217 C 20/2021

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Koutným ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 88.262 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba ze dne [datum], kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 24.759 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10,00 % p. a. z částky 24.759 Kč od 25. 2. 2020 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 23.503 Kč a úroku ve výši 100,46 % p. a. z částky 49.489,04 Kč od 25. 2. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 191.419 Kč, se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 40.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10,00 % p. a. z částky 40.000 Kč od 25. 2. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů po právní moci rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 64.759 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou ve výši 23.503 Kč z titulu smlouvy o poskytnutí úvěru ze dne [datum] [číslo] když žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 50.000 Kč. Dále byl sjednán efektivní úrok ve výši 162,41 % p. a. (nominální roční úroková sazba 100,46 % p. a.). Žalovaný se zavázal splácet spotřebitelský úvěr ve 36 měsíčních splátkách ve výši 5.050 Kč, kdy splatnost byla sjednána k 18. dni v kalendářním měsíci, kdy první splátka byla splatná dne [datum]. Dne 23. 2. 2020 nastala splatnost celého úvěru dle bodu 6.3 smlouvy o úvěru, když žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru s ohledem na prodlení žalovaného s řádným a včasným splácením úvěru. Dluh žalovaného činil ke dni podání žaloby částku 64.759 Kč na jistině, částku 1.497 Kč na smluvní pokutě dle bodu 6.1 smlouvy, částku 23.503 Kč na smluvní pokutě sjednané v souladu s bodem 6.5 smlouvy (0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení počínaje dnem 25. 2. 2020). Do dne podání žaloby žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, dlužnou částku do dne rozhodnutí soudu dobrovolně neuhradil.

3. Soud nařídil ve věci jednání na den [datum]. Žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu jednal a rozhodl v nepřítomnosti neomluveného žalovaného.

4. Z předsmluvního formuláře, ze smlouvy o úvěru, z hodnocení klienta, z občanského průkazu žalovaného, z výpisu z účtu žalovaného, z pracovní smlouvy žalovaného, z výpisu z registru SOLUS, z výpisu z nebankovního registru klientských informací, z dokladů o vyplacení úvěru, z oznámení o schválení úvěru, ze splátkového kalendáře, z dokladu o doručení oznámení o schválení úvěru, z upomínek, z oznámení o zesplatnění ze dne [datum], z karty klienta a z předžalobní upomínky včetně dokladu o odeslání soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný:

5. Dne [datum] bylo provedeno hodnocení klienta ke smlouvě [číslo] na částku 50.000 Kč při úrokové sazbě 162,41 % p. a. a 36 měsíčních splátkách ve výši 5.050 Kč, kdy se jednalo o úvěr. Dle údajů zde uvedených je patrné, že žalovaný měl být zaměstnán u fi. [právnická osoba] se sídlem [část obce] s uvedením příjmu ve výši 24.000 Kč a výdajů ve výši 12.984 Kč. Žalovaný dále uvedl, že je svobodný, má střední vzdělání. Stanovisko žalobkyně pak bylo schválit daný úvěr. Z předsmluvních informací podepsaných dne [anonymizováno] [číslo] a nacházejících se na čtyřech stranách, je zjevné, že měl být sjednán spotřebitelský bezúčelový úvěr. Celková výše spotřebitelského úvěru činila 50.000 Kč, trvání spotřebitelského úvěru bylo na 36 měsíců, a proto úvěr měl být splácen v 36 měsíčních splátkách po 5.050 Kč vždy k 18. dni v měsíci a bylo tak nutné celkem zaplatit 159.516 Kč. RPSN i úroková sazba činily dle předsmluvního formuláře 162,41 % ročně. Akceptační doložka návrhu byla žalobkyní podepsána dne [datum].

6. Pro případ prodlení se splátkou či její části delšího byla sjednána smluvní pokuta v čl. 6 smluvních ujednání smlouvy o úvěru, a to tak, že v případě, že se dlužník ocitne v prodlení s úhradou splátky či její části o délce 30, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč. Dále v případě, že nebude zaplacena částka odpovídající nové jistině úvěru ani v den následujícím po dni, kdy k zesplatnění došlo, vzniká dlužníku povinnost zaplatit úvěrujícímu smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nové jistiny úvěru dlužníka s její úhradou za každý den prodlení. Žalovaný neplnil řádně a včas sjednané splátky. Dopisem ze dne [datum] bylo žalovanému sděleno, že došlo k okamžitému zesplatnění všech závazků ze smlouvy a byl vyzván k okamžité úhradě nesplacené části úroků, jistiny, smluvních pokut a náhrad, kdy byl současně upozorněn, že částka bude úročena smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně při prodlení a zákonným úrokem z prodlení. Žalovaný byl opakovaně vyzván k uhrazení pohledávky žalobkyně. Dle karty klienta zaplatil žalovaný na svůj dluh částku 10.000 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván naposledy k zaplacení pohledávky žalobkyně včetně příslušenství do 15 dnů s upozorněním na soudní řešení.

7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Podle ustanovení § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle ustanovení § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ujednají-li si strany pro případ porušené smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

12. Podle ustanovení § 1968 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

13. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku a dále ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smlouvy. Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaný uzavíral v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.„ Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jednající mimo oblast své podnikatelské činnosti) .” (Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.) Smlouvou se zavázal věřitel (žalobkyně), že dlužníkovi poskytne peněžní prostředky a dlužník (žalovaný) se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky a poplatek stanovený smlouvou. Dle smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50.000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit ve 36 měsíčních splátkách po 5.050 Kč při efektivní úrokové sazbě 162,41 % ročně a nominální úrokové sazbě ve výši 100,46 % ročně, v celkové výši 159.516 Kč. Pro případ, že žalovaný nesplní řádně svůj závazek ze smlouvy vyplývající, byly sjednány sankce v podobě smluvních pokut.

15. S ohledem na ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru soud v prvé řadě zjišťoval, zda byla smlouva uzavřena platně, přičemž postupoval v souladu se stávající judikaturou. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 (prejudikatura: rozsudek Soudního dvora ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další (C -449/13)):„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“ 16. Žalobkyně byla poučena výzvou ve smyslu ustanovení § 118a o. s. ř. u jednání soudu ze dne [datum], aby doložila důkazy, kterými prověřovala úvěruschopnost klienta s tím, že byla poučena o následcích nesplnění výzvy. Žalobkyně doložila pouze potvrzení o příjmu žalovaného ze dne [datum] a ze dne [datum] a formulář„ Hodnocení klienta“. Z doložených listin jednoznačně vyplývá, že poskytovatelka úvěru vyšla pouze z prohlášení žalovaného, čemuž odpovídá i skutečnost, že nebyly doloženy údaje a potvrzení o výdajích žalovaného. Opřít se v tomto směru lze o výše uvedené rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie CA Cunsumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další C – 449/13, EU: C: 2014: 2464, z nějž subjektivizace výdajů nepochybně vyplývá.

17. V tomto směru rozhodl také Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ve věci rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 1. 2018, č. j. 8 Co 437/2017-55 a rovněž dospěl k závěru, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr či změnu takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkového spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nebytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

18. Soud zkoumal platnost smlouvy rovněž z pohledu sjednaných smluvních úroků. Ve formulářové smlouvě je stanoveno (předtištěno), že výpůjční úroková sazba úvěru při 36 měsíčních splátkách byla stanovena v sazbě 162,41 % ročně. Má-li tedy žalovaný za úvěr ve výši 50.000 Kč zaplatit 159.516 Kč, kdy smluvně je ujednáno, že úrok bude činit v nominální roční úrokové sazbě 100,46 % p. a. z poskytnuté částky, lze dovodit, že takto sjednaný úrok je v rozporu s dobrými mravy, když v září 2019 byly úvěry pro domácnost běžně poskytovány s úrokovou sazbou násobně nižší (dle databáze časových řad ARAD České národní banky). Posuzovanou smlouvu o úvěru lze z tohoto ohledu hodnotit jako právní jednání naplňující znaky nepoctivého jednání, tedy jednání v rozporu s ustanovením § 6 občanského zákoníku vymezujícího základní zásady soukromého práva.

19. Soud se dále podrobně zabýval i platností sjednání nárokované smluvní pokuty. Otázkou ujednání o smluvních pokutách u spotřebitelských smluv se zásadním způsobem vyslovil Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 3512/2011 ze dne 11. 11. 2013, který se v tomto nálezu zabýval nejen posouzením konkrétního případu, ale rovněž (bez ohledu na to, zda podmínky jsou či nejsou faktickou součástí smlouvy) obecně formuloval zásady poctivosti v oblasti ochrany spotřebitele, a to zejména ve vztahu k textům formulářových spotřebitelských smluv. Mimo jiné vyslovil názor, že:„ ..zásada poctivosti se projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště, jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný, logicky uspořádaný, smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být výrazně menší velikosti, než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru, přičemž uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek.“ Dále vyvodil, že ve spotřebitelských smlouvách je možno uplatnit všeobecné obchodní podmínky, přičemž obchodní podmínky mají sloužit na rozdíl od obchodních smluv především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru, naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná nebo ujednání o smluvní pokutě. Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě, takovému jednání nelze přiznat právní ochranu.

20. Výše uvedené závěry, zejména závěry o poctivosti jednání podnikatele profesionála ve vztahu ke spotřebiteli, jsou plně aplikovatelné na posuzovanou věc, tedy ve vztahu k ujednání o smluvní pokutě v článku 6 smluvních ujednání smlouvy o úvěru [právnická osoba] Jde o typický formulářový text zpracovaný předem věřitelem, kdy dlužník oprávněně mohl mít dojem, že obsahuje ujednání nepodstatného charakteru, neboť zásadní číselné údaje týkající se jeho závazku (výše úvěru, pevné částky k úhradě, úrokové sazby, výše splátky atd.) jsou uvedeny v návrhu na uzavření smlouvy o úvěru.

21. Z textu dalších smluvních ujednání není jednoznačně zřejmé, že stanoví další finanční požadavky na dlužníka, byť pro případ řádného neplnění povinností vyplývajících ze závazkového vztahu. Pro běžného spotřebitele se smlouva ve spojení se smluvními podmínkami jeví jako obtížně čitelná, a to zvlášť za situace, kdy při samotném uzavírání smlouvy je možnost podrobně se seznámit s jejími podmínkami a prostudovat veškeré odkazy přinejmenším náročná (nejen časově). Pro spotřebitele nevýhodné ustanovení tak bylo nepřehledně skryto v odstavcích, které na první pohled vzbuzují dojem nepodstatného charakteru.

22. Dále je nutné konstatovat, že o obsahu smluvních podmínek žalovaný nemohl jakkoliv vyjednávat. Zde je třeba odkázat rovněž na čl. 3 Směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, týkající se nedovolených (zneužívajících) podmínek, kterými jsou v prvé řadě taková smluvní ujednání, která byla sepsána předem, a spotřebitel proto nemohl mít žádný vliv na jejich obsah, zejména v souvislosti s předem sepsanou běžnou smlouvou; tedy ustanovení individuálně neprojednaná. V rozporu s požadavkem dobré víry znamenají takto koncipované smluvní podmínky k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran, odporují principu důvěry a poctivosti ve smluvních vztazích a jsou v rozporu se zákonnou úpravou na ochranu spotřebitele.

23. Soud má za to, že část smlouvy upravující úroky, poplatky a smluvní pokutu nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Oddělitelnost je nutno posuzovat vzhledem k povaze právního úkonu, k jeho obsahu, anebo okolnostem, za nichž k právnímu jednání došlo, nikoli podle reálné oddělitelnosti. Smyslem a účelem uzavření projednávané smlouvy bylo generování zisku, bez sjednání poplatků by původní věřitel právní jednání neučinil, úroky, poplatky a smluvní pokutu tak nelze oddělit od ostatních částí smlouvy (viz rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 137/2018-99 ze dne 18. 6. 2018, rozsudek nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004).

24. Podle § 588 občanského zákoníku soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání (v tomto je možno se přít o závěry občanskoprávní teorie – Lavický, P. a kolektiv, Občanský zákoník I. obecná část – (§ 1 a § 654). Komentář, 1. vydání Praha: C.H.Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, potažmo druhu jeho neplatnosti. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní osud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva v poměrech souzené věci § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 občanského zákoníku je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění o účelu směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech, což zcela akceptoval také Nejvyšší soud např. v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 1201/2012. Proto soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání.

25. S ohledem na všechny shora uvedené argumenty soud považuje uzavřenou smlouvu za neplatnou pro rozpor se zákonem (otázka posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání předmětné smlouvy) a s dobrými mravy (sjednání úrokové sazby, smluvní pokuty, nemožnost žalovaného se podílet na tvorbě obsahu předmětné smlouvy) dle ustanovení § 580 občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že soud dovodil neplatnost celé smlouvy, byť v případě úroku se jedná o nezákonné určení množstevního rozsahu, nelze dle názoru soudu aplikovat ustanovení § 577 občanského zákoníku s ohledem na argumentaci soudem uvedenou v předchozím bodě odůvodnění.

26. Podle ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

27. Podle ustanovení § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

28. Na základě neplatného právního jednání bylo žalovanému ze strany právního předchůdce žalobkyně poskytnuto plnění ve výši 50.000 Kč, žalobkyně má proto právo na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku. Při stanovení jeho výše je nutné vycházet z ustanovení § 2993 občanského zákoníku, výše bezdůvodného obohacení činí 50.000 Kč. V daném případě soudu nezbylo než žalobkyni přiznat pouze nárok na bezdůvodné obohacení žalovaného ve výši 40.000 Kč (50.000 Kč poskytnuto a 10.000 Kč žalovaný žalobkyni uhradil ke dni 5. 12. 2019) s úrokem z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2015 Sb., a to ode dne následujícího po dni splatnosti nároku žalobkyně, tj. ke dni 25. 2. 2020. Ve zbytku uplatněného nároku žalobkyně byla žaloba zamítnuta.

29. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 151 odst. 2, § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, přičemž přihlédl ke skutečnosti, že procesně úspěšnějšímu žalovanému v řízení náklady prokazatelně nevznikly. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 64.759 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10,00 % p. a. z částky 64.759 Kč od 25. 2. 2020 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 23.503 Kč a úroku ve výši 100,46 % p. a. z částky 49.489,04 Kč od 25. 2. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 191.419 Kč. Úspěšná však byla pouze co do částky 40.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10,00 % p. a. z částky 40.000 Kč od 25. 2. 2020 do zaplacení.