212 C 7/2019

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr Hanou Rapušákovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa o 96.768 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci 96.768 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 96.768 Kč od 11. 1. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení 26.470,50 Kč k rukám [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou došlou Okresnímu soudu v Bruntále dne [datum] se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 96.768 Kč se zákonným úrokem s prodlení. Žalobu odůvodnil tím, že je výlučným vlastníkem nemovité věci – budovy, v jejímž suterénu probíhá teplovodní vedení ve vlastnictví žalovaného sloužící pro vytápění okolních domů. Vlastnické právo žalobce je tak omezeno, avšak žalovaný za umístění teplovodního vedení v nemovitosti ničeho nehradí. Žalovaná i chodbu sloužící jako přístup k teplovodnímu vedení. Účastníci neuzavřeli nájemní smlouvu, na nemovitostech nevázne věcné břemeno, které by žalovaného opravňovalo k umístění teplovodního vedení. Žalobce si nechal zpracovat znalecký posudek, kterým byla stanovena obvyklá cena představující tržní hodnotu obvyklého nájemného za užívání části budovy žalovaným v částce 32.256 Kč ročně. Za období od 10. 4. 2016 do 10. 4. 2019 žalobce nárokoval 96.768 Kč.

2. V průběhu řízení žalobce doplnil, že v roce 2002 bylo původní teplovodní zařízení nahrazeno novou výměníkovou stanicí, byl vybudován nový teplovodní rozvod, podle názoru žalobce tak vznikla nová věc. Ve věci je tedy nutné postupovat dle nového energetického zákona, kdy podle § 76 odst. 7 vznikla žalované povinnost zřídit smluvně věcné břemeno umožňující využití cizí nemovitosti. Takové věcné břemeno však se žalobcem sjednáno nebylo, a to přestože s jinými vlastníky žalovaná smlouvy uzavírala.

3. Žalovaná nárok uplatněný žalobou neuznávala. Uváděla, že objekt č. pop. [číslo] byl vybudován v 60. letech 20. století v rámci výstavby sídlištního celku na ul. [anonymizováno] v [anonymizováno], jako objekt technické infrastruktury, v němž se nacházela energorozvodna, AT stanice pro zvýšení tlaku v rozvodu pitné vody, výměníková stanice pro vytápění okolní sídlištní zástavby a veřejná prádelna. Žalovaná, jakož i její právní předchůdce - [územní celek], provozovala výměníkovou stanici. Žalovaná odkazovala na ustanovení § 22 zákona č. 79/1957 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny (elektrisační zákon), a § 18 prováděcího vládního nařízení č. 80/1957 Sb., kterým se provádí zákon č. 79/1957 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny (elektrisační zákon), které jí umožňuje bezplatně provozovat v nemovitosti žalobce teplovodní vedení jako zařízení pro rozvod tepla, jakož i do této nemovitosti vstupovat, předmětné zařízení provozovat, opravovat, měnit. V roce 2002 žalovaná v rámci stavby„ Modernizace CZT v [anonymizováno]“ zrušila stávající rozvodné energetické zařízení (výměníková stanice pára/voda) a nahradila jej novým teplovodním rozvodem, umístěným rovněž v suterénu objektu, tak jako původní parní potrubí. Samotné původní vedení zůstalo zachováno i po rekonstrukci, změněna byla pouze technologie. Předmětné teplovodní rozvody byly postaveny, opravovány, udržovány se souhlasem vlastníka objektu. V roce 2011 nemovitost koupil žalobce, který vstoupil do všech práv a povinností spojených s jejím vlastnictvím a užíváním, přičemž byl od samého počátku srozuměn s existencí a umístěním energetického zařízení v suterénu předmětného objektu. Žalovaná v celém rozsahu rozporovala rovněž závěry znaleckého posudku předloženého žalobcem. V neposlední řadě namítala, že teplovodní rozvody ve vlastnictví žalované nacházející se v objektu žalobce jsou využívány rovněž samotným žalobcem pro zásobování tohoto objektu teplem. Z důvodu opatrnosti žalovaná uvedla, že jí vzniklo právo odpovídající věcnému břemeni vydržením a vznesla námitku promlčení žalobou uplatněného nároku.

4. V průběhu řízení bylo prokázáno, že žalobce je výhradním vlastníkem pozemku parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova č. pop. [číslo] – občanská vybavenost, zapsaného v katastru nemovitostí na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí] – [anonymizováno] u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, [stát. instituce]. Budova je žalobcem užívána jako výrobna a prodejna pekařských výrobků. V suterénu budovy se nachází teplovodní vedení ve vlastnictví žalovaného v délce 16,35 m, kdy rozpětí od krajů potrubí je cca 1,30 m, celková plocha dle znaleckého posudku 64 m2. Rozvody jsou pevně připevněny ke stropu místnosti. (shodná tvrzení účastníků, Znalecký posudek [číslo] ze dne [datum] vypracovaný znalcem [titul]. [jméno] [příjmení], [příjmení], Svědecká výpověď [jméno] [příjmení])

5. Dále bylo prokázáno, že objekt č. pop. [číslo] byl vybudován v 60. letech 20. století jako prádelna a výměníková stanice, tedy objekt technické infrastruktury, v rámci výstavby sídlištního celku na ulici [anonymizováno] v [anonymizováno]. V budově se nacházela energorozvodna, AT stanice (zvýšení tlaku v rozvodu pitné vody), výměníková stanice pára/voda pro vytápění okolní sídlištní zástavby a veřejná prádelna. Projekt stavby byl vypracován Krajským projektovým ústavem [obec] v roce 1963, investorem celého investičního celku byl Krajský investorský útvar v [obec]. Po dostavbě objektu a celé technologie výměníkové stanice byl tento předán do užívání a provozování Domovní správě [obec]. Vzhledem k tomu, že investorem stavby byl Krajský investorský útvar v [obec] a celá stavba byla povolena i kolaudována před účinností zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), nedochovala se v archivu žalované a ani v archivu zdejšího stavebního úřadu, žádná původní dokumentace. K dispozici je pouze dokumentace od technologie z roku 1968, kdy již objekt prádelny a výměníková stanice stál a užívací právo měla Domovní správa [obec]. (shodná tvrzení účastníků, Dohoda ve věci zajištění měření páry mezi Krajským investorským útvarem [obec] a Domovní správou [obec] ze 7. 9. 1968, Hospodářská smlouva pro akci„ Sídliště [obec] – [ulice]“ mezi Domovní správou jako odběratelem a [anonymizováno] Dodavatelský podnik, národní podnik ze dne 12. 8. 1969, Výkresy objektu Výměníková stanice III – Sídliště [ulice] ze dne 10. 10. 1968 (číslo výkresu [číslo]), Výměníková stanice [číslo] Ústřední vytápění/ technický popis ze září 1963, Svědecká výpověď [jméno] [příjmení], Kolaudační rozhodnutí [číslo] vydané [stát. instituce], odbor výstavby a územního plánování, č. j. V [číslo] ze dne 30. 6. 2004)

6. Bylo rovněž prokázáno, že v roce 2002 žalovaná, jako držitel licence na rozvod tepelné energie, v rámci stavby„ Modernizace CZT v [anonymizováno]“ zrušila stávající rozvodné energetické zařízení, tedy výměníkovou stanici pára/voda nacházející se v suterénu objektu, a nahradila jej novým teplovodním rozvodem. Samotná původní parní technologie s centrální ekvitermní regulací topné vody a centrální přípravou teplé vody byla odstraněna a nahrazena moderní horkovodní soustavou s decentralizovanou ekvitermní regulací topné vody a decentralizovanou přípravou teplé vody. Centrální výměníková stanice byla nahrazena objektovými předávacími stanicemi uvnitř objektů (deskovými výměníky tepla), kterými je dodáváno teplo ze soustavy centrálního zásobování teplem. Prakticky v suterénu objektu ubylo zařízení, když byla odstraněna regulace a výměníky. V suterénu prádelny tak zůstalo pouze průběžné, rozvodné potrubí (páteřní rozvod), které bylo místo parního nahrazeno horkovodním. Stávající horkovodní potrubí je umístěno ve stejné trase jako původní parní potrubí. Jde o ocelové trubky pokryté izolací ve stříbrné barvě, prakticky je to, dle vyjádření svědka,„ obyčejná roura“, kterou prochází pára nebo voda, přičemž dle jejich stavu jsou to stále původní ocelové trubky. Výměníková stanice pára/voda dle projektové dokumentace z roku 1968 zaujímala cca 50 % půdorysu suterénu budovy, ostatní prostory sloužili pro potřebu prádelny, případně jako AT stanice a také jako trafostanice. V současnosti je využíván pouze koridor pro horkovodní potrubí, umístěné v suterénu pod stropem, které prochází napříč budovou, je průběžné a slouží pro odběratele tepla v lokalitě sídliště ulice [ulice]. Na toto potrubí byla v roce 2013 na přání žalobce napojena malá objektová předávací stanice tepla, která je v jeho majetku a slouží pro vytápění tohoto objektu. (shodná tvrzení účastníků, Kolaudační rozhodnutí [číslo] vydané [stát. instituce], odbor výstavby a územního plánování, č. j. V [číslo] ze dne 30. 6. 2004, Znalecký posudek [číslo] vypracovaný znalcem [titul]. [jméno] [příjmení], [příjmení], dne [datum] - zejména fotodokumentace, Svědecká výpověď [jméno] [příjmení])

7. Prokázáno bylo také to, že žalobce se stal vlastníkem nemovitostí na základě Kupní smlouvy uzavřené mezi ním jako kupujícím a [územní celek] jako prodávajícím dne [datum]. Z článku VII. odst. 2 smlouvy vyplývá, že na žalobce přecházejí veškerá práva a povinnosti spojené s vlastnictvím a užíváním nemovitosti. V protokole o předání domu ze dne 31. 8. 2011 je výslovně uvedeno, že v suterénu objektu [ulice] – prádelna, je umístěno zařízení pro dodávku tepla, přičemž přístup k tomuto zařízení je nutné řešit s majitelem – žalovanou. Následně provedl žalobce přestavbu objektu na pekárnu. Teplovodní vedení v předmětném objektu je užíváno nejen pro účely zajištění dodávky tepla do okolních budov, nýbrž od roku 2013 i pro zajištění dodávky tepla do samotné budovy č. pop. [číslo], a to na základě smlouvy o dodávce tepelné energie uzavřené mezi žalobcem a žalovanou. (shodná tvrzení účastníků, Kupní smlouva [spisová značka] ze dne 29. 7. 2011, Protokol o předání domu [ulice] – prádelna [obec] parc. [číslo] č. pop. [číslo] ze dne [datum], Smlouva o dodávce tepelné energie [číslo] 2013 ze [anonymizováno] [rok] včetně přílohy a dodatků)

8. Bylo prokázáno, že žalobce se obrátil na znalce, který vypracoval posudek pro stanovení výše obvyklé ceny ročního nájmu prostoru teplovodních rozvodů v budově č. pop. [číslo] v cenové úrovni od 1. 1. 2019 a stanovení výše obvyklé ceny nájmu tohoto prostoru za období od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2018. Znalec předpokládá, že cena za užívání bude stejná i pro následující období. Obvyklou cenu nájemného za užitnou plochu o výměře 64 m2 stanovil ve výši 32.256 Kč ročně, za období od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2018 pak v částce 96.768 Kč (Znalecký posudek [číslo] vypracovaný znalcem [titul]. [jméno] [příjmení], [příjmení], dne [datum])

9. Soud má dále za prokázáno, že právní předchůdci žalobce ([územní celek], Domovní správa) byli od samého počátku srozuměni s existencí a umístěním energetického zařízení v suterénu předmětného objektu, výměníková stanice včetně teplovodních rozvodů byla postavena, opravována a udržována vždy se souhlasem vlastníka objektu. Žalovaná nehradila žalobci ani žádnému z jeho právních předchůdců v souvislosti s umístěním rozvodného zařízení ničeho. Pokud je po modernizaci teplovodní rozvod umístěn v zemi na pozemcích ve vlastnictví [územní celek], je smluvně zřízeno a do katastru nemovitostí vloženo věcné břemeno. Ve vztahu k nemovité věci žalobce smluvní věcné břemeno zřízeno není. Náklady na provoz, zachování, údržbu a opravy teplovodního zařízení v objektu žalobce nese žalovaná. Přístup do nebytového prostoru žalovaná využívá pouze za účelem zajištění nezbytné kontroly, a to v rozsahu cca 1x ročně po dobu 10-20 minut. Během topné sezóny 1x za měsíc zaměstnanec žalované provádí fyzické odečty tepla, protože žalobce je na vedení připojen. Rozvody jsou pevně připevněny ke stropu suterénu, lze pod nimi projít. Žalovaná neužívá okolní prostory, nespotřebovává jakákoliv média či služby v souvislosti s užíváním rozvodů. Místnost lze ze strany žalobce užívat pouze s minimálními omezeními, není nutné zachovávat ochranné pásmo 2,5 m na obě strany od rozvodného zařízení, je nutné pouze zajistit pod vedením přístup pro případ havárie. Se souhlasem žalobce a bez jeho výhrad byla na rozvodném zařízení prováděna údržba - oprava tepelné izolace, napojení nové objektové předávací stanice tepla, v roce 2016 pak oprava hydroizolace při prostupu teplovodu obvodovou zdí. (shodná tvrzení účastníků, Svědecká výpověď [jméno] [příjmení])

10. V neposlední řadě bylo prokázáno, že žalovaná je držitelkou licence pro výrobu tepelné energie [číslo] licence pro rozvod tepelné energie [číslo] obě vydány Energetickým regulačním úřadem s termínem zahájení výkonu licencované činnosti 1. 11. 2001. Práva a povinnosti, jež vyplývají z obou licencí, jsou specifikována zákonem č. 458/2000 Sb., energetickým zákonem. (shodná tvrzení účastníků, Licence pro výrobu tepelné energie [číslo] Licence pro rozvod tepelné energie [číslo])

11. Bylo rovněž prokázáno, že žalobce uplatnil nárok u žalovaného výzvou zaslanou právním zástupcem žalobce s datem 27. 12. 2018 (shodná tvrzení účastníků, Výzva ze dne 27. 12. 2018 včetně dodejky)

12. Návrhy na provedení dalšího dokazování, zejména výslechem dalšího zaměstnance žalované, doplněním znaleckého posudku ke stanovení ceny nájmu v dalším období, projektovou dokumentací k realizaci stavby„ modernizace teplovodu CZT v [anonymizováno] z roku 2002“, výslechem žalobce, smlouvami, kterými byla zřizována věcná břemena vedení teplovodu žalovanou po modernizaci v roce 2002 a spisy obsahující historickou korespondenci týkající se výměníkové stanice, soud zamítl, neboť pro právní posouzení této věci považoval provedení označených důkazů za nadbytečné.

13. Dle ustanovení § 22 odst. 1 písm. a) zákona č. 79/1957 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny (elektrizační zákon), energetickým podnikům přísluší oprávnění stavět a provozovat na cizích nemovitostech v rozsahu vyplývajícím z povolené stavby elektrická vedení, jakož i malé stanice do rozlohy 30 metrů čtverečních, s příslušenstvím (dále jen "vedení"), zejména zřizovat na nemovitostech podpěrné body, přepnout nemovitosti vodičů a umisťovat v nich vedení.

14. Dle ustanovení § 22 odst. 2 zákona č. 79/1957 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny (elektrizační zákon), za výkon oprávnění uvedených v předchozím odstavci nejsou energetické podniky povinny poskytovat náhradu. Je-li však vlastník nebo uživatel nemovitosti, která není ve státním socialistickém vlastnictví, zřízením vedení podstatně omezen v užívání nemovitosti, může žádat u orgánu, který je podle předpisů o povolování staveb příslušný pro povolení stavby energetického díla (dále jen "povolující orgán"), aby mu energetický podnik poskytl přiměřenou jednorázovou náhradu; žádost musí být pod ztrátou nároku podána do tří měsíců ode dne, kdy bylo dílo uvedeno do trvalého provozu (užívání).

15. Dle ustanovení § 22 odst. 3 zákona č. 79/1957 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny (elektrizační zákon), oprávnění podle odstavce 1 vznikají povolením ke stavbě vedení a zanikají zrušením vedení.

16. Dle ustanovení § 22 odst. 5 zákona č. 79/1957 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny (elektrizační zákon), povinnost trpět výkon oprávnění uvedených v odstavci 1 vázne na dotčené nemovitosti jako věcné břemeno.

17. Dle ustanovení § 18 vládního nařízení č. 80/1957 Sb., kterým se provádí zákon č. 79/1957 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny (elektrisační zákon), ustanovení §§ 22, 25 až 28 a 31 a § 34 odst. 1 elektrisačního zákona se vztahují přiměřeně také na zařízení pro rozvod tepla s příslušenstvím. Zařízeními pro rozvod tepla se v předchozím odstavci rozumějí tepelná vedení, jakož i tepelné stanice (výměníky, redukční a akumulační stanice) do rozlohy 30 metrů čtverečních.

18. Dle ustanovení § 98 odst. 4 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), oprávnění k cizím nemovitostem, jakož i omezení jejich užívání, která vznikla před účinností tohoto zákona, zůstávají nedotčena.

19. Dle ustanovení § 76 odst. 5 písm. a), b) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), držitel licence na rozvod tepelné energie má právo v souladu se zvláštním právním předpisem 4d) zřizovat a provozovat na cizích nemovitostech rozvodná tepelná zařízení, stavět podpěrné body a přetínat tyto nemovitosti potrubními trasami; a vstupovat a vjíždět na cizí nemovitosti v souvislosti se zřizováním a provozem rozvodných tepelných zařízení.

20. Dle ustanovení § 76 odst. 7, věta první, zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), držitel licence na rozvod tepelné energie je povinen zřídit věcné břemeno umožňující využití cizí nemovitosti nebo její části pro účely uvedené v odstavci 5 písm. a), a to smluvně s vlastníkem nemovitosti; to neplatí, pokud držitel licence na rozvod tepelné energie není vlastníkem dotčeného rozvodného tepelného zařízení; v takovém případě plní tuto povinnost vlastník rozvodného tepelného zařízení.

21. Dle ustanovení § 76 odst. 10 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), pokud byl vlastník nebo uživatel nemovitosti v důsledku výkonu práv držitele licence na rozvod tepelné energie podle odstavce 5 písm. a) nebo b) omezen v obvyklém užívání nemovitosti nebo mu vznikla újma na majetku, má právo na přiměřenou jednorázovou náhradu. Právo na náhradu podle věty první lze uplatnit u držitele licence na rozvod tepelné energie do 2 let ode dne, kdy k omezení nebo újmě došlo, jinak právo zaniká.

22. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: Žalobce je vlastníkem nemovité věci – pozemku parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova č. pop. [číslo], zapsaného v katastru nemovitostí na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí] – město. Žalovaná je držitelem licence pro rozvod tepelné energie a současně vlastníkem rozvodného tepelného zařízení umístěného v suterénu nemovitosti žalobce. V průběhu řízení bylo prokázáno, že budova č. pop. [číslo] byla postavena v rámci výstavby sídliště [ulice], v suterénu budovy byla na základě hospodářské smlouvy ze dne 12. 8. 1969, podle projektové dokumentace z roku 1968, vybudována výměníková stanice pro ústřední vytápění, a to v době účinnosti zákona č. 79/1957 Sb. – elektrisačního zákona, který se dle § 18 vládního nařízení č. 80/1957 Sb., kterým se provádí elektrisační zákon, vztahuje přiměřeně také na zařízení pro rozvod tepla s příslušenstvím a tepelné stanice (výměníky, redukční a akumulační stanice) do rozlohy 30 metrů čtverečních; (ustanovení § 18 vládního nařízení č. 80/1957 Sb. bylo zrušeno až zákonem č. 89/1987 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebě tepla). Podle § 22 elektrisačního zákona za zřízení a umístění tepelné stanice či zařízení pro rozvod tepla nebyly energetické podniky povinny poskytovat náhradu. Pouze v případě, že by byl vlastník nebo uživatel nemovitosti zřízením vedení podstatně omezen v užívání nemovitosti, mohl žádat o poskytnutí přiměřené jednorázové náhrady; žádost musela být pod ztrátou nároku podána do tří měsíců ode dne, kdy bylo dílo uvedeno do trvalého provozu. V souladu s ustanovením § 22 odst. 5 elektrisačního zákona na dotčené nemovitosti vázne zákonné věcné břemeno, které nikdy nebylo předmětem zápisu v katastru nemovitostí, přičemž oprávnění z věcného břemene zaniká zrušením vedení. Dle ustanovení § 98 odst. 4 aktuálně platného energetického zákona oprávnění k cizím nemovitostem vzniklá před jeho účinností zůstávají nedotčena, legální věcná břemena vzniklá za účinnosti předchozích předpisů ve prospěch energetických podniků zůstávají bezúplatně zachována (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2014 sp. zn. 22 Cdo 333/2013 dostupný na www.nsoud.cz či v systému ASPI). Na právní vztahy mezi provozovateli zařízení a vlastníky dotčených nemovitostí se aplikují vždy ta zákonná ustanovení, která byla platná a účinná v době vzniku právního vztahu. Držitel licence na rozvod tepelné energie má povinnost zřizovat s vlastníkem nemovité věci smluvně věcné břemeno teprve od data účinnosti tohoto zákona, tj. od 1. 1. 2001.

23. Žalobce, který se stal vlastníkem nemovitosti na základě kupní smlouvy ze dne 29. 7. 2011, namítal, že teplovodní zařízení, které bylo v objektu původně umístěno, zaniklo při rekonstrukci zahájené v roce 2002 (kolaudační rozhodnutí vydáno 30. 6. 2004), kdy bylo zrušeno stávající rozvodné energetické zařízení, tedy původní centrální výměníková stanice pára/voda, které bylo nahrazeno novým teplovodním rozvodem. Soud má za prokázáno, že původní energetické zařízení zahrnovalo výměníkovou stanici a tepelné vedení, přičemž tepelná stanice (zejména regulace a výměníky) byla odstraněna, avšak tepelné vedení (tj. průběžné rozvodné potrubí - páteřní rozvod) zůstalo umístěno ve stejné trase, změnou je, že namísto původní páry potrubím prochází horká voda. Samotné rozvodné tepelné zařízení (teplovodní vedení) tedy nebylo zrušeno, došlo pouze k odstranění části technologie, čímž v suterénu vzniklo více volného prostoru. Oprávnění vzniklá žalované dle elektrizačního zákona tak zůstala zachována, aniž by jí vznikla povinnost hradit ekvivalent nájemného odpovídající ceně obvyklé za užívání prostor v nemovitosti žalobce žalovanou v souvislosti s vedením teplovodního potrubí. Pouhým užíváním části nemovitosti ve vlastnictví žalobce žalované bezdůvodné obohacení nevzniká.

24. Pokud žalobce nárokuje náhradu za užívání části nemovitosti v důsledku výkonu oprávnění žalované z legálního věcného břemene, řeší situaci ustanovení § 76 odst. 10 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, dle něhož má vlastník nemovitosti právo na přiměřenou jednorázovou náhradu v případě, že je v důsledku výkonu práv držitele licence na rozvod tepelné energie omezen v obvyklém užívání nemovitosti nebo mu vznikla újma na majetku. Právo na náhradu lze uplatnit do 2 let ode dne, kdy k omezení nebo újmě došlo, jinak právo zaniká. Žalobce v projednávané věci nabyl nemovitost s vědomím, že je v ní umístěno zařízení žalované, nelze tedy hovořit o omezení v obvyklém užívání (takto do vztahu vstupoval, užívání započalo již s tímto omezením, a jako takové je lze považovat za obvyklé) nebo vzniku újmy na majetku žalobce (takový nárok nebyl uplatněn) v důsledku provozu rozvodného tepleného zařízení. Bylo na žalobci, aby případné zatížení nemovitosti promítl již do kupní ceny. V neposlední řadě žalobce nárok neuplatnil v zákonné lhůtě, když zařízení bylo umístěno v nemovitosti již k datu 29. 7. 2011, kdy uzavřel kupní smlouvu.

25. Nad rámec již uvedeného soud dospěl k závěru, že pokud by považoval horkovodní potrubí zachované po modernizaci energetického zařízení za zařízení nově vzniklé, na něž se vztahuje zákon č. 458/2000 Sb., energetický zákon, pak by žalovaná, jako držitel licence na rozvod tepelné energie, měla právo zřizovat a provozovat na cizí nemovitosti rozvodné tepelné zařízení. Dle ustanovení § 76 odst. 7 citovaného zákona by pak byla žalovaná povinna zřídit smluvně s vlastníkem nemovitosti věcné břemeno umožňující využívat cizí nemovitost nebo její část. Pokud jde o případnou náhradu za takové užívání části nemovitosti žalobce, řeší situaci opět ustanovení § 76 odst. 10 citovaného zákona (viz shora).

26. V řízení pak bylo postaveno na jisto, že veškeré náklady na zachování a údržbu či jiné náklady související s provozem rozvodného tepelného zařízení nese výhradně žalovaná, nedochází tedy z její strany k bezdůvodnému obohacení ani v tomto směru (viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. 12. 2013 sp. zn. 28 Cdo 809/2013 dostupné na www.nsoud.cz či v systému ASPI). Pokud by došlo ke zřízení věcného břemene ve formě služebnosti dle § 1267 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, pak v souladu s ustanovením § 1263 citovaného zákona nese náklady na zachování a opravy věci, která je pro služebnost určena, oprávněný, tedy žalovaná. Je však možné dojít k závěru, že za situace, kdy je to i žalobce, který rovněž užívá věc, když sám teplo odebírá, měl by na náklady poměrně přispívat.

27. S ohledem na shora uvedené soud po zjištění skutkového stavu a právním posouzení věci dospěl k závěru, že nárok žalobce uplatněný v tomto řízení není oprávněný, a proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

28. O nákladech řízení ostatních účastníků řízení soud rozhodl dle § 151 odst. 2, § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a uložil žalobci povinnost zaplatit náklady řízení žalované v částce 26.470,50 Kč, které představuje náhrada hotových výdajů za 4 úkony právní služby á 300 Kč v částce 1.200 Kč stanovená dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast u jednání soudu – 2 x 2 započaté hodiny; k doplnění skutkových tvrzení k výzvě soudu nebylo přihlíženo jako k dalšímu úkonu právní služby, když má soud za to, že tato skutková tvrzení měla být součástí řádně vypracovaného odporu); odměna advokáta v souladu s ustanovením § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 19.920 Kč (4 úkony á 4.980 Kč); jízdné z [obec] do Bruntálu a zpět na jednání soudu při použití motorového vozidla tovární značka Ford Focus, [registrační značka], jehož průměrná spotřeba je 6,7 l benzinu Natural 95 v ceně 32 Kč, při vzdálenosti 72 km (2 x 36 km) a základní náhradě za používání silničních motorových vozidel v sazbě 4,2 Kč za 1 km jízdy dle vyhlášky č. 358/2019 Sb., celkem 456,50 Kč; náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a) odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za čas strávený cestou z [obec] do Bruntálu a zpět za 3 půlhodiny á 100 Kč v celkové výši 300 Kč; daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad stanovená v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 občanského soudního řádu ve výši 4.594 Kč.

29. Jelikož žalovanou, které byla přisouzena náhrada nákladů řízení, zastupoval v řízení advokát, je žalobce dle ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu povinen zaplatit tuto náhradu advokátu.