219 C 39/2020

Plný text

Okresní soud v Bruntále - pobočka v Krnově rozhodl samosoudcem Mgr Pavlem Dočkalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 12 293 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 252 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 6. 1. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 9 829 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 081 Kč od 28. 12. 2019 do 5. 1. 2020, z částky 9 829 Kč od 6. 1. 2020 do zaplacení, částky 2 212,38 Kč, úroku ve výši 86,2 % ročně z částky 7 565,11 Kč od 28. 12. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 34 329 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou došlou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení zůstatku úvěru podle smlouvy [číslo] uzavřené dne [datum] s úvěrem ve výši 8 000 Kč. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla žalobkyní posouzena z dokladů a informací žalované, databází k posouzení úvěruschopnosti i jiných zdrojů. Žalobkyně prověřila doklady o příjmech, výpis z databáze NRKI, hodnocení klienta a prohlášení žalované. Bylo prokázáno, že bylo možno poskytnout úvěr ve sjednané výši. Žalovaná řádně neplnila splátky, v důsledku prodlení došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru k datu [datum]. Při zesplatnění úvěru se nezaplacené úroky staly součástí jistiny, která tak činila 9 183,78 Kč Smluvní pokuta podle čl. 6 1 smlouvy činila 498 Kč, náklady v souvislosti s prodlením 400 Kč, smluvní pokuta podle čl. 6 5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné jistiny ve výši 9 183,78 Kč od 28. 12. 2019 do vyhotovení žaloby představovala částku 2 212,38 Kč. Úrok z úvěru ve výši 86,2 % z částky původní jistiny 7 565,11 Kč od 28. 12. 2019 do zaplacení, byl požadován maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 34 329 Kč.

2. Žalovaná se nevyjádřila.

3. Z důkazů provedených při jednání dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Žalovaná uzavřela se žalobkyní dne [datum] smlouvu o úvěru ve výši 8 000 Kč, který byl žalované vyplacen dne [datum]. Žalovaná byla povinna úvěr splácet ve 48 splátkách po [částka] měsíčně. Strany sjednaly úrok s efektivní úrokovou sazbou 129,89 % ročně, RPSN 129,89 % ročně (smlouva, předsmluvní formulář, doklad o vyplacení úvěru). Do formuláře Hodnocení klienta žalovaná uvedla, že pobírá důchod ve výši [částka], je vdova, žije sama, má náklady na bydlení ve výši [částka] měsíčně, splátky u žalobkyně jsou ve výši [částka] (hodnocení klienta, oznámení o výši důchodu). V registru [příjmení] byl záznam o dlužné splátce [částka]. V registru NRKI byla žalovaná hodnocena s vyšším rizikem (výpisy). Žalovaná uhradila 13 splátek po [částka], poslední dne [datum] (karta klienta). Žalovaná u žalobkyně čerpala dále úvěry ve výši [částka] s celkovou výší dluhu [částka] dne [datum] a ve výši [částka] s celkovou výší dluhu [částka] dne [datum]. Výše splátek úvěrů činila celkem [částka] měsíčně (karty klienta). Dopisem ze dne [datum] žalobkyně oznámila zesplatnění úvěru, ve kterém vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu do 10ti dnů ode dne odeslání oznámení (oznámení).

5. Po právním zhodnocení prokázaného skutkového stavu věci dospěl soud k následujícím závěrům.

6. Žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalovaná čerpala úvěr ve výši 8 000 Kč, splatila celkem 7 748 Kč.

7. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle ust. § 588 zákona č. 89/2012 Sb., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Žalobkyně nesplnila povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalovaná nebyla v době sjednání úvěru úvěruschopná, pokud v době sjednání byla starobním důchodcem, žalobkyni splácela další úvěry v nominální výši [částka] se splátkami [částka] měsíčně. Žalobkyně v této souvislosti hlouběji nezkoumala poměry žalované zejména výdaje na bydlení i ostatní výdaje. S ohledem na výši příjmu žalované, počet členů domácnosti a standardní výdaje na bydlení nelze na straně žalované předpokládat splnění předpokladů pro úvěruschopnost žalované. Soud má proto za to, že žalobkyně nesprávně a hlavně nedostatečně posoudila úvěruschopnost žalované. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je následkem porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, což je v rozporu s eurokonformním výkladem ochrany spotřebitele. Z rozsudku Soudního dvora ze dne [datum] ve věci [jméno] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] proti [právnická osoba] plyne, že povinnosti stanovené v čl. 5 a 8 směrnice 2008 [číslo] přispívají k uskutečnění cíle sledovaného směrnicí vedoucího k zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech spotřebitelův Unii. Vnitrostátní soud musí zajistit užitečný účinek ochrany spotřebitele požadované ustanoveními směrnice, posoudit z moci úřední porušení povinnosti vyplývající ze směrnice, přičemž sankce za porušení povinnosti musí mít odrazující povahu. Evropský soudní dvůr ve věci C -679/18, OPR. – Finance s. r. o. proti GKP uvedl, že články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost věřitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Porušení povinnosti zkoumat řádně úvěruschopnost spotřebitele je tak nutno sankcionovat absolutní neplatností smlouvy podle ust. § 87 odst. 1 věta první zákona č. 257/2016 Sb., § 580 odst. 1, § 588 občanského zákoníku. Účastníci neplatného závazku jsou povinni si navzájem vydat poskytnutá plnění (§ [číslo], § 2993 občanského zákoníku). Žalovaná je proto povinna uhradit žalobkyni částku 252 Kč s úrokem z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu prodlení po skončení lhůty k plnění dle oznámení o zesplatnění úvěru (§ 573, § 1959 písm. e) občanského zákoníku). Ve zbytku soud žalobu zamítl.

12. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 151 odst. 1 občanského soudního řádu s tím, že žalovaná úspěšná ve sporu náhradu nákladů nepožadovala.