212 C 8/2021

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Rapušákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 11.579 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4.934 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4.934 Kč od 22. 5. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 5.033 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9.967 Kč od 17. 12. 2020 do 21. 5. 2021, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5.033 Kč od 22. 5. 2021 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 1.612,36 Kč a smluvní úrok ve výši 10 % ročně z částky 7.830,10 Kč od 17. 12. 2020 do zaplacení a maximálně však do doby, kdy celkový smluvní úrok za dobu od 17. 12. 2020 dosáhne částky 31.536 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou došlou Okresnímu soudu v Bruntále dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 9.967 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou v částce 1.612,36 Kč z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum].

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, dlužnou částku do dne rozhodnutí soudu dobrovolně neuhradil. Soud doručoval veškeré písemnosti určené žalovanému na adresu pro doručování dle ustanovení § 46b písm. a) občanského soudního řádu (např. usnesení Ústavního soudu č. II. ÚS 1308/10). Zásilky soudu si žalovaný v místě trvalého pobytu nepřevzal.

3. Soud nařídil ve věci jednání na den [datum], žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu jednal v nepřítomnosti žalovaného.

4. V průběhu řízení bylo prokázáno, že účastníci řízení uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě byl žalovanému téhož dne poskytnut na účet uvedený ve Smlouvě úvěr ve výši 8.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši efektivní úrokové sazby 84,07 % ročně splácet v 60 měsíčních splátkách ve výši 438 Kč splatných vždy k 11. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem říjen 2019 RPSN byla stanovena ve výši 84,07 %. Ve Smlouvě byla výslovně stanovena celková částka, kterou má žalovaný zaplatit, která činila 26.280 Kč. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému zasláno na dodejku spolu se splátkovým kalendářem. (shodná tvrzení účastníků, smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum], informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru, splátkový kalendář, předsmluvní formulář ze dne [datum], oznámení žalobkyně o schválení úvěru včetně dodejky, splátkový kalendář, doklad o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu účtu žalobkyně)

5. Bylo také prokázáno, že schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě žalovaným doložených dokladů a informací získaných od žalovaného. Ve formuláři nazvaném Hodnocení klienta je uveden příjem z invalidního důchodu ve výši 11.730 Kč měsíčně a výdaje žalovaného v celkové částce 10.650 Kč s tím, že jde o výdaj na životní minimum žalovaného v částce 3.410 Kč, splátky žalobkyně ve výši 5.140 Kč, výdaje na bydlení v částce 2.000 Kč a ostatní výdaje (doprava, kurzy, záliby, apod.) v částce 100 Kč, počítáno bylo s rezervou 500 Kč. Doloženy byly podací lístky za měsíce červenec, srpen a září roku 2019, dle kterých žalovaný obdržel invalidní důchod ve výši 11.733 Kč. Byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací), přičemž dle databáze NRKI bylo zjištěno CBS SCORE žalovaného – kód příznaku 16, který dle přiložené legendy znamená, že klientova smlouva je hodnocena jako špatná, jde o negativní příznak. (shodná tvrzení účastníků, formulář„ Hodnocení klienta“, výpis z registru SOLUS – bez negativního příznaku, výpis z registru NRKI – s negativním příznakem, podací lístky)

6. Dále bylo prokázáno, že žalovaný nehradil poskytnutý úvěr řádně, do data zesplatnění uhradil 7 splátek úvěru po 438 Kč, celkem tedy 3.066 Kč. V souladu se zákonem č. 177/2020 Sb., o některých opatřeních v oblasti splácení úvěru v souvislosti s pandemií COVID-19, byla k žádosti žalovaného odložena doba splácení úvěru, ochranná doba trvala od 1. 6. 2020 do 31. 10. 2020. V důsledku prodlení žalovaného o délce 65 dnů u splátky č. 7 splatné dne 11. 5. 2020 došlo k datu 15. 12. 2020 k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3 Smlouvy. Podle bodu 6.4 Smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 9.318,76 Kč (původní neuhrazená jistina úvěru 7.830,10 Kč a dlužný úrok za poskytnutí úvěru přirostlý ke dni zesplatnění ve výši 1.488,66 Kč) byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Původní jistina ve výši 7.830,10 Kč je pak nadále od 17. 12. 2020 úročena 10 % ročně v souladu s aktuálním zněním zákona 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. (shodná tvrzení účastníků, smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum], karta klienta, oznámení dle zákona č. 177/2020 Sb. ze dne [datum], včetně splátkového kalendáře, výzva k zaplacení dlužné splátky s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru ze dnů [datum], [datum], oznámení o zesplatnění ze dne [datum])

7. Bylo také prokázáno, že žalobkyně nárokovala smluvní pokutu dle bodu 6.1 Smlouvy ve výši 249 Kč, konkrétně 249 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, a to za splátku č.

14. Dle bodu 6.2 Smlouvy vznikl žalobkyni nárok na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného, ve výši 400 Kč, kdy šlo o 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný dostal do prodlení v délce 15 dnů, a to za splátky č. 8 a 14. V bodě 6.5 Smlouvy byl sjednán nárok žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nové jistiny úvěru za každý den prodlení s úhradou nové jistiny úvěru ve výši 9.318,76 Kč, pokud nedojde k její úhradě po zesplatnění úvěru, tedy od 17. 12. 2020 do zaplacení. Žalobkyně uplatnila tuto smluvní pokutu pouze v celkové výši 1.612,36 Kč (v době od 1. 5. 2020 do 31. 10. 2020 nevzniklo právo na zaplacení v souladu s § 9 zákona č. 177/2020 Sb.). Žalovaný dluh neuhradil ani přes předžalobní upomínku zaslanou právním zástupcem žalobkyně s datem [datum] (shodná tvrzení účastníků, smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum], karta klienta, předžalobní výzva ze dne [datum])

8. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, kterou soud posoudil v souladu se shora citovaným ustanovením zákona č. 257/2016 Sb. jako smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou podle § 2395 a násl. občanského zákoníku Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaný uzavíral v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.„ Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jednající mimo oblast své podnikatelské činnosti) .” (Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.) Smlouvou se zavázal věřitel (žalobkyně), že dlužníkovi poskytne peněžní prostředky a dlužník (žalovaný) se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky stanovené smlouvou. Pro případ, že žalovaný nesplní řádně svůj závazek ze smlouvy vyplývající, byly ve smlouvě sjednány sankce. Dle Smlouvy byl žalovaný povinen uhradit poskytnutou jistinu v částce 8.000 Kč a smluvní úrok v efektivní sazbě 84,07 % ročně, kdy celková částka, kterou se zavázal žalovaný uhradit za 60 měsíců řádného trvání smlouvy, činila 26.280 Kč. Žalovaný porušil ujednání smlouvy o úvěru a dluh vůči žalobkyni nehradil řádně. Uhradil pouze částku 3.066 Kč.

13. S ohledem na ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru soud v prvé řadě zjišťoval, zda byla smlouva uzavřena platně, přičemž postupoval v souladu se stávající judikaturou, která je dle názoru soudu aktuální i po přijetí nového zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., a zejména rozsudkem Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (rozhodnutí o předběžné otázce týkající se výkladu článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS). V tomto směru se soud opírá dlouhodobě o usnesení Pléna Ústavního soudu Pl. ÚS 1/10 ze dne 9. 2. 2011, které se podrobně zabývá otázkou aplikace práva Evropských společenství, právě pokud jde o posuzování nepřiměřených ujednání ve spotřebitelských smlouvách, kdy dospěl k závěru, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv je nutné chápat jako nesouladnou nejen s evropským právem, ale i českým ústavním pořádkem. Soud tak nadále vychází ze závěru, že neplatnost smlouvy je v případě nepřezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele nutné považovat za absolutní. Pokud jde o samotný přezkum úvěruschopnosti, pak podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 (prejudikatura: rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další (C -449/13)):„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“ Jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit pak konstatuje Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

14. Žalobkyně popsala a doložila listinami, z jakých údajů při posuzování bonity klienta vycházela. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřována z dostupných registrů a dále z konkrétních údajů uvedených žalovaným. Tvrzení o příjmech žalovaného ověřila žalobkyně z doložených podacích lístků svědčících o příjmu z invalidního důchodu žalovaného ve výši 11.733 Kč. Žalobkyní zjištěné a ověřené údaje se týkaly příjmů žalovaného, nikoli jeho výdajů a závazků. Dle doloženého formuláře„ Hodnocení klienta“ nebylo žalobkyní zjišťováno a zejména ověřováno, jaké jsou konkrétní sociální, majetkové a výdělkové poměry žalovaného, byla uvedena částka 3.410 Kč jako životní minimum žalovaného, výdaj na bydlení 2.000 Kč, splátky dalších závazků u žalobkyně v částce 5.140 Kč a ostatní výdaje 100 Kč. Úvěruschopnost žalovaného dle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, žalobkyně prověřovala, dle názoru soudu však lze pochybovat o odborné péči žalobkyně, zejména pokud jde o údaje týkající se osobních poměrů žalovaného a jeho výdajů, které doloženy (a tedy ověřeny) nebyly. Pokud žalobkyně prověřovala osobu žalovaného v dostupných registrech, pak musela nutně dospět k negativním zjištěním, když dle databáze NRKI byla smlouva hodnocena jako špatná, s negativním příznakem. Je také nanejvýš zřejmé, že částka 2.000 Kč je nepřiměřeně nízká a neodpovídá průměrným měsíčním nákladům na bydlení. V neposlední řadě je nutné zmínit, že soudu je z úřední činnosti známo, že částka 3.410 Kč uváděná jako náklady na životní potřeby žalovaného se objevuje ve formuláři používaném žalobkyní opakovaně (např. sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]), nejde tedy o reálné výdaje konkrétních dlužníků, tyto nejsou zpravidla zjišťovány a ověřovány. Nelze mít za souladné se zákonem, pokud věřitel poskytne úvěr i přes svá negativní zjištění (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018; nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Výše uvedené nesvědčí o řádném postupu žalobkyně při zjišťování poměrů žalovaného a jeho schopnosti daný úvěr řádně splácet. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně neprověřila, dle názoru soudu, s odbornou péčí, soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je z pohledu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.

15. Na základě neplatného právního jednání bylo žalovanému ze strany žalobkyně poskytnuto plnění ve výši 8.000 Kč, žalobkyně má právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru přímo dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný uhradil ke dni rozhodování soudu částku 3.066 Kč. Soud proto přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky 4.934 Kč, ve zbylém rozsahu, tedy ohledně částky 5.033 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9.967 Kč od 17. 12. 2020 do 21. 5. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5.033 Kč od 22. 5. 2021 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 1.612,36 Kč a úroku z úvěru ve výši 10 % ročně z částky 7.830,10 Kč od 17. 12. 2020 do zaplacení a maximálně však do doby, kdy celkový úrok z úvěru za dobu od 17. 12. 2020 dosáhne částky 31.536 Kč, byla žaloba zamítnuta, neboť šlo o nároky vyplývající ze smlouvy, která byla shledána neplatnou.

16. Soud přiznal žalobkyni nárok spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě od data 22. 5. 2021, tedy v návaznosti na předžalobní upomínku, kterou byl žalovaný vyzván k okamžité úhradě závazku. Úrok z prodlení odpovídá současné právní úpravě, tedy ustanovení § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném ke dni vzniku prodlení. Ve zbylém rozsahu, tedy z nepřiznané části nároku, soud žalobu zamítl i ohledně příslušenství pohledávky.

17. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 151 odst. 2, § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, přičemž přihlédl ke skutečnosti, že procesně úspěšnému žalovanému náklady v řízení prokazatelně nevznikly.