212 C 19/2020

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Rapušákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 76.879 Kč s příslušenstvím

I. Návrh na vydání rozsudku pro uznání se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 33.415 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 33.415 Kč od 12. 12. 2020 do zaplacení, a to ve splátkách po 2.500 Kč měsíčně. První splátku je žalovaný povinen zaplatit do 3 dnů od právní moci rozsudku a každou další splátku pak od měsíce následujícího po měsíci, ve kterém rozsudek nabude právní moci, ke každému 25. dni v kalendářním měsíci až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek.

III. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 40.262 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 73.677 Kč od 1. 11. 2020 do 11. 12. 2020, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 40.262 Kč od 12. 12. 2020 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 33.415 Kč od 12. 12. 2020 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 3.202,32 Kč a smluvní úrok ve výši 100,45 % ročně z částky 58.260,73 Kč od 23. 6. 2020 do zaplacení maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 229.694 Kč, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou došlou Okresnímu soudu v Bruntále dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 73.677 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou v částce 3.202,32 Kč z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum].

2. Žalovaný žádal o umožnění hradit dluh ve splátkách po 2.500 Kč měsíčně. U jednání soudu se vyjádřil ke svým majetkovým a sociálním poměrům v době uzavření smlouvy i v době rozhodování soudu (viz níže).

3. V průběhu řízení bylo prokázáno, že účastníci řízení uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě byl žalovanému dne [datum] poskytnut na účet uvedený ve Smlouvě úvěr ve výši 60.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve Smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 100,45 % ročně splácet ve 36 měsíčních splátkách ve výši 5.317 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem listopad 2019 RPSN byla uvedena ve výši 162,4 %. Ve Smlouvě byla výslovně stanovena celková částka, kterou má žalovaný zaplatit, která činila 191.412 Kč. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému zasláno na dodejku spolu se splátkovým kalendářem. (shodná tvrzení účastníků, smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum], informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru, splátkový kalendář, předsmluvní formulář ze dne [datum], oznámení žalobkyně o schválení úvěru včetně dodejky, splátkový kalendář, doklad o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu účtu žalobkyně)

4. Bylo také prokázáno, že schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě žalovaným doložených dokladů a prohlášení ve formuláři„ Hodnocení klienta“. Ve formuláři je uveden příjem ze zaměstnání ve výši 19.626 Kč měsíčně a výdaje žalovaného v celkové částce 5.010 Kč s tím, že jde o výdaj na životní minimum žalovaného v částce 3.410 Kč, výdaje na bydlení v částce 1.400 Kč a ostatní výdaje v částce 200 Kč, počítáno bylo s rezervou 1.000 Kč. Doložen byl dodatek k pracovní smlouvě žalovaného, z něhož se podává, že je pracovní poměr uzavřen na dobu neurčitou, a výplatní lístky, dle nichž byl jeho čistý měsíční v částce 20.733 Kč za červenec 2019 a v částce 20.205 Kč za srpen 2019, kdy částka byla zaslána na účet [jméno] [celé jméno žalovaného]. Příjem za září 2019 činil 19.048 Kč. Byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací), kdy nebyly zjištěny negativní informace. Žalobkyně dospěla k závěru, že volné zdroje žalovaného ke splácení úvěru jsou dostatečné. (shodná tvrzení účastníků, formulář„ Hodnocení klienta“, výpis z registru SOLUS – bez negativního příznaku, výpis z registru NRKI – bez negativního příznaku, dodatek k pracovní smlouvě ze dne [datum], výplatní lístky, výpis z účtu [jméno] [celé jméno žalovaného] u [anonymizována dvě slova], kopie obrazovky z internetového bankovnictví k datu [datum])

5. U jednání soudu žalovaný uvedl, že v době uzavření smlouvy pracoval v [příjmení] [jméno] [příjmení], kde pracuje dosud. Příjem odpovídal údajům ve formuláři„ Hodnocení klienta“, byl bezdětný, bydlel u rodičů, kterým dává měsíčně 6.000 Kč na bydlení, na nájem, na energie, na internet. Někdy rodičům ještě přidá tisíc korun na jídlo. Jiné pravidelné výdaje nemá. V roce 2019 měl jednu půjčku ve výši 4.000 Kč a splácel okolo 1.000 Kč. Exekuce neměl. Volné finanční prostředky na splátku 5.317 Kč měl k dispozici, ale když dal peníze rodičům a zaplatil nebankovní půjčku, tak mu skoro nic nezůstávalo. K dotazu soudu, co představuje částku 1.400 Kč u výdajů na bydlení v „ Hodnocení klienta“, uvedl, že neví, co to je přesně za částku, asi ji upravila paní, co úvěr zprostředkovávala, aby to všechno vyšlo, aby mu mohli úvěr poskytnout. O výdaji 6.000 Kč té paní dle svého vyjádření říkal.

6. Soud má za prokázáno, že dle databáze ISAS zdejšího soudu byla na majetek žalovaného vedena exekuce pod sp. zn. [spisová značka], která byla skončena vymožením, o čemž soudní exekutor vydal oznámení dne [datum]. Vedena je rovněž exekuce pod sp. zn. [spisová značka]. Další v minulosti nařízené exekuce a výkony rozhodnutí byly skončeny. (shodná tvrzení účastníků, výpis věcí vedených na žalovaného v ISAS, oznámení soudního exekutora o skončení exekuce ze dne [datum], žádost o pověření a nařízení exekuce ze dne [datum])

7. Dále bylo prokázáno, že žalovaný nehradil poskytnutý úvěr řádně, do data zesplatnění uhradil 26.585 Kč (5 splátek á 5.317 Kč). V důsledku prodlení žalovaného o délce 65 dnů u splátky č. 6 splatné dne 15. 4. 2020 došlo k datu 21. 6. 2020 k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3 Smlouvy. Podle bodu 6.4 Smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 72.778,53 Kč (původní jistina úvěru 58.260,73 Kč a dlužný úrok za poskytnutí úvěru přirostlý ke dni zesplatnění ve výši 14.517,80 Kč) byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Původní jistina ve výši 58.260,73 Kč je pak nadále od 23. 6. 2020 úročena tzv. nominální roční úrokovou sazbou 100,45 %. Bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. (shodná tvrzení účastníků, smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum], karta klienta, výzva k zaplacení dlužné splátky s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru ze dnů [datum], [datum], [datum], oznámení o zesplatnění ze dne [datum])

8. Bylo také prokázáno, že žalobkyně nárokovala smluvní pokutu dle bodu 6.1 Smlouvy ve výši 499 Kč, konkrétně 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, a to za splátku č.

3. Dle bodu 6.2 Smlouvy vznikl žalobkyni nárok na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného, ve výši 400 Kč, kdy šlo o 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný dostal do prodlení v délce 15 dnů, a to za splátky č. 3 a 6. V bodě 6.5 Smlouvy byl sjednán nárok žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nové jistiny úvěru za každý den prodlení s úhradou nové jistiny úvěru ve výši 72.778,53 Kč, pokud nedojde k její úhradě po zesplatnění úvěru, tedy od 1. 11. 2020 do zaplacení. Žalobkyně uplatnila tuto smluvní pokutu pouze v celkové výši 3.202,32 Kč (v době od 1. 5. 2020 do 31. 10. 2020 nevzniklo právo na zaplacení v souladu s § 9 zákona č. 177/2020 Sb.). Žalovaný dluh neuhradil ani přes předžalobní upomínku zaslanou právním zástupcem žalobkyně s datem [datum] (shodná tvrzení účastníků, smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum], karta klienta, předžalobní výzva ze dne [datum])

9. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle ustanovení § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, kterou soud posoudil v souladu se shora citovaným ustanovením zákona č. 257/2016 Sb. jako smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou podle § 2395 a násl. občanského zákoníku ve znění platném ke dni uzavření smlouvy. Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaný uzavíral v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.„ Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jednající mimo oblast své podnikatelské činnosti) .” (Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.) Smlouvou se zavázal věřitel (žalobkyně), že dlužníkovi poskytne peněžní prostředky a dlužník (žalovaný) se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky stanovené smlouvou. Pro případ, že žalovaný nesplní řádně svůj závazek ze smlouvy vyplývající, byly ve smlouvě sjednány sankce. Dle Smlouvy byl žalovaný povinen uhradit poskytnutou jistinu v částce 60.000 Kč a smluvní úrok v nominální sazbě 100,45 % ročně, kdy celková částka, kterou se zavázal žalovaný uhradit za 36 měsíců řádného trvání smlouvy, činila 191.412 Kč. Žalovaný porušil ujednání smlouvy o úvěru a dluh vůči žalobkyni nehradil řádně. Uhradil pouze částku 26.585 Kč.

15. S ohledem na ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru soud v prvé řadě zjišťoval, zda byla smlouva uzavřena platně, přičemž postupoval v souladu se stávající judikaturou, která je dle názoru soudu aktuální i po přijetí nového zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., a zejména rozsudkem Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (rozhodnutí o předběžné otázce týkající se výkladu článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS). V tomto směru se soud opírá dlouhodobě o usnesení Pléna Ústavního soudu Pl. ÚS 1/10 ze dne 9. 2. 2011, které se podrobně zabývá otázkou aplikace práva Evropských společenství, právě pokud jde o posuzování nepřiměřených ujednání ve spotřebitelských smlouvách, kdy dospěl k závěru, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv je nutné chápat jako nesouladnou nejen s evropským právem, ale i českým ústavním pořádkem. Soud tak nadále vychází ze závěru, že neplatnost smlouvy je v případě nepřezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele nutné považovat za absolutní. Pokud jde o samotný přezkum úvěruschopnosti, pak podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39 (prejudikatura: rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další (C -449/13)):„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“ Jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit pak konstatuje Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

16. Žalobkyně popsala a doložila listinami, z jakých údajů při posuzování bonity klienta vycházela. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřována z dostupných registrů a dále z konkrétních údajů uvedených žalovaným. Tvrzení o příjmech žalovaného ověřila žalobkyně z doložené pracovní smlouvy, výplatních lístků a historií bankovního účtu žalovaného. Žalobkyní zjištěné a ověřené údaje se týkaly příjmů žalovaného, nikoli jeho výdajů a závazků. Dle doloženého formulář„ Hodnocení klienta“ nebylo žalobkyní zjišťováno a zejména ověřováno, jaké jsou konkrétní sociální, majetkové a výdělkové poměry žalovaného, byla uvedena částka 3.410 Kč jako životní minimum žalovaného a výdaj na bydlení 1.400 Kč. Úvěruschopnost žalované dle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, žalobkyně prověřovala, dle názoru soudu však lze pochybovat o odborné péči žalobkyně, zejména pokud jde o údaje týkající se osobních poměrů žalovaného a jeho výdajů, které doloženy (a tedy ověřeny) nebyly. U jednání soudu žalovaný uváděl výdaje na bydlení v částce 6.000 Kč s tím, že tuto informaci sdělil zprostředkovatelce úvěru a neví, proč tuto částku nezohlednila, ve formuláři„ Hodnocení klienta“ je uvedena naprosto odlišná částka 1.400 Kč, přičemž žalovaný nebyl schopen vysvětlit, co částka představuje. Je přitom nanejvýš zřejmé, že částka 1.400 Kč je nepřiměřeně nízká a neodpovídá průměrným měsíčním nákladům na bydlení. V neposlední řadě je nutné zmínit, že soudu je z úřední činnosti známo, že částka 3.410 Kč uváděná jako náklady na životní potřeby žalovaného se objevuje ve formuláři používaném žalobkyní opakovaně (např. sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]), stejně tak jako částka 1.400 Kč jako výdaj na bydlení (např. sp. zn. [spisová značka]), nejde tedy o reálné výdaje konkrétních dlužníků, tyto nejsou zpravidla zjišťovány a ověřovány. Výše uvedené nesvědčí o řádném postupu žalobkyně při zjišťování poměrů žalovaného a jeho schopnosti daný úvěr řádně splácet. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně neprověřila, dle názoru soudu, s odbornou péčí, soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je z pohledu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.

17. Dále se soud zabýval otázkou platnosti spotřebitelské smlouvy o úvěru z pohledu jejího obsahu. Při poskytnutí úvěru je typické, v souladu s ustanovením § 2395 občanského zákoníku, sjednat úroky. V případě projednávané smlouvy byly úroky sjednány v nominální sazbě 100,45 % ročně. Částka, kterou měl žalovaný uhradit při řádném plnění smlouvy, činila 191.412 Kč při splácení úvěru v poskytnuté výši 60.000 Kč. Soud má za to, že smluvní úrok v této výši lze mít za úrok sjednaný v rozporu s dobrými mravy, když v říjnu roku 2019 byly úvěry pro domácnost se splatností nad 1 rok běžně poskytovány s úrokovou sazbou okolo 8,41 % ročně, kreditní karty až cca 24,05 % ročně (dle databáze časových řad ARAD České národní banky). Přitom značná nepřiměřenost výše smluvního úroku k poskytnuté výši peněžních prostředků je způsobilá porušit souhrn etických obecně uznávaných zásad tak, jak jsou uznávány v demokratické společnosti, a je zcela na místě poměřovat požadavky věřitele korektivem dobrých mravů (viz argumentace vyjádřená v rozsudku Krajského soudu v Ostravě vydaného dne 18. 6. 2018 pod č. j. 8 Co 137/2018-99). Posuzovanou smlouvu o úvěru lze z tohoto ohledu hodnotit jako právní jednání naplňující znaky nepoctivého jednání, tedy jednání v rozporu s ustanovením § 6 občanského zákoníku vymezujícího základní zásady soukromého práva.

18. Soud vzal při posuzování platnosti smlouvy v úvahu i aktuální rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. 4. 2020 sp. zn. [spisová značka], ze dne 5. 5. 2020 sp. zn. [spisová značka] či ze dne 20. 5. 2020 sp. zn. [spisová značka], ve věcech stejného věřitele a typově shodných smluv o úvěru, kdy je vymáhán nejen smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení, ale nadto několik sankcí současně za porušení povinnosti splatit úvěr včas a řádně. Soud se zcela ztotožňuje s názorem prezentovaným ve shora citovaných rozhodnutích Nejvyššího soudu České republiky, že požadované plnění je nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení dlužníka, a proto shledal posuzovanou smlouvu neplatnou ve smyslu ustanovení § 580 a § 588 občanského zákoníku. Přihlédl přitom i k faktu, že při poskytnutém plnění 60.000 Kč již žalovaný uhradil 26.585 Kč a nárokováno je 73.677 Kč se smluvním úrokem v sazbě 100,45 % ročně z částky 58.260,73 Kč od 23. 6. 2020 do zaplacení (k datu rozhodování soudu 48.497,92 Kč), zákonným úrokem z prodlení z částky 73.677 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení a smluvní pokutou 3.202,32 Kč.

19. Na základě neplatného právního jednání bylo žalovanému ze strany žalobkyně poskytnuto plnění ve výši 60.000 Kč, žalobkyně má právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru přímo dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (resp. žalobkyni vzniká nárok na vydání bezdůvodného obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 občanského zákoníku). Žalovaný uhradil ke dni rozhodování soudu částku 26.585 Kč. Soud přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky 33.415 Kč, ve zbylém rozsahu, tedy ohledně částky 40.262 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 73.677 Kč od 1. 11. 2020 do 11. 12. 2020, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 40.262 Kč od 12. 12. 2020 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 33.415 Kč od 12. 12. 2020 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 3.202,32 Kč a smluvní úrok ve výši 100,45 % ročně z částky 58.260,73 Kč od 23. 6. 2020 do zaplacení maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 229.694 Kč, byla žaloba zamítnuta, neboť šlo o nároky vyplývající ze smlouvy, která byla shledána neplatnou.

20. Soud přiznal žalobkyni nárok spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě od data 12. 12. 2020, tedy v návaznosti na předžalobní upomínku. Úrok z prodlení odpovídá současné právní úpravě, tedy ustanovení § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném ke dni vzniku prodlení. Ve zbylém rozsahu, tedy z nepřiznané části nároku, soud žalobu zamítl i ohledně příslušenství pohledávky.

21. Žalovaný požádal, aby mu bylo umožněno uhradit dlužnou částku ve splátkách po 2.500 Kč měsíčně, neboť má jiné závazky, na jeho majetek jsou nařízeny exekuce a není tak schopen uhradit dluh najednou. S ohledem na skutečnost, že žalovaný je dlouhodobě zaměstnaný s pravidelným příjmem (viz shora), a s ohledem na výši závazku i výši navrhovaných splátek, soud vyhověl jeho žádosti a rozhodl, že je povinen uhradit pohledávku žalobkyně ve splátkách po 2.500 Kč měsíčně. Soud dospěl k závěru, že s ohledem na výši samotné pohledávky je možné na žalobkyni požadovat, aby přistoupila na plnění ve splátkách v uvedené výši (při dodržení splátkového kalendáře dojde k úhradě za cca 14 měsíců). Pro případ, že bude žalovaný v prodlení se zaplacením některé splátky, je žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení celého zbytku pohledávky najednou.

22. Žalovaný nárok žalobkyně uznal, avšak rozsudek pro uznání lze vydat dle ustanovení § 153a odst. 2 občanského soudního řádu jen v případech, že lze ve věci uzavřít a schválit smír. Dle ustanovení § 99 odst. 2 občanského soudního řádu soud smír neschválí, pokud je v rozporu s právními předpisy. Soud dospěl k závěru, že vzhledem ke shora uveden argumentaci, pro kterou shledal uzavřenou smlouvu o úvěru neplatnou, nelze než navrhované vydání rozsudku pro uznání zamítnout.

23. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 151 odst. 2, § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, přičemž přihlédl ke skutečnosti, že procesně úspěšnému žalovanému náklady v řízení prokazatelně nevznikly.