3 C 130/2025

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marcelou Součkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 102 600 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni 77 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 77 300 Kč od 20. 1. 2025 do zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 25 300 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 25 300 Kč od 20. 1. 2025 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 22 139 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 16 800,26 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, .

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 26.6.2025 ve znění jejího doplnění domáhala zaplacení pohledávky ve výši 102 600 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 3. 6. 2024 s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru AUTO – Secured č. , hodnota, . Uvedla, že totožnost žalované byla před uzavřením smlouvy fyzicky ověřena pracovníkem obchodního partnera žalobkyně oproti občanskému průkazu. Kopie dokladu pak byla vložena do systému žalobkyně jako součást evidence, že smlouvu sjednávala osoba uvedená v jejím textu. Žalobkyně dále uvedla, že po vyhodnocení úvěruschopnosti žalované vyhotovila návrh smlouvy, který byl žalované předložen spolu s unikátním ověřovacím kódem. Poukázala na to, že žalovaná projevila souhlas s návrhem zasláním tohoto kódu prostřednictvím SMS. Systém následně smlouvu označil jako uzavřenou, opatřil ji elektronickým podpisem a časovým razítkem, čímž byla vyloučena možnost pozdějších změn. Žalobkyně dále uvedla, že se na základě této smlouvy zavázala poskytnout žalované úvěr na úhradu části kupní ceny osobního automobilu ve výši 265 300 Kč, který měla žalovaná splácet pravidelnými měsíčními splátkami. Žalobkyně zdůraznila, že žalovaná svůj závazek nesplnila řádně a včas, a proto úvěr v souladu se smlouvou předčasně ke dni 19.1.2025 zesplatnila. Na dluh žalované byla uhrazena prostřednictvím zpeněžení zajištění částka ve výši 188 000 Kč, z toho částku 186 900 Kč započetla na jistinu. Žalobkyně tak požadovala uhradit nesplacenou jistinu ve výši 78 400 Kč, nesplacené poplatky ve výši 24 200 Kč (za upomínky 1 500 Kč, za převod pohledávky 8 470 Kč, za převoz zabaveného vozidla 6 776 Kč, za prodej vozidla 7 454 Kč) a sjednaný úrok ve výši 22 139 Kč. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, ta však na dluh ničeho neuhradila.

2. Ve věci bylo nařízeno jednání, žalovaná se k tomuto jednání, k němuž byla podle ustanovení § 45 a § 49 o.s.ř. řádně obeslána (doručení předvolání vykázáno dnem 29. 12. 2025), nedostavila, nepožádala o jeho odročení. Ve věci se nevyjádřila, na svou obranu netvrdila žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhla provedení žádných důkazů. Soud proto toto jednání konal v nepřítomnosti žalované podle § 101 odst. 3 o.s.ř.

3. Soud ve věci provedl dokazování, přičemž zjistil následující ve věci rozhodné skutečnosti:

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru COFIAUTO SECURED č. , hodnota, ze dne 28.5.2024 ve spojení s formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a Sazebníkem soud zjistil, že strany si spolu sjednaly poskytnutí úvěru žalované v celkové výši 265 300 Kč za účelem nákupu zboží, a to motorového vozidla tv. zn. Škoda Octavia s tím, že peněžní prostředky žalobkyně poukáže na účet prodejce. Úvěr měla žalovaná splatit v 72 splátkách po 5 651 Kč s úrokem ve výši 15,29 % ročně. Celková částka, kterou měla žalovaná žalobkyni uhradit činila 406 872 Kč. Mezi stranami nebylo sjednáno žádné pojištění. Součástí smluvního ujednání bylo ustanovení o zajišťovacím převodu vlastnického práva a sankce v případě nesplnění povinností v souvislosti s převodem a pojištěním předmětu financování či jeho splácením. Pro případ prodlení byla žalovaná povinna uhradit náklady na upomínky, smluvní pokutu a úrok z prodlení. Smlouva obsahovala grafický otisk podpisu označené předsedkyně představenstva žalobkyně, na místo podpisu žalované bylo uvedeno klient , Jméno žalované, , RČ: , hodnota, a text „Podepsal dne 28.05.2024 17:32:38“ s logem SMS. Žalovaná měla dle tvrzení žalobkyně smlouvu podepsat tak, že odeslala SMS zprávou kód, který systém žalobkyně zaznamenal a automaticky připojil uvedený digitální podpis.

5. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně měla k dispozici občanský průkaz žalované k ověření jejích osobních údajů (viz i předložená kopie). Dále, že provedla lustraci v registru SOLUS a CRIF, jejichž výsledek však nedoložila. Lustraci v jiných registrech včetně exekučního rejstříku neprováděla. Žalobkyně pak vycházela z příjmu žalované ve výši 27 500 Kč, který nebyl ověřen. Výdaje žalované měly činit 5 900 Kč na bydlení a 3 007 Kč na splátky úvěrů. Jiné výdaje při posuzování úvěruschopnosti uvedeny nebyly. Rozdíl příjmu a výdajů činil 18 593 Kč, žalobkyně měla disponibilní příjem žalované za dostatečný k hrazení splátek ve výši 5 651 Kč.

6. Z faktury č. , hodnota, ze dne 17. 2. 2025 vyplývá, že společnost , právnická osoba, IČO , IČO, vyúčtovala žalobkyni náklady za prodej vozidla Škoda Octavia dle smlouvy č. , hodnota, (ve výši 188 000 Kč) částku 7 454 Kč.

7. Podle tabulky - rozklad splátek žalovaná neuhradila ani jednu splátku, dne 18. 2. 2025 byla započtena úhrada ve výši 188 000 Kč z prodeje vozidla.

8. Podle tabulky- výpočet příslušenství žalovaná dlužila žalobkyni na úrocích částku 22 155 Kč a na upomínkách částku 17 846 Kč.

9. Z odstoupení od smlouvy o úvěru a výzvy k okamžité úhradě dluhu, oznámení o zániku pojištění ze dne 7. 1. 2025 bylo zjištěno, že v důsledku prodlení žalované s úhradou více než dvou úvěrových splátek nebo jedné úvěrové splátky po dobu delší, než tři měsíce žalobkyně odstoupila od úvěrové smlouvy a vyzvala žalovanou k okamžitému zaplacení částky 305 285 Kč s upozorněním na možnost vymáhání dluhu soudní cestou.

10. Z předžalobní upomínky ze dne 26. 5. 2025 a potvrzení podání ze dne 29. 5. 2025 má soud za prokázané, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

11. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. vzal soud za prokázaný následující skutkový stav - žalobkyně poskytla žalované částku 265 300 Kč za účelem úhrady části kupní ceny automobilu a že žalovaná na dluh uhradila celkem částku 188 000 Kč (formou prodeje předmětu financování). Ve zbylé výši dluh neuhradila. Žalovaná byla následně opakovaně vyzvána k úhradě dlužné částky, naposledy právním zástupcem žalobkyně dne 30. 1. 2025.

12. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 419 a § 1812 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), tedy z toho, že mezi žalobkyní a žalovanou jde o vztah ze spotřebitelské smlouvy, v důsledku čehož se k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanoveným k ochraně spotřebitele nepřihlíží.

13. Podle § 562 odst. 1 zákona o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odst. 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

14. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

15. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSU“) vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu, kdy nesplnění písemné formy má za následek neuzavření smlouvy.

16. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

17. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.

18. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014/ES (dále jen „eIDAS) se „podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

19. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

20. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: musí být: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

21. Ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 o.z. je k platnosti smlouvy třeba, aby k ní žalovaný připojil svůj podpis. Elektronický podpis, jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpisem vytvořeným kvalifikovaným prostředkem = v české terminologii rovněž označovaný jako „kvalifikovaný elektronický podpis“). Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující označit i zaručený elektronický podpis (= v českém terminologii označovaný „zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis“), jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Tedy takový podpis, který je v terminologii zákona č. č. 297/2016 Sb., podřazen pod termín uznávaný elektronický podpis. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. Má-li být elektronický podpis uznán za podpis konkrétní osoby, musí být prokázáno, že splňuje všechny podmínky stanovené v článku 26 eIDAS.

22. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

26. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

27. Podle § 1968 věta prvá o. z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 o. z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

28. Soud se zabýval tvrzením žalobkyně, že se žalovanou uzavřela písemnou smlouvu o úvěru, přičemž se jednalo o spotřebitelský úvěr, jak je zřejmé z charakteru smlouvy. Z provedených důkazů však vyplývá, že smlouva měla být uzavřena nikoliv v listinné podobě, ale podobě elektronické. V řízení však nebylo prokázáno, že by žalovaná předmětnou smlouvu uzavřela, neboť smlouvu nijak nepodepsala. Samotná úvěrová smlouva v elektronické podobě neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k ní byl připojen podpis žalované (tj. data v elektronické podobě), žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis žalované a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis. Soud proto nemá za prokázané, že by úvěrová smlouva byla uzavírána právě se žalovanou, a že i pokud by byla uzavírána s žalovanou, že ta uzavřela smlouvu právě s tímto obsahem, tedy, že mezi žalobkyní a žalovanou vznikl úvěrový vztah, potažmo žalobou tvrzený konkrétní vztah.

29. I pokud by měl soud existenci úvěrové smlouvy za prokázanou, nebylo v řízení prokázáno, že ze strany žalobkyně došlo k řádnému prověření úvěruschopnosti žalované, což by mělo v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 věta třetí ZSU ve spojení s ustanovením § 588 o. z. za následek absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

30. Soud konstatuje, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně řádného posouzení úvěruschopnosti žalované. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti vyplynulo, že žalobkyně měla k dispozici občanský průkaz žalované, který jí umožňoval ověřit základní osobní údaje žalované. Údaje z tvrzené provedené lustrace v registrech SOLUS a CRIF však předloženy soudu nebyly, resp. výsledky těchto prověření, ačkoliv právě tyto dokumenty by měly představovat klíčový podklad pro posouzení schopnosti žalované splácet úvěr. Lustraci v dalších dostupných registrech, včetně exekučního rejstříku žalobkyně neprovedla. Pokud jde o příjmovou stránku, žalobkyně vycházela z pouhého tvrzeného příjmu žalované ve výši 27 500 Kč, aniž by jej jakýmkoli způsobem ověřila či doložila relevantními doklady, např. potvrzením zaměstnavatele, výpisy z účtu či mzdovými listy. U výdajů žalobkyně zohlednila částku 5 900 Kč na bydlení a 3 007 Kč na splátky jiných úvěrů, avšak žádné další pravidelné výdaje či nezbytné náklady žalované nezahrnula. Žalobkyně tak vytvořila pouze formální kalkulaci, podle níž činil rozdíl mezi příjmy a uvedenými výdaji 18 593 Kč, a tento údaj považovala za dostatečný pro splácení sjednaných měsíčních splátek ve výši 5 651 Kč. Soud však uzavírá, že žalobkyně nepředložila žádné důkazní podklady, které by reálně prokazovaly správnost a úplnost údajů použitých při posuzování úvěruschopnosti žalované. Bez doložení výsledků lustrací, ověřených příjmů a komplexního vyhodnocení výdajů a příjmů nelze učinit závěr, že žalobkyně splnila povinnost postupovat s odbornou péčí podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Úvěruschopnost žalované tak nebyla posouzena řádně a prokázání opaku žalobkyně soudu neumožnila právě absencí důkazů, které byla povinna předložit.

31. Vzhledem k tomu, že však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované celkem částku 265 300 Kč a že žalovaná jí „uhradila“ pouze 188 000 Kč, jedná se na straně žalované ve zbývajícím rozsahu tj. v částce 77 300 Kč o bezdůvodné obohacení, které je ve smyslu § 2991 o. z. povinna vydat. Soud tedy dospěl závěru, že žaloba je důvodná co do částky 77 300 Kč, a proto jí co do této částky žalobě vyhověl (výrok I. rozsudku). Ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, neboť se o jedná o nárok, který žalobkyni nepřísluší z toho důvodu, že je navázán na smlouvu o úvěru, která však uzavřena nebyla (výrok II).

32. Vzhledem k tomu, že žalovaná je v prodlení s úhradou, přiznal soud žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z. z dlužné částky 77 300 Kč ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 12 % ročně z této částky od 20. 1. 2025, tj. den následující po splatnosti pohledávky, do zaplacení. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř. v trvání 3 dnů, neboť pro stanovení lhůty odlišné či plnění ve splátkách neshledal soud důvody.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 800,26 Kč, přičemž tato částka představuje 50,68 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 75,34 % a úspěchu žalované v rozsahu 24,66 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 104 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 102 600 Kč sestávající z částky 22 680 Kč za každý z čtyř úkonů po 5 220 Kč uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka, účast na jednání dne 3. 3. 2026) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., Dále náklady řízení sestávají z náhrady za promeškaný čas za 5 půlhodin po 150 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 a.t., a z náhrady cestovních výdajů dle § 13 odst. 1 a 5 a.t. v celkové výši 574,70 Kč za cestu , adresa, a zpět, celkem 72 km (cesta osobním automobilem tov. zn. Toyota Corolla, se spotřebou 6 l na 100 km při průměrné ceně pohonných hmot 34,70 Kč/l se sazbou základní náhrady 5,90 Kč za km podle vyhlášky č. 573/2025 Sb.); to vše (kromě soudního poplatku) zvýšeno o 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 5 040,99 Kč, která patří k nákladům řízení podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalované uložil v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k rukám právního zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem III. tohoto rozsudku).