3 C 11/2022

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marcelou Součkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 32 028 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 11 334 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11 334 Kč od 26. 2. 2022 do zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 15 873 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 27 207 Kč za dobu od 21. 8. 2021 do 25. 2. 2022, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 873 Kč od 26. 2. 2022 do zaplacení, částky ve výši 4 821,12 Kč a úroku ve výši 54,25 % ročně z částky 22 241,34 Kč od 21. 8. 2021 do 13. 9. 2021 ve výši 776,64 Kč a úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 22 241,34 Kč od 14. 9. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 21. 8. 2021 dosáhne částky ve výši 59 731 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 2. 3. 2022 domáhala zaplacení částky v celkové výši 32 028 Kč jako dlužné částky úvěru s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že jako společnost s povolením České národní banky poskytovat spotřebitelské úvěry uzavřela se žalovaným úvěrovou smlouvu [číslo] na základě níž poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč. Poukázala na to, že k vyplacení úvěru z její strany došlo dne 25. 8. 2020, a to na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit žalobkyni zpět spolu s úrokem 54,25 % ročně, a to v 24 měsíčních splátkách po 2 074 Kč, počínaje měsícem září 2020. Žalobkyně dále uvedla, že před poskytnutím úvěru žalovanému ověřila jeho schopnost úvěr splácet, a to ověřením jeho předchozí úvěrové historie v databázích SOLUS a NRKI a dále vnitřním skóringem – hodnocením klienta. Tvrdila, že žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, a proto přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 19. 8. 2021, neboť se žalovaný dostal do prodlení delšího než 65 dní se splátkou č. 10 splatnou k 15. 6. 2021. Ke dni zesplatnění vyčíslila žalobkyně dlužnou částku na 25 110,99 Kč, která se skládá z dlužné jistiny 22 241,34 Kč a z neuhrazeného obchodního úroku do zesplatnění úvěru ve výši 2 869,65 Kč. Žalobkyně dále požadovala úhradu částky ve výši 1 497 Kč sestávající ze tří smluvních pokut ve výši á 499 Kč za prodlení s úhradou splátky č. 9, 10. a 11. po dobu delší 30 dní. Žalobkyně rovněž požadovala uhradit náklady spojené s upomínáním ve výši 600 Kč, sestávající z částky 3 x 200 Kč za každou ze 3 splátek - č. 9, 10. a 11., s níž se žalovaný ocitl v prodlení po dobu delší 15 dní. Žalobkyně se rovněž domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny a dlužného obchodního úroku od 21. 8. 2021 do 2. 3. 2022 v kapitalizované výši 4 821,12 Kč a obchodního úroku z nesplacené jistiny, tj. z částky 22 241,34 Kč, kapitalizovaného částkou 776,64 Kč ode dne následujícího po zesplatnění úvěru, tj. od 21. 8. 2021 do 13. 9. 2021 a nadále běžícího ve výši 8,5 % ročně od 14. 9. 2021 do zaplacení, avšak maximálně do doby, kdy úrok za dobu od 21. 8. 2021 dosáhne částky 59 731 Kč. Žalobkyně se dále domáhala úhrady zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně uvedla, že před podáním žaloby zaslala žalovanému výzvu k dobrovolnému plnění, žalovaný na ni nereagoval, a proto se obrátila na soud.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalovaný se k ústnímu jednání, k němuž byl podle ustanovení § 45 a § 49 o.s.ř. řádně obeslán, nedostavil, na svou obranu netvrdil žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhl provedení žádných právně relevantních důkazů, proto bylo jednáno podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného.

4. Soud z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění.

5. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu s údaji platnými ke dni 23. 5. 2018 vyplývá, že žalobkyně jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru dostala ke dni 11. 5. 2018 od České národní banky povolení poskytovat spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení, vázaný spotřebitelský úvěr a spotřebitelský úvěr na bydlení.

6. Z Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/ Smlouva o úvěru [číslo] včetně dokumentu - podpisu na dálku, soud zjistil, že uvedeným návrhem měl žalovaný dne 25. 8. 2020 v 09:24:56 požádat o poskytnutí úvěru ve výši 30 000 Kč a zavázat se žalobkyni vrátit částku ve výši 49 776 Kč v 24 měsíčních splátkách po 2 074 Kč. Návrh smlouvy byl ze strany žalobkyně akceptován dne 25. 8. 2020 prostým elektronickým podpisem. Uvedený návrh byl soudu předložen jako elektronický dokument ve formátu PDF. Z vlastností dokumentu bylo zjištěno, že byl vytvořen dne 11. 11. 2019 v 16:56:51 a upravený dne 25. 8. 2020 v 9:4 9:58 hod. K dokumentu jsou připojeny dva elektronické podpisy, z jejichž vlastností lze zjistit, že oba byly připojeny žalobkyní. Po připojení každého z podpisů nedošlo ke změně podepsaných dat. Z vlastností podpisů vyplývá, že identita podepisující osoby není známa, certifikát není veden v sezamu důvěryhodných certifikátů a vystavitelem certifikátu je přímo žalobkyně. Tedy žádný z podpisů není založen na kvalifikovaném prostředku pro vytváření elektronických podpisů ani na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis. Podpis u osoby žalovaného připojila žalobkyně v čase 25. 8. 2020 v 9:24:56 s připojením (otiskem) jedinečného kódu [číslo]. Nelze zároveň přehlédnout, že v textu samotné smlouvy (v zápatí) je uvedena datace verze smlouvy dnem 25. 8. 2020 v 9:25:13, tedy až po jejím tvrzeném podpisu žalovaným. K uvedenému kódu žalobkyně ve svých žalobních tvrzeních uvedla, že kód vepsal žalovaný do SMS zprávy zaslané žalobkyni (spolu se svým jménem a příjmením), čímž se má za to, že vyjádřil souhlas se všemi dokumenty vloženými do klientské zóny žalovaného na webovém rozhraní žalobkyně, tedy i s návrhem smlouvy. Jedinečný kód vygenerovala žalobkyně a zaslala jej žalovanému jako variabilní symbol platby 1 Kč, kterou zaslala na účet žalovaného v průběhu ověřování jeho osobních údajů. Shodným způsobem měl být uzavřen i dodatek č. 1 k návrhu smlouvy o úvěru, jímž žalovaný měl požádat o uzavření smlouvy popsaným způsobem, přičemž veškeré dokumenty, tedy i tento dodatek měl být odsouhlasen jedinou SMS zprávou. Uvedený dodatek byl soudu předložen rovněž jako dokument ve formátu PDF s připojenými elektronickými podpisy žalobkyně se shodnými vlastnostmi podpisů jako u návrhu smlouvy o úvěru, a to jak na pozici klienta, tak úvěrujícího (viz. dodatek č. 1 ze dne 25. 8. 2020). Oznámení o schválení úvěru (akceptace návrhu) bylo žalovanému zasláno na adresu uvedenou v návrhu úvěrové smlouvy dne 25. 8. 2020 a do jeho dispozice bylo dodáno dne 28. 8. 2020 spolu se splátkovým kalendářem a sdělením účtu pro úhradu splátek (viz oznámení ze dne 26. 8. 2020, splátkový kalendář a dodejka ze dne 28. 8. 2020). Bezprostředně před tvrzeným podpisem návrhu úvěrové smlouvy byl vyhotoven i Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru – o 2 sekundy (viz. Předsmluvní formulář z 25. 8. 2020).

7. Žalobkyně předložila částečné výpisy ze svého interního programu, včetně základních informací o klientovi a přeposlaných SMS, v němž dle svého tvrzení eviduje veškeré pohyby na klientských účtech a klientských smlouvách, z nichž vyplývá, že žalobkyně měla dne 25. 8. 2020 v 7:44:02 (tedy před vytvořením návrhu úvěrové smlouvy a jeho tvrzeným podpisem žalovaným) odeslat na účet žalovaného částku 1 Kč s variabilním symbolem, který je shodný s jedinečným kódem, kterým následně žalovaný měl smluvní dokumentaci podepsat a textem v poznámce„ Smlouva [číslo]“. Dále měla dne 25. 8. 2020 v 7:46:11 být žalovanému odeslána na jeho telefon SMS s textem„ PojistenaPujcka: Vazeny kliente, na Vas BU jsme odeslali platbu ve vysi 1 Kc. VS této platby pouzijte jako podpisovy kod pro odpovedni SMS na tuto zpravu ve tvaru: Souhlasim Jmeno Prijmeni PodpisovyKod. Timto z Vasi strany dojde k podpisu techto dokumentu: Navrh smlouvy, Dodatek c.1 ke smlouve o uveru, Prohlaseni klientu, Informace pro klienty poskytovane zprostredkovatelem uveru, formular Hodnoceni klienta, Cestne prohlaseni politicky exponovane osoby, Souhlasy se zpracovanim osobnich udaju - Prehled - dalsi souhlasy.“ Následně pak žalobkyně ve svém interním systému eviduje přijatou SMS zprávu ze dne 25. 8. 2020 v 9:22:41 s textem:„ Souhlasím [celé jméno žalovaného] [variabilní symbol]“, tedy s variabilním symbolem, jenž byl připojen jako doklad o odsouhlasení a podpisu smluvní dokumentace ze strany žalovaného.

8. Z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 25. 8. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně odeslala na účet shodný s účtem vedeným na jméno žalovaného u [právnická osoba] částku 30 000 Kč pod variabilním symbolem shodným s číslem úvěrové smlouvy.

9. Z listiny Hodnocení klienta vyplývá, že žalovaný měl tuto podepsat shodným způsobem jako návrh smlouvy o úvěru a další dokumenty (tj. jedinou SMS zprávou zaslanou žalovaným žalobkyni k její výzvě), že jde o formulář žalobkyně, v němž jsou uvedeny příjmy a výdaje žalovaného. Konkrétně je uveden příjem žalovaného ze zaměstnání 20 401 Kč měsíčně, přičemž zaměstnavatel sídlí v jiné obci, než je faktické bydliště žalovaného. Výdaje na živobytí žalovaného ve výši 3 860 Kč (s poznámkou životné minimum) a náklady na bydlení u rodičů 2 603 Kč, tedy celkové výdaje 6 463 Kč. Z formuláře vyplývá, že žalovaný je svobodný, nemá děti, nemá žádné spoření, jiné úvěry, výdaje na dopravu, výdaje na záliby apod. Z formuláře nevyplývá, jaké konkrétní doklady byly před poskytnutím úvěru žalovaným poskytnuty, či po něm požadovány.

10. Z detailů transakce ze dne 24. 8. 2020, tj. z částečných výpisů z bankovního účtu vedeného na jméno žalovaného o příchozích platbách od [příjmení] spol. s r.o. za květen 2020 a červenec 2020 vyplývá, že žalovanému byl vyplácen příjem v měsíci květnu 2020 ve výši 21 334 Kč a v měsíci červenci ve výši 21 728 Kč.

11. Z výpisu záznamů z registru SOLUS ze dne 25. 8. 2020 soud zjistil, že žalobkyně učinila dotaz na uvedenou evidenci s výsledkem, že u žalovaného nejsou evidované zapsané údaje.

12. Z informace z nebankovního registru klientských informaci (NRKI) ze dne 24. 8. 2020 soud zjistil, že u žalovaného bylo stanoveno skóre platební morálky ve výši 401, tedy v kategorii II. s popisem – menší riziko, lepší segment klientů.

13. Z kopie občanského průkazu žalovaného má soud za prokázané, že žalobkyně měla před uzavřením smlouvy k dispozici doklady osvědčující osobní údaje žalovaného a jeho totožnost.

14. Z karty klienta – bilance má soud za prokázané, že žalobkyně vedla evidenci úvěru poskytnutého žalovanému, včetně záznamů o provedených platbách žalovaného, a že u žalovaného eviduje úhradu na úvěrovou smlouvu v celkové výši 18 666 Kč.

15. Z výzev k zaplacení ze dne 15. 6. 2021, 16. 7. 2021 a ze dne 16. 8. 2021 vyplývá, že žalobkyně vyhotovila pro žalovaného výzvy s upozorněním na prodlení s úhradou konkrétních splátek úvěru, s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru, včetně uplatnění nároku na poplatky za odeslání výzvy k úhradě dlužných splátek. Doklad o odeslání upomínek či jejich doručení soudu nebyl předložen.

16. Z oznámení ze dne 19. 8. 2021 vyplývá, že žalobkyně vyhotovila oznámení o zesplatnění úvěru pro žalovaného a vyzvala ho k úhradě částky ve výši 27 207 Kč, avšak z výzvy ani jiného důkazu předloženého žalobkyní nevyplývá, že by bylo oznámení odesláno či doručeno žalovanému.

17. Z předžalobní výzvy ze dne 7. 2. 2022 ve spojení s podacím archem ze dne 7. 2. 2022 má soud za prokázané, že žalobkyně zaslala před podáním žaloby žalovanému předžalobní výzvu.

18. Na základě provedených shora uvedených důkazů má soud za zjištěné, že žalovaný jednal s žalobkyní o poskytnutí úvěru, a že ta mu poskytla částku 30 000 Kč. Žalovaný před podáním žaloby uhradil žalobkyni celkem ve výši 18 666 Kč.

19. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

20. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

21. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

22. Podle § 562 o.z. je písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

23. Podle § 561 o.z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

24. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

25. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.

26. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014 (dále jen„ eIDAS) se„ podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

27. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

28. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

29. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

30. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

31. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 32. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

33. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

34. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

35. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

36. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

37. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

38. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

39. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze v rozsahu 11 334 Kč, neboť žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ v úvěrové smlouvě [číslo] neboť nemá za prokázané, že by žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru právě takového znění, jež byla předložena soudu a i pokud by uzavřel smlouvu v předloženém znění, má uvedenou smlouvu pro rozpor se zákonem za neplatnou.

40. Soud má za prokázané, že žalobkyně s žalovaným jednali, že žalovaný poskytl žalobkyni některé své doklady (o příjmu, občanský průkaz). Zda byl žalovanému zřízen klientský účet na webovém rozhraní žalobkyně, soud za prokázané nemá. Soud rovněž nemá za prokázané, že žalovaný zaslanou SMS zprávou podepsal právě smluvní dokumentaci předloženou žalobkyní.

41. K platnosti písemné smlouvy (jejíž existenci žalobkyně tvrdí, a kterou předložila soudu) je ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 o.z. je třeba, aby k ní účastníci připojili své popisy. Elektronický podpis, jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpisem vytvořeným kvalifikovaným prostředkem = v české terminologii rovněž označovaný jako„ kvalifikovaný elektronický podpis“). Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující označit rovněž zaručený elektronický podpis (= v české terminologii označovaný„ zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis“), jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Tedy takový podpis, který je v terminologii zákona č. č. 257/2016 Sb., podřazen pod termín uznávaný elektronický podpis. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. Má-li být elektronický podpis uznán za podpis konkrétní osoby, musí být prokázáno, že splňuje všechny podmínky stanovené v článku 26 eIDAS.

42. Samotná úvěrová smlouva v elektronické podobě – tj. soudu předložený PDF dokument – obsahuje dva elektronické podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě). Oba popisy, tedy i podpis žalovaného byly připojeny žalobkyní. Z údajů o podpisu se podává, že má jít v obou případech o podpis osoby s neznámou identitou, jejíž certifikát není v seznamu důvěryhodných certifikátů. Nejde tedy o podpis, který by vyhovoval podmínkám článku 26 eIDAS, neboť není jednoznačně spojen s podepisující osobou (nejméně s žalovaným), neumožňuje její identifikaci a nejméně žalovaný svůj podpis k dokumentu nepřipojil.

43. Může tak jít maximálně o prostý elektronický podpis, z něhož však nevyplývá identita podepisujícího. Zároveň z Dodatku č. 1 k návrhu úvěrové smlouvy bylo prokázáno, že připojení podpisu nemohl učinit žalovaný, když ten měl, dle tvrzení uvedeného v dodatku smlouvy, odsouhlasit zasláním SMS zprávy k rukám žalobkyně texty smluvní dokumentace. Nemohl tak stejným způsobem podepsat i dodatek, jímž se měl s žalobkyní dohodnout na jiném způsobu podpisu dokumentů, než předvídá zákon. Tedy žalovaný nepřipojil svá data (podpis) k jiným datum (dokumentu obsahujícímu smlouvu).

44. Nelze ani přehlédnout, že pokud by měl soud za osvědčené (což pouhým otiskem vybraných řádek z interního systému žalobkyně, aniž by bylo možné sledovat alespoň v rozhodném období časovou neporušenost řady úkonů, soud nemá), že žalovaný zaslal žalobkyni tvrzenou SMS zprávu s VS jímž měl odsouhlasit texty smluvní dokumentace, že tak učinil již v 9:22:41, ač soudu předložený návrh úvěrové smlouvy je pořízen až s časem 9:25:13 a na smlouvě je čas podpisu smlouvy uveden jako 9:24:56.

45. V důsledku shora uvedeného žalobkyně neprokázala, že soudu předložená smlouva je shodná se smlouvou, která měla být vložena do klientské zóny žalovaného a měla jím být odsouhlasena tvrzenou SMS zprávou. Naopak bylo prokázáno, že soudu předložená úvěrová smlouva nebyla podepsána právě žalovaným. Soud tak nemá za prokázaný obsah úvěrové smlouvy, kterou měli účastníci uzavřít, tedy obsah smluvních podmínek, za nichž žalovaný prostředky od žalobkyně přijal.

46. Nelze rovněž přehlédnout, že jedinou SMS zprávou měl žalovaný odsouhlasit celou řadu dokumentů, aniž by bylo možné zpětně ověřit, které konkrétní dokumenty a v jakém konkrétním znění touto zprávou skutečně odsouhlasil, rovněž neměl možnost, některé žalobkyní připravené dokumenty neodsouhlasit.

47. Provedenými důkazy nebylo rovněž prokázáno, že by žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Je pravdou, že žalobkyně před poskytnutím úvěru provedla šetření týkající se úvěrové angažovanosti a platební historie žalovaného, a že z těchto lustrací vyšel žalovaný jako klient bez rizik. Nicméně z provedených důkazů rovněž vyplývá, že však žalobkyně prověřila pouze a výlučně příjmovou stránku domácnosti žalovaného. Pokud jde o výdaje, spokojila se pouze s tvrzeními uvedenými v Hodnocení klienta, přičemž v řízení nebylo předloženými důkazy prokázáno, že by uvedené údaje vůbec sdělil žalobkyni žalovaný, nebo že by je sám autorizoval. Pokud jde o příjmy žalovaného, soud má za prokázané, že žalobkyně měla doložen příjem žalovaného pouze za měsíc květen 2020 a za měsíc červenec 2020, tedy vycházela při hodnocení jeho úvěruschopnosti pouze ze dvou měsíců, což soud vyhodnotil jako nedostačující. Výši výdajů jeho domácnosti si žalobkyně žádným způsoben neověřovala, a to přesto, že např. výdaje na bydlení žalovaného uvedené v hodnocení činily pouze 2 603 Kč měsíčně, což je částka, i pokud by bydlel i u rodičů nepravděpodobná (i pokud by přispíval pouze na spotřebu energií, odvoz odpadu, náklady na vodu a otop, činí s vysokou pravděpodobností za jednu osobu částku vyšší než 2 603 Kč měsíčně). Mezi výdaji není rovněž uveden náklad na dopravu do zaměstnání, neboť bydliště žalovaného je v jiné obci než sídlo zaměstnavatele, přičemž náklady na dopravu budou nezbytnými náklady na získání prokazovaného příjmu. Z uvedeného je zjevné, že i při základní opatrnosti muselo být žalobkyni zřejmé, že uváděné výdaje na bydlení a další výdaje nutné na zajištění příjmu velmi pravděpodobně neodpovídají skutečnosti, a že je tak povinna ověřit pravdivost takového údaje. Obdobně platí i ohledně částky na výživu samotného žalovaného. Z provedených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně jakkoliv výdaje žalovaného podrobila kritickému posouzení. Životní minimum není částka, s níž by bylo možné dlouhodobě vystačit, i pokud by stačila na jídlo, nelze předpokládat, že by žalovaný v následujících 2 letech nepotřeboval ve svých 46 letech žádné výdaje na ošacení, léky, na kulturu, sport, zábavu. Jaké prostředky vynakládá na telefon či internet rovněž nebylo zjišťováno (existence telefonu žalovaného a jeho přístup na internet vyplývá ze samotných osobních údajů žalovaného uvedených na smlouvě, na níž uvádí svůj telefon i emailovou adresu a rovněž ze skutečnosti, že smlouva měla být uzavřena prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně a SMS zpráv odesílaných žalovaným). Lze tak uzavřít, že částka 6 463 Kč měsíčně určená na veškerou spotřebu žalovaného, včetně nákladů na bydlení a dopravu do práce, je nereálná. S ohledem na shora uvedené je dána objektivní obava, že žalovaný nebude schopen úvěr řádně splácet, ale zejména, že žalobkyně nesplnila svoji zákonnou povinnost ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat příjmy a výdaje žalovaného a dbát přitom na jeho zájmy, tj. i na zájem být reálně schopna přebíraný závazek řádně a včas splácet. Soud v této souvislosti poukazuje i na to, že je mu z jeho úřední činnosti známo, že většina žalobkyní soudu předkládaných listin - Hodnocení klienta – obsahuje shodné náklady na živobytí i bydlení, přestože jde o zcela odlišné zájemce o úvěr, což samo o sobě vzbuzuje pochybnost o tom, kdo a na základě jakých informací přehled vyplňuje.

48. V souzené věci, jak bylo popsáno výše, žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila. Jak bylo soudem zjištěno, žalobkyně si od žalovaného vyžádala informace a doklady týkající se pouze jeho příjmů, nicméně podstatné výdaje žalovaného nebyly nijak blíže zjišťovány a ověřovány. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k výdajům žalované v daném případě nemohlo dojít.

49. Za této situace soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru (i pokud by její uzavření měl za prokázané, což nemá) je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná.

50. Pokud jde o argumentaci žalobkyně vztahující se k výkladu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalované může zakládat pouze neplatnost relativní, která musí být žalovanou aktivně v řízení namítnuta, soud uvádí následující. Žalobkyni je z řízení, která vede s různými dlužníky, známa poměrně rozsáhlá judikatura ústavního soudu, převzatá i soudem nejvyšším a následně soudy obecnými, dle níž je nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr sankcionováno právě a jen absolutní neplatností celé úvěrové smlouvy – viz. např. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III.ÚS 4129/18 (jež se týkalo přímo žalobkyně), jehož závěry dopadají i na výklad ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru s účinností od 1. 12. 2016, neboť na jeho východiscích se nic nezměnilo, jak ostatně konstatuje i Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí z 25.7.2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Tento právní názor vyjádřený nadřízenými soudy našel svůj odraz i v rozhodovací praxi Krajského soudu v Praze např. rozhodnutí ze dne 4.3.2020 sp. zn. 21 Co 279/2019 či ze dne 12. 12. 2019 sp. zn. 27 Co 221/2019, která byla vydána ve sporech žalobkyně s jinými úvěrovanými.

51. Soud dále výslovně odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci OPR-Finance C -679/18 ze dne 5. 3. 2020, který uzavřel, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Soudní dvůr tak jednoznačně vyložil, že aplikace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES musí být národními státy provedena tak, aby porušení článku 8 a 23 bylo sankcionováno vždy absolutní neplatností úvěrové smlouvy, tedy neplatností, k níž se přihlíží z úřední povinnosti.

52. Tedy zjistí-li soud při své rozhodovací činnosti, že vnitrostátní právní úprava je v rozporu se směrnicí Evropského společenství, má soud sám rozhodnout o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropského společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem), když tento postup soudu byl připuštěna již v usnesení pléna Ústavního soudu ČR ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34. a 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu ČR). Když citovaným usnesením byla řešena právě otázka relativní neplatnosti, a to v § 55 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění do 31.7.2010.

53. Za situace, kdy nebyla prokázána existence písemné úvěrové smlouvy, ani její obsah a i pokud by prokázána byla, je úvěrová smlouva pro rozpor se zákonem neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o.z., tedy úhrady částky 30 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný do dnešního dne žalobkyni uhradil 18 666 Kč, je nárok žalobkyně oprávněný v rozsahu částky 11 334 Kč.

54. Bezdůvodné obohacení je dle ustanovení § 1958 odst. 2 o.z. splatné na výzvu věřitele. Žalobkyně však v řízení neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vrácení částky (neboť doložila pouze oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 19. 8. 2021, nikoliv však, že by tato výzva byla doručena či alespoň prokazatelně odeslána žalovanému). Za této situace soud vyšel z toho, že výzva k úhradě dlužné částky byla žalovanému doručena až v předžalobní výzvě ze dne 7. 2. 2022, odeslané týž den. Za situace, kdy v řízení nebylo prokázáno, kdy žalovaný výzvu obdržel vycházel soud z ustanovení § 573 o.z., dle něhož se má za to, že zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. V souladu s citovaným ustanovením nastala fikce doručení výzvy žalovanému dne 10. 2. 2022, 15 denní lhůta k plnění ode dne odeslání výzvy uplynula dne 25. 2. 2022 a ode dne následujícího je žalovaný v prodlení s úhradou zbývajícího bezdůvodného obohacení a od tohoto dne soud rovněž přiznal žalobkyni požadovaný zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění změn a doplnění (dále jen o. s. ř.), neboť pro stanovení lhůty odlišné či možnost úhrady dluhu ve splátkách neshledal podmínky (výrok I.).

55. Protože nebylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému plnění na základě uzavřené smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu, tj obchodních úroků, smluvních pokut a poplatků, žalobu zamítl (výrok II.).

56. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 o.s.ř., tj. podle poměru úspěchu účastníků ve věci. Ve věci byl úspěšnějším účastníkem žalovaný, který by tak měl právo na náhradu nákladů v poměrné části, avšak v souvislosti s tímto řízením mu žádné náklady nevznikly. Soud proto náhradu nákladů žádnému z účastníků nepřiznal.