214 C 3/2022

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Tankó ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 34 933 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 23 331 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši ve výši 11,75 % ročně ode dne 24. 5. 2022 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v niž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení: a) částky 7 761 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 761 Kč od 24. 5. 2022 do zaplacení, b) částky ve výši 3 841,04 Kč, c) úroku ve výši 64,6 % ročně z částky 24 881,84 Kč od 24. 5. 2022 do 15. 6. 2022 ve výši 987,39 Kč, a úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 24 881,84 Kč od 16. 6. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 24. 5. 2022 dosáhne částky 84 326 Kč.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 283,31 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou ze dne [datum], soudu doručenou dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 31 092 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 31 092 Kč od 24. 5. 2022 do zaplacení, částky ve výši 3 841,04 Kč, úroku ve výši 64,6 % ročně z částky 24 881,84 Kč od 24. 5. 2022 do 15. 6. 2022 ve výši 987,39 Kč, a úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 24 881,84 od 16. 6. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 24. 5. 2022 dosáhne částky 84 326 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná jako úvěrovaná uzavřela dne [datum] s žalobkyní jako úvěrující smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Dle smlouvy o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva o úvěru“) žalobkyně poskytla žalované bezhotovostní úvěr ve výši 25 000 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou ve výši 64,6% ročně sjednaný na dobu určitou. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni úvěr ve výši 25 000 Kč spolu s úrokem a úhradou za pojištění schopnosti žalované (ve výši 205 Kč měsíčně dle Přílohy č. 1 smlouvy o úvěru) v 48 pravidelných měsíčních splátkách s tím, že první splátka byla splatná v měsíci únor 2022. Žalobkyně tvrdí, že žalovaná svůj závazek ze smlouvy nesplnila řádně a včas, když žalovaná uhradila žalobkyni pouze částku ve výši 1 669 Kč, a to dne [datum], a dále už ničeho, přestože před zesplatněním úvěru byla přitom žalovaná vyzvána k úhradě dlužné splátky. Žalobkyně k tomu uvádí, že ještě před zesplatněním celého úvěru jí vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou řádně nesplacenou splátku (zde konkrétně splátky č. 2 a 3), u které je žalovaná v prodlení déle jak 30 dní dle bodu 6.1. smlouvy o úvěru, tedy celkem žalobkyni vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 998 Kč, která je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. Současně vzniklo žalobkyni právo na zaplacení nákladů ve výši 200 Kč vzniklých v souvislosti s každým prodlením žalované s placením splátek (zde konkrétně splátek č. 1, 2 a 3), u kterých se žalovaná ocitla v prodlení o délce 15 dnů, dle bodu 6. 2. smlouvy o úvěru, žalobkyni tedy vzniklo právo na smluvní pokutu v celkové výši 600 Kč, která je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. V důsledku prodlení žalované došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to dne 22. 5. 2022, v souladu s bodem 6.3. smlouvy o úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy o úvěru se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím že tuto novou jistinu ve výši 28 879,79 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Podle bodu 6. 5. smlouvy o úvěru je pak žalovaná povinna zaplatit i smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové (zesplatněné) jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou – v daném případě tedy ode dne 24. 5. 2022 až do jejího úplného zaplacení. Dále bylo v bodě 2.2. smlouvy o úvěru sjednáno, že úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Žalobkyně na závěr uvádí, že na úhradu za pojištění schopnosti splácet žalovaná dluží celkem 615 Kč (tj. 3 x 205 Kč za neprovedenou úhradu u splátek č. 2, 3 a 4).

2. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně tvrdila, že schopnost žalované byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti. Z výše uvedeného bylo dle žalobkyně zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Žalobkyně dodává, že byla ověřena i úvěrová historie v databázích SOLUS a NRKI a byl také proveden tzv. scoring klienta.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v průběhu řízení zůstala pasivní. Nevyužila možnosti tvrdit pro věc rozhodné skutečnosti a k těmto skutečnostem označovat důkazy, přestože k tomu byla vyzvána soudem a tato výzva jí byla doručena dne [datum].

4. Soud nařídil ve věci jednání na den [datum], ze kterého se žalovaná omluvila. Soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), jednal v její nepřítomnosti, neboť žalovaná nežádala o odročení jednání.

5. Z listin předložených žalobkyní k důkazu soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Smlouvou o úvěru [číslo] ve spojení s Dodatkem č. 1 k této smlouvě a Přílohou č. 1 této smlouvy o úvěru (pojištění schopnosti splácet úvěr) včetně přihlášky do pojištění, předsmluvním formulářem, kartou klienta, výpisem záznamů z registru SOLUS, výpisem z nebankovního registru klientských informací (NRKI), prohlášením klienta, přehledem příchozích plateb na účet žalované vedeného u [právnická osoba], hodnocením klienta, splátkovým kalendářem ke smlouvě o úvěru [číslo] dokladem o vyplacení úvěru, výzvou k zaplacení ze dne [datum], výzvou k zaplacení ze dne [datum], oznámením o zesplatnění úvěru ze dne [datum], předžalobní výzvou ze dne [datum], bylo prokázáno, že dne [datum] žalobkyně a žalovaná podepsaly smlouvu o úvěru [číslo] která měla být sjednána jako spotřebitelský úvěr dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, za použití § 2395 a násl. občanského zákoníku. Z karty hodnocení klienta se podává, že žalovaná má pracovní poměr na dobu neurčitou, ze kterého pobírá průměrnou čistou mzdu ve výši 28 000 Kč a má celkové náklady ve výši 6 463 Kč, z čehož částka 3 860 Kč je životní minimum jednotlivce a částka 2 603 Kč jsou náklady na bydlení, jiné výdaje nejsou uvedené, respektive jsou nulové. Žalobkyně měla k dispozici přehled příchozích plateb na účtu vedeném u [právnická osoba], žalované za období od října 2021 do ledna 2022, z kterého vyplývá, že na účet žalované přichází každý měsíc mzda v průměrné výši 27 994,5 Kč. Na základě doložených listin byl proveden dne [datum] credit scoring, který konstatoval, že žalované lze s ohledem na výši volných finančních zdrojů ve výši 20 537 Kč poskytnout žádaný úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalobkyní bylo doloženo dokladem o vyplacení úvěru, že dne [datum] vyplatila bezhotovostním převodem žalované částku 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit žalobkyni poskytnutý úvěr ve výši 25 000 Kč s příslušenstvím, přičemž celkové náklady spotřebitelského úvěru (včetně pojištění schopnosti splácet) činily 80 112 Kč, které se žalovaná zavázala uhradit v 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 669 Kč/měsíc ke každému 17. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy o úvěru. Úrok ze smlouvy o úvěru činil 64,6 % ročně a RPSN činila 89,86 %. Z předpisu splátek ke smlouvě bylo zjištěno, že první splátka byla splatná [datum] a poslední splátka byla splatná [datum]. Pro případ, že by se žalovaná nesplnila řádně a včas některou z pravidelných měsíčních splátek, či došlo ke splatnosti celého dluhu, byla smlouva o úvěru utvrzena smluvními pokutami – k tomu viz smluvní pokuty, jež jsou uvedeny v žalobním návrhu v bodu 1 odůvodnění tohoto rozhodnutí. Výzvou ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána žalobkyní k zaplacení druhé a třetí splátky a současně byla upozorněna na možnost zesplatnění celého úvěru. Další výzvou ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána žalobkyní k zaplacení druhé, třetí, a čtvrté splátky a současně byla opět upozorněna na možnost zesplatnění celého úvěru. K zesplatnění došlo pak dne [datum], kdy o tomto zesplatnění byla žalovaná informována oznámením z téhož dne. S ohledem na skutečnost, že žalovaná nezplatila ničeho kromě první splátky, právní zástupkyně žalobkyně zaslala žalované dne [datum] předžalobní výzvu. Ani po této výzvě nebylo žalobkyni plněno ničeho.

6. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval občanský zákoník a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

13. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 2049 občanského zákoníku zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

15. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Bylo prokázáno, že žalobkyně měla vůli s žalovanou coby spotřebitelem uzavřít smlouvu o úvěru, která ve smyslu § 2 zákona o spotřebitelském úvěru byla spotřebitelským úvěrem. Soud se tedy s ohledem na výše citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zabýval tím, zda smlouva o spotřebitelském úvěru byla platně uzavřena, tedy zda žalobkyně před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, zejména tím, že porovnala příjmy a výdaje žalované. Vycházel přitom z konstantní judikatury v obdobných věcech (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018), z níž jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Nejvyšší soud se vyjádřil v odůvodnění citovaného rozhodnutí tak, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem předmětného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením od zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích.

17. Soud v posuzované věci musel zkoumat, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit. Pokud by tak soud neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).

18. Odkaz soud v této věci činí i na další rozhodnutí - nálezy Ústavního soudu, a to zejména sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. ÚS 4084/12, kdy Ústavní soud dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, zejména nebankovním společnostem, poskytující úvěry spotřebitelům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení formulářových smluv, do jejichž znění nemá spotřebitel možnost jakkoliv zasáhnout a ovlivnit jejich obsah, je nutné dle Ústavního soudu považovat za neplatné. Nadto Ústavní soud konstatoval, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti, které Nejvyšší správní soud posuzoval v rozsudku z 1. 4. 2015, č. j. 1 AS 30/2015 – 39 Nejvyšší správní soud konstatoval, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá jen na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale tyto řádně prověří. Bylo konstatováno, že výklad přijatý Nejvyšším správním soudem, konvenuje interpretací zaujaté soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C - 449/13 (CA Consumer finance SA versus Ingrid Bakkaus a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka na základě dostatečných informací, přičemž na informace podané spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné. Tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu.

19. Rovněž v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11, Ústavní soud konstatoval, že není důvod, aby státní moc poskytovala ochranu právům subjektu, který nejenže řádně neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku, realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěru - dlužník, ať již z nevědomosti, či z bezvýchodnost aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.

20. V řízení nebylo žalobkyní konkrétně tvrzeno a prokazováno, že před uzavřením smlouvy prověřovala schopnost žalované úvěr splácet i z jiných než z poskytnutých údajů od žalované a z registrů SOLUS a NRKI. Ačkoliv se v daném případě žalobkyně zabývala posouzením úvěruschopnosti žalované, nedodržela obecné pokyny ČNB či EBA, dle kterých by měl poskytovatel úvěru zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele. Je třeba, aby žalobkyně jako poskytovatel úvěru posuzovala v rámci kvalifikovaného uvážení i další výdaje spotřebitele, jeho životní náklady, výdaje pravidelné, jako jsou náklady na ošacení, stravu, na dopravu, na zdravotní pomůcky či léky, na drogistické zboží, výdaje na volnočasové sportovní a kulturní aktivity. Jedná se o výdaje pravidelné, kdy proces posuzování úvěruschopnosti nezahrnuje pouze zjišťování relevantních informací, ale taktéž jejich ověřování ve formě dostatečné a přiměřené, i když jsou obtížně predikovatelné.

21. Z formuláře hodnocení klienta vyplněného na základě poskytnutých údajů žadatelem o úvěr je zřejmé, že výdaje žalované posoudila žalobkyně způsobem naprosto formálním. Za situace, kdy jako výdaj je uvedena částka 2 603 Kč za bydlení a částka 3 860 Kč jako částka životního minima, a další částky zde absentují, respektive jsou nulové, tak zhodnocení, že celkové výdaje žalované jsou ve výši 6 463 Kč, je naprosto chybné a nemůže odpovídat realitě. Nelze připustit, aby se žalobkyně při sjednávání úvěru a řádném posuzování úvěruchopnosti spokojila se s tvrzením o tom, že žalovaná, rok narození [rok], nemá další závazky a výdaje, kromě výše uvedených nákladů, přestože uvedla, že veškeré údaje byly sděleny pravdivě a úplně.

22. Již tyto údaje o výdajích byly dle soudu způsobilé vyvolat důvodné pochybnosti žalobkyně o schopnosti žalované jakožto spotřebitele úvěr řádně splácet, nebyla-li žalobkyně vedena při poskytnutí úvěru jinými úmysly, které zmiňuje ve své judikatuře Ústavní soud. Žalobkyně vyšla totiž pouze z doložených příjmů žalované (výpisem z bankovního účtu žalované o příchozích platbách) a neshledala za nezbytné, aby informace ze strany žalované o jejích výdajích jakkoliv dokládala (např. výpisem z bankovního účtu žalované o odchozích platbách). Otázka a výše volných zdrojů k úhradě předmětné smlouvy o úvěru byla značně diskutabilní s ohledem na tvrzené životní náklady žalované - spotřebitele, ženy ve věku 23 let. Lze tak shrnout, že s ohledem na výdaje žalované plynoucí z formuláře hodnocení klienta, aniž by byly zjišťovány výdaje na pokrytí běžných životních nákladů, které se týkají domácnosti, stravy, dopravy do zaměstnání, nákladů hrazených mobilnímu operátorovi a jiných nákladů žalované, není dle soudu zcela dostatečně splněna povinnost prověřit úvěruschopnost klienta.

23. Soudu proto nezbývá než uzavřít, že předmětná smlouva o úvěru (včetně všech ujednání o smluvních pokutách, úrocích) je absolutně neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 zákona občanského zákoníku). Pokud žalobkyně na základě neplatné smlouvy poskytla žalované částku 25 000 Kč, jde o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 občanského zákoníku) a žalovaná je povinna takto získaný majetkový prospěch žalobkyni, která prokázala aktivní legitimaci k podání žaloby, jako ochuzené vydat (§ 2991 odst. 1 občanského zákoníku).

24. Žalovaná převzala bezhotovostním převodem od žalobkyně částku 25 000 Kč. Dle tvrzení žalobkyně byla uhrazena žalovanou pouze první splátka ve výši 1 669 Kč. Soud proto uložil žalované výrokem I. povinnost doplatit žalobkyni rozdíl ve výši 23 331 Kč (25 000 – 1 669 Kč) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně ode dne 24. 5. 2022 (tedy ode, jež žalobkyně žádá, a který následuje po dni zesplatnění, když bylo prokázáno, že žalovaná byla k zaplacení dlužné částky vyzvána a opakovaně byla o svém prodlení informována) do zaplacení. O nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení rozhodl soud v souladu s citovaným § 1968 a 1970 občanského zákoníku a nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

25. Ve zbývající části soud s ohledem na výše uvedené nárok žalobkyně na zaplacení částky 7 761 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 761 Kč od 24. 5. 2022 do zaplacení, jakož i částky ve výši 3 841,04 Kč, úrok ve výši 64,6 % ročně z částky 24 881,84 Kč od 24. 5. 2022 do 15. 6. 2022 ve výši 987,39 Kč, a úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 24 881,84 Kč od 16. 6. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 24. 5. 2022 dosáhne částky 84 326 Kč, výrokem II. zamítl.

26. O nákladech účastníků soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř., v sazbách dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, přičemž se musel zabývat poměrem úspěchu a neúspěchu. Předmětem žaloby byla (ke dni rozhodování soudu) částka 49 121,81 Kč (33 724,39 Kč + 3 841,04 Kč + 987,39 Kč + 10 568,99 Kč) představující 100 %, žalobkyně úspěšná co do částky 25 306,3 Kč odpovídající 51,52 % a neúspěšná co do částky 23 815,51 Kč (8 418,09 Kč + 3 841,04 Kč + 987,39 Kč + 10 568,99 Kč), odpovídající 48,48 %, žalobkyni proto náleží náhrada odpovídající 3,04 %. Výše náhrady nákladů řízení vychází z advokátního tarifu. Soud má (na rozdíl od žalobkyně) za to, že předmětná žaloba je tzv. formulářovou žalobou, neboť žalobkyně uplatňuje u zdejšího soudu své žaloby na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech a současně peněžité plnění nepřevyšuje 50 000 Kč; jsou tedy splněny podmínky ustanovení § 14b advokátního tarifu Náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 747 Kč, jehož výše byla určena dle položky 1 odst. 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, odměna za právní zastoupení stanovená dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 3 advokátního tarifu ve výši 500 Kč za jeden úkon právní služby, přičemž právní zástupkyně žalobkyně učinila v dané věci 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, sepis žaloby) a odměna tedy činí celkem 1 500 Kč, a dále byl ke každému úkonu právní služby přiznán i režijní paušál ve výši 100 Kč, a to v souladu s § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, pak ještě odměna za účast právní zástupkyně na jednání ve výši 2 500 Kč dle § 7 bodu 5 advokátního tarifu a k tomu jeden režijní paušál ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, a dále jízdné na trase [obec] – [obec] a zpět o vzdálenosti 151 km osobním vozem VW, [registrační značka], při průměrné spotřebě 4,1 l nafty /100 km, vyhláškové ceně paliva 44,1 Kč a základní sazbě 5,2 Kč/km v celkové výši 1 058,2 Kč a náhrada za ztrátu času za celkem 6 započatých půlhodin po 100 Kč dle § 14 advokátního tarifu. Jelikož právní zástupkyně žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží žalobkyni z odměny za právní zastoupení, režijních paušálů, jízdného a náhrady za ztrátu času, v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. i právo na náhradu 21 % DPH ve výši 1 314,2 Kč Náklady řízení tak celkem činily 9 319,42 Kč, a proto náhrada nákladů odpovídající poměru 3,04 %, která náleží žalobkyni, činí 283,31 Kč. Jelikož žalobkyni, které byla přisouzena náhrada nákladů řízení, zastupovala v řízení advokátka, je žalovaná dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit tuto náhradu advokátce.

27. K úhradě částky přiznané žalobkyni výrokem I. byla žalované poskytnuta lhůta dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když možnosti žalované nebyly pro její pasivitu soudem zjištěny.