3 C 136/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marcelou Součkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , adresa zaplacení 18 508,51 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 13 907 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 000 Kč od 3. 11. 2023 do zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 4 601,51 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 267,2 Kč za dobu od 24. 9. 2023 do 23. 10. 2023,s úrokem ve výši 17,4 % ročně z částky 18 760 Kč od 24. 10. 2023 do 22. 11. 2023,s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 18 760,91 Kč od 23. 11. 2023 do 23. 12. 2023,s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 18 732,27 Kč od 24. 12. 2023 do 24. 12. 2023,s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 18 509,51 Kč od 25. 12. 2023 do 12. 1. 2024 a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 18 508,51 Kč od 13. 1. 2024 do zaplacení, a dále s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročněz částky 4 853,91 Kč od 3. 11. 2023 do 23. 12. 2023,z částky 4 825,27 Kč od 24. 12. 2023 do 24. 12. 2023,z částky 4 602,51 Kč od 25. 12. 2023 do 12. 1. 2024 az částky 4 601,51 Kč od 13. 1. 2024 do zaplacení,se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 402,24 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku 1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 23. 4. 2024 ve znění jejího doplnění domáhala zaplacení částky ve výši 18 508,51 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že dne 17. 9. 2019 uzavřela se žalovaným Rámcovou smlouvu č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, (dále jen „smlouva“). Dne 17. 2. 2022 byl mezi stranami uzavřen Dodatek č. 2 k Rámcové smlouvě – Smlouva o úvěru č. , hodnota, , jehož podpisem žalovaný požádal o úvěr ve výši 20 000 Kč, který mu byl téhož dne žalobkyní vyplacen na běžný účet. Žalobkyně dále uvedla, že řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy na základě informací, které jí žalovaný sám poskytl v žádosti o úvěr, a poskytnuté údaje si ověřila v bankovním registru klientských informací i nebankovním registru klientských informací. Žalobkyně dále uvedla, že se žalovaný zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách po 354 Kč, skládající se ze splátky jistiny a úroku 17,4 % ročně vždy k 24. dni v měsíci, počínaje dnem 24. 3. 2022 s tím, že poslední splátka byla stanovena na 24. 2. 2032. Dále argumentovala tím, že splátky od 20. 3. 2022 do 24. 7. 2023 byly splaceny a na splátku dne 24. 8. 2023 bylo uhrazeno 75 Kč. Žalobkyně poukázala na to, že od 24. 8. 2023 nebyly splátky hrazeny řádně a včas, přičemž dne 24. 10. 2023 byl úvěr zesplatněn, o čemž žalovaného informovala. Dále uvedla, že po zesplatnění žalovaný uhradil dne 24. 12. 2023 částku 279 Kč a částku 28 Kč, dne 25. 12. 2023 částku 326 Kč a částku 174 Kč, dne 13. 1. 2024 částku 1 Kč. Žalobkyně rovněž uvedla, že Dodatkem č. 3 bylo změněno datum splátky na 20. den v měsíci a Dodatkem č. 4 bylo změněno datum splátky na 24. den v měsíci. Dlužná pohledávka tak tvořila nesplacenou jistinu úvěru ve výši 18 508,51 Kč, spolu se smluvním úrokem 17,4 % ročně z částky 18 760,91 Kč od 24.10.2023 do 22.11.2023, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 18 760,91 Kč od 03.11.2023 do 23.12.2023, spolu se smluvním úrokem 15 % ročně z částky 18 760,91 Kč od 23.11.2023 do 23.12.2023, spolu se smluvním úrokem 15 % ročně z částky 18 732,27 Kč od 24.12.2023 do 24.12.2023, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 18 732,27 Kč od 24.12.2023 do 24.12.2023, spolu se smluvním úrokem 15 % ročně z částky 18 509,51 Kč od 25.12.2023 do 12.01.2024, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 18 509,51 Kč od 25.12.2023 do 12.01.2024, spolu se smluvním úrokem 15 % ročně z částky 18 508,51 Kč od 13.01.2024 do zaplacení, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 18 508,51 Kč od 13.01.2024 do zaplacení. Žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení až od 03.11.2023, neboť dle interních pravidel poskytuje žalobkyně žalovanému ve výzvě k plnění dodatečnou lhůtu. Dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 267,20 Kč za období od 24.09.2023 do 23.10.2023, spolu se smluvním úrokem 15 % ročně z částky 18 508,51 Kč od 13.01.2024 do zaplacení, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 18 508,51 Kč od 13.01.2024 do zaplacení. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, žalovaný však ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Žalovaný se k ústnímu jednání, k němuž byl podle ustanovení § 45 a § 49 o.s.ř. řádně předvolán, nedostavil, na svou obranu netvrdil žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhl provedení žádných právně relevantních důkazů, žalobkyně se z jednání soudu omluvila, proto bylo jednáno podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:

5. Z Rámcové smlouvy č. , hodnota, ze dne 17. 9. 2019, Dodatku č. 2, č. 3 a č. 4 k této rámcové smlouvě, Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Obchodních podmínek, Podmínek pro používání úvěru účinných od 31. 10. 2018, soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovaným rámcovou smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému služby, včetně platebních, a to zřídit mu běžný účet č. , č. účtu, , a dále mu dne 17. 2. 2022 poskytla neúčelový a nezajištěný úvěr č. , hodnota, ve výši 20 000 Kč na dobu určitou - 121 měsíců. Tento úvěr měl být čerpán převodem na výše uvedený běžný účet. Žalovaný se zavázal splácet tento úvěr v 120 měsíčních splátkách po 354 Kč, vždy ke každému 24. dni v měsíci. První splátka byla splatná 24. den v měsíci následující po měsících, kdy došlo k čerpání úvěru. Mezi účastníky byla sjednána úroková sazba ve výši 17,40 % ročně s tím, že v případě prodlení se splácením měla být úroková sazba zvýšena o 0,4 % vždy jedenkrát za kalendářní měsíc. Žalovaný měl celkem uhradit 42 400,18 Kč, resp. 36 039,82 Kč s bonusovou úrokovou sazbou 15,40 % ročně u 102 splátek. Podle dodatku č. 3 bylo změněno datum splátky na 20. den v měsíci a podle dodatku č. 4 bylo změněno datum splátky na 24. den v měsíci. V případě prodlení se splácením úvěru byl žalovaný povinen hradit úrok z prodlení v zákonné výši a účelně vynaložené náklady spojené s vymáháním pohledávky. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že si je vědom své finanční situace a že ví, že bude schopen úvěr splácet. Ve smlouvě však absentují informace o majetkových poměrech žalovaného k prokázání schopnosti poskytnutý úvěr splácet. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky, ceník a splátkový kalendář. Totožnost žalovaného byla žalobkyní ověřena občanským průkazem č. , hodnota, .

6. Z komunikace s klientem ze dne 17. 2. 2022 a ze soupisu logovacích souborů a IP adres s datem 17. 2. 2022 a ze dne 19. 3. 2022 a 4. 4. 2022 soud zjistil, že se žalovaný přihlásil do aplikace žalobkyně a dne 17. 2. 2022 v 15:15:23 hodin mu byl zaslán kód k podpisu dokumentu Poskytnutí půjčky: , hodnota7. Z komunikace s klientem ze dne 4. 4. 2022 soud zjistil, že žalovanému byly zaslány kódy pro změnu data splátky.

8. Z přehledu žádosti o úvěr – aplikační data vyplývá, že žalovaný je vyučen, je svobodný, bydlí v nájmu, má 1 vyživovací povinnost, je zaměstnán od 1. 1. 2020 na dobu neurčitou u společnosti , právnická osoba, s příjmem 25 000 Kč. Podle úvěrové zprávy ze dne 15. 2. 2022 neměl mít žádný aktivní produkt. Dne 17. 2. 2022 byla žalovanému schválena žádost do výše požadovaného úvěrového rámce 20 000 Kč.

9. Z kopie občanského průkazu č. , hodnota, vydaného Městským úřadem , adresa, soud zjistil, že obsahuje identifikační údaje žalovaného s tehdejším bydlištěm , adresa, . Platnost tohoto dokladu byla do 1. 3. 2029 (10 let)

10. Podle úvěrové zprávy žalovaný v době před uzavřením předmětné smlouvy se žalobkyní nečerpal žádný úvěr ani půjčku.

11. Z výpisu z běžného účtu žalovaného ze dne 23. 4. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyplatila žalovanému dne 17. 2. 2022 částku 20 000 Kč na jeho běžný účet č. , č. účtu, .

12. Podle výpisu z účtu žalovaného za období od za období 1. 11. 2021 až 17. 2. 2022, kterým žalobkyně ověřovala úvěruschopnost měl žalovaný počáteční zůstatek na účtu ve výši -87,98 Kč, konečný zůstatek ve výši – 16 087,63 Kč. Z výpisu je patrné, že žalovanému byly poukazovány částky ve výši 24 000 Kč, 5 000 Kč a 16 000 Kč od , jméno FO, , dále drobné platby v řádu stovek korun (od 200 Kč do 500 Kč, resp. 1 500 Kč) od , jméno FO, . Podle pohybu na účtu žalovaný finanční prostředky vždy spotřeboval výběry z bankomatu a platbou u obchodníků v různé výši. Ve výpise není uvedena platba za nájem a SIPO.

13. Z přehledu plateb úvěru a tvrzení žalobkyně soud zjistil, že žalovaný zaplatil na dluh celkem 6 093 Kč.

14. Z předžalobní upomínky ze dne 25. 10. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky nejpozději do 2. 11. 2023 s upozorněním na možnost soudního vymáhání dluhu v případě jeho neuhrazení.

15. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč na jeho běžný účet č. , č. účtu, ve formě úvěru. Žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni vrátit společně se sjednaným úrokem v měsíčních splátkách po 354 Kč splatných vždy ke každému 24. dni v měsíci. Žalovaný na dluh uhradil pouze částku ve výši 6 093 Kč. Protože se žalovaný dostal do prodlení se splácením, žalobkyně úvěr zesplatnila a žalovaného vyzvala k zaplacení částky 20 776,71 Kč nejpozději do 2. 11. 2023. Žalovaný však ničeho žalobkyni v poskytnuté lhůtě nezaplatil.

16. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

17. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o.z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

22. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 13 907 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy. Žalobkyně byla povinna, jako subjekt nadaný zvláštním povolením k poskytování spotřebitelských úvěrů, řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet.

23. V daném případě však i přes písemnou výzvu soudu učiněnou žalobkyni z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně dostatečným způsobem posuzovala bonitu žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně argumentovala tím, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, dále z dostupných bankovních a nebankovních registrů, insolvenčního rejstříku a výpisu z bankovního účtu žalovaného. Z přehledu žádosti o úvěr – aplikační data vyplývá, že žalovaný je vyučen, je svobodný, bydlí v nájmu, má 1 vyživovací povinnost a je zaměstnán od 1. 1. 2020 na dobu neurčitou u společnosti , právnická osoba, s příjmem 25 000 Kč. Podle úvěrové zprávy nemá žádný aktivní produkt. Z předložených listin vyplývá, že žalobkyně k majetkové situaci žalovaného v době poskytování úvěru nedoložila, že by měla k dispozici potvrzení o zaměstnání žalovaného, o výši jeho faktického příjmu, ani pracovní smlouvu. Ani z předloženého výpisu z účtu žalovaného nevyplynulo, že by mu byl zaměstnavatelem vyplácen jakýkoli příjem (natož v tvrzené výši). Osobní údaje žalovaného jako rodinný stav, vzdělání, bydlení, apod., nebyly též nijak doloženy. Ze žalobkyní předložených důkazů nevyplynulo, že by žalobkyně jakýmkoli způsobem uvedené tvrzené údaje o poměrech žalovaného zkoumala a ověřovala. Žalobkyně tak nemohla učinit relevantní závěr o poměrech žalovaného, na základě kterých by následně posoudila, zda je žalovaný schopen úvěr splácet. Žalobkyně rovněž nezjišťovala především základní výdaje, zejména na bydlení žalovaného, aby je mohla od příjmů odečíst a mohla dojít k závěru, zda má žalovaný dostatek disponibilních prostředků na splácení poskytnutého úvěru. Předložené důkazy nedokládají, že se žalobkyně reálně zajímala o doložení nákladů, které žalovaný hradí na bydlení a další obvyklé životní potřeby, když z výpisů z účtu vyplývaly převážně výdaje na stravu. Nebylo nijak doloženo, že žalovaný bydlí v nájmu a jaké náklady vynakládá na nájem, topení, energie, vodné, stočné, apod. Bez důsledného prověření skutečných výdajů žalovaného dostupnými reálnými doklady, zejména nákladů na bydlení, nelze tvrzení žalovaného o jeho poměrech objektivně ověřit. Žalobkyně tak řádně neporovnávala příjmy a výdaje žalovaného ve smyslu § 86 odst. 2 Zosú, a neposoudila tak ( a ani nemohla) řádně úvěruschopnost žalovaného.

24. Soud proto posoudil úvěrovou smlouvu ze dne 17. 2. 2022 jako neplatnou dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelských úvěrech ve spojení s ustanovením § 588 o.z.

25. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti smlouvy přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu § 588 o.z., neboť měl za to, že § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouze relativní neplatnosti úvěrové smlouvy za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9.1.2020, č. j. 27 Co 280/2019- 46 „české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/EHS. Článek 8 směrnice č. 2008/48/EHS ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C-91/92, Faccini Dori, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. Cpjn 200/2011, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-106/89, Marleasing SA, z 13.11.1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C-377/14, Radlinger, z 21.4.2016), nebo C-76/10, Pohotovosť, z 16.11.2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhod rozsudkem ze dne 5.3.2020 ve věci C679/18, v němž soud konstatoval, že „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“26. Vzhledem k tomu, že však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 20 000 Kč a že žalovaný jí uhradil 6 093 Kč, jedná se na straně žalovaného ve zbývajícím rozsahu 13 907 Kč o bezdůvodné obohacení, které je ve smyslu § 2991 o.z. povinen vydat. Soud proto rozhodl, jak ve výroku I. rozsudku uvedeno. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. v trvání 3 dnů, neboť pro stanovení lhůty odlišné či plnění ve splátkách neshledal soud podmínky.

27. Vzhledem k tomu, že žalovaný je v prodlení s úhradou částky 13 907 Kč, přiznal soud žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z. z této částky ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tak, jak je ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno28. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť tyto nároky byly vázány na smlouvu o úvěru, která je však absolutně neplatná (výrok II. rozsudku).

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 402,24 Kč, přičemž tato částka představuje 50,28 % z jejich celkové výše (rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem žalobkyně ve věci). Náklady řízení žalobkyně jsou představovány jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 800 Kč, dále paušální náhradou nákladů nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu ve spojení s § 1 a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o.s.ř. – za 2 úkony (výzvy k plnění, podání žaloby) po 100 Kč, celkem 200 Kč. Protože žalovaný je povinen uhradit 50,28 % nákladů řízení, přiznal soud žalobkyni nárok na zaplacení částky ve výši 402,24 Kč. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. pak soud stanovil ve výroku III. rozsudku lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů.