218 C 34/2020

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Tihelkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 32.075 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do nároku na zaplacení záloh spojených s bydlením v celkové výši 13.075 Kč, se zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 19.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19.000 Kč od 6. 11. 2020 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se co do smluvní pokuty ve výši 11.400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13.075 Kč od 6. 11. 2020 do zaplacení a co do smluvního úroku z prodlení ve výši 20 % ročně z částky 11.400 Kč od 6. 11. 2020 do zaplacení a co do úroku ve výši 11,25 % ročně z částky 19.000 Kč od 6. 11. 2020 do zaplacení, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 15. 12. 2020 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 32.075 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 6. 11. 2020 do zaplacení s tím, že je vlastníkem domu [adresa] ve [obec]. Na základě nájemní smlouvy ze dne 10. 7. 2020 žalovaný užíval byt [číslo] o velikosti 2 + kk, přičemž v nájemní smlouvě se zavázal hradit nájemné ve výši 3.800 Kč měsíčně a služby ve výši 2.615 Kč, celkem 6.415 Kč měsíčně, přičemž nájemné bylo splatné vždy nejpozději do posledního dne předchozího měsíce. Žalovaný dluží za nájemné a služby za měsíce červenec 2020 až listopad 2020, tj. za pět měsíců po 6.415 Kč celkem 32.075 Kč včetně záloh za služby.

2. Okresní soud v Bruntále vydal dne 20. 1. 2021 pod č. j. 218 C 34/2020-12 platební rozkaz, kterým žalobě v plném rozsahu vyhověl. Protože se platební rozkaz nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému, bylo usnesením téhož soudu ze dne 17. 3. 2021 č. j. 218 C 34/2020-14 zrušen.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nevznesl žádné právní ani skutkové námitky.

4. K výzvě soudu žalobce podáním ze dne 19. 5. 2021 žalobu vzal zpět co do nároku za služby spojené s bydlením ve výši 13.075 Kč za pět měsíců po 2.615 Kč s tím, že úhradu služeb bude žádat v jiné žalobě po vyúčtování a nově požadoval smluvní pokutu ve výši tříměsíční výše nájemného (3 x 3.800 Kč), celkem tedy 11.400 Kč Smluvní pokuta byla sjednána v článku 6 nájemní smlouvy a sjednán byl také úrok z prodlení ve výši 20 % ročně. Dle petitu tak žalobce žádal o úhradu pěti nájemných po 3. 800 Kč v celkové výši 19.000 Kč a smluvní pokuty ve výši trojnásobku nájemného tedy ve výši 11.400 Kč a úrok z prodlení ve výši 20 % ročně z obou žalovaných nároků.

5. Soud nařídil jednání na den 27. 5. 2021, s něhož se žalobce omluvil a žalovaný se bez omluvy nedostavil a jednáno tak bylo v nepřítomnosti obou účastníků postupem podle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu. U jednání byla připuštěna změna žaloby provedená žalobcem podáním ze dne 18. 5. 2021.

6. Z informativního výpisu z katastru nemovitostí, z nájemní smlouvy ze dne 10. 7. 2020, ze sdělení ze dne 10. 12. 2020, z upomínky – předžalobní výzvy ze dne 6. 12. 2020, z plné moci ze dne 10. 7. 2020. Soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný: Žalobce je vlastníkem pozemku p. č. St. 154 v [katastrální uzemí], jehož součástí je stavba bytového domu [adresa]. Žalobce jako pronajímatel a žalovaný jako nájemce uzavřeli dne 10. 7. 2020 nájemní smlouvu. Ze strany pronajímatele byla smlouva podepsána [jméno] [příjmení] působícím jako domovník, jehož opravňovala k podpisu nájemní smlouvy plná moc ze dne 10. 7. 2020. Na základě nájemní smlouvy pronajímatel pronajal nájemci byt [číslo] sestávající se z kuchyně a dvou pokojů s příslušenstvím a nacházející se ve druhém podlaží domu [adresa] ve [anonymizováno]. Výše nájemného byla stanovena částkou 3.800 Kč. Pronajímatel zajišťoval služby související s užíváním bytu, a to dodávku studené vody, dodávku tepla, osvětlení společných prostor a vývoz septiku, přičemž za tyto služby byl nájemce povinen hradit 2.615 Kč měsíčně spolu s nájmem. Obě částky byly splatné nejpozději do posledního dne předešlého měsíce na účet pronajímatele. V případě neplacení nájmu nebo služeb byla sjednána smluvní pokuta ve výši trojnásobku měsíčního nájemného a služeb a úrok z prodlení ve výši 20 % ročně z této dlužné částky. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020. Dopisem ze dne 10. 12. 2020 sdělila společnost realitní kancelář [anonymizováno] [obec], [anonymizováno] s [anonymizováno] žalobci, že žalovaný dluží nájemné a úhradu za služby za měsíce červenec až listopad 2020 v celkové výši 32.075 Kč. Dopisem ze dne 6. 12. 2020, nazvaným předžalobní upomínka, byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky 32.075 Kč se zákonným úrokem z prodlení, když žalovaná částka představuje součet neuhrazených nájemných a služeb za měsíce červenec až listopad 2020.

7. Podle ustanovení § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

8. Podle ustanovení § 2254 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 7. 2020, ujednají-li si strany, že nájemce dá pronajímateli peněžitou jistotu, že zaplatí nájemné a splní jiné povinnosti vyplývající z nájmu nebo ujednají-li si pro případ porušení těchto povinností smluvní pokutu, nesmí jistota a právo na zaplacení smluvní pokuty v souhrnu přesáhnout trojnásobek měsíčního nájemného.

9. Podle ustanovení § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ujednají-li si strany pro případ porušené smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

10. Podle ustanovení § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plně v důsledku prodlení věřitele.

11. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal žalobu částečně zpět co do nároku na zaplacení záloh spojených s bydlením v celkové výši 13.075 Kč, soud řízení v tomto rozsahu postupem podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu zastavil, když v této fázi řízení nebylo zpětvzetí žaloby vázáno na souhlas protistrany.

13. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena nájemní smlouva ve smyslu ustanovení § 2201 a následující občanského zákoníku, se specifiky uvedenými v ustanovení § 2235 a následující občanského zákoníku, typickými pro nájem bytu a domu. Nájemní smlouva byla podepsána oprávněnou osobou, když domovníkovi [příjmení] byla ze strany žalobce udělena plná moc. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou v trvání půl roku od 1. 7. 2020 do konce tohoto roku. Z předložených listin pak vyplynulo, že žalovaný si neplnil svou základní povinnost plynoucí z nájemního vztahu, a sice že neplatil nájem sjednaný nájemní smlouvou ani zálohy na služby. Žalobce však vzal svůj nárok co do hrazení služeb zpět, proto se jím soud nezabýval. Soud tak shledal důvodným nárok žalobce na zaplacení částky 19.000 Kč, představující nájemné za červenec, srpen, září, říjen a listopad 2020 důvodným, když tato částka je tvořena součinem pěti nájemných po 3.800 Kč. Je nepochybné, že smlouvou byla sjednána splatnost nájemného vždy k poslednímu dni předcházejícího měsíce, tedy nájemné za listopad 2020 bylo splatné dne 31. 10. 2020 a důvodným by tak byl původní nárok žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení od 6. 11. 2020 do zaplacení. Soud pouze modifikoval výši úroku z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., který v okamžiku prodlení činil 8,25 % ročně. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl.

14. Soud však nemohl vyhovět žalobě, pokud jde o nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 11.400 Kč. K uvedenému soud považuje za vhodné uvést, že smluvní pokuta je institutem, který může být sjednán pro případ porušení právní povinnosti. Možnost sjednat smluvní pokutu v nájemní smlouvě byla umožněna teprve v souvislosti s novelou občanského zákoníku účinnou od 1. 7. 2020, a tudíž obecně by nárok žalobce byl důvodným, když nájemní smlouva byla uzavřena až po tomto datu. Žalobce respektuje dikci ustanovení § 2254 odst. 1 občanského zákoníku, když výši smluvní pokuty stanovil v maximální možné výši stanovené tímto právním předpisem. Smlouvou však nebyla sjednána splatnost smluvní pokuty, a proto se má za to, že splatnost takového nároku nastává po marném uplynutí lhůty stanovené ve výzvě k zaplacení. Žalobce však nedoložil žádnou výzvu, která by žalovaného vyzývala k zaplacení smluvní pokuty, když s ohledem na ostatní předložené důkazy lze dovodit, že žádná taková výzva zřejmě ani neexistuje, když s nárokem na zaplacení smluvní pokuty žalobce přišel teprve v souvislosti s doplněním žaloby ze dne 18. 5. 2021. Nárok na zaplacení smluvní pokuty je proto předčasný, neboť nepředcházela žádná výzva, z níž by bylo možné následně dovodit splatnost smluvní pokuty. Ze strany žalobce tak byl tento nárok uplatněn předčasně. Nelze proto bez rozmyslu měnit nároky, aniž by tyto byly splatné. Z tohoto důvodu byla proto žaloba co do smluvní pokuty ve výši 11.400 Kč včetně smluvního úroku z prodlení ve výši 20 % ročně od 6. 11. 2020 do zaplacení zamítnuta. Z uvedeného je také zřejmé, že smluvní pokuta nemohla být splatná do 5. 11. 2020, když žalobce s tímto nárokem vůči žalovanému přišel výrazně později. Nedůvodnou soud shledal také žalobu co do nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení nikoliv ve výši žalobcem požadovaných 10 % ročně, ale ve výši skutečné, tj. 8,25 % ročně z částky představující zálohy za služby spojené s bydlením ve výši 13.075 Kč od 6. 11. 2020 do zaplacení, když sice žalobce vzal žalobu v tomto rozsahu zpět, tedy co do částky 13.075 Kč, avšak žalobu nevzal zpět co do příslušenství této částky, a proto soudu nezbylo nic jiného než žalobu v tomto rozsahu zamítnout. Soud zamítl žalobu také co do nároku na zaplacení smluvního úroku z prodlení, který přesahuje zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně do výše 20 % ročně sjednaného nájemní smlouvou, když s ohledem na ustanovení § 2239 občanského zákoníku se nepřihlíží k ujednání ukládajícímu nájemci povinnost, která je vzhledem k okolnostem zjevně nepřiměřená. Za takováto ujednání se judikaturou považuje i ujednání, které stanovuje úrok z prodlení nad výši zákonného úroku z prodlení. Z těchto důvodů nemohlo být proto nárokům uvedeným ve výroku III. žalobě vyhověno.

15. Vzhledem k tomu, že úspěch žalobce nebyl větší než neúspěch, když i procesní zavinění na zastavení ve smyslu § 146 odst. 2 občanského soudního řádu co do částky 13.075 Kč soud shledal na straně žalobce, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když žalovanému účelně vynaložené náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.

16. O lhůtě plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.