218 C 30/2025

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Tihelkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 66.064 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 35.292 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 35.292 Kč od 23. 9. 2025 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 30.772 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 25.082 Kč od 23. 9. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 2.193,28 Kč a s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 49.165,45 Kč od 16. 10. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 29. 9. 2025 dosáhne částky 185.817 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 30. 12. 2025 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 60.374 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 23. 9. 2025, dále zaplacení částky 5.690,86 Kč, představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nové jistiny úvěru a dále zaplacení úroku ve výši 72,85 % z částky 49.165,45 Kč od 23. 9. 2025 do zaplacení, a to z titulu porušení úvěrové smlouvy č. , hodnota, , kterou účastníci uzavřeli dne , datum, a na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 50.000 Kč, který se zavázala splácet 48měsíčními splátkami po 3.677 Kč při nominální úrokové sazbě 72,85 % ročně, a to vždy k 17. dni v měsíci, počínaje březnem 2025. Smlouvou bylo sjednáno také pojištění schopnosti úvěr splácet ve výši 451 Kč měsíčně. Před poskytnutím úvěru byla zkoumána schopnost žalované úvěr splácet na základě dokladů a informací získaných právě od žalované, z dostupných databází, jakož i z jiných zdrojů. Po vyhodnocení bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru, neboť bylo prověřeno, že žalovaná nebyla evidovaná v insolvenčním rejstříku, neměla u žalobkyně předchozí smlouvy ve stavu vymáhání, měla platný doklad totožnosti a zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Žalovaná uhradila 4 splátky po 3.677 Kč, když poslední úhrada z její strany byla provedena dne 2. 6. 2025. Žalobkyni dále vzniklo právo na úhradu dvou smluvních pokut po 499 Kč za prodlení s úhradou splátky delší než 30 dnů, kdy smluvní pokuta byla požadována za prodlení s 5. a 6. splátkou a dále na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením v celkové výši 400 Kč, a to za náklady spojené taktéž s 5. a 6. splátkou a jejich prodlením delším než 15 dnů po 200 Kč. V důsledku prodlení žalované pak automaticky došlo k zesplatnění celého úvěru, a to 65. dnem prodlení, k němuž došlo dne 21. 9. 2025 z důvodu prodlení s úhradou 5. splátky, splatné dne 17. 7. 2025. V souladu se smlouvou se ke dni zesplatnění celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré nezaplacené úroky stala součástí tzv. nové jistiny, jež činila 58.074,93 Kč. Žalovaná byla současně poučena, že v případě, že nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění, vzniká jí povinnost hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru. Přes předžalobní upomínku žalovaná nezaplatila ničeho.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, nevznesla žádné právní ani skutkové námitky.

3. Soud nařídil jednání na den 2. 4. 2026, přičemž zástupce žalobkyně se k jednání řádně dostavil, žalovaná se bez omluvy nedostavila a jednáno tak bylo v nepřítomnosti žalované postupem podle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu.

4. Z předsmluvního formuláře, z prohlášení klienta, z instrukcí k podpisu na dálku, z hodnocení klienta, z kopie občanského průkazu, z transakční historie, z výpisu záznamů z registru SOLUS, z výpisu z NRKI, ze základních informací o klientovi, z verifikační platby, z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, z dodatku č. 1 k návrhu smlouvy o úvěru, ze splátkového kalendáře, z pojištění schopnosti splácet úvěry, z informací o pojištění, z přihlášky do pojištění, z přílohy č. l. 1 k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru - pojištění schopnosti splácet úvěr, z oznámení o schválení úvěru, z vrácené zásilky, z potvrzovací sms zprávy, ze zaslané sms – informace o vyplacení, z dokladu o vyplacení úvěru, z karty klienta, z oznámení o zesplatnění, z výzev k zaplacení, z předžalobní výzvy, včetně dokladu o odeslání, soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný: žalovaná požádala o úvěr, kdy ke své osobě uvedla, že její finanční potřeba činí 250.000 Kč a žádá o úvěr ve výši 50.000 Kč, splatný v 48měsíčních splátkách. Ke své osobě uvedla, že její čistý příjem činí 22.700 Kč, je zaměstnaná u společnosti , právnická osoba, . v hlavním pracovním poměru na dobu neurčitou a neběží jí výpovědní lhůta, a pokud jde o výdaje, ty byly tvořeny životním minimem ve výši 4.860 Kč, náklady za bydlení ve výši 4.621 Kč a dalšími ostatními náklady ve výši 100 Kč. Celkem tak její výdaje činily 9.581 Kč a bylo počítáno také s rezervou ve výši 1.000 Kč. Žalovaná byla tehdy svobodná, měla střední vzdělání s maturitou a bydlela v družstevním bytě. K žádosti doložila svůj občanský průkaz. Doložen byl také částečný výpis z jejího běžného účtu, který mapoval toliko příjem ze zaměstnání, kdy byly doloženy příjmy za období od října 2024 do ledna 2025, kdy s výjimkou prosince 2024, kdy byla žalované vyplacena mzda ve výši 16.740 Kč, činil její příjem v ostatních měsících kolem 26.000 Kč čistého. Žalovaná neprocházela registrem SOLUS. Z výpisu NRKI pak plyne, že částka expozice u žalované činila 379.553 Kč, když žádala o úvěr u 8 institucí a již v době poskytnutí úvěru měla dluh po splatnosti ve výši 482 Kč. Před poskytnutím úvěru byl žalované předložen předsmluvní formulář. K uzavření úvěrové smlouvy pak došlo prostředky komunikace na dálku, kdy žalovaná podepsala úvěrovou smlouvu dne , datum, elektronicky. Na základě této smlouvy pak byl žalované poskytnut úvěr ve výši 50.000 Kč, který měl být uhrazen ve 48měsíčních splátkách po 3.226 Kč, respektive po 3.677 Kč, neboť smlouvou bylo sjednáno také pojištění schopnosti splácet. Žalovaná tak bez pojištění měla vrátit celkem 154.848 Kč. Splátky byly splatné vždy k 17. dni v měsíci, ode dne měsíce následujícího po vyplacení úvěru. Úroková sazba činila 72,85 % ročně a RPSN 102,83 %. Pro případ prodlení s úhradou jakékoliv splátky delší než 30 dnů byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku. V případě prodlení delšího než 15 dnů pak měl poskytovatel vůči klientovi právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč. Smlouvou pak bylo výslovně sjednáno, že jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů, pak automaticky dojde k zesplatnění a k tomuto dni se stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů. Bylo-li sjednáno pojištění, dochází v okamžiku zesplatnění k jeho zániku. Jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru denně. Dodatkem č. 1 z téhož dne pak bylo sjednáno elektronické uzavření smlouvy. Součástí smlouvy byly také pojistné podmínky ke schopnosti splácet úvěry. Dopisem ze dne 5. 2. 2025, který si žalovaná nevyzvedla v úložní lhůtě, bylo žalované sděleno, že ji byl schválen úvěr a znovu byly zopakovány podmínky smlouvy. Zaslán ji také byl splátkový kalendář. K vyplacení částky 50.000 Kč na účet žalované došlo dne , datum, . Z karty klienta pak vyplynulo, že žalovaná provedla celkem 4 úhrady splátek za měsíce březen–červen 2025. Následně jí byly zasílány upomínky dne 23. 7. 2025 a 25. 8. 2025. Z důvodu prodlení s úhradou 5. a 6. splátky ji žalobkyně vyzvala k plnění podmínek smlouvy dopisem ze dne 18. 8. 2025, který již obsahoval vyúčtování smluvní pokuty a nákladů spojených s prodlením. Obdobná výzva byla žalované vystavena dne 17. 9. 2025, kdy již byla žalovaná v prodlení s úhradou 7. splátky, a kterou již žalobkyně požadovala smluvní pokuta ve výši 998 Kč a účelně vynaložené náklady v částce 400 Kč. Dopisem ze dne 21. 9. 2025 bylo žalované oznámeno, že došlo k zesplatnění, a že dlužná částka jistiny činí 49.165,45 Kč, dlužné úroky 8.909,48 Kč, smluvní pokuty 998 Kč, náhrada nákladů vzniklých v souvislosti prodlení 400 Kč a pojištění 902 Kč, celkem 60.374 Kč. K jejímu zaplacení byla žalovaná vyzvána nejpozději do 10 dnů od odeslání oznámení s upozorněním na vymáhání. Předžalobní upomínkou ze dne 8. 12. 2025, odeslanou téhož dne, byla žalovaná naposledy vyzvána k zaplacení dlužné částky 60.374 Kč s upozorněním na soudní řešení věci.

5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle ustanovení § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plně v důsledku prodlení věřitele.

9. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Na základě dokazování soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu ustanovení § 2395 a následující občanského zákoníku, dle které žalobkyně poskytla žalované úvěru ve výši 50.000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit celkem 176.496 Kč ve 48měsíčních splátkách po 3.677 Kč.

11. Tato smlouva je zároveň smlouvou spotřebitelskou podléhající zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který ukládá poskytovatelům úvěru zkoumat schopnost dlužníka úvěr řádně splácet. Tato povinnost je uložena k ochraně věřitelů, dlužníků i celé společnosti před zadlužováním. V tomto konkrétním případě je zjevné, že žalobkyně měla jistou snahu zkoumat schopnost žalované úvěr splácet, když ověřila její příjmovou stránku dílčím výpisem z běžného účtu, žádným způsobem však nebyla ověřována stránka výdajová. Žalobkyně vyšla toliko z údajů sdělených samotnou žalovanou, a to pouze ve vztahu k nákladům za bydlení. U dalších výdajů se spokojila s částkou životního minima, aniž byly výdaje blíže individualizovány. Také samotná skutečnost, kterou žalovaná uvedla v žádosti o úvěr, a sice výše potřeby peněz výrazně přesahuje příjmy žalované, a také skutečnost, že žalovaná měla v době poskytnutí úvěru již dluh po splatnosti, byť nikoliv významný, i fakt, že její úvěrové zatížení již dosáhlo částky 379.553 Kč, mělo významnou vypovídací hodnotu ve vztahu k možnostem splácení. Především však skutečnost, že žalobkyně zcela rezignovala na ověření výdajové stránky, vedla soud k závěru, že žalobkyně nepostupovala ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí, kdy zde současně byly pochybnosti o její schopnosti úvěr splácet. Za této situace tak soudu nezbylo, než předloženou úvěrovou smlouvu považovat za absolutně neplatnou ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého současně žalobkyni náleží rozdíl mezi poskytnutým úvěrem a částkou zaplacenou žalovanou.

12. V tomto případě bylo prokázáno, že žalované byla vyplacena částka 50.000 Kč, na kterou zaplatila celkem 4 splátky v celkové výši 14.708 Kč a rozdíl těchto částek pak představuje hodnotu, která byla žalobkyni přiznána, tedy částku 35.292 Kč, a to včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z přiznané částky od 23. 9. 2025, tedy od data vycházejícího z oznámení o zesplatnění, když jde v pořadí o první listinu, kterou byla žalovaná vyzvána k zaplacení celého zesplatněného úvěru.

13. S ohledem na uvedenou neplatnost úvěrové smlouvy pak musela být žaloba zamítnuta co do nároků majících původ v této neplatné smlouvě, tedy především co do smluvních pokut, sjednaných úroků, nákladů spojených s prodlením, dále co do rozdílu mezi přiznanou a žalovanou částkou, v rámci kterého jsou zohledněny i kapitalizované úroky do zesplatnění, dále co do zákonných úroků z prodlení z částky převyšujícího znovu přiznanou částku, jak je vidno z výroku II. rozsudku.

14. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu tak, že právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků, neboť žalobkyně byla se svým nárokem ve větší míře neúspěšná a žalované účelně vynaložené náklady dle obsahu spisu nevznikly.

15. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.