208 C 19/2021

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stachovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovaným: 1. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované a žalovaného 2. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalované a žalovaného o 15.900 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 15.900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5.400 Kč od 7. 8. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8.400 Kč od 7. 11. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1.300 Kč od 7. 1. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 800 Kč od 7. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 5.400 Kč od 7. 8. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 8.400 Kč od 7. 11. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 1.300 Kč od 7. 1. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 800 Kč od 7. 2. 2021 do zaplacení a co do smluvní pokuty ve výši 25.200 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky ve výši 15.900 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o dlužné nájemné a paušální úhrady za služby, které mu žalovaní dluží z titulu nájemní smlouvy ze dne [datum] a nájemní smlouvy ze dne [datum]. Jedná se o dlužné nájemné ve výši 4.300 Kč za měsíc srpen 2020, ve výši 4.300 Kč za měsíc listopad 2020, ve výši 1.300 Kč za měsíc leden 2021 a ve výši 800 Kč za únor 2021. Paušální úhradu za služby ve výši 1.100 Kč požaduje žalobce za měsíc srpen 2020 a ve výši 4.100 Kč za měsíc listopad 2020. Dále nárokoval žalobce smluvní pokutu ve výši 3 měsíčního nájemného a poplatků za služby sjednané v nájemní smlouvě ze dne 14. 12. 2020.

2. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili.

3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a občanského soudního řádu jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Z vyrozumění o provedeném vkladu do katastru nemovitostí má soud za prokázáno, že žalobce byl vlastníkem domu [adresa], bytový dům, který je součástí stavební parcely [číslo] v [katastrální uzemí], a to dle kupní smlouvy s právními účinky ke dni [datum] až do [datum], kdy došlo k převodu vlastnického práva na jiného vlastníka. Žalobce pronajal žalovaným byt [číslo] nacházející se v domě [adresa] v k. ú. [ulice] [anonymizováno] na období od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020. Výše měsíčního nájemného činila 4.300 Kč a služby jsou související s provozem bytu 4.100 Kč. Splatnost nájemného a poplatků za služby byla sjednána 1 x měsíčně, vždy za daný měsíc nejpozději do posledního dne předešlého měsíce (nájemní smlouva ze dne 14. 7. 2020, evidenční list majitele). Dále byla uzavřena nájemní smlouva ze dne [datum] a došlo k prodloužení nájemního vztahu ke shora uvedenému bytu od 1. 1. 2021 do 31. 3. 2021 (nájemní smlouva). Výše nájemného a úhrada za služby beze změn. V nájemní smlouvě ze dne [datum] je uvedeno, že se sjednává smluvní pokuta ve výši 3 měsíčního nájemného a poplatků za služby pro případ, že nájemce bude v prodlení s platbou za nájem anebo za služby déle, než 6 dní. Dále se sjednává úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z této smluvní pokuty a dlužného nájemného a poplatků ze služeb (nájemní smlouva ze dne [datum]). Žalovaní pak na nájemném a službách dluží částku ve výši 15.900 Kč tak, jak je uvedeno v 1. odstavci shora (sdělení ze dne 15. 6. 2021, předpis nájmu a úhrad). Žalobce vyzval žalované k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 15. 6. 2021 (předžalobní výzva).

5. Podle § 2251 odst. 1 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí § 2253 obdobně.

6. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Podle § 2247 odst. 2 o. z., pronajímatel zajistí po dobu nájmu nezbytné služby. Má se za to, že nezbytnými službami jsou dodávky vody, odvoz a odvádění odpadních vod včetně čištění jímek, dodávky tepla, odvoz komunálního odpadu, osvětlení a úklid společných částí domu, zajištění příjmu rozhlasového a televizního vysílání, provoz a čištění komínů, případně provoz výtahu.

8. Podle § 2247 odst. 3 o. z., způsob rozúčtování cen a úhrady služeb stanoví jiný právní předpis.

9. Podle § 2247 odst. 4 o. z., strany si ujednají způsob rozúčtování cen a úhrady případných dalších služeb, není-li stanoven jiným právním předpisem nebo rozhodnutím cenového orgánu. Způsob rozúčtování musí být určen před poskytováním služby.

10. Po vyhodnocení skutkového stavu věci a aplikaci shora citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že mezi účastníky řízení byly uzavřeny platně písemné smlouvy o nájmu bytu ve vlastnictví žalobce, na základě nichž byli žalovaní jako nájemci oprávnění užívat po sjednanou dobu předmětný byt žalobce a současně byli povinni platit sjednané nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytu. Žalovaní nezaplatili nájemné a zálohy na služby ve shora uvedených výších. Soud v tomto rozsahu žalobě vyhověl a uložil žalovaným povinnost tyto pohledávky žalobci uhradit. Přihlédl též k tomu, že žalovaní nevznesli námitky proti uplatněnému nároku a ani proti uvedeným vyúčtovaným částkám.

11. Soud pak zamítl žalobu částečně co do zaplacení požadovaného zákonného úroku z prodlení a to co do výše 0,25 % ročně z dlužných částek, když požadovaná sazba ve výši 8,50 % ročně přesahovala sazbu zákonného úroku z prodlení dle vyhl. č. 351/2013 Sb. Dále soud zamítl požadovanou smluvní pokutu ve výši 25.200 Kč. Soudu je z úřední činnosti a z údajů v systému ISAS známo, že žalobce pronajímá větší množství bytů a dosahuje takto zisk a provádí tuto činnost soustavně. Se zřetelem k této činnosti žalobce soud dle ust. § 420 občanského zákoníku považuje žalobce za osobu, která obdobným způsobem ve vztahu k činnosti živnostenské na vlastní účet a odpovědnost vykonává výdělečnou činnost se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, a proto v daném případě je nutno považovat, vzhledem se zřetelem k této činnosti, žalobce za podnikatele. Žalované pak soud v tomto případě považuje za spotřebitele v souladu s ust. § 419 občanského zákoníku, když z obsahu spisu, zejména z obsahu nájemních smluv je zřejmé, že žalovaní vystupují v pozici spotřebitelů. V daném případě je v nájemní smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 3 měsíčního nájemného a poplatků za služby pro případ, že nájemce bude v prodlení s platbou za nájem anebo za služby déle než 6 dní. Jedná se tedy o smluvní pokutu ve výši 25.200 Kč pro případ, že nájemce bude v prodlení více jak 6 dnů se zaplacením částky ve výši 4.300 Kč anebo se zaplacením částky ve výši 4.100 Kč. Soud tedy posuzoval tento případ v režimu speciálních ustanovení obsažených v § 1810 a následujících občanského zákoníku. Žalovaným v postavení spotřebitele náleží zvýšená ochrana. Veškerá ujednání mezi spotřebiteli a podnikatelem – žalobcem, podléhají ze strany soudu z úřední povinnosti posouzení, zda nemají zneužívající charakter ve smyslu § 1813 občanského zákoníku. I smluvní pokuta, jakožto závazek spotřebitele ve smlouvě musí procházet vždy testem přiměřenosti dle § 1813 občanského zákoníku. Smluvní pokuta uvedená ve smlouvě sankcionuje jednak neuhrazení platby za nájem a také neuhrazení platby za služby, vždy v případě prodlení delším než 6 dnů. Současně je sjednán úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně ze smluvní pokuty, dlužného nájemného a poplatků ze služeb. Takto sjednaná výše smluvní pokuty je v zřejmém nepoměru k významu zajišťované povinnosti a je v rozporu s požadavkem přiměřenosti a zakládá významnou nerovnováhu v právu žalobce na zaplacení smluvní pokuty v takovém rozsahu. Úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z této smluvní pokuty, dlužného nájemného poplatků ze služeb pak soud hodnotí jako další skrytou smluvní pokutu. S ohledem na výše uvedené je smluvní pokuta sjednána v nepřiměřené výši a zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností smluvních stran v neprospěch žalovaných – spotřebitelů. Jde tak o ujednání zakázané ve smyslu ust. § 1813 občanského zákoníku a soud k němu nepřihlédl v souladu s § 1815 občanského zákoníku. Takové ujednání nemá žádné právní důsledky a nepřichází v úvahu smluvní pokutu moderovat dle ust. § 2051 občanského zákoníku. S ohledem na výše uvedené soud v této části žalobu zamítl. (viz vycházeno ze závěrů rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, č. j. 69 Co 77/2019-173, ze dne 17. 9. 2019).

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, když žalovaní v této věci byli procesně úspěšní a náhradu nákladů řízení nepožadovali a ani jim dle obsahu spisu žádné nevznikly.