216 C 16/2025

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Mrkalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného o 84 298,83 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni , částka, s 12% úrokem z prodlení ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v , adresa, dne , datum, domáhala zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím, smluvní pokuty ve výši , částka, a dále úroku z úvěru ve výši 78,07 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, a dále úroku ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od , datum, dosáhne částky , částka, . Tento nárok byl uplatněn z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne , datum, pod č. , hodnota, , na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, .

2. Podáním žalobkyně doručeným soudu dne , datum, byla žaloba vzata částečně zpět, přičemž řízení bylo v tomto rozsahu zastaveno usnesením soudu ze dne , datum, , které nabylo právní moci dne , datum, . V dalším řízení se žalobkyně domáhala zaplacení pouze neuhrazené jistiny úvěru ve výši , částka, , když na předmětný původní dluh žalovaný uhradil částku , částka, , a to společně se zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení.

3. Žalovaný ve svých podáních ze dne , datum, a , datum, uznal nárok žalobkyně pouze do nesplacené jistiny úvěru, přičemž namítal, že v době sjednání úvěru nebyl dostatečně seznámen se všemi okolnostmi poskytovaného úvěru a nebyly mu řádně poskytnuty potřebné informace k danému produktu. Dle tvrzení žalovaného mu byly sděleny zavádějící informace ohledně splatnosti, úročení a dalšího příslušenství. Žalovaný dále namítal, že sjednaný úrok z úvěru ve výši 78,7 % je nemravný a z tohoto důvodu je ujednání o výši úroku z úvěru neplatné.

4. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.

5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , z dodatku ke smlouvě a technického popisu uzavření smlouvy a jejího podpisu, z oznámení žalobkyně o schválení úvěru ze dne , datum, včetně dokladu o zaslání oznámení žalovanému doporučenou poštou, z dokladu o vyplacení částky žalovanému, z formuláře hodnocení klienta, z ověření žalovaného v registru Solus a NRKI, z dokladů vztahujících se k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, z karty klienta, z výzvy k zaplacení dlužné splátky, z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne , datum, a z předžalobní výzvy ze dne , datum, včetně dokladu o odeslání zásilky žalovanému doporučenou poštou má soud za prokázané, že na základě žádosti žalovaného byla elektronickými prostředky na dálku podepsána dne , datum, smlouva o úvěru, na základě níž byla žalovanému poskytnuta částka ve výši , částka, , která měla být ze strany žalovaného uhrazena ve 48 měsíčních splátkách v celkové výši , částka, . Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 78,07% ročně. Ze strany žalovaného mělo být ve sjednané době splatnosti uhrazeno celkem , částka, . V rámci hodnocení klienta bylo žalobkyní zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán v hlavním pracovním poměru u společnosti , právnická osoba, se sídlem v , adresa, , s pravidelným čistým měsíčním příjmem ve výši , částka, . V případě výdajů bylo vycházeno z životního minima ve výši , částka, . Na nájem a inkaso měl žalovaný hradit , částka, , byl svobodný, neměl žádné vyživovací povinnosti a nebyly konstatovány žádné splátky jiných závazků. Jeho vzdělání bylo vysokoškolské a měl zajištěno vlastní bydlení. Z databáze Solus nebyly zjištěny žádné negativní informace k osobě žalovaného, z výpisu z nebankovních registrů klientských informací vyplývalo, že u žalovaného bylo evidováno 8 finančních institucí s žádostí. Jelikož žalobkyně požadovala pouze neuhrazenou jistinu úvěru, soud se již podrobněji nezabýval otázkou řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného, neboť již z předložených listinných důkazů bylo možno učinit závěr, že informace k příjmovým a výdajovým poměrům žalovaného nebyly věřitelem v zákonem požadovaném rozsahu ověřeny. Za této situace by soud prověření úvěruschopnosti žalovaného nepovažoval za dostatečné. Z přehledu plateb na předmětný závazek vyplývá, že žalovaný uhradil pouze v únoru 2025 částku , částka, , další platby provedeny nebyly. Žalovaný byl opakovaně upomínán k úhradě dlužných splátek, kdy následně došlo k zesplatnění úvěru a žalobkyně požadovala zaplacení dlužné částky jednorázově. Žalovanému byla rovněž zaslána předžalobní výzva ze dne , datum, , na kterou žalovaný nereagoval a dlužnou částku neuhradil.

6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

9. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Jelikož se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, musel se soud přednostně zabývat otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena platně s přihlédnutím k ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Úvěr může být poskytnut pouze za situace, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nevyplývá pochybnost o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. V případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele dle § 86 odst. 1 cit. zákona je smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 cit. zákona, neplatná.

11. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel (žalobkyně) s zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut.

12. Jak bylo již shora uvedeno, soud dospěl k závěru, že smlouvu o úvěru lze považovat za neplatnou, neboť žalobkyně v zákonem požadovaném rozsahu neprověřila schopnost žalovaného předmětný úvěr splácet a v konečné fázi řízení se žalobkyně domáhala pouze zaplacení neuhrazené jistiny úvěru, která představovala , částka, (, částka, - platba ve výši , částka, ). Vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby se soud již podrobně nezabýval otázkou prověřování úvěruschopnosti žalovaného, neboť žalobkyně vzala žalobu částečně zpět v rozsahu sjednaných úroků a smluvní pokuty. Jelikož žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že provedl další platby na úhradu předmětného závazku, soud vzhledem k výše uvedenému žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k zaplacení neuhrazené jistiny úvěru ve výši , částka, společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z dané částky od , datum, do zaplacení, neboť od uvedeného data byl žalovaný v prodlení s úhradou této částky.

13. O nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení rozhodl soud podle § 1968 o. z., kdy dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., pokud je dlužník v prodlení, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení ve sjednané výši nebo ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

14. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 věta první o. s. ř., přičemž přihlédl k tomu, že žalobkyně byla ve věci úspěšná, avšak řízení bylo v zásadě do stejné částky uplatněného nároku zastaveno pro zavinění ze strany žalobkyně. U rozsahu zastaveného řízení je nutno přihlížet i ke kapitalizovanému příslušenství pohledávky, které v části I. bod 3) navrženého petitu žaloby představovalo částku až , částka, . Vzhledem k tomuto závěru soud žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal.

15. O lhůtě k plnění rozhodl soud dle § 160 odst. 1 o.s.ř.