216 C 27/2021

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Mrkalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 27 048 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 14 644 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 14 644 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 12 404,43 Kč s 95,95% úrokem ročně z částky 15 967,31 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 75 571 Kč, a s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 6 131 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobu podanou u Okresního soudu v Olomouci dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši 27 048 Kč z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky řízení dne [datum] pod [číslo] na základě níž byl žalované poskytnout úvěr ve výši 16 000 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaná dluží neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 19 788,70 Kč, smluvní pokuty ve výši 499 Kč a 6 273,43 Kč, náhradu nákladů spojených s prodlením žalované ve výši 400 Kč a pojištění schopnosti klienta splácet úvěr ve výši 88 Kč. Současně žalobkyně požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 20 775 Kč od [datum] do zaplacení, sjednaný úrok ve výši 95,95 % ročně z částky 15 967,31 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 75 571 Kč.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a proti uplatněnému nároku nevznesla žádné skutkové ani právní námitky.

3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se žalovaná nedostavila, ačkoliv byla řádně předvolána. Podmínky k vydání rozsudku pro zmeškání splněny nebyly. Soud tedy s přihlédnutím k ustanovení § 101 a §119 o. s. ř. žalobu projednal bez účasti žalované.

4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru ze dne [datum], z přílohy [číslo] k návrhu na uzavření Smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru-pojištění schopnosti splácet úvěr, z oznámení o schválení úvěru ze dne [datum], ze splátkového kalendáře, z pojištění schopnosti splácet úvěry včetně informací o pojištění, z přihlášky do pojištění, ze skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry, z karty klienta, z výzvy k zaplacení ze dne [datum], z oznámení o zesplatnění ze dne [datum] včetně dokladu o odeslání, z hodnocení klienta, z předsmluvního formuláře, z oznámení o přiznání dávky SSP ze dne [datum] a [datum], z poštovní poukázky ze dne [datum], z individuálního informativního sdělení ze dne [datum], z dokladu o vyplacení úvěru, z prohlášení klienta ze dne [datum], z výpisu záznamů z registru [příjmení], z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI), z předžalobní výzvy ze dne [datum] a z podacího archu má soud za prokázané, že žalovaná projevila zájem uzavřít s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru. Před uzavřením smlouvy žalobkyně provedla tzv. hodnocení klienta, z jehož obsahu vyplývá, že žalovaná v době uzavření smlouvy byla na rodičovské dovolené, byla svobodná a žila sama v domácnosti. Celkové příjmy žalované představoval pouze rodičovský příspěvek ve výši 7 600 Kč měsíčně, od [datum] částku 10 000 Kč měsíčně. Při stanovení výdajů vycházela žalobkyně u žalované pouze z životního minima ve výši 3 410 Kč měsíčně, u nákladů na bydlení a nájemné byla uvedena částka 1 000 Kč bez bližšího odůvodnění. Příjmy žalované byly ověřeny oznámeními o přiznání dávek státní sociální podpory vydané Úřadem práce ČR, kontaktní pracoviště [obec] Náklady a výdaje spojené s bydlením nebyly žalobkyní žádným způsobem prověřovány. Přes tuto skutečnost byla s žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě níž byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 16 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala tyto finanční prostředky uhradit žalobkyni společně s úrokem z úvěru ve výši 95,95 % ročně, a to ve 48 splátkách po 1 356 Kč. Celkově byla žalovaná povinna uhradit 62 976 Kč. Žalovaná fakticky na úhradu tohoto úvěru zaplatila pouze jednu splátku ve výši 1 356 Kč. Jelikož žalovaná neplatila dohodnuté splátky řádně a včas žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni [datum]. Ke dni podání žaloby dlužná jistina úvěru odpovídala částce 15 967,31 Kč a dlužného úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 3 821,39 Kč, celkem tedy 19 788,70 Kč. Dále žalobkyně požadovala dle bodu 6.1 smlouvy smluvní pokutu ve výši 499 Kč a dle bodu 6.5 smlouvy smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 19 788,70 Kč za každý den prodlení, když za období od [datum] do [datum] představovala tato smluvní pokuta 6 273,43 Kč. Dále žalobkyně požadovala zaplacení sjednaného úroku z úvěru z dlužné jistiny ve výši 15 967,31 Kč od [datum] do zaplacení a náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 400 Kč, a to za dlužné splátky [číslo] (2x 200 Kč). Dále žalobkyně požadovala po žalované dlužné pojistné ve výši 2× 44 Kč za pojištění ve splátkách [číslo].

5. Žalobkyně dále ve svých tvrzeních uvedla, že úvěruschopnost žalované ověřovala doklady o jejich příjmech a dále historií žalované v nebankovních registrech klientských informací. Dále vycházela pouze z informací sdělených žalovanou.

6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

9. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovanou za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut.

11. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že schopnost žalované jako spotřebitele nebyla ze strany věřitele prověřena s náležitou péčí, u žalované nebyly před uzavřením smlouvy aktivně ověřovány a zjišťovány informace k jejím osobním poměrům a nebyla dostatečným a objektivním způsobem vyhodnocena možnost žalované fakticky úvěr splácet. Soud má za to, že nebyly ověřeny celkové příjmy domácnosti, když příjem žalované představující částku 10 000 Kč jako rodičovský příspěvek byl zcela nedostačující k pravidelné a řádné platbě sjednaných splátek. Rovněž nebyly žádným způsobem ověřeny základní výdaje žalované na domácnost a bydlení. Za této situace nebyly splněny zákonné podmínky pro poskytnutí předmětného úvěru.

12. Vzhledem k výše uvedenému lze žalobkyni přiznat jen neuhrazenou jistinu úvěru, která představovala 14 644 Kč (16 000 - 1 356 Kč) společně se zákonným úrokem z prodlení od [datum], neboť od tohoto data byla žalovaná v prodlení s úhradou dlužné jistiny. S přihlédnutím k tomuto závěru soud zavázal žalovanou k zaplacení částky ve výši 14 644 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, a to dle § 1968 o. z., kdy dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., pokud je dlužník v prodlení, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení ve sjednané výši nebo ve výši stanovené vládním nařízením (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

13. Soud dále ve výroku II. rozsudku zamítl žalobu do nároků, které nebyly důvodné vzhledem k dovození neplatnosti smlouvy o úvěru. Jednalo se o částku 12 404,43 Kč zahrnující smluvní pokuty ve výši 499 Kč a 6 273,43 Kč, pojistné ve výši 88 Kč, poplatky ve výši 400 Kč a část jistiny, která byla splátkou uhrazena, společně s úrokem z úvěru ve výši 95,95% ročně z částky 15 967,31 Kč od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 131 Kč (20 775 Kč - 14 644 Kč) od [datum] do zaplacení. Pokud soud dospěl k závěru, že žalobkyni lze přiznat jen jistinu úvěru se zákonným úrokem z prodlení, pak se žalobkyně nemůže úspěšně domáhat zaplacení uhrazené části jistiny úvěru, úroku z úvěru, smluvní pokuty, pojištění a poplatků včetně příslušenství z těchto nároků.

14. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž přihlédl k tomu, že míra úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve věci byla srovnatelná. Za této situace soud žádnému z účastníků řízení náhradu nákladů nepřiznal.

15. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.