212 C 3/2021

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Rapušákovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 513,43 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 513,43 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 513,43 Kč od 20. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit státu - České republice na účet Okresního soudu v Bruntále soudní poplatek ve výši 1.000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou došlou Okresnímu soudu v Bruntále dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 513,43 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne datum byl žalovaný příslušníky stát. instituce dopraven služebním vozidlem do Protialkoholní záchytné stanice v obec. Žalovaný přes výzvu žalobkyně do dne podání žaloby neuhradil náklady dopravy.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, dlužnou částku do dne rozhodnutí soudu dobrovolně neuhradil. Soud doručoval veškeré písemnosti určené žalovanému na adresu pro doručování dle ustanovení § 46b písm. a) občanského soudního řádu (např. usnesení Ústavního soudu č. II. ÚS 1308/10).

3. Zásilky soudu si žalovaný v místě trvalého pobytu nepřevzal. Soud se při úvahách, zda žalovanému v této věci ustanovit opatrovníka pro řízení opíral nejen o platnou právní úpravu (ustanovení § 46b písm. a) občanského soudního řádu), aktuální judikaturu (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1670/2015 ze dne 27. 1. 2016, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 80/2012 ze dne 30. 5. 2012, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3176/2016 ze dne 1. 8. 2016) ale vzal v úvahu i rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1308/2010 a rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011, z něhož cituje následující:„ …konečně si Ústavní soud nemůže odpustit vyjádření údivu nad přístupem vedlejších účastníků, kteří se mohli dovolávat principu proporcionality mezi výší vymáhané částky a výší náhrady nákladů, jak popsáno v bodu 31, avšak jen a výhradně ku své škodě neaktualizovali údaje o svém trvalém pobytu, anebo nevyužili možnosti dané jim ustanovením § 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů, a na písemnou žádost si nenechali v evidenci obyvatel vést též údaj o adrese, na kterou jim mají být doručovány písemnosti. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je - při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů.“ 4. Účastníci byli v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu vyzváni, nechť se vyjádří ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy, zda se vzdávají práva účasti na projednávání věci, případně, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně i žalovaný byli současně poučeni, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 občanského soudního řádu za to, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se k výzvě nevyjádřili. V souladu s ustanovením § 115a a § 101 odst. 4 občanského soudního řádu, soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, jelikož má za to, že účastníci řízení proti takovému postupu nemají námitek.

5. Rozhodnutí obsahuje zkrácené odůvodnění ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (odvolání není přípustné dle ustanovení § 202 odst. 2 občanského soudního řádu).

6. Okresní soud v Bruntále učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Dne datum v údaj o čase hodin žalovaný v podnapilém stavu slovně vulgárně napadal svou družku v místě jejich společného bydliště na adrese adresa žalovaného a žalobkyně. Na místo byla přivolána hlídka stát. instituce, žalovaný nadále napadal družku i přítomné příslušníky anonymizováno. Pro podezření, že je žalovaný pod vlivem alkoholu či jiné návykové látky, bylo provedeno orientační vyšetření. Následně byl žalovaný příslušníky stát. instituce dopraven služebním vozidlem do Protialkoholní záchytné stanice v obec. Provedeným vyšetřením byla u žalovaného přítomnost alkoholu prokázána s výsledkem 1,76 ‰ alkoholu v dechu. Dopravu do záchytné stanice obstarala stát. instituce, náklady této dopravy činily 513,43 Kč, kdy šlo o přepravu služebním vozidlem Škoda Octavia, registrační značka, najeto bylo anonymizováno km (obec – obec a zpět), při spotřebě 7,5 l na 100 km. Žalovaný byl vyzván dopisem ze dne 22. 12. 2020 k uhrazení nákladů spojených s jeho dopravou na záchytnou stanici, výzvu osobně převzal, dlužnou částku neuhradil.

7. Dle ustanovení § 24 odst. 3 zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, náklady na dopravu vyšetřované osoby do zdravotnického zařízení za účelem provedení odborného lékařského vyšetření hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, vyšetřovaná osoba; pokud je vyšetřovaná osoba nezletilá, která není plně svéprávná, hradí tyto náklady její zákonný zástupce. Neprokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, náklady nese Policie České republiky, Vojenská policie, obecní policie, Vězeňská služba, zaměstnavatel, kontrolní orgán nebo poskytovatel zdravotních služeb, v rámci jejichž působnosti byla učiněna výzva k vyšetření podle § 21 odst. 1 nebo výzva k vyšetření podle § 21 odst. 2, nejde-li o případ diferenciální diagnózy hrazené z veřejného zdravotního pojištění.

8. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: Žalobkyně provedla dopravu žalovaného do záchytné stanice na své náklady. U žalovaného byla prokázána přítomnost alkoholu, proto mu v souladu s ustanovením § 24 odst. 3 zákona č. 65/2017 Sb. vznikla povinnost uhradit náklady spojené s dopravou na záchytnou stanici. Žalovaný náklady neuhradil přes písemnou výzvu. Soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněný, proto zavázal žalovaného k úhradě žalobou uplatněné pohledávky ve výši 513,43 Kč ve lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.

9. Rovněž nárok žalobkyně na úrok z prodlení odpovídá současné právní úpravě, tedy ustanovení § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném ke dni vzniku prodlení. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v zákonné výši v návaznosti na výzvu ze dne 22. 12. 2020, kterou byl žalovaný vyzván k úhradě do 15 dnů od doručení výzvy, soud proto žalobnímu návrhu vyhověl i v této části.

10. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 151 odst. 2, § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána. S ohledem na výše uvedené, soud uložil žalovanému povinnost zaplatit náklady řízení žalobkyně v částce 600 Kč, které představuje paušální náhrada ve výši 2 x 300 Kč stanovená dle ustanovení § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (za předžalobní výzvu a podání žaloby).

11. V souladu s ustanovením § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. zavázal soud žalovaného k povinnosti uhradit soudní poplatek ve výši 1.000 Kč, když žalobkyně byla osvobozena od povinnosti hradit soudní poplatek a soud žalobě zcela vyhověl. Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se žalobkyně domáhat podaným návrhem u soudu výkonu tohoto rozhodnutí (§ 251 občanského soudního řádu).