238 C 9/2021

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Silvií Hodaňovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v  obec a číslo , ulice a číslo , identifikační číslo osoby: číslo , o 412.723,15 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba žalobkyně na zaplacení částky 412.723,15 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení ve výši 6.859,53 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá uhrazení nemajetkové újmy ve výši 400.000 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 12.723,15 Kč. Žalobu odůvodňuje tím, že byla dne [datum] obviněna z přestupku, kdy [stát. instituce] následně rozhodl o přestupku ze dne [datum] tak, že žalobkyně zavinila dopravní nehodu a byla tak uznána vinnou ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a byl jí uložen mj. i zákaz činnosti, spočívající v zákazu v řízení všech motorových vozidel po dobu 6 měsíců. Tento zákaz činnosti žalobkyně vykonala v období od [datum] do [datum], kdy bylo k jejímu zástupci doručeno usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [spisová značka], kterým byl přiznán odkladný účinek žaloby na zrušení rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [územní celek] ze dne [datum]. [anonymizováno] [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] byly zrušeny, jak rozsudek [název soudu] ze dne [datum], tak rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [územní celek] ze dne [datum]. Následně [anonymizována dvě slova] [územní celek], [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] rozhodnutím ze dne [datum] zastavil řízení o přestupku, neboť spáchání přestupku nebylo žalobkyni prokázáno. Žalobkyně pak uváděla, že výkon předmětného trestu zákazu řízení motorových vozidel jí působilo značné problémy, jak v životě profesním, tak v životě osobním. Žalobkyně pracuje na pozici [příjmení] [anonymizována dvě slova] společnosti [právnická osoba] a jsou po ní vyžadovány takřka denní cesty po celé [země]. V osobním v životě jí pak působil zákaz řízení motorových vozidel komplikace při participaci na domácí péči o její tehdy [anonymizováno] letou [role v řízení], která se nacházela v [anonymizována dvě slova] v důsledku prodělané [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] Částku 400.000 Kč pak žalobkyně stanovila na základě své vlastní úvahy. Pokud jde o náklady přestupkového řízení, pak požadovala žalobkyně náklady ve výši 12.723,15 Kč sestávající ze smluvní odměny za právní zastoupení ve výši 7.260 Kč, a to za 6 úkonů právní služby po 1.000 Kč včetně DPH, a to za převzetí a přípravu zastoupení, písemné vyjádření k důkazní situaci, účast u ústního jednání u [stát. instituce], sepis odvolání, sepis návrhu na odpuštění od zbytku trestu a sepis žádosti o vrácení zaplacené pokuty a dále cestovní náhrady na cestu [obec] – [obec] ze dne [datum] ve výši 3.285,15 Kč včetně DPH a z paušální náhrady hotových výdajů včetně DPH při 6 úkonech po 300 Kč. Žalovaná žalobu neuznala. Žalovaná vznesla námitku promlčení, pokud jde o nemajetkovou újmu s odkazem na § 32 odst. 3 zákona o odpovědnosti státu za škodu, kde je upravena 6 měsíční promlčecí lhůta s tím, že rozhodnutí [název soudu] nabylo právní moci dne [datum] a na základě tohoto rozhodnutí se žalobkyně dozvěděla, jaká újma jí vznikla. Žalobkyně pak uplatnila nárok u žalované dne [datum], tedy po uplynutí 6 měsíční lhůty. Dále žalovaná namítala, že žalobkyně uplatňuje nemajetkovou újmu v nepřiměřené výši, kdy dle ustálené judikatury [název soudu] se praxe ustálila v peněžitém zadostiučinění ve výši 50 Kč denně a to i v případech, kdy poškozený přišel o zaměstnání. Pokud jde o náklady, které žalobkyně uplatnila v souvislosti s právním zastoupením v přestupkovém řízení, poukazovala na znění a komentář § 31 odst. 1 zákona o odpovědnosti státu za škodu s tím, že se nejedná o náklady, které by vedly ke změně nebo zrušení rozhodnutí a tyto náklady byly již žalobkyni uhrazeny. Navrhl tedy žalobu v celém rozsahu zamítnout. Žalobkyně uplatnila nárok na náhradu škody a na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu písemně u žalované dne [datum] v 15: 23:03 hod. (uplatnění nároku včetně doručenky datové zprávy). [stát. instituce] [stát. instituce] dne [datum] oznámila přestupek, kdy byly za spáchání přestupku při dopravní nehodě, ke které došlo dne [datum] podezřelé 2 řidičky, jednak žalobkyně a jedna řidička [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [stát. instituce] dne [datum] vydal rozhodnutí o přestupku, kdy žalobkyni uznal vinnou tím, že dne [datum] v [údaj o čase] hodin na silnici [anonymizováno] třídy [číslo] katastru [územní celek], mezi obcí [obec] a motorestem [příjmení], jako řidička osobního motorového vozidla [značka automobilu], svým jednáním zavinila dopravní nehodu, ke které došlo tím způsobem, že předjížděla před ní jedoucí nákladní motorové vozidlo v době, když jí již předjíždělo jiné osobní motorové vozidlo [značka automobilu] [anonymizováno], které řídila [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a v důsledku tohoto došlo k dopravní nehodě. Žalobkyně tak byla uznána vinnou ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 7 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích z nedbalosti a byla jí uložena pokuta v částce 5.000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na [anonymizována dvě slova] měsíců od nabití právní moci tohoto rozhodnutí. Rozhodnutí pak nabylo právní moci dne [datum]. Na základě odvolání žalobkyně rozhodoval [anonymizována dvě slova] [územní celek], [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova], který dne [datum] vydal rozhodnutí, které nabylo právní moci [datum] a kterým zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil napadené rozhodnutí. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne [datum] žalobu na zrušení rozhodnutí [anonymizováno] úřadu [územní celek] ze dne [datum] a [název soudu] dne [datum rozhodnutí] rozhodnutím č. j. [číslo jednací] přiznal žalobě žalobkyně odkladný účinek. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Dne [datum rozhodnutí] rozsudkem č. j. [číslo jednací] [název soudu] žalobu žalobkyně zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení. [název soudu] dne [datum rozhodnutí] rozsudkem č. j. [číslo jednací] rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] zrušil a zrušil také rozhodnutí [anonymizováno] úřadu [územní celek] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] a věc vrátil k dalšímu řízení. Žalovaného, tedy [anonymizováno] úřad [územní celek] zavázal zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti v celkové výši 31.858,11 Kč. V bodě 29 v odůvodnění rozhodnutí Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že napadený rozsudek je nezákonný a proto jej zrušil a současně, protože pro zrušení rozhodnutí žalovaného byly podmínky již před Krajským soudem, zrušil také rozhodnutí žalovaného a věc vrátil k dalšímu řízení s tím, že je vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu. V bodech 26 až 28 svého rozhodnutí pak Nejvyšší správní soud uvádí, že z obsahu správního spisu lze vyvodit, že žalobkyně přehlédla předjíždějící vozidlo [anonymizováno] v časovém intervalu méně než [anonymizováno] sekundy, kdy jej dle znalce objektivně mohla zpozorovat. Tato skutková verze nebyla v průběhu správního řízení vyvrácena, a pokud bude tato skutková verze připuštěna jako při nejmenším možná, je zřejmé, že v takové situaci nelze dovodit porušení povinnosti neohrozit jiné účastníky provozu. Za situace, kdy žalobkyně na vizuální konzoli levé zadní části prostoru za vozidlem měla méně, než 2 sekundy se měly správní orgány zabývat tím, zda se jedná o dostatečnou dobu na ověření, že řidička vozidla [anonymizována dvě slova]. Vzhledem k tomuto, neměly správní orgány dostatek podkladů k závěru o vině žalobkyně a měly v tomto směru buď doplnit dokazování nebo na základě principu in dubio pro reo s ní řízení zastavit (obsah spisu u [stát. instituce] a [název soudu]). Žalovaná žádost o náhradu škody a nemajetkové újmy žalobkyně dopisem ze dne [datum] odmítla s tím, že stát nenese odpovědnost za vznik škody či nemajetkové újmy. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 31 odst. 1 téhož zákona, náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, postupuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do 10 let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že žalobkyně byla rozhodnutím [stát. instituce], odbor dopravy a silničního hospodářství ze dne [datum] uznána vinnou ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) 7 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a byla jí uložena mj. sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 6 měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí a rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel pak trval do [datum], kdy nabylo právní moci usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], kterým byl žalobě proti rozhodnutí žalovaného [anonymizováno] úřadu [územní celek] ze dne [datum] přiznán odkladný účinek. [anonymizováno] úřad [územní celek] rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací] zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutí [stát. instituce] ze dne [datum] a toto rozhodnutí potvrdil. Žalobkyně podala žalobu, kterou se domáhala přezkoumání rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [územní celek] a rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] [anonymizováno] [číslo jednací] byla žaloba zamítnuta. [název soudu] dne [datum rozhodnutí] rozsudkem č. j. [číslo jednací] rozsudek [název soudu] zrušil a zrušil také rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [územní celek] a věc vrátil k dalšímu řízení. Přímo v tomto rozhodnutí pak Nejvyšší správní soud v bodu 29 konstatoval nezákonnost rozsudku Krajského soudu a také podmínky pro zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje. Toto rozhodnutí Nejvyššího správního soudu nabylo právní moci dne [datum]. S ohledem na námitku promlčení vznesenou žalovanou se soud zabýval promlčením nemajetkové újmy. V souladu s § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci činí promlčecí doba 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vykonávala trest zákazu řízení všech motorových vozidel v době od [datum] do [datum], věděla, že v době, kdy Nejvyšší správní soud zrušil rozhodnutí Krajského soudu i Krajského úřadu pro Moravskoslezský kraj pro nezákonnost o tom, jaká nemajetková újma jí byla způsobena a že jí vznikla. Jako počátek promlčecí lhůty tedy soud bere den [datum], kdy nabyl právní moci rozsudek Nejvyššího správního soudu, který konstatoval nezákonnost a zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě i rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje. Soud pak vychází při stanovení běhu promlčecí lhůty z § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, kdy je–li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení zrušovacího rozhodnutí a tj. od [datum]. U žalované pak žalobkyně nárok na náhradu nemajetkové újmy uplatnila, jak vyplývá z doručení datové zprávy dne [datum] v 15:25 hod., tedy po uplynutí 6 měsíční lhůty. K námitce promlčení vznesené žalovanou má tak soud za to, že nárok žalobkyně na úhradu nemajetkové újmy je promlčen. Pokud žalobkyně poukazuje na podobnost přestupkového řízení s řízením [anonymizováno] a na to, že by promlčecí doba měla běžet nikoliv od doručení zrušovacího rozhodnutí, ale od rozhodnutí o přestupku, tedy až od rozhodnutí u Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne [datum], který přestupkové řízení zastavil, neboť spáchání přestupku nebylo žalobkyni prokázáno, pak v tomto směru soud s žalobkyní nesouhlasí, má odlišný první názor. Poukaz na odškodňování v případě škody způsobené rozhodnutím o vazbě trestu nebo ochranném opatření není podle názoru soudu příhodný, neboť odškodňovací zákon, tedy zákon č. 82/1998 Sb., v § 9 a následujícím přímo upravuje podmínky, za kterých vzniká právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě trestu nebo ochranném opatření speciálně. V případě nároku žalobkyně se pak jedná o nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím podle § 8 zákona č., 82/1998 Sb. V tomto směru soud také nesouhlasí s argumentací žalobkyně podpořenou rozhodnutím Nejvyššího soudu v tom směru, že rozhodující je výsledek [anonymizováno] řízení pro uplatnění nároku na náhradu škody a také pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby u nároku na náhradu škody způsobené trestním stíháním právě v souvislosti s tím, že § 9 zákona č. 82/1998 Sb., přímo podmiňuje právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě tím, aby [anonymizováno] stíhání vedené proti poškozenému bylo zastaveno nebo byl obžaloby zproštěn a nebo věc byla věc postoupená jinému orgánu, tedy právo na náhradu škody je vázáno na výsledek trestního řízení a od toho se pak odvíjí i vědomost o nároku na náhradu škody, a proto promlčecí doba v tomto případě běží až od výsledku trestního řízení. V případě nezákonného rozhodnutí však promlčecí doba běží od té doby, kdy se poškozený dozvěděl o tom, že bylo nezákonné rozhodnutí zrušeno. Pokud jde o nárok žalobkyně na náhradu nákladů vynaložených v rámci přestupkového řízení, pak žalobkyně uplatňuje náklady, které vynaložila v souvislosti s přestupkovým řízením vedeným u [stát. instituce], odboru dopravy a silničního hospodaření, a to úkony právní služby za převzetí a přípravu zastoupení, písemné vyjádření k důkazní situaci, účast na ústním jednání, sepis odvolání, návrh na opuštění od zbytku trestu a sepis žádosti o vrácení zaplacené pokuty a nákladů a dále cestovní náhrady za cestu z [obec] do [obec] dne [datum], tedy rovněž v rámci k projednání přestupkového řízení. Podmínky pro náhradu škody ve formě nákladů řízení upravuje § 31 zákona 82/1998 Sb., a jedná se o náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí. Podle názoru soudu neodpovídají náklady za právní zastoupení uplatněné žalobkyní nákladům na změnu nezákonného rozhodnutí, ale jsou to náklady vzniklé žalobkyni v rámci přestupkového řízení. Podle znění § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., nemá žalobkyně na náhradu takovýchto nákladů právo. Náklady, které vynaložila na změnu nezákonného rozhodnutí, byly žalobkyni rozhodnutím [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] přiznány, a to ve výši celkem 31.858,11 Kč. Jednalo se jak o náhradu nákladů řízení o žalobě, tak i o kasační stížnosti. V tomto směru soud dospěl k závěru, že žalobkyně právo na náhradu nákladů, které uplatnila podle § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., nemá. Pokud žalobkyně odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu, ať už se jedná o rozhodnutí

II. ÚS 3005/14 nebo

II. ÚS 1795/16, pak soud dospěl k závěru, že tato rozhodnutí projednávají o předpokladech uplatnění nároku na náhradu nákladů řízení, ale sama o sobě nehovoří o tom, na jaké konkrétní náklady má v rámci přestupkového řízení poškozený nárok. Pokud jde o námitku dobrých mravů vznesené žalobkyní, tak tato nebyla žalobkyní blíže odůvodněna a soud v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu např. 28 Cdo 1854/2012, 28 Cdo 2230/2012 i rozhodnutí ÚS

I. ÚS 3391/15 neshledal žádné důvody u žalobkyně, proto které by vznesení námitky promlčení žalovanou bylo v rozporu s dobrými mravy. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6.859,53 Kč Tyto náklady sestávají z cestovní náhrady v celkové výši 5.659,53 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 4.538,27 Kč za 690 ujetých km z [obec] do [obec] a zpět (36,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě 5,2 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) a v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 1.121,26 Kč za 160 ujetých km z [obec] do [obec] a zpět (47,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 116/2022 Sb. při průměrné spotřebě 4,9 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 116/2022 Sb.) a dále nákladů účastníka nezastoupeného advokátem dle § 151 odst. 3 OSŘ v částce 1.200 Kč za 4 úkony, a to dvě vyjádření a dvě účasti u jednání po 300 Kč.