3 C 108/2025

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marcelou Součkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o zaplacení 67 230 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni 40 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 40 000 Kč od 16. 8. 2024 do zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 10 126 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 126 Kč od 16. 8. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 87,51 % ročně z částky 40 000 Kč od 16. 8. 2024 do 8. 9. 2024 ve výši 2 224,08 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 40 000 Kč od 9. 9. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 16. 8. 2024 dosáhne částky 173 952 Kč a o zaplacení částky 17 104,23 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 953 Kč, k rukám zástupkyně žalobkyně, , Jméno advokátky, , advokátky se sídlem , Adresa advokátky, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala úhrady výše uvedené částky s tím, že jde o nedoplatek poskytnutého úvěru. Uvedla že dne 7. 5. 2024 uzavřela pomocí prostředků komunikace na dálku s žalovanou elektronickou smlouvu o úvěru č. , hodnota, , který ji uvedeného dne podepsal svým jménem a jedinečným kódem. Na základě této smlouvy poskytla žalované částku 40 000 Kč, kterou se jí žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 87,51 % ročně v 48 měsíčních splátkách po 3 020 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že před poskytnutím úvěru žalované ověřila její schopnost úvěr splácet, a to ověřením její předchozí úvěrové historie v databázích SOLUS a NRKI, na základě informací získaných od žalované, a dále vnitřním skóringem – hodnocením klienta. Žalovaná svůj závazek k úhradě úvěru řádně a včas nesplnila, proto žalobkyně přistoupila dne 14. 8. 2024 po předchozím upozornění k zesplatnění celé neuhrazené části úvěru. Žalovaná do zesplatnění na předmětný úvěr neuhradila ničeho. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky ve výši 67 230 Kč představující novou dlužnou jistinu 48 728,05 Kč, přičemž tato částka se skládá z nesplacené jistiny ve výši 40 000 Kč a dlužného úroku ke dni zesplatnění úvěru ve výši 8 728,05 Kč, a dále smluvní pokutu ve výši 998 Kč sestávající z částky 2 x 499 Kč za prodlení s úhradou splátky číslo 1 a 2 po dobu delší 30 dní. Žalobkyně rovněž požadovala uhradit náklady spojené s upomínáním ve výši 400 Kč, sestávající z částky 2 x 200 Kč za splátky č. 1 a 2 s nimiž se žalovaná ocitla v prodlení po dobu delší 15 dní. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 48 728,05 Kč od 16. 8. 2024 do data vyhotovení žaloby ve výši 17 104,23 Kč. Žalobkyně rovněž požadovala úhradu obchodního úroku ve výši 87,51 % ročně z nesplacené jistiny, tj. z částky 40 000 Kč od 16. 8. 2024 do 8. 9. 2024 ve výši 2 224,08 Kč a nadále běžící ve výši 14,75 % ročně z částky 40 000 Kč od 9. 9. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 16. 8. 2024 dosáhne částky 173 952 Kč. Žalobkyně požadovala uhradit i zákonný úrok z prodlení běžící od 16. 8. 2024 do zaplacení z částky 50 126 Kč (tj. z jistiny, obchodního úroku naběhlého do dne zesplatnění a smluvních pokut naběhlých do zesplatnění). Žalobkyně uvedla, že před podáním žaloby zaslala žalované výzvu k dobrovolnému plnění, žalovaná na ni nereagovala, a proto se žalobkyně obrátila na soud.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání soudu se bez omluvy nedostavila, ačkoli byla řádně a včas předvolána. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř.

3. Soud ve věci provedl dokazování a z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění.

4. Z Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouva o úvěru a Dodatku č. 1 k Návrhu smlouvy o úvěru soud zjistil, že uvedený návrh a dodatek měla podle texu žalovaná podepsat dne 7. 5. 2024 v 12:40:05, kdy je v textu vypsáno jméno žalované a vyznačen Jedinečný kód , hodnota, . Za žalobkyni je smlouva akceptována textem „Akceptační doložka. Tato Nabídka byla ze strany Poskytovatele akceptována dne“ s uvedením data 7. 5. 2024 za , právnická osoba, a ručně vyvedený podpis bez označení osoby podepisujícího. Dokumenty obsahující smlouvu a dodatek byly předloženy ve formátu PDF a neobsahují elektronický podpis. Na základě uvedené smlouvy měla žalovaná požádat o poskytnutí úvěru ve výši 40 000 Kč, oproti svému závazku vrátit částku ve výši 144 960 Kč v 48 měsíčních splátkách po 3 020 Kč.

5. Z Oznámení o schválení úvěru soud zjistil, že bylo vyhotoveno jako samostatný elektronický dokument obsahující základní parametry úvěru s datem 9. 5. 2024, číslem účtu pro splátky a splátkovým kalendářem. Oznámení obsahuje vlastnoruční podpis za žalobkyni bez označení podepisující osoby.

6. Z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že jde rovněž o elektronický dokument ve formátu PDF, který neobsahuje žádný vlastnoruční ani elektronický podpis.

7. Z Hodnocení klienta soud zjistil, že žalobkyně uvedla jako příjem žalované částku 19 748 Kč, a jako její výdaje částku 9 481 Kč, z toho částku 4 621 Kč tvoří náklady na bydlení a částku 4 860 Kč životní minimum bez bližší specifikace. V doplňujících údajích pak bylo uvedeno, že žalovaná je svobodná, má VŠ vzdělání, od 1. 1. 2024 je zaměstnána na dobu neurčitou na hlavní pracovní poměr u společnosti , právnická osoba, ., žije sama ve „vlastní“ nemovitosti. Uvedené hodnocení měla podle texu žalovaná podepsat dne 7. 5. 2024 v 12:40:06, kdy je v textu vypsáno jméno žalované a vyznačen Jedinečný kód , hodnota, . Listina neobsahuje žádný podpis žalobkyně či zprostředkovatele, ať už vlastnoruční nebo elektronický.

8. Z kopie občanského průkazu žalované má soud za prokázané, že žalobkyně měla k dispozici osobní doklad žalované.

9. Z dokladu o vyplacení úvěru a z částečných výpisů z bankovního účtu č. , č. účtu, má soud za prokázané, že na bankovní účet žalované č. , č. účtu, byla žalobkyní poukázána částka 40 000 Kč. Na uvedený účet byla zaměstnavatelem žalované – společností , právnická osoba, ., v měsíci dubnu 2024 připsána mzda ve výši 22 657 Kč a v měsíci květnu 2024 mzda ve výši 18 178 Kč.

10. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací NRKI soud zjistil, že žalobkyně provedla vyhodnocení kredibility žalované nebankovním registru ke dni 16. 4. 2024.

11. Z karty klienta má soud za prokázané, že žalobkyně vedla evidenci úvěru poskytnutého žalované, a že u žalované neeviduje žádné úhrady na úvěrovou smlouvu č. , hodnota, .

12. Z výzev k zaplacení ze dne 11. 7. 2024 a 12. 8. 2024 vyplývá, že žalobkyně vyhotovila pro žalovanou výzvy s upozorněním na prodlení s úhradou konkrétních splátek úvěru, s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru, včetně uplatnění nároku na poplatky za odeslání výzvy k úhradě dlužných splátek. Z výzev ani jiných předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně tyto výzvy žalované odeslala.

13. Z oznámení ze dne 14. 8. 2024 vyplývá, že žalobkyně vyhotovila oznámení o zesplatnění úvěru pro žalovanou, ve kterém ji vyzvala k úhradě částky ve výši 50 126 Kč, avšak již z výzvy ani z jiného důkazu předloženého žalobkyní nevyplývá, že by bylo oznámení odesláno či doručeno žalované.

14. Z předžalobní výzvy ze dne 9. 12. 2024 ve spojení s podacím archem ze dne 9. 12. 2024 má soud za prokázané, že žalobkyně zaslala před podáním žaloby žalované předžalobní výzvu.

15. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti mající vliv na posouzení skutkového stavu.

16. Na základě shora uvedených důkazů má soud za prokázané, že žalobkyně vyplatila dne 7. 5. 2024 na bankovní účet žalované částku 40 000 Kč.

17. Po právní stránce soud věc hodnotil podle níže uvedených zákonných ustanovení.

18. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle ustanovení § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

20. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

21. Podle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

22. Podle ustanovení § 104 zákona o spotřebitelském úvěru vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

23. Podle ustanovení § 562 o. z. je písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

24. Podle ustanovení § 561 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

25. Podle ustanovení § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisujeli se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

26. Podle ustanovení § 6 odst. 2 zákona č. 297/2016 Sb. se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis.

27. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014/ES (dále jen „eIDAS) se podepisující osobou rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; elektronickým podpisem data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; zaručeným elektronickým podpisem elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a kvalifikovaným elektronickým podpisem zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

28. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

29. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky:a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou;b) umožňuje identifikaci podepisující osoby;c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; ad) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

30. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

31. Podle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

32. Podle ustanovení § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

33. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“34. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

35. Podle ustanovení § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

36. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. podle kterého platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

37. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

38. Podle ustanovení § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení39. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb., a to v § 2; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

40. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žalobkyně předloženými důkazy neprokázala, že by s žalovanou uzavřela úvěrovou smlouvu právě ve znění předloženém soudu, tj. smlouvu datovanou podpisem žalované dne 7. 5. 2024.

41. Žalobkyně v žalobě uvedla, že s žalovanou uzavřela písemnou smlouvu o spotřebitelském úvěru, přičemž smlouva nebyla uzavřena v listinné podobě, ale podobě elektronické. K platnosti smlouvy je ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 o. z. je třeba, aby k ní účastníci připojili své popisy. Elektronický podpis, jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpisem vytvořeným kvalifikovaným prostředkem = v české terminologii rovněž označovaný jako „kvalifikovaný elektronický podpis“). Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující označit i zaručený elektronický podpis (= v české terminologii označovaný „zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis“), jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Tedy takový podpis, který je v terminologii zákona č. 297/2016 Sb., podřazen pod termín uznávaný elektronický podpis. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. Má-li být elektronický podpis uznán za podpis konkrétní osoby, musí být prokázáno, že splňuje všechny podmínky stanovené v článku 26 eIDAS.

42. Z provedeného dokazování však soud nemá za prokázané, že by žalovaná smlouvu v předloženém znění uzavřela, neboť soudu předložená smlouva – elektronický dokument ve formátu PDF neobsahuje žádný elektronický podpis žádného z účastníků. Samotná úvěrová smlouva v elektronické podobě – tj. soudu předložený PDF dokument – neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k němu byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis (a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis ve smyslu ustanovení článku 26 eIDAS).

43. Smlouva obsahuje sice písemný záznam o podpisu smlouvy žalovanou jedinečným číselným kódem. Ze smlouvy však není možné zjistit, kdy a kdo tento kód do textu smlouvy vložil. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně žalované uvedený jedinečný kód vygenerovala a odeslala a kdy se tak stalo. V každém případě číselný jedinečný kód generovaný žalobkyní není elektronickými daty. Kód byl zasán jako variabilní symbol platby provedené žalobkyní ve prospěch účtu žalované, soudu nebyl předložen žádný důkaz o tom, kdy a kým byl tento kód využit. Ze smlouvy předložené žalobkyní nevyplývá, kdy a jak k ní byl kód připojen, a že poté, kdy k ní byl tento kód připojen, je možné zjistit jakoukoliv dodatečnou změnu smlouvy. I pokud by bylo prokázáno, že kód skutečně použila žalovaná k podpisu úvěrové smlouvy, není z předloženého dokumentu zjistitelné, že jím podepsala právě předložený dokument právě v předloženém znění. Obdobně v případě žalobkyně smlouva vůbec elektronicky podepsána nebyla, na místě podpisu žalobkyně je vložen vlastnoruční podpis blíže neidentifikované osoby, přičemž jak a kým byl na smlouvu připojen, není zjistitelné. Soud tak nemá za prokázané, že by účastníci uzavřeli úvěrovou smlouvu ve znění předloženém soudu. Tedy žalobkyně neprokázala, že by mezi ní a žalovanou vznikl úvěrový vztah s jí tvrzeným obsahem.

44. Na okraj soud uvádí, že i pokud by měl existenci úvěrové smlouvy za prokázanou, neprokázala žalobkyně, že před poskytnutím úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalované, když neprokázala, že by měla pro posouzení úvěruschopnosti žalované k dispozici alespoň základní údaje osobě žalované, jejích pravidelných příjmech, pravidelných výdajích sociálním a rodinném zázemí, které by mohla porovnat. Je sice pravdou, že žalobkyně měla z údajů z běžného účtu žalované prokázanou výši jejích příjmů ze zaměstnání za dva měsíce předcházející údajnému uzavření smlouvy, avšak nikoliv výši jejích pravidelných výdajů. Žalobkyně sice disponovala určitými údaji o osobě žalované, nicméně nezjistila žádné konkrétní údaje o výši nutných výdajů žalované, zejména na bydlení (resp. výdaje na bydlení neměla nijak doložené), dopravu do práce, kolika osobám poskytuje výživu či přispívá na výživu ze svého příjmu, jaké má náklady na pojištění, spoření, výdaje na svoji obživu apod. Soud zdůrazňuje, že žalobkyně je povinna uchovávat záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, tedy měla by být schopna tvrdit a prokázat z jakých konkrétních ověřených údajů vycházela při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného a rovněž jakými konkrétními úvahami byla při posouzení úvěruschopnosti vedena.

45. Z tvrzení a listin předložených žalobkyní má pak soud za prokázané, že před poskytnutím úvěru žalované si tato nezjistila výši jejích výdajů a neprovedla jejich řádné posouzení, tedy nedošlo ze strany žalobkyně k řádnému prověření úvěruschopnosti žalované, což by mělo v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 občanského zákoníku za následek absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy.

46. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že nemá za prokázané uzavření úvěrové smlouvy tvrzené žalobkyní, posuzoval soud, zda se žalované od žalobkyně dostalo nějakého plnění, které by byla povinna vrátit. Soud má za prokázané, že žalobkyně poukázala žalované na její bankovní účet částku 40 000 Kč. Za situace, kdy není prokázán právní důvod této platby, má soud za prokázané, že ze strany žalobkyně šlo o plnění bez právního důvodu, popřípadě o plnění na základě neplatné smlouvy, a na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 40 000 Kč ve smyslu ustanovení § 2991 o. z., které je povinna vrátit. Zároveň soud přiznal žalobkyni i nárok na úrok z prodlení z této částky, to ve výši stanovené v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od prvého dne prodlení s úhradou do zaplacení. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v trvání 3 dnů. Neboť pro stanovení lhůty odlišné či plnění ve splátkách neshledal podmínky (výrok I.).

47. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, když neměl za prokázanou existenci úvěrové smlouvy, tj. ani dohod o výši obchodního úroku z úvěru ani smluvní ujednání o smluvních pokutách či nákladech spojených s prodlením se splácením úvěru (výrok II.).

48. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 953 Kč, přičemž tato částka představuje 18,99 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 59,495 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 40,505 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 362 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 67 230 Kč sestávající z částky 3 820 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, sepis žaloby, účast na jednání) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a dále v souvislosti s cestou realizovanou dne 24. 2. 2026 náhrada 1 615,90 Kč za 105 ujetých km v částce 865,90 Kč (39 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., při průměrné spotřebě 6 l/100 km a 5,90 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 573/2025 Sb.) podle § 13 a. t., náhrada za ztrátu času v trvání 5 × 30 minut v částce 750 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 425,20 Kč ve výši 3 029,29 Kč. (výrok III.).