218 C 8/2020

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Tihelkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o 42.355 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 9.960 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9.960 Kč od 5. 8. 2022 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 26.517 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 36.477 Kč od 25. 10. 2019 do 4. 8. 2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 26.517 Kč od 5. 8. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 75,95 % ročně z částky 28.589,74 Kč od 25. 10 2019 do zaplacení a co do smluvní pokuty ve výši 5.878,54 Kč, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech řízení částku 25.054,62 Kč, k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit na nákladech státu na účet Okresního soudu v Bruntále částku 11.004,25 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit na nákladech státu na účet Okresního soudu v Bruntále částku 1.833,75 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 15. 4. 2020 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 36.477 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 25. 10. 2019 do zaplacení, dále částky 5.878,54 Kč představující smluvní pokutu a úrok ve výši 75,95 % ročně z částky 28.589,74 Kč od 25. 10. 2019 do zaplacení s tím, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta částka 30.000 Kč a žalovaná se úvěr zavázala splatit v 48 měsíčních splátkách po 2.004 Kč při efektivní úrokové sazbě 108,84 % ročně. Žalovaná však uhradila pouze 9 splátek v celkové výši 20.040 Kč, následně již nehradila, proto žalobkyně využila svého oprávnění, kdy úvěr zesplatnila. Přes předžalobní upomínku žalovaná nezaplatila následně ničeho.

2. Žalovaná se k žalobě písemně nevyjádřila, u prvního jednání konaného dne 16. 7. 2020 pak uvedla, že předmětnou smlouvu nikdy nepodepsala a že předpokládá, že tuto smlouvu podepsala jejím jménem její matka, přičemž finanční prostředky byly zaslány sice na její účet, který však měla k dispozici právě její matka, která měla svůj účet i účet svého přítele exekučně obstavený. Žalovaná tak namítala, že z této smlouvy není zavázána. K úvěrové smlouvě uvedla, že je nemorální, rozporná se zákonem o spotřebitelském úvěru, konkrétně s ustanovením § 122 odst. 1, dle kterého pro případ prodlení může být sjednán úrok z prodlení v zákonné výši nebo smluvní pokuta. Žalobkyně však požaduje oboje kumulativně. Smluvní pokutu považovala žalovaná za nemorální a taktéž rozpornou se zákonem. Následně žalovaná upřesnila, že smlouva je absolutně neplatná, neboť ji žalovaná neuzavřela a odmítá, že by byl podpis její. Smlouva je dále neplatná pro rozpor s dobrými mravy, neboť dle smlouvy úvěr činil 30.000 Kč, vrácena měla být částka 96.192 Kč, tedy navýšená o 66.192 Kč. Úroková sazba ve výši 108,84 % ročně je naprosto nepřiměřená a neadekvátní.

3. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, z předsmluvního formuláře, z prohlášení klientů, z hodnocení klienta, z potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance, z klientské karty, z potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance z 7. 9. 2018, z výpisu záznamů z registru SOLUS, z výpisu z nebankovního registru klientských informací NRKI, z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě [číslo] z dodejky, z dokladu o vyplacení úvěru, z výzev k zaplacení z 19. 6. 2019, 19. 9. 2019, 21. 10. 2019, z oznámení z 23. 10. 2019, z karty klienta, z předžalobní výzvy ze dne 25. 3. 2020, včetně podacího archu, z vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek z 25. 10. 2018, z výpisu z databáze ARAD, z vybraných pohybů na účtu, ze sdělení PČR ze dne [datum], z usnesení PČR [číslo jednací], z úředního záznamu PČR o podaném vysvětlení ze dne [datum], z úředního záznamu PČR ze dne [datum], z úředního záznamu PČR o podaném vysvětlení ze dne [datum], z úředního záznamu PČR o podaném vysvětlení ze dne [datum], z úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne [datum], z úředních záznamů ze dne [datum], [datum], [datum], z protokolu o zajištění zkoušky podpisů a písma ze dne [datum], ze znaleckého posudku [číslo] z informace o zápůjčních úrokových sazbách obvyklých na trhu pro účely uplatnění výjimky z plné působnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ze sdělení ČNB ze dne 21. 12. 2018, z fotokopie občanského průkazu, z přehledu elektronických výpisů ČSOB, z prohlášení klientů, soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný:

4. Dne [datum] bylo požádáno o poskytnutí úvěru ve výši 30.000 Kč, splatného v 48 měsíčních splátkách po 2.004 Kč, celkem 96.192 Kč a před poskytnutím tohoto úvěru byla provedena analýza žadatele, kdy žalovaná byla zaměstnána u společnosti [právnická osoba] s příjmem ve výši 13.300 Kč měsíčně čistého v pracovním poměru na dobu určitou. Žadatelka byla svobodná, se středním odborným vzděláním, s jinou formou bydlení než u rodičů, za kterou platila 1.500 Kč měsíčně. Při posuzování výdajů byla dále zohledněna částka 3.410 Kč jako životního minimum žadatele, ostatní výdaje ve výši 500 Kč a rezerva 1.000 Kč, proto volné zdroje žadatelky činily 6.890 Kč měsíčně. Zprostředkovatel úvěru tak doporučil úvěr schválit, když žalovaná neměla žádný záznam v registru SOLUS a její kód příznaku v registru NRKI vypovídal o tom, že je zde střední riziko a úvěr bývá limitován výší vyplacené částky. K žádosti byly doloženy dvě potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu, a to ze dne 17. 9. 2018 a druhé ze dne 7. 9. 2018. Obě potvrzení měla stejný obsah a vyplývala z nich výše příjmů žalované v rozmezí 13-14 tisíc korun měsíčně čistého. Doložen byl také výplatní lístek za červenec 2018. Ve spise je doložena také kopie občanského průkazu žalované, pořízená přímo na formuláři žalobkyni a opatřená podpisy ověřované osoby a zprostředkovatele úvěru. Pracovní poměr žalované byl dle potvrzení sjednán do 31. 5. 2019. Žalované byly téhož dne poskytnuty předsmluvní informace na předsmluvním formuláři, z nichž je zřejmé, jaký úvěr ji má být poskytnut, jak má být splácen a i z tohoto formuláře vyplývá, že celková částka k zaplacení při řádném splácení má činit 96.192 Kč při roční úrokové sazbě 108,84 %. Tento předsmluvní formulář také obsahuje sankce pro případ prodlení s úhradou některé splátky. Veškeré smluvní i předsmluvní dokumenty jsou elektronicky podepsány. Znovu byly všechny informace uvedeny ve smlouvě o úvěru, z níž znovu vyplývá, že částka úvěru činila 30.000 Kč a měla být hrazena v 48 měsíčních splátkách po 2.004 Kč, které byly splatné vždy k 19. dni v měsíci. Zápůjční úroková sazba činila 108,84 % ročně stejně jako RPSN. Pro případ prodlení byly v bodě 6 smlouvy sjednány sankce, a sice v případě prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce přesahující 30 dnů, vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku. Úvěrující měl dále právo vůči klientovi na náhradu účelně vynaložených nákladů, které vznikly v souvislosti s prodlením každé splátky delším než 15 dnů v částce 200 Kč. Pro případ prodlení s úhradou splátky delším než 65 dnů došlo automaticky k zesplatnění úvěru, kdy k tomuto dni se staly okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů. Poskytovatel byl povinen klienta při zesplatnění úvěru vyzvat k uhrazení dlužné splátky ve lhůtě alespoň 30 dnů předem. Ke dni zesplatnění se celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré dosud nesplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění staly součástí nové jistiny. Novou jistinu byl klient povinen zaplatit poskytovateli nejpozději do zesplatnění. Jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatil novou jistinu v den zesplatnění, vznikla mu povinnost platit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení. K vyplacení úvěru došlo dne [datum] převodem na účet č. [bankovní účet]. Dopisem ze dne [datum], který si žalovaná v úložní lhůtě nevyzvedla, sdělila žalobkyně žalované, že došlo ke schválení smlouvy o úvěru; znovu byly žalované připomenuty podmínky úvěru a zaslán i splátkový kalendář, z něhož vyplývá, v jakém rozsahu byly splátky započítávány na jistinu a v jakém na úroky. Upomínkou ze dne 19. 6. 2019 byla žalovaná upozorněna na prodlení s úhradou osmé a deváté splátky, splatných dne 19. 5. 2019 a 19. 6. 2019, v důsledku čehož ji vznikla povinnost hradit náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 400 Kč a smluvní pokutu ve výši 499 Kč. Upomínkou ze dne 19. 9. 2019 byla žalovaná upozorněna na prodlení s úhradou jedenácté splátky, splatné dne 19. 8. 2019 a dvanácté splátky, splatné dne 19. 9. 2019, přičemž nyní již činila náhrada účelně vynaložených nákladů 800 Kč a smluvní pokuta 998 Kč. Dopisem ze dne 21. 10. 2019 bylo žalované sděleno, že je v prodlení s jedenáctou až třináctou splátkou, že účelně vynaložené náklady již činí 1.000 Kč, smluvní pokuta 1.497 Kč a současně byla upozorněna na možnost zesplatnění. Dopisem ze dne 23. 10. 2019 bylo žalované sděleno, že s ohledem na prodlení došlo k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy. Dlužná částka ke dni zesplatnění činila 36.477 Kč a skládala se z jistiny ve výši 25.589,74 Kč, z úroků ve výši 5.390,45 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 1.497 Kč a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 1.000 Kč. Z účtu na jméno žalované bylo provedeno celkem 10 úhrad splátek po 2.004 Kč, a to ve dnech 18. 10. 2018, 16. 11. 2018, 18. 12. 2018, 17. 1. 2019, 18. 2. 2019, 18. 3. 2019, 10. 5. 2019, 12. 7. 2019, kdy byly provedeny celkem 3 úhrady započítané na 8. až 10. splátku. Předžalobní upomínkou ze dne 25. 3. 2020, odeslanou následujícího dne na adresu [obec a číslo], byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky s upozorněním na soudní řešení věci. Dle vyjádření znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [příjmení] ze dne 25. 10. 2018, odpovídá efektivní úrokové sazbě 108 % nominální úroková sazba 75,5178 %. Dle databáze ARAD pro období září 2018 činila úroková sazba bank úvěrů na domácnost se splatností od jednoho roku do 5 let 8,2 % ročně. Dle zprávy České spořitelny činila výše úroků v lednu 2013 u hotovostních, neúčelových úvěrů, ve výši 35 tisíc korun při splatnosti na 4 roky, průměrně 18,9 % ročně. Dle zprávy Equa bank ze dne 28. 8. 2018 se úročení v té době pohybovala mezi 15 - 35 %. Odpovědi obou bank se vztahovaly ke stejnému soudnímu řízení, lze proto předpokládat, že se týkaly stejného zadání, tudíž i období.

5. Žalobkyní byl doložen přehled výpisů k [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] vedenému na jméno žalované, z něhož plyne, že za období od 1. 4. 2017 do 30. 6. 2018 existoval jeden výpis z účtu, za období od 1. 7. 2018 do 31. 7. 2018 druhý výpis z účtu a třetí výpis v pořadí je pro období od 1. 8. 2018 do 31. 8. 2018, přičemž počáteční zůstatek v tomto období činil 33,18 Kč, konečný zůstatek 115,18 Kč, debetní obrat 15.008 Kč a kreditní obrat 15.090 Kč. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] za období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018 plyne, že účet byl v roce 2018 poprvé použit dne 5. 6. 2018 prostřednictvím platby kartou v potravinách ve [obec], následně dne 12. 6. 2018 na tento účet došly dvě položky od společnosti [právnická osoba], označená jako [celé jméno žalované] ve výši 11.952 Kč a [jméno] [příjmení] ve výši 7.252 Kč. Obdobně na tento účet došly mzdy těchto dvou osob v červenci 2018, tenkrát ve výši 11.966 s poznámkou [celé jméno žalované] [anonymizováno] a 6.573 Kč s poznámkou [jméno] [příjmení]. Ne jinak tomu bylo i v srpnu 2018, kdy však výše mzdy činila u p. [celé jméno žalované] 10.215 Kč, u [jméno] [příjmení] 4.875 Kč. Jiné příjmy než příjmy ze zaměstnání [jméno] [celé jméno žalované] a [jméno] [příjmení] nejsou z tohoto výpisu zřejmé, s výjimkou příchozí platby ve výši 30.000 Kč od žalobkyně dne 18. 9. 2018. Pokud jde o výdaje, zjevné jsou platby kartou nižších částek zpravidla v potravinách ve [obec], výběry z bankomatů, případně několik trvalých příkazů. Od října do prosince 2018 z tohoto účtu odešly tři splátky úvěru u žalobkyně vždy ve výši 2.004 Kč. Z výpisu z téhož účtu za celý rok 2019 plyne, že účet byl běžně používán do léta 2019, poté již velmi sporadicky, viditelná je však příchozí platba z účtu žalované u [anonymizováno] z října 2019 ve výši 500 Kč. Z tohoto účtu bylo v roce 2019 provedeno 7 splátek úvěru u žalobkyně, poslední tři však byly provedeny v jeden den – 12. 7. 2019. Do července 2019 na tento účet přicházely mzdy p. [celé jméno žalované] a [jméno] [příjmení]. [obsah spisu Policie ČR]

7. Žalovaná ve své účastnické výpovědi potvrdila, že v době uzavření předmětné smlouvy pracovala ve [právnická osoba], žila u své matky [jméno] [celé jméno žalované] a proto i byla přesvědčena o tom, že smlouvu podepsala její matka. Matka totiž měla dluhy z minulosti, byla v evidenci dlužníků, nikdo by jí nepůjčil, její přítel měl dluh na výživném a z výplaty mu skoro nic nezůstávalo. Vzpomněla si, že po ní matka chtěla pracovní smlouvu i výplatní lístky, tvrdila ji, že za účelem navýšení příspěvku na bydlení, a proto ji také dala asi 5 výplatních lístků, které měla doma k dispozici. Od matky také znala jméno [jméno] [příjmení]. K vyplněné hodnotící kartě žalovaná uvedla, že částka za bydlení by mohla odpovídat, když fakticky bydlela v bytě, který byl napsán na matčina přítele [jméno] [příjmení], co by mohly být další výdaje, nevěděla. K bankovnímu účtu, na který byly zaslány peníze od žalobkyně, žalovaná uvedla, že se jednalo o její účet, se kterým však mohla disponovat i její matka. Účet je již zablokovaný z důvodu podezřelého přístupu do internet bankigu. Výplata žalované chodila na její účet vedený u [anonymizováno]. Na účet u [anonymizováno] chodila výplata matky a jejího přítele, neboť své účty měly zablokované. Matka mohla používat i platební kartu k tomuto účtu.

8. Svědek [jméno] [příjmení] u jednání uvedl, že pro žalobkyni pracoval asi pět let, nyní již pro ni nepracuje. Obecně ke kontraktačnímu procesu svědek uvedl, že buď byl přímo osloven klientem, nebo mu žalobkyně zaslala kontakt na klienta a s tímto si sjednal schůzku v kanceláři v [anonymizováno], výjimečně v domácnosti klienta. Byla sepsána žádost, doloženy potřebné údaje, a sice občanský průkaz, případně potvrzení zaměstnavatele o výši mzdy, dále byl ověřen účet a poté se žádost poslala doporučeně na adresu sídla žalobkyně. Určitá částka úvěru již byla předschválena. Následně již přímo žalobkyně sdělila klientovi, zda smlouva byla uzavřena a peníze byly vyplaceny. Vždy byl vyžadován občanský průkaz. V případě prokázání mzdy se vyžadovalo buď potvrzení zaměstnavatele o výši mzdy, nebo tři výplatní lístky zpětně. Ověřoval se účet, což znamenalo, že se ověřilo, že jméno majitele účtu odpovídá žadateli. Pokud ne, a měly být peníze zaslány na cizí účet, vyžadoval se souhlas s použitím účtu třetí osoby. S ohledem na časový odstup si svědek nepamatoval okolnosti uzavírání smlouvy ani žalovanou. Vyloučil však, že by smlouvu uzavřel s někým jiným, než s osobou, než která je na smlouvě uvedena. Svědek byl přesvědčen o tom, že žalovaná musela být podpisu smlouvy přítomna. Svědek dále uvedl, že matku žalované [jméno] [příjmení] nezná. Podpis na listině s občanským průkazem musel být proveden fyzicky, ostatní podpisy byly provedeny přes tablet.

9. Ze znaleckého posudku znalce [příjmení] [celé jméno znalce], [anonymizováno], z oboru expertíza písma, odvětví Forenzní analýza rukopisu, [číslo] ze dne [datum] plyne závěr, že sporný podpis na šesté straně smlouvy o úvěru ze dne [datum] je s vysokou pravděpodobností pravý (i když neobvykle čitelný) podpis žalované [celé jméno žalované]. Sporný podpis se na první pohled odlišuje od běžně používaných podpisů žalované svou čitelností, ovšem shody zjištěné mezi sporným podpisem a vzorky čitelných podpisů vyhotovených žalovanou před znalcem při zkoušce silně podporují tvrzení, že sporný a srovnávací materiál psala stejná osoba. Přesnost závěru omezuje jen to, že nejsou k dispozici vzorky podpisů a písma [jméno] [celé jméno žalované], která dle žalované měla podpis napsat. Doplnění srovnávacího materiálu o tyto podpisy by mohlo závěr ještě upřesnit. Shoda mezi sporným podpisem a písmem [celé jméno žalované] v tuto chvíli nenasvědčuje tomu, že by podpis psal někdo jiný. Zkoumaný podpis byl napsaný rychle, vznikl za 4,4 s . Vzorky srovnávací byly vyhotoveny v rozmezí 4 až 5,3 sekundy. Odstup mezi písmeny„ P-a“ byl ve sporném podpisu 264 ms a mezi„ á“ a samostatnou čárkou nad druhým písmenem příjmením 364 ms. Ve srovnávacích vzorcích se pohyboval odstup mezi písmeny„ P-a“ v rozpětí 184 až 328 ms, mezi á“ a samostatnou čárkou pak 260 až 436 ms. Při porovnávání tvaru je významné, že písmeno„ P“ je napsáno samostatně, část„ [anonymizováno]“ pak bez přerušení pohybu s výškově zvýrazněnými písmeny„ P“ a„ k “ a ve kterých se vyskytuje rovné navazování písmen„ ova“, což je shodné se sporným podpisem. Shoduje se způsob psaní jednotlivých písmen, a to v písmenech P, k , v , o, á s propojením s diakritickou čárkou.

10. Znalec v rámci své výpovědi před soudem vysvětlil, že ke zkoumání použil jak dřívější podpisy žalované, tak především podpisy vytvořené před ním, které byly hlavním srovnávacím materiálem. Na první pohled je totiž patrné, že sporný podpis předmětné smlouvy neodpovídá běžnému podpisu žalované, na kterém nelze odlišit jednotlivá písmena příjmení, naopak na sporném podpisu byla jednotlivá písmena snadno rozlišitelná. Proto požádal žalovanou, aby se podepsala čitelně. Při zkoumání čitelného podpisu žalované a sporného podpisu dospěl k závěru, že způsob psaní podpisu žalované odpovídá spornému podpisu a že tedy s vysokou pravděpodobností se jedná o podpis žalované. Obecně platí, že pravý podpis je spontánní, zpravidla rychle provedený, čímž se liší od podpisu nepravého. Pokud jde o tlak, ten by měl odpovídat v případě pravého podpisu spornému podpisu. V tomto konkrétním případě však zapisovací zařízení nesnímalo tlak ideálně a nemělo tak zcela význam pro smysluplné zkoumání. Z pohledu literatury je však pro určení pravosti biometrických (elektronických) podpisů důležitý časový parametr, který zahrnuje celkovou dobu psaní, časové odstupy mezi jednotlivými písmeny a rychlost. Obecně platí, že pokud by podpis byl proveden podpisem obsahujícím znaky školní normy, pak by nebyl zkoumatelný, avšak sporný podpis obsahuje individuální znaky a nelze jej považovat za podpis mající znaky školní normy, neboť písmeno P, písmeno K, O, C, V a Á, které mají nejvýznamnější individuální znaky. U rodinných rukopisů lze očekávat vyšší míru shody než u rukopisů cizích osob, neboť mají stejný fyziologický základ. Znalec byl přesvědčen, že se se nejedná o napodobeninu podpisu žalované, neboť tato se takto běžně nepodepisuje a zároveň pro napodobeninu nemluví ani rychlost psaní podpisu. Obecně totiž obvyklá rychlost psaní napodobenin je výrazně menší a čas je delší a stejně tak jsou delší časové odstupy mezi psaním jednotlivých písmen, přičemž právě elektronický podpis umožňuje zkoumání těchto veličin. Sporný podpis byl však napsán poměrně rychle a bez časových odstupů. Úkolem žalované nebylo napodobit sporný podpis, ale pouze čitelně se podepsat. Sporný podpis znalec žalované neukázal. Výsledkem tak je její spontánní čitelný podpis, který odpovídá podpisu spornému. Dle znalce je možné porovnávat podpisy na papíře s biometrickými podpisy, pokud podmínky psaní biometrického podpisu odpovídají podmínkám psaní na papíře. Nejsou však porovnatelné z pohledu technických dat, která u podpisu psaného na papíře nejsou k dispozici. Součástí zkoumání byla i tvarová analýza, jak je uvedena na straně 15 posudku, a na jejím základě znalec dospěl k závěru, že tvarová složka odpovídá. Poté byla provedena i časová analýza. Absence lepšího zkoumání tlaku podpisů z důvodu nekvalitního snímače byla důvodem, proč znalec nemohl dospět k přesnějšímu závěru o jednoznačnosti sporného podpisu. Interval stanovený v rozmezí odstupů, tak jak je uvedený na str. 16 posudku, považoval znalec za dostatečně úzký na to, aby vyloučil pochybnosti o pravosti podpisu. Nebyl se však schopen vyjádřit k tomu, zda by se do tohoto intervalu nevlezla i matka žalované, když neměl její podpisy k dispozici. Význam kritéria dynamického tlaku není velký, u rezistivních zařízeních, jako bylo použito i v tomto případě, se význam tohoto kritéria ještě více snižuje.

11. Soud pro nadbytečnost zamítl důkazní návrh doplněním znaleckého zkoumání, neboť předmětem zkoumání, by měl být toliko podpis žalované na sporné smlouvě, nikoliv podpisy její matky, případně podpisy na dalších listinách, které jsou bez významu.

12. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle ustanovení § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plně v důsledku prodlení věřitele.

16. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 30.000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splácet v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 2.004 Kč, vždy k 19. dni v měsíci a celkem tak po 48 měsících měla zaplatit 96.192 Kč, což odpovídá efektivní úrokové sazbě 108,84 % ročně a nominální úrokové sazbě 75,95 % ročně.

18. Hlavní námitka žalované spočívala v tom, že tuto smlouvu nikdy neuzavřela a zpochybnila svůj podpis na úvěrové smlouvě. Na základě závěrů znaleckého zkoumání soud dospěl k závěru, že smlouva obsahuje podpis žalované, když znalec vyslovil závěr o vysoké pravděpodobnosti svědčící ve prospěch podpisu žalované. Současně i z výpovědi svědka [příjmení], jak před soudem, tak před policejním orgánem vyplynulo, že by neuzavřel smlouvu s jinou osobou, než která by byla fyzicky přítomna jejímu podpisu. Žalobkyně měla současně k dispozici dokumenty žalované, a to kopii občanského průkazu, podepsanou přímo před zprostředkovatelem úvěru, její výplatní lístek, dvě různá potvrzení o výši příjmu žalované, která obsahovala pravdivé údaje, ač v případě jednoho z potvrzení, je měl vydávat někdo, kdo nikdy nebyl zaměstnán u fa [právnická osoba] a již samotná tato listina vnáší do celé věci pochybnosti. Na druhou stranu bylo vyvráceno, že by snad listinu byla schopna obstarat matka žalované, neboť ta by se k zaměstnavateli žalované nedostala a na její žádost by nikdo potvrzení nevydal. Soud tak má za prokázané, že smlouvu uzavřela žalovaná, i když nikoliv pro sebe, aby peníze byly využity její matkou, která se také zavázala úvěr splácet, což však nečinila, resp. zaplatila toliko první 10 splátek a pak již spláceno nebylo z důvodů, které taktéž vyplynuly z provedeného dokazování.

19. Současně se jedná o smlouvu, jež podléhá zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud ze zákona zkoumá dodržování tohoto zákona, když i námitku proti jeho porušení vznesla samotná žalovaná. Ustanovení § 86 tohoto zákona totiž ukládá věřiteli zkoumat úvěruschopnost klienta s tím, že v případě nesplnění této povinnosti, tedy povinnosti ověřit schopnost klienta úvěr splácet s odbornou péčí, nastává sankce v podobě relativní neplatnosti, předvídaná tímto zákonem, fakticky však absolutní neplatnosti, jak je dovozováno judikatorně, s přihlédnutím k judikatuře Evropského soudního dvora a především s přihlédnutím ke směrnici EU řešící práva spotřebitelů. Je totiž jen stěží logicky vysvětlitelný odklon zákonodárce od absolutní neplatnosti předvídané zákonem č. 145/2010 Sb. k nižší úrovni ochrany dle zákona č. 257/2016 Sb. Soud se tak dále musel zabývat tím, zda žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované tak, jak ji tato povinnost vyplývá z ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platného ke dni podpisu smlouvy. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaná poskytla pravdivé údaje prokazující výši příjmu, pokud však jde o výdaje, ty nebyly nijak objektivizovány. Pokud jde o výdaje, vycházela žalobkyně z částky životního minima, nákladů za bydlení ve výši 1.500 Kč, a ostatních výdajů ve výši 500 Kč. Současně z provedeného dokazování vyplynulo, že bylo povinností ověřit účet, na nějž měl být úvěr zasílán, jakož i skutečnost, že na stejný účet chodí příjem žadatele. V projednávaném případě byl však doložen toliko přehled výpisů, z něhož sice plyne, že účet náleží žalované, ale jak se ukázalo následně, rozhodně to nebyl účet, na který by přicházel příjem žalované. Dále pak už ze samotného přehledu výpisů plyne, že zůstatek tohoto účtu je řádů stokorun, a příjmy a výdaje jsou prakticky srovnatelné, takže majiteli účtu nezůstává žádná částka navíc, ze které by bylo možné splácet úvěr. Optikou této úvahy tak soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála svým povinnostem plynoucím z tohoto ustanovení, když řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaná, a předložená smlouva je tak neplatná a to absolutně.

20. Ve vztahu k bezdůvodnému obohacení pak dle názoru soudu nemá žádný vliv ta skutečnost, kdo fakticky peníze z úvěru získal. Uvedené je totiž výsledkem dohody žalované a její matky, a nelze to jakkoliv dávat k tíži žalobkyni.

21. Žalobkyni tak v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. náleží poskytnutá jistina úvěru. Žalované byla poskytnut úvěr ve výši 30.000 Kč, na který zaplatila 20.040 Kč a zbývá tak vrátit 9.960 Kč. Soud zavázal žalovanou k zaplacení částky 9.960 Kč, spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně od 5. 8. 2022, tedy do dne následujícího po vyhlášení rozsudku, a to s ohledem na specifické skutečnosti, který vyplynuly z provedeného dokazování. Takto stanovenou lhůtu k plnění soud považuje za přiměřenou, když žalovaná se o závěrech znaleckého posudku mohla dozvědět nejpozději u posledního jednání.

22. Vzhledem k neplatnosti smlouvy pak soud musel ostatní nároky pramenící z předložené smlouvy zamítnout, jak vyplývá z výroku II. rozsudku.

23. Vzhledem k tomuto závěru se soud dalšími námitkami žalované nezabýval.

24. O nákladech účastníků soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, přičemž se musel zabývat poměrem úspěchu a neúspěchu. Žalovaná částka, včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku, činila dle výpočtu soudu 112.812,17 Kč (36.477 Kč + 5.878,54 Kč + 60.323,02 Kč + 10.133,61 Kč), čemuž odpovídá 100%. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 9.960 Kč, čemuž odpovídá 8,8 %, neúspěšná co do částky 102.852,17 Kč, odpovídající poměru 91,2 %. Žalované tak náleží náhrada nákladů řízení v poměru 82,4 %. Plná náhrada nákladů řízení by tak byla tvořena toliko náklady právního zastoupení, a to za celkem 7 úkonů právní služby dle po 2.820 Kč (převzetí věci, účast u jednání dne 16. 7. 2020, vyjádření ze dne 22. 7. 2020, účast u jednání dne 12. 2. 2021, vyjádření ze dne 4. 5. 2021, vyjádření ze dne 13. 7. 2022 a účast u jednání dne 21. 7. 2022) dle § 7 bod 5 téže vyhlášky a sedm náhrad hotových výdajů dle § 13 odst. 1 a 4 téže vyhlášky po 300 Kč. Soud nepřiznal zástupkyni odměnu za úkony ze dne 18. 8. 2020 a 16. 2. 2021, když toto nevyhodnotil jako úkony právní služby. Zástupkyni žalované dále náleží náhrada za promeškaný čas za účast u celkem 3 jednání vždy po 4 započatých půlhodinách, celkem tedy ve výši 1.200 Kč, a to v souladu s ustanovením § 14 advokátního tarifu a jízdní náklady na tři účasti u soudu na trase [obec] – [obec] a zpět o vzdálenosti 100 km při vyhláškových cenách benzínu v jednotlivých letech, základní sazbě dle vyhlášky, a průměrné spotřebě 5,5 l /100 km, resp. 5,4 l /100 km v závislosti na použitém automobilu v celkové výši 2.

89. Vzhledem k tomu, že zástupkyně žalované osvědčila, že je plátcem DPH, náležela by ji i alikvótní část 21% DPH ve výši 5.277,09 Kč Náklady řízení by celkem činily 30.406,09 Kč, poměru 82,4 % však odpovídá částka 25.054,62 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř., jsou náklady splatné k rukám právního zástupce žalobkyně.

25. O nákladech státu soud rozhodoval podle ustanovení § 148 odst. 1 občanského soudního řádu, přičemž taktéž zohlednil poměr úspěchu a neúspěchu. Náklady státu byly tvořeny svědečným svědka [příjmení], přičemž stát v této souvislosti vynaložil částku 2.047 Kč a znalečným v celkové výši 18.791 Kč (16.091 Kč + 2.700 Kč). Stát tak celkem vynaložil 20.838 Kč. Při poměrném rozdělení připadá na žalobkyni částka 19.004,25 Kč, na žalovanou pak částka 1.833,75 Kč. Žalobkyně však na záloze zaplatila 8.000 Kč, proto částka, kterou má doplatit a k jejímuž zaplacení byla výrokem IV. zavázána, činí po odečtení zálohy 11.004,25 Kč. V případě žalované žádná záloha hrazena nebyla a žalovaná je tak povinna zaplatit částku uvedenou ve výroku V. rozsudku.

26. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.