214 C 15/2025

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Tankó ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 35.124 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 27 660 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 27 660 Kč od 25. 2. 2025 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu, v jakém se žalobkyně domáhala po žalované uhrazení částky 7 464 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 35 124 Kč od 21. 8. 2024 do 24. 2. 2025, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 7 464 Kč od 25. 2. 2025 do zaplacení, a zákonného úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 27 660 Kč od 25. 2. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyni se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 3 541 Kč, který jí bude vrácen po právní moci tohoto usnesení na účet, který žalobkyně za tímto účelem soudu sdělí.

1. Žalobou došlou Okresnímu soudu v Bruntále dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení:- částky 92 623 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 119 243 Kč od 21. 8. 2024 do 30. 8. 2024 ve výši 416,5 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 111 623 Kč od 31. 8. 2024 do 13. 9. 2024 ve výši 545,86 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 96 623 Kč od 14. 9. 2024 do 17. 2. 2025 ve výši 5 298,75 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 94 623 Kč od 18. 2. 2025 do 31. 3. 2025 ve výši 1 388,1 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 92 623 Kč od 1. 4. 2025 do zaplacení,- částky 33 325,3 Kč,- úroku ve výši 76,04 % ročně z částky 97 535,74 Kč od 21. 8. 2024 do 13. 9. 2024 ve výši 4 733,04 Kč, úroku ve výši 76,04 % ročně z částky 95 225,08 Kč od 14. 9. 2024 do 14. 12. 2024 ve výši 17 713,68 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 95 225,08 Kč od 15. 12. 2024 do 17. 2. 2025 ve výši 2 035,15 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 93 225,08 Kč od 18. 2. 2025 do 31. 3. 2025 ve výši 1 287,72 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 91 225,08 Kč od 1. 4. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21. 8. 2024 dosáhne částky 385 171 Kč,a to vše na základě neuhrazené smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, .

2. Podáním ze dne , datum, žalobkyně vzala svou žalobu částečně zpět, a to v rozsahu částky 57 499 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 84 119 Kč od 21. 8. 2024 do 30. 8. 2024, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 76 499 Kč od 31. 8. 2024 do 13. 9. 2024, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 61 499 Kč od 14. 9. 2024 do 17. 2. 2025, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 59 499 Kč od 18. 2. 2025 do 31. 3. 2025, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 57 499 Kč od 1. 4. 2025 do zaplacení, částky 33 325,3 Kč, úroku ve výši 76,04 % ročně z částky 97 535,74 Kč od 21. 8. 2024 do 13. 9. 2024 ve výši 4 733,04 Kč, úroku ve výši 76,04 % ročně z částky 95 225,08 Kč od 14. 9. 2024 do 14. 12. 2024 ve výši 17 713,68 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 95 225,08 Kč od 15. 12. 2024 do 17. 2. 2025 ve výši 2 035,15 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 93 225,08 Kč od 18. 2. 2025 do 31. 3. 2025 ve výši 1 287,72 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 91 225,08 Kč od 1. 4. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21. 8. 2024 dosáhne částky 385 171 Kč. Toto částečné zpětvzetí vzal soud na vědomí a usnesením č. j. , spisová značka, ze dne , datum, řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil.

3. Předmětem řízení je proto nyní žaloba o zaplacení částky 35 124 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 35 124 Kč od 21. 8. 2024 do zaplacení.

4. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná jako úvěrovaná uzavřela s žalobkyní jako úvěrující smlouvu o úvěru č. , hodnota, dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a to dne , datum, , a také pojištění k tomuto úvěru. Dle smlouvy o úvěru žalobkyně poskytla žalované bezhotovostní úvěr ve výši 100 000 Kč, přičemž k vyplacení úvěru došlo , datum, . Žalobkyně tvrdí, že žalovaná svůj závazek ze smlouvy nesplnila řádně a včas, a proto se domáhá uhrazení neuhrazené jistiny a pojistného ve výši 35 124 Kč (poskytnutá částka 100 000 Kč – žalovanou uhrazená částka 72 340 Kč + neuhrazené pojistné ve výši 7 464 Kč) se zákonným úrokem z prodlení od 21. 8. 2024.

5. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně tvrdila, že ji posoudila dostatečně, a to prověřením dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované atd.), ověření v databázi SOLUS a v insolvenčním rejstříku, a na základě scoringu klienta (interního matematického modelu založeného na bodovém hodnocení dlužníka).

6. V souladu s ustanovením § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve svém podání ze den , datum, . Žalovaná byla v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. vyzvána, nechť se vyjádří ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy, zda se vzdává práva účasti na projednávání věci, případně, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaná byla současně poučena, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; k výzvě se žalovaná nevyjádřila.

7. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že: Žalovaná dne , datum, sdělila žalobkyni, že žádá o úvěr ve výši 100 000 Kč a pojištění schopnosti splácet úvěr, je vdova, má středoškolské vzdělání s maturitou, bydlí u rodičů, je zaměstnaná a má průměrný měsíční příjem ve výši 20 989 Kč, její měsíční náklady na bydlení jsou ve výši 3 915 Kč, její životní výdaje (životní minimum) jsou ve výši 4 860 Kč, a že další výdaje (ať už na dopravu, záliby, jiné úvěry atd.) nemá. (důkaz: hodnocení klienta, Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouva o úvěru č. , hodnota, ). Žalobkyně vyplněný návrh na poskytnutí úvěru, jakož i jiné údaje prokazující schopnost žalované řádně splácet úvěr (z registrů SOLUS a NRKI), přičemž žalované do výše výdajů přidala i rezervu ve výši 1 000 Kč, posoudila a dne , datum, s žalovanou uzavřela písemnou dohodu nazvanou „Smlouva o úvěru č. , hodnota, “ a dohodou nazvanou „Příloha č. 1 k Smlouvě o úvěru – Pojištění schopnosti splácet úvěr“, na základě které se žalobkyně zavázala žalované poskytnout finanční prostředky až do výše 100 000 Kč a současně i pojištění žalované pro případ nemožnosti splácet úvěr a žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky i s úroky a poplatky vrátit a současně se zavázala hradit pojistné (důkaz: Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouva o úvěru č. , hodnota, , Přílohy č. 1 k Návrhu na uzavření Smlouvy o úvěru/Smlouvy o úvěru – Pojištění schopnosti splácet úvěr, výpis záznamů z registru SOLUS, výpis z registru NRKI, přihláška do pojištění skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry). Žalobkyně žalované poskytla dne , datum, finanční prostředky ve výši 100 000 Kč (důkaz: výpis z účtu , č. účtu, ze dne , datum, ). Žalovaná uhradila žalobkyni celkem 72 340 Kč (důkaz: karta klienta). Žalobkyně dne 19. 8. 2024 zesplatnila žalované všechny dlužné částky (za úvěr i pojištění), a to po výzvách na zaplacení ze dne 16. 7. 2024 a 15. 8. 2024, avšak nebylo tvrzeno a ani prokázáno, kdy se tyto výzvy a oznámení dostaly do sféry žalované (důkaz: výzvy k zaplacení ze dne 16. 7. 2024 a 15. 8. 2024, oznámení ze dne 19. 8. 2024). Předžalobní výzvou ze dne 19 2. 2025 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, přičemž předžalobní výzva byla žalované zaslána dne 19. 2. 2025 prostřednictvím doručovatele poštovních služeb (důkaz: předžalobní výzva ze dne 19. 2. 2025, podací arch ze dne 19. 2. 2025).

8. Soudem zjištěný skutkový stav je tedy následující: Žalovaná s žalobkyní uzavřeli dne , datum, písemnou dohodu nazvanou Smlouva o úvěru č. , hodnota, a také dohodu nazvanou Příloha č. 1 k Smlouvě o úvěru – Pojištění schopnosti splácet úvěr, kdy dle těchto dohod se žalobkyně zavázala žalované poskytnout finanční prostředky až do výše 100 000 Kč a současně i pojištění žalované pro případ nemožnosti splácet úvěr a žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky i s úroky a poplatky vrátit a současně se zavázala hradit pojistné. Tato dohoda byla uzavřena poté, co žalobkyně posuzovala, zda žalovaná je schopna řádně splácet úvěr, a to zejména z žalovanou tvrzených (ve výši 20 989 Kč), a z tvrzených výdajů (ve výši 8 775 Kč), rezervy ve výši 1 000 Kč, z lustrace v registrech a z interních skóringových modelů žalobkyně, když žalobkyně došla k tomu, že má žalovaná dostatečné finanční prostředky pro hrazení úvěru a pojistného. Žalobkyně žalované na základě dohody poskytla dne , datum, finanční prostředky ve výši 100 000 Kč. Žalovaná žalobkyni uhradila celkem částku 72 340 Kč. Žalobkyně kvůli neplnění dohody žalované zesplatnila dluhy a vyzvala jí k úhradě dlužné částky, avšak nebylo prokázáno, zda a případně kdy se tyto výzvy a oznámení dostaly do sféry žalované, přičemž první výzvou, která byla prokazatelně žalované zaslána byla předžalobní výzva ze dne 19. 2. 2025, která byla žalované zaslána téhož dne prostřednictvím doručovatele poštovních služeb.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je Spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

14. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

15. Dle ustanovení § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. Obdobně vrátí soud poplatníkovi přeplatek na poplatku (odpovídající část poplatku) vzniklý podle § 6a odst. 3, bylo-li řízení zastaveno jen zčásti. Byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek.

16. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval občanský zákoník a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Bylo prokázáno, že žalobkyně měla vůli s žalovanou coby spotřebitelem uzavřít smlouvu o úvěru, která ve smyslu § 2 zákona o spotřebitelském úvěru byla smlouva spotřebitelským úvěrem. Soud se tedy s ohledem na výše citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zabýval tím, zda smlouva o spotřebitelském úvěru byla platně uzavřena, tedy zda žalobkyně před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, zejména tím, že porovnala příjmy a výdaje žalované. Vycházel přitom z konstantní judikatury v obdobných věcech (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018), z níž jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Nejvyšší soud se vyjádřil v odůvodnění citovaného rozhodnutí tak, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem předmětného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením od zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích.

17. Soud v posuzované věci musel zkoumat (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18), zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit. Pokud by tak soud neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

18. Odkaz soud v této věci činí i na další rozhodnutí - nálezy Ústavního soudu, a to zejména sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. ÚS 4084/12, kdy Ústavní soud dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, zejména nebankovním společnostem, poskytující úvěry spotřebitelům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení formulářových smluv, do jejichž znění nemá spotřebitel možnost jakkoliv zasáhnout a ovlivnit jejich obsah, je nutné dle Ústavního soudu považovat za neplatné. Nadto Ústavní soud konstatoval, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti, které Nejvyšší správní soud posuzoval v rozsudku z 1. 4. 2015, č. j. 1 AS 30/2015 – 39. Nejvyšší správní soud konstatoval, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá jen na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale tyto řádně prověří. Bylo konstatováno, že výklad přijatý Nejvyšším správním soudem, konvenuje interpretací zaujaté soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C - 449/13 (CA Consumer finance SA versus Ingrid Bakkaus a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka na základě dostatečných informací, přičemž na informace podané spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné. Tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu. V rozsudku ze dne 21. 4. 2016 ve věci C-377/14 (E. G. Radlinger a Helena Radlingerová versus FINWAI a. s.) se k předběžné otázce Krajského soudu v Praze Soudní dvůr vyjádřil tak, že i v rámci insolvenčního řízení musí insolvenční soud zohlednit porušení ustanovení zakotvených ve směrnici majících chránit spotřebitele, a to tak, aby spotřebiteli poskytl účinnou ochranu.

19. Rovněž v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11, Ústavní soud konstatoval, že není důvod, aby státní moc poskytovala ochranu právům subjektu, který nejenže řádně neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku, realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěru - dlužník, ať již z nevědomosti, či z bezvýchodnost aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.

20. Z rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 15 Co 300/2019-103 ze dne 5. 11. 2019 se podává, že poskytovatel úvěru musí náležitě, pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

21. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že posoudila úvěruschopnost žalované dostatečně. Dle názoru soudu je správné, že žalobkyně prověřovala registry, insolvenční rejstřík, interní databáze žalobkyně atd., avšak základní prověření je vždy prověření příjmů a výdajů žalované. Žalobkyně neprověřila tvrzení o příjmech ze zaměstnání a současně vyšla i z pouhého neprověřeného tvrzení o výdajích žalované. Žalobkyně se ani nepokoušela ověřit tvrzené příjmy a výdaje žalované, když vyšla pouze z tvrzeného příjmu ve výši 20 989 Kč a tvrzených výdajů skládajících se z životního minima žalované ve výši 4 860 Kč a nákladů na bydlení ve výši 3 915 Kč. Soud nemá za to, že by se dalo na výdaje žalované v uvedené výši hledět bez dalšího jako na reálné, když je notorietou, že životní náklady jednotlivce jsou daleko vyšší. Již z tohoto je zjevné, že žalovaná vyplňovala návrh na poskytnutí úvěru zcela formálním způsobem (lidově řečeno „jen aby něco bylo v návrhu uvedeno“), když ani neuvedla žádné své další běžné výdaje (na dopravu, záliby, telefon atd.). Uvedené částky výdajů tedy vyvolávají důvodné pochybnosti o jejich správnosti a bylo na žalobkyni, aby toto výdaje prověřila např. výpisem z účtu žalované. Žalobkyně však dále už neprověřovala výdaje žalované a ani neověřila příjmy žalované. Soud tedy nemá za to, že by řádně byla prozkoumaná úvěruschopnost žalované, když úvěruschopnost byla zkoumána pouze formálně a žalovaná nebyla žalobkyní ani ponoukána k prokazování reálných příjmů a výdajů.

22. Soudu proto nezbývá než uzavřít, že písemná dohoda, jež měla být smlouva o úvěru, je absolutně neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 zákona občanského zákoníku), v důsledku toho jsou neplatné i veškeré smluvní ujednání na úroky a případně i poplatky a smluvní pokuty a taktéž na toto navázaná dohoda, která měla být pojistnou smlouvou. Pokud žalobkyně na základě neplatné smlouvy poskytla žalované částku ve výši 100 000 Kč, byla žalovaná povinna dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vrátit žalobkyni poskytnutou částku.

23. Žalovaná převzala bezhotovostně částku 100 000 Kč a vrátila 72 340 Kč. Soud proto uložil žalované výrokem I povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 27 660 Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne 25. 2. 2025, tedy ode dne následujícího po uplynutí 3 dne po odeslání předžalobní výzvy v souladu s § 573 občanského zákoníku, když dřívější doručení jakékoliv výzvy k plnění žalované nebylo prokázáno. Nárok na zaplacení úroku z prodlení je dán dle § 1958 a § 1970 občanského zákoníku, a jeho výše byla určena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

24. Ve zbývající části soud s ohledem na výše uvedené nárok žalobkyně na zaplacení částky 7 464 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 35 124 Kč od 21. 8. 2024 do 24. 2. 2025, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 7 464 Kč od 25. 2. 2025 do zaplacení, a zákonného úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 27 660 Kč od 25. 2. 2025 do zaplacení, výrokem II zamítl.

25. Soud o náhradě nákladů řízení rozhodoval ve smyslu § 142 odst. 2 a 151 odst. 1 o. s. ř., kdy by žalované jakožto procesně úspěšnějšímu účastníkovi (i se zohledněním učiněného částečného zpětvzetí, které procesně zavinila žalobkyně) náležela náhrada nákladů řízení, avšak s ohledem na skutečnost, že žalované žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

26. S přihlédnutím k tomu, že v řízení byl zaplacen soudní poplatek v celkové výši 6 298 Kč a řízení bylo částečně zastaveno z důvodu částečného zpětvzetí návrhu, soud vrátí žalobkyni v souladu s výše citovaným § 10 odst. 3 zákona o soudních poplatcích část zaplaceného poplatku odpovídajícího učiněnému zpětvzetí (ve výši 4 541 Kč) poníženého o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, tj. v daném případě 3 541 Kč, a to po právní moci tohoto usnesení na účet, který žalobkyně za tímto účelem soudu sdělí (výrok IV).