doručena dne 30. 3. 2021 byla žalobkyně vyzvána, aby soudu ve lhůtě 15 dnů od doručen této výzvy předložila označené listinné důkazy, které žalobkyně označila ve své podání ze dne 1. 3. 2021. Poskytnutá lhůta uplynula dne 14. 4. 2021. V této lhůtě pak žalobkyně na výzvu soudu nereagovala a listinné důkazy soudu nepředložila. Nastaly tedy účinky koncentrace řízení tak, jak byli účastníci poučeni na shora uvedeném jednání soudu. Žalobkyně až pak následně dne 23. 4. 2021 doručila soudu přípis nazvaný jako Doložení listinných důkazů v návaznosti na výzvu soudu. I s ohledem na vznesenou námitku žalovaným soud zvažoval, zdali žalobkyně dostála své povinnosti a splnila povinnost tvrzení a důkazní ve lhůtě, která jí byla soudem poskytnuta v rámci nastalé koncentrace řízení. Je nutno konstatovat, že označení listinných důkazů v podání žalobkyně ze dne 1. 3. 2021 je pouze obecné, když odkazuje na daňové doklady prokazující pořízení movitých věcí uvedené v příloze č. 2 a fotografie uvedené v příloze č. 3, dále korespondence mezi žalobkyní a žalovaným a komunikace mezi žalobkyní a příjmení příjmení, příjmení a partneři a komunikace mezi žalovaným a společností právnická osoba atd. Soud posoudil tyto důkazní návrhy pouze jako obecné návrhy na provedení dokazování a dospěl k závěru, že s ohledem na nastalé účinky koncentrace řízení nelze k těmto důkazním návrhům přihlížet a ani z nich vyvozovat žádná skutková zjištění, když koncentraci řízení nelze obcházet obecnými návrhy na provedení dokazování s tím, že později budou účastníkem konkretizovány podle vývoje řízení (k tomu srovnej nález Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2015 sp. zn. II. ÚS 385/15). V tomto případě dovodil soud, že žalobkyně pouze obecně označila návrhy na provedení dokazování a v tomto případě se nejednalo o situaci, že by označila důkazy konkrétně a pouze by je nebyla schopna předložit. S ohledem na tento závěr a nastalou koncentraci řízení nebude soud k důkazům, které pak žalobkyně předložila s podáním ze dne 23. 4. 2021 přihlížet a vyvozovat žádná skutková zjištění a právní závěry. Je tak nutno konstatovat, že žalobkyně nesplnila povinnost tvrzení a důkazní, když nespecifikovala dostatečně určitě všechny movité věci, jejichž užívání je předmětem žaloby a neprokázala své vlastnické právo (a ani původní vlastnické právo právnická osoba právnická osoba) ke všem movitým věcem za celé předmětné období. Žalobkyně pak nedostála své povinnosti tvrzení a důkazní a i z tohoto důvodu soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a přiznal náhradu nákladů řízení plně procesně úspěšnému žalovanému. Náklady řízení jsou tvořeny odměnou za právní zastoupení dle vyhl. č. 177/1996 Sb. při sazbě mimosmluvní odměny dle § 7 bod 6 z tarifní hodnoty 1.566.956 Kč ve výši 14.580 Kč za každý úkon učiněný do 19. 10. 2020, (kdy nabylo právní moci usnesení o připuštění změny žaloby a rozšíření na částku 2.710.400 Kč). Po tomto datu činí sazba mimosmluvní odměny za každý učiněný právní úkon z tarifní hodnoty 2.710.400 Kč částku ve výši 19.180 Kč. Ve věci byly učiněny následující úkony právní služby dle cit. vyhlášky: příprava a převzetí zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a), účast na jednání soudu 1. 2. 2021 (1 úkon), účast na jednání soudu dne 3. 6. 2021 (3 úkony), když za tyto úkony je účtováno po 19.180 Kč. Dále byl podán sepis vyjádření k žalobě ze dne 3. 9. 2018 a za tento úkon je účtováno 14.580 Kč. Dále bylo v souladu s § 13 odst. 4 cit. vyhlášky přiznáno 6 x RP tj. 6 x 300 Kč. Dále bylo přiznáno cestovné za cestu na jednání soudu dne 1. 2. 2021 a dne 3. 6. 2021 z obec do obec a zpět. Při cestě bylo použito vozidlo Volvo typ C, registrační značka, palivo nafta motorová, dle technického průkazu průměrná spotřeba paliva 9,4 l /100 km při vyhláškové ceně nafty a amortizaci ve výši 4,40 Kč km, za 1 cestu ujeto 2 x 215 km, tedy 430 km za 1 cestu, což představuje náklady na 1 cestu 988,50 Kč. Současně je účtována náhrada dle § 14 odst. 3 AT, tj. za 2 x 6 započatých půlhodin po 100 Kč, celkem 1.200 Kč Náklady na 2 cesty tak představují částku ve výši 8.377 Kč. Současně bylo přiznáno 21 % DPH z celkové částky 120.657 Kč ve výši 25.337,97 Kč Náklady řízení činí celkem částku ve výši 145.994,97 Kč a jsou splatné k rukám právního zástupce žalovaného. Požadované náklady žalovaným za účtované porady a další porady s klientem pak přiznány nebyly, když dle § 11 odst. 1 AT lze za první poradu, případně další poradu s klientem přiznat odměnu pouze v případě, je-li klientovi ustanoven zástupce soudem, což nebyl případ v tomto řízení. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále. Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněný domáhat podaným návrhem u soudu výkonu takového rozhodnutí.