214 C 10/2022

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Tankó ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa o 12.874,40 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 837,3 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 837,3 Kč od 19. 10. 2022 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v niž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 3 037,1 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 037,1 Kč od 19. 10. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 935,80 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou ze dne 25. 10. 2022, soudu doručenou dne 26. 10. 2022, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 12 874,40 Kč. Tato částka se rovná uhrazené odměně právního zástupce žalobkyně za vymáhání pohledávky žalobkyně ve výši 97 575 Kč se splatností 5. 7. 2022, která byla žalovanou uhrazena až dne 22. 9. 2022, tj. den po obdržení výzvy k její úhradě od právního zástupce žalobkyně. Předmětná odměna právního zástupce žalobkyně ve výši 12 874,40 Kč byla vypočítána dle advokátního tarifu, kdy si advokát uplatnil celkem dva úkony právní služby (příprava + převzetí, výzva) při odměně 5 020 Kč za úkon (dle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů), plus 2 x paušál po 300 Kč, a dále i DPH v zákonné výši. K účelnosti samotného právního zastupování žalobkyně uvedla, že žalovaná neuhradila řádně a včas pohledávku ve výši 97 575 Kč za poskytnutí služby (dopravy dle objednávky č. [spisová značka]), jež byla vyfakturována dne 19. 5. 2022 na daňovém dokladu č. [rok] se splatností 5. 7. 2022, a tuto pohledávku neuhradila ani po osobních (telefonických) urgencích, proto byla žalobkyně nucena obrátit se v září 2022 na svého právního zástupce. Náklady žalobkyně na právní zastoupení činily již výše zmiňovaných 12 874,40 Kč, a to na základě faktury – daňového dokladu [číslo] ze dne 26. 9. 2022, která byla žalobkyní uhrazena dne 17. 10. 2022. Téhož dne pak zaslala žalobkyně žalované předžalobní upomínku, kterou se domáhala úhrady částky 12 874,40 Kč jakožto účelně vynaložených nákladů na vymáhání pohledávky ve výši 97 575 Kč. Žalovaná však reagovala neuznáním nároku a neuhrazením částky 12 874,40 Kč.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 6. 12. 2022 uvedla, že s žalobou nesouhlasí a žalobní nárok neuznává. K tomu pak sdělila, že na náklady spojené s uplatněním pohledávky odpovídající de facto úkonům v řízení vedeném před soudem, tedy dle advokátního tarifu, nemá žalobkyně nárok zasláním předžalobní upomínky. Taková náhrada totiž v souladu s ust. § 142 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), náleží výlučně úspěšnému žalobci ve sporném řízení, a to až výlučně rozhodnutím soudu o takové povinnosti, kdy je možno využít i moderační právo soudu. Žalovaná dále uvádí, že žalobkyně mohla svépomoci vyzvat žalovanou, když je zjevné, že ihned po výzvě došlo k uhrazení jistiny. Dle žalované je zde otevřena minimálně otázka účelnosti nákladů na vymáhání, když s ohledem na to, že sporné strany jsou podnikajícími subjekty, náležela by žalobkyni v takovém případě částka ve výši 1 200 Kč v souladu s § 2 odst. 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná tedy namítá, že žalovaná částka je pak zásadně odlišná, když účelem výše uvedeného nařízení je jistě paušalizace pro takové případy, jako je zde řešen tak, aby nedocházelo k nepoměrnému zatěžování podnikajících subjektů. Na závěr žalobkyně namítá, že i kdyby byla sto akceptovat dva úkony právní služby, což neakceptuje, nešlo by v žádném případě považovat předžalobní výzvu ze dne 19. 9. 2022 za výzvu se skutkovým a právním rozborem, ale naopak za tzv. jednoduchou výzvu, tedy jako úkon právní služby dle § 11 odst. 2 písm. g) advokátního tarifu, který má být účtován jako polovina plného úkonu právní služby.

3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a o.s.ř. jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Podle ustanovení § 142 odst. 1 a 2 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

5. Podle ustanovení § 142a žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění.

6. Podle ustanovení § 151 odst. 1 a 2 o.s.ř. o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí; u náhrady nákladů řízení podle § 147 a § 148 odst. 2 tak může učinit již v průběhu řízení, a to zpravidla tehdy, jakmile tyto náklady vzniknou. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud určí výši odměny za zastupování advokátem nebo notářem v rámci jeho oprávnění stanoveného zvláštním právním předpisem anebo patentovým zástupcem v rozsahu jeho oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem; jde-li však o přiznání náhrady nákladů řízení podle § 147, § 149 odst. 2 nebo odůvodňují-li to okolnosti případu, postupuje se podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování a z náhrad podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem. Náhradu mzdy (platu) a náhradu hotových výdajů soud stanoví podle zvláštních právních předpisů. Náhradu za odměnu znalce, který podal posudek podle § 127a, soud určí podle sazby odměny stanovené zvláštním právním předpisem. Jinak soud vychází z nákladů, které účastníku prokazatelně vznikly.

7. Podle ustanovení § 2913 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. Povinnosti k náhradě se škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů nebo vzniklá až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti v prodlení, ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat, ho však povinnosti k náhradě nezprostí.

8. Podle ustanovení § 2894 o. z. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

9. Podle ustanovení § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, ve znění pozdějších předpisů, jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč.

10. Soud z objednávky č. [spisová značka] zjistil, že si žalovaná od žalované objednala dopravu„ vany na akce [obec] a [obec]“, přičemž součástí objednávky bylo i ustanovení tom, že splatnost faktury na objednanou dopravu bude činit 45 dní od doručení faktury. Z faktury – daňového dokladu č. 2022, vystavené dne 19. 5. 2022, se podává, že cena provedené objednávky činí 97 575 Kč, která je splatná 5. 7. 2022. Splatnost předmětné faktury tedy byla určena v souladu s objednávkou žalované. Ze shodných tvrzení účastníků (viz žaloba ze dne 25. 10. 2022 a vyjádření žalované k žalobě ze dne 6. 12. 2022) má soud za to, že dané věci není zde sporu o tom, že pohledávka ve výši 97 575 Kč byla uhrazena dne 22. 9. 2022, tedy až po zaslání předžalobní výzvy ze dne 19. 9. 2022 žalované, kdy tato výzva jí byla doručena dne 21. 9. 2022. Je zde pouze spor o skutečnost, zda má žalobkyně právo na úhradu částky ve výši 12 874,40 Kč, kterou vynaložila za právní zastupování při vymáhání své pohledávky.

11. Dle názoru soudu žalobkyni vznikla dne 17. 10. 2022 škoda v souladu s § 2913 o.z., neboť se žalobkyni zmenšilo jmění v důsledku porušení smluvní povinnosti žalovanou. Žalovaná byla povinna uhradit částku 97 575 Kč řádně a včas do data splatnosti, tj. do dne 5. 7. 2022, avšak toto neučinila. Dle tvrzení žalobkyně byla žalovaná následně i několikrát osobně (telefonicky) kontaktována, aby uhradila dlužnou částku, avšak žalovaná na svůj dluh neplnila. Pro nadbytečnost soud neprokazoval pravdivost tohoto tvrzení o kontaktech a výzvách k zaplacení (které ani nebylo žalovanou popřeno, respektive se k tomuto žalovaná vůbec nevyjádřila), neboť má za to, že žalovaná si musela být vědoma s ohledem na splatnost faktury toho, že musí svůj uhradit do data 5. 7. 2022, jinak bude v prodlení. Již ze skutečnosti, že žalovaná na svůj dluh neplnila déle než 3 měsíce po lhůtě splatnosti, má soud za to, že se v září 2022 žalobkyně účelně obrátila na svého právního zástupce, který za ni měl pohledávku vymáhat, a to případně i soudní cestou. I když byla pohledávka v částce 97 575 Kč uhrazena žalovanou takřka ihned po obdržení předžalobní výzvy k úhradě této částky, má soud za to, že tato předžalobní výzva od právního zástupce žalobkyně byla účelná, jakož i celé právní zastupování žalobkyně, neboť žalovaná byla už několik měsíců v prodlení.

12. K tomu lze poznamenat, že dle názoru Ústavního soudu vydání prostředků na právní pomoc představuje zásadně újmu na majetkových právech a výjimku by tvořilo vynaložení takových nákladů neúčelným způsobem, kupříkladu zcela zbytečně, v nepřiměřeném množství, přehnaně předčasně, od přehnaného počtu odborníků, atd. – k tomu viz nález Ústavního soudu ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 1017/15.

13. Taktéž Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 23. 2. 2017, sp. zn. 21 Cdo 630/2016, uvedl:„ Jestliže v projednávané věci byla žalovaná bez zavinění žalobkyně v prodlení s plněním svého závazku několik měsíců a postavení žalobkyně bylo (mimo jiné i s ohledem na neuspokojivý výsledek komunikace s vedlejším účastníkem) z hlediska dalšího plnění žalované nejisté, žalobkyně důvodně (aby předešla soudnímu sporu) řešila uspokojení svého nároku mimosoudní cestou, a to prostřednictvím zástupce - advokáta (tj. osoby, která má vysokoškolské právnické vzdělání, je zapsána v seznamu advokátů vedeném Českou advokátní komorou a splňuje další zákonem stanovené předpoklady), který poskytnutím právních služeb za úplatu napomohl věc mezi účastníky vyřešit smírnou cestou (srov. § 1, § 2 odst. 1 písm. a) a §§ 3 - 5 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů). Odměna advokáta za poskytování právních služeb se řídí jeho smlouvou s klientem (smluvní odměna) nebo, není-li odměna advokáta takto určena (mimosmluvní odměna), řídí se ustanoveními vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Výše mimosmluvní odměny advokáta se stanoví podle sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby a podle počtu úkonů právní služby, které advokát ve věci vykonal. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby se počítá z tarifní hodnoty, za niž se považuje výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; k příslušenství se nepřihlíží, ledaže by bylo požadováno jako samostatný nárok. Vedle nároku na odměnu má advokát též nárok na náhradu hotových výdajů a na náhradu za promeškaný čas (srov. § 2 odst. 1, § 6 odst. 1, § 8 odst. 1 cit. vyhlášky)“.

14. S ohledem na shora uvedené soud nemá pochyb o účelnosti nákladů vynaložených na právní zastoupení. Bylo zcela na žalobkyni, zda po několikaměsíčním prodlení žalované se bude sama pokoušet o vymáhání pohledávky či využije služeb svého právního zástupce. Pokud tedy žalobkyně využila služby svého právního zástupce a v důsledku toho jí vznikla škoda, je tato škoda v příčinné souvislosti s řádným neplněním smluvních podmínek – jinak řečeno nebylo-li by nejen splatné faktury, ale i okolností s tím souvisejících (neplnění faktury po dobu delší jak tři měsíce), pak by nebyla nutnost obstarávat si právní zastoupení a nedošlo by tak ke vzniku škody (úhrady nákladů za právní zastoupení).

15. Jedinou otázkou pak zůstává, zda výše uhrazené odměny za právní zastupování byla adekvátní. K tomu soud uzavírá, že výše odměny za právní zastoupení je buď smluvní (určená různými způsoby, např. fixní částkou za hodinu právní služby, nebo procentem z vymožené částky, atd.) či mimosmluvní, jež se řídí advokátním tarifem. V daném případě bylo odměňování právního zástupce žalobkyně určené dle advokátního tarifu. Pokud jde o námitku žalované, že odměna dle advokátního tarifu de facto odpovídá úkonům v řízení před soudem a taková náhrada náleží výlučně až úspěšnému žalobci v souladu s ust. § 142 o.s.ř., tak se s ní soud neztotožňuje. De facto není rozdílu v tom, zda bude náhrada odměny za právní zastoupení vyúčtována dle advokátního tarifu v soudním řízení či v mimosoudním. Pokud jde totiž o mimosoudní řízení, musí být výpočet mimosmluvní odměny advokáta dle názoru soudu stejný jako v soudním řízení. Výpočet mimosmluvní odměny dle advokátního tarifu je v současné době jediný možný a objektivní výpočet vzniklé škody. Kdyby nebyl použit výpočet dle advokátního tarifu, tak by se nedala objektivně zjistit výše škody (účelně vynaložených nákladů za právní zastoupení). Naopak kdyby byla určena odměna za právní zastupování smluvně nějakou konkrétní částkou a tato částka by převyšovala částky dle advokátního tarifu, pak by výše škody jako účelně vynaložených nákladů (tj. prakticky minimálně potřebných nákladů), nebyla ve výši smluvní odměny, ale pouze mimosmluvní. Stejně tak tomu je i řízení soudním při náhradě nákladů řízení. Pokud pak jde o námitku žalované, že by žalobkyni mohla náležet jen částka ve výši 1 200 Kč v souladu s výše citovaným § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., uvádí k tomu soud, že toto ustanovení neurčuje fixní odměnu za vymáhání pohledávky ve výši 1 200 Kč, avšak pouze minimální výši nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky (tzn. výše nákladů je vždy 1 200 Kč nebo částka vyšší). Lze tak shrnout, že škoda způsobená účelnou úhradou nákladů za mimosmluvní zastupování se určuje dle advokátního tarifu bez ohledu na skutečnost, že se vymáhání pohledávky nedostalo do řízení soudního.

16. Odměna právního zástupce žalobkyně ve výši 12 874,4 Kč byla vypočítána dle advokátního tarifu, kdy si právní zástupce žalobkyně uplatnil celkem dva úkony právní služby (příprava + převzetí, výzva) při odměně 5 020 Kč za úkon dle § 7 bod 5 advokátního tarifu, plus 2 x paušál po 300 Kč, a dále i DPH v zákonné výši. Pokud žalovaná proti odměně vypočítané dle advokátního tarifu namítala, že v žádném případě nelze předžalobní výzvu ze dne 19. 9. 2022 považovat za výzvu se základním skutkovým a právním rozborem a je nutno na ni nahlížet jako na tzv. jednoduchou výzvu, musí jí soud dát za pravdu. I dle názoru soudu byla předmětná předžalobní výzva pouze jednoduchou výzvou k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu, za niž náleží pouze polovina odměny za tento úkon právní služby. Účelně vynaložená odměna za právní zastoupení se v daném případě vypočte jako dva úkony právní služby (převzetí + příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění), kdy však jeden z úkonů (výzva k plnění dle §11 odst. 2 písm. h/ advokátního tarifu) se počítá pro posouzení odměny pouze za polovinu běžné odměny za úkon, při odměně 5 020 Kč za úkon dle § 7 bod 5 advokátního tarifu, plus 2 x paušál po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a dále i DPH v zákonné výši – celkem tedy 9 837,3 Kč. Žalobkyni tedy vznikla objektivně škoda ve výši 9 837,3 Kč a v této části je její nárok důvodný. Pokud však žalobkyně uhradila svému právnímu zástupci vyšší částku, je to jen její věc (obdobně jako kdyby byla mezi ní a jejím právním zástupcem smluvena vyšší odměna nežli dle advokátního tarifu).

17. Soud tedy žalobě vyhověl v rozsahu, ve kterém je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 837,30 Kč včetně 15% úroku z prodlení ročně (v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.) z částky 9 837,30 Kč od (dle žalobkyní žádaného data) 19. 10. 2022 do zaplacení (výrok I.), a současně v rozsahu, ve kterém je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 3 037,10 Kč včetně 15 % úroku z prodlení ročně z částky 3 037,10 Kč od 19. 10. 2022 do zaplacení, žalobu zamítl (výrok II.).

18. O nákladech účastníků soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř., v sazbách advokátního tarifu, přičemž se musel zabývat poměrem úspěchu a neúspěchu. Předmětem žaloby byla (ke dni rozhodování soudu) částka 13 403,48 Kč (částka 12 874,40 Kč + příslušenství v aktuální výši 529,08 Kč) představující 100 % nároku. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 10 241,57 Kč (částka 9 837,30 Kč + příslušenství v aktuální výši 404,27 Kč) odpovídající 76,4 % žalovaného nároku a neúspěšná co do částky 3 161,91 Kč (částka ve výši 3 037,1 Kč + příslušenství v aktuální výši 124,81 Kč) odpovídající 23,6 % žalovaného nároku. Žalobkyni proto náleží náhrada odpovídající 52,8 % jejích nákladů řízení. Náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, jehož výše byla určena dle položky 1 odst. 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, odměna za právní zastoupení stanovená dle § 7 bodu 5 advokátního tarifu ve výši 1 620 Kč za jeden úkon právní služby, přičemž právní zástupce žalobkyně učinil v dané věci 2 úkony právní služby (výzva, sepis žaloby), kdy však jeden z úkonů (výzva k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h/ advokátního tarifu) se počítá pro posouzení odměny pouze za polovinu běžné odměny za úkon, proto odměna činí celkem 2 430 Kč, a dále byl ke každému úkonu právní služby přiznán i režijní paušál ve výši 300 Kč/úkon, tedy celkem za dva úkony 600 Kč, a to v souladu s § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Jelikož právní zástupce žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, byla žalobkyni z odměny za právní zastoupení a režijních paušálů v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznána i náhrada 21 % DPH ve výši 636,30 Kč Náklady řízení tak celkem činily 3 666,30 Kč, přičemž náklady odpovídající poměru 52,8 % činí 1 935,8 Kč a právě tuto částku je žalovaná povinna uhradit žalobkyni. Jelikož žalobkyni, které byla přisouzena náhrada nákladů řízení, zastupoval v řízení advokát, je žalovaná dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit tuto náhradu k rukám advokáta (výrok III.).