3 C 139/2023

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marcelou Součkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta žaloba na uložení povinnosti vyklizení žalovaného, o návrhu žalovaného na zřízení práv odpovídajícímu věcnému břemenu bydlení

I. Žalovaný je povinen vyklidit a ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku žalobkyni předat bytovou jednotku č. , hodnota, o velikosti 3+1 nacházející se ve 3. podlaží domu čp. , číslo popisné, , která je součástí pozemku parc. č. st. , hodnota, v obci a k. ú. , adresa, , zapsanou na LV č. , hodnota, vedeném u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, .

II. Žalovaný je povinen vyklidit a ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku žalobkyni předat jednotku č. , hodnota, garáž nacházející se v přízemí domu čp. , číslo popisné, , která je součástí pozemku parc. č. st. , hodnota, v obci a k. ú. , adresa, , zapsanou na LV č. , hodnota, vedeném u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, .

III. Žaloba, na základě níž by bylo ve prospěch žalovaného zřízeno právo odpovídající věcnému břemeni bydlení k jednotkám specifikovaným pod bodem I. a II. tohoto rozhodnutí do doby, než budou dcery účastníků , jméno FO, , nar. , datum, a , jméno FO, , nar. , datum, , schopny živit se samy, se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 75 603,28 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem 1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 6. 9. 2023 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, na jehož základě by byl žalovaný povinen vyklidit a ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozhodnutí předat jí bytovou jednotku č. , hodnota, o velikosti 3+1, která se nachází ve třetím podlaží domu čp. , číslo popisné, , jež je součástí pozemku p. č. st. , hodnota, v obci a k.ú. , adresa, , zapsanou na LV č. , hodnota, vedeném u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrálním pracovištěm , adresa, , a dále, aby byl žalovaný v téže lhůtě povinen předat jí rovněž jednotku č, hodnota, - garáž nacházející se v přízemí domu čp. , číslo popisné, . Svůj návrh odůvodnila tím, že je výlučným vlastníkem těchto nemovitostí – tj. předmětné bytové jednotky č. , hodnota, , a jednotky č. , hodnota, – garáže. Uvedla, že s žalovaným byli manželé, manželství se však dostalo do krize, která byla vyřešena rozvodem. Dále poukázala na to, že za trvání manželství se účastníků, narodily 2 dcery, a to , datum, dcera , jméno FO, , dne , datum, dcera , jméno FO, , pravomocným rozhodnutím zdejšího soudu ze dne 24. 10. 2022 byly obě dcery svěřeny do střídavé péče rodičů. Poukázala na to, že jako výlučný vlastník předmětného bytu (a garáže) byla nucena se ze společného obydlí v květnu 2021 vystěhovat, a to za situace, kdy žalovaný byl vůči ní agresivní a došlo dokonce k jeho policejnímu vykázání z předmětného bytu. Zdůraznila, že se přestěhovala ke svým rodičům do , adresa, , kde však nebyl dostatek prostoru pro ni a obě dcery. Uvedla, že žila v provizorních podmínkách, zatímco žalovaný užíval předmětný byt i garáž, a odmítal ji do něho vpustit. Argumentovala tím, že přes její opakované žádosti vůči žalovanému k předání funkčního klíče od předmětného bytu došlo až po určité době, kdy však v tomto bytě byly nainstalovány kamery, které snímaly prostor bytu, dle názoru žalobkyně sloužily k tomu, aby byl žalovaný informován o pohybu v bytě, pokud by do něj vstoupila. Zdůraznila, že toto se stalo v okamžiku, kdy si chtěla z bytu vyzvednout své věci, dostavil se pak žalovaný se svými rodiči a z předmětného bytu ji vyhazoval. Popsala, že v bytě zůstaly nejenom její osobní věci, ale i věci, které potřebovala pro děti. Žalobkyně dále uvedla, že se pokoušela s žalovaným na užívání předmětného bytu i garáže dohodnout, jednali o odkupu této jednotky a o finančním vyrovnání ze strany žalovaného s přihlédnutím k jeho investicím do předmětných nemovitostí, avšak k dohodě v tomto směru nedošlo. Žalobkyně dále uvedla, že vyzývala žalovaného, aby předmětný byt i garáž buď vyklidil nebo se dohodl na formě užívání, včetně finančního plnění za dané neužívání. Tvrdila, že k tomuto návrhu se žalovaný nijak nevyjádřil. Dále uvedla, že jí rodiče vystavěli na jejich pozemku dům, neboť žila u nich ve stísněných podmínkách, avšak žalovaný na Městském úřadu v , adresa, učinil taková opatření, aby nový domek užívat nemohla. Zdůraznila, že je nyní v situaci, kdy musí bydlet u rodičů, nemá přístup do vlastního bytu ani garáže, které užívá žalovaný bezplatně, včetně veškerého vybavení. Poukázala pak na to, že žalovaný má možnost bydlet u svých rodičů v rodinném domě v , adresa, , kde je dostatek prostoru. Sumarizovala, že žalovaný obývá nemovitosti v jejím vlastnictví, společná domácnost zanikla v květnu 2021 a žalovaný má možnost jiného bydlení. Požadovala tak vyklizení předmětných nemovitostí.

2. Žalovaný se pak vyjádřil tak, že s žalobou nesouhlasí. Poukázal na to, že se chtěl s žalobkyní dohodnout, probíhala mimosoudní jednání, nicméně žalobkyně zvyšovala své nároky na odkoupení předmětné bytové jednotky a garáže, a to z částky 2 000 000 Kč, na níž byl připraven reagovat, na částku 2,5 milionu Kč s tím, že toto pro něj již představovalo neakceptovatelnou nabídku. Odkázal potom na nabídky inzerované v obdobných lokalitách, a rovněž na nabídku obdobného bytu, který se nachází ve stejném domě, kde se cenová relace pohybovala ve výši 3 100 000 Kč, což dle názoru žalovaného zcela odporuje kupní ceně předmětných nemovitostí, která byla uvedena ve stanovisku , jméno FO, , které předkládala žalobkyně, v níž byla hodnota bytové jednotky oceněna na částku 5 milionu Kč. Dále zdůraznil, že žalobkyně ve svých finančních požadavcích vůbec nereflektovala tu skutečnost, že sama prezentovala při podání vysvětlení na Policie ČR dne 26. 4. 2021 „jak jsem již uvedla, v současné době bydlím společně s manželem a našimi a dětmi v našem společném bytě bytové jednotce v obci , adresa, , kdy máme byt ve druhém poschodí o velikosti 3+1. Byt je v katastru nemovitostí napsán na mne, ale kupovali jsme jej společně“ a zdůraznil pak, že ještě před dvěma lety sama žalobkyně uváděla, že stav zápisů v katastru nemovitostí neodpovídá skutečnosti s tím, že obě jednotky - tedy byt i garáž jsou ve společném jmění účastníků, respektive ve vlastnictví žalobkyně i v jeho vlastnictví. Popsal, že před uzavřením manželství hradil ze svých výlučných peněžních prostředků veškeré splátky a úroky z úvěrů ze stavebního spoření, který byl sjednán za účelem financování ceny za převod práv a povinností spojených s členstvím v družstvu, kde cena za tento převod byla sjednána na částku 900 000 Kč, a on vynaložil částku 403 818 Kč, a dále před uzavřením manželství hradil ze svých výlučných prostředků nájemné sjednané ve smlouvě o nájmu předmětného bytu i garáže a dále hradil ze svých výlučných prostředků celkovou rekonstrukci předmětného bytu, kterou vyčíslil na celkovou částku 1 187 241,20 Kč, jež sestávala z nákladů na elektroinstalatérské práce včetně materiálu a dopravy ve výši 200 000 Kč, ze stavebních a zednických prací, včetně materiálu a dopravy v částce 600 000 Kč, z instalatérských prací, včetně materiálu a dopravy ve výši 39 772 Kč, z dodávky a montáže tepelného čerpadla ve výši 155 091,20 Kč, z nákladů na zpracování projektové dokumentace pro vytápění a chlazení bytu ve výši 6 840 Kč, z dodávky a montáže vchodových dveří do bytu ve výši 11 110 Kč, z dodávky a montáže podlah v částce 34 477 Kč, z dodávky a montáže interiérových dveří bytu ve výši 32 978 Kč, z dodávky a montáže oken, včetně parapetu a žaluzií ve výši 59 550 Kč, z dodávky a montáže okna v uhelně ve výši 2 400 Kč, z dodávky a montáže garážových vrat ve výši 23 791 Kč, z dodávky a montáže dveří do uhelny a kotelny ve výši 11 431 Kč, z nákladů na měření hluku z tepelného čerpadla ve výši 9 801 Kč. Dále zdůraznil, že žalobkyně před uzavřením manželství s ním nevynaložila žádné finanční prostředky, které by souvisely s nabytím členských práv a povinností v Okresním stavebním bytovém družstvu , adresa, , se splácením úvěrů přijatých za účelem nabytí těchto členských práv a povinností, z užívání předmětných jednotek, ani s výše popsanou rekonstrukcí těchto jednotek. Zdůraznil, že všechny tyto náklady hradil do uzavření manželství výlučně on, přičemž by takto nečinil, pokud by mu žalobkyně nepřislíbila, že následně učiní potřebná právní jednání směřující k tomu, že se i on stane spoluvlastníkem obou jednotek. Uvedl, že tomuto slibu pak žalobkyně nedostála, ač ji o to opakovaně žádal, a navíc ho v roce 2021 nařkla z , podezřelý výraz, , podezřelý výraz, , což vyústilo v jeho dočasné vykázání z bytu, nicméně k jeho stížnosti Okresní státní zastupitelství v , adresa, zrušilo zahájení trestního stíhání. Dále uvedl, že není pravdou, že se žalobkyně byla nucena ze společného bydlení vystěhovat, ani že by jí bránil v užívání bytu. Tvrdil, že navrhoval, aby se v užívání bytu střídali, na což žalobkyně nepřistoupila. Rovněž zdůraznil, že nemá možnost bydlet u svých rodičů v , adresa, , neboť tam není dostatek prostoru, aby zde uspokojil potřebu bydlení společně s dětmi, kdy dům rodičů je sice dvougenerační, nicméně jeden z bytů obývá rovněž jeho babička, která s ohledem na svůj věk a zdravotní stav potřebuje každodenní péči a klid, což s ohledem na to, že účastníci mají 2 nezletilé děti, které byly svěřeny do jejích střídavé péče, by nebylo možné. Žalovaný zároveň navrhl, aby soud rozhodl tak, že v jeho prospěch zřídí právo odpovídající věcnému břemenu bydlení, a to v předmětné bytové jednotce, a to až do doby, než budou obě společné dcery účastníků - tedy , jméno FO, i , jméno FO, schopny samy se živit, neboť on nemá jinou možnost bydlení, není vlastníkem ani spoluvlastníkem žádné nemovité věci, v níž by mohl uspokojovat bytové potřeby své a obou svých dcer, přičemž nedisponuje ani peněžními prostředky, které by mohl použít na koupi nemovitých věcí, protože veškeré peněžní prostředky, které naspořil, použil ve prospěch předmětných nemovitostí.

3. V replice na vyjádření žalovaného žalobkyně uvedla, že není pravdou, že by jen žalovaný po celou dobu před i za trvání manželství byl jediný, kdo splácel úvěr, který pořídila za účelem pořízení předmětných nemovitostí, kdy toto tvrzení žalovaného se nezakládá dle jejího názoru na pravdě. Uvedla, že účastníci spolu žili již v době před uzavřením manželství, společně hospodařili, o platby spojené s běžným životem se dělili - něco hradil žalovaný, něco hradila ona. Sňatek uzavřeli až v březnu 2014, přičemž smlouvu o převodu družstevního bytu do vlastnictví člena družstva uzavřela dne 23. 11. 2011 výlučně ona, neboť pouze ona byla členkou bytového družstva. Tvrdila, že tento převod byl financován prostřednictvím úvěru, který byl zřízen pouze na její jméno, tento překlenovací úvěr a úvěr ze stavebního spoření byl uzavřen s , právnická osoba, již dne 6. 12. 2010, a později přefinancovaný hypotečním úvěrem u , právnická osoba, na základě smlouvy o hypotečním úvěru ze dne 20. 5. 2013. Dále zdůraznila, že to byli právě její rodiče, kteří zřídili zástavní právo kvůli dané nemovitosti, a to zastavením svých nemovitostí v obci , adresa, . Zdůraznila, že je tak jediným výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí, zároveň popřela, že by se účastníci dohodli na tom, že by se žalovaný stal spoluvlastníkem obou předmětných jednotek. Poukázala na to, že po dobu téměř 10 let od nabytí vlastnického práva do ukončení společné domácnosti v květnu 2021 žalovaný neučinil žádné kroky, které by vedly k tomu, že by vlastnictví mělo být převedeno i v jeho prospěch. Uvedla, že dohoda mezi účastníky byla taková, že žalovaný i v době před uzavřením manželství s ní společně užíval předmětné nemovitosti, ničeho za to neplatil, a naproti tomu do rekonstrukce předmětných jednotek investoval tak, aby účastníci mohli založit rodinu a měli vhodné bydlení. Popřela, že by byl žalovaný jediným, kdo do nemovitostí investoval, uvedla, že i ona, kdy od rodičů obdržela dar v hodnotě 300 000 Kč, tento celý investovala do daných nemovitostí. Zopakovala, že žalovaný má možnost jiného bydlení, a to v domě č.p. , číslo popisné, v , adresa, , který je ve vlastnictví jeho rodičů, a kde se nachází 2 bytové jednotky. Ke svému aktuálnímu bydlení uvedla, že toto jí zřídili její rodiče, kteří k 30. 6. 2023 dokončili stavbu domu č.p. , číslo popisné, na svém pozemku p. č. , hodnota, v k.ú. , adresa, , čímž se naprosto finančně vyčerpali a žalovaná uvedla, že bude potřeba, aby se finančně zapojila a rodičům začala za bydlení hradit nájemné. Uvedla i možnost, že v předmětné bytové jednotky odprodá. Dále zopakovala, že žalovaný zcela bezplatně užívá bytovou jednotku v jejím vlastnictví, odmítá se jakýmkoliv způsobem dohodnout na jejím užívání a ona nespatřuje žádné okolnosti, které by svědčily pro zřízení věcného břemene pro žalovaného ve smyslu § 757 odst. 2 občanského zákoníku, dále zdůraznila, že v předmětném případě nelze použít ani § 769 občanského zákoníku ani § 768 občanského zákoníku, kdy pro takové případy je rozhodná existence rodinné domácnosti v předmětném bytě v době rozvodu manželství, kdy v daném případě soužití účastníků skončilo dříve než došlo k rozvodu manželství, a to již v květnu roku 2021, a ani v tomto směru tak dle názoru žalobkyně nebyly splněny podmínky pro zřízení věcného břemene. Naopak je přesvědčena, že žalovaný má možnost zajistit bydlení sobě dětem, které mají ve střídavé péči.

4. V průběhu řízení nedošlo mezi účastníky k dohodě, každý z nich setrval na svém stanovisku, soud se tak nejprve zabýval nárokem žalobkyně ohledně vyklizení žalovaného z předmětných nemovitostí, resp. otázkou vlastnictví předmětných nemovitostí ve vztahu k nároku žalobkyně.

5. Soud v tomto směru provedl dokazování, přičemž z níže uvedených důkazů zjistil následující ve věci rozhodné skutečnosti:

6. Ohledně nabývání vlastnictví předmětných nemovitostí – jak bytové jednotky č. , hodnota, , tak nebytové jednotky – garáže č. , hodnota, v budově čp. , číslo popisné, v , adresa, bylo jednáno o dvou možných variantách, a to na základě smlouvy o smlouvě budoucí o převodu práv a povinností spojených s členstvím v družstvu, včetně převodu nájmu družstevního bytu a garáže mezi , jméno FO, na straně budoucího převodce a žalobkyní a žalovaným jako budoucími nabyvateli číslo , hodnota, (žalobkyně) a číslo , hodnota, (žalovaný) s tím, že budoucí převodce, který byl členem družstva a nájemcem výše uvedených nemovitostí, se zavázal nejpozději do 31. 12. 2010 na základě písemné žádosti budoucího nabyvatele číslo 1, anebo budoucího nabyvatele číslo 2, uzavřít s nimi společně nebo výlučně pouze s budoucím nabyvatelem číslo 2, což bude závislé na skutečnosti, zda budoucí nabyvatelé uzavřou do té doby manželství, smlouvu o převodu práv a povinností spojených s členstvím v družstvu, včetně převodu nájmu výše uvedeného družstevního bytu a garáže za 900 000 Kč. Pro případ, že by nedošlo k uzavření manželství budoucích nabyvatelů, bylo sjednáno, že přejdou veškerá členská práva a povinnosti družstvu, včetně nájmu družstevního bytu a nájmu družstevní garáže na budoucího nabyvatele číslo 2, tedy na žalobkyni. (viz. smlouva o smlouvě budoucí o převodu práv a povinností spojených s členstvím v družstvu včetně převodu nájmu družstevního bytu a garáže – čl. 53 - 54). Dne 3. 1. 2011 byla uzavřena dohoda o převodu členských práv a povinností k předmětným nemovitostem mezi , jméno FO, a žalobkyní jako nabyvatelem, to včetně práva na uzavření nájemní smlouvy k družstevnímu bytu č. , hodnota, a družstevní garáži č. , hodnota, v čp. , číslo popisné, v obci , adresa, (viz. dohoda o převodu členských práv a povinností, čl. 55). Žalobkyně dne 6. 12. 2010 uzavřela se společností , právnická osoba, smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření s tím, že žalobkyni byl poskytnut překlenovací úvěr ve výši 900 000 Kč, a to na řešení bytové potřeby - získání družstevního bytu číslo , hodnota, v budově čp. , číslo popisné, a garáže číslo , hodnota, v budově č.p. , číslo popisné, v obci , adresa, . V této smlouvě bylo zároveň sjednáno, že k této pohledávce bude zřízeno zástavního práva ve prospěch věřitele, a to k nemovitostem v obci , adresa, , které byly ve vlastnictví rodičů žalobkyně (viz. smlouva o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření – čl. 122 – 124). Dne 12. 1. 2011 byla uzavřena smlouva o nájmu předmětných nemovitostí mezi OSBD , adresa, jako pronajímatelem a žalobkyní jako nájemcem. (viz. smlouva o nájmu bytu, čl. 65 - 67, viz. smlouva o nájmu garáže, čl. 68 – 69). Následně dne 23. 11. 2011 došlo k uzavření smlouvy o převodu družstevní bytu č. , hodnota, a nebytového prostoru – garáže č. , hodnota, v č.p. , číslo popisné, v obci , adresa, do vlastnictví člena družstva, a to z Okresního stavebního bytového družstva , adresa, jako převádějícího na nabyvatele - na žalobkyni (viz. smlouva o převodu družstevního bytu (nebytového prostoru) do vlastnictví člena družstva, čl. 8 – 11). Z dodatku číslo 1 smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru stavebního spoření č. , hodnota, ze dne 10. 4. 2012 vyplynulo, že bylo sjednáno zajištění předmětného úvěru zástavním právem k pohledávce zřízeným zástavní smlouvu o pohledávce jež bude uzavřena mezi věřitelem a žalobkyní zástavním právem k nemovitosti – a to na předmětné nemovitosti - bytovou jednotku i garáž, včetně všech spoluvlastnických podílů s tím, že po uzavření tohoto dodatku bude proveden výmaz dosavadního zástavního práva, kdy toto zástavní právo vázlo na nemovitostech - objektu bydlení č.p. , číslo popisné, na pozemku p.č. , hodnota, v části obce , adresa, a pozemcích p.č. , hodnota, (viz. dodatek č. 1 ke smlouvě o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření č. , hodnota, , informace o změně zajištění úvěru – čl. 120 – 121).

7. Z výpisu z katastru nemovitostí k datu 16. 8. 2023 vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrálním pracovištěm , adresa, , pro obec a k.ú. , adresa, na LV č. , hodnota, vyplynulo, že veškeré nemovitosti na tomto LV, tedy byt č. , hodnota, a garáž č. , hodnota, obojí v budově č.p. , číslo popisné, , adresa, na parcele stavební č. , hodnota, a , hodnota, , jsou ve výlučném vlastnictví žalobkyně, a to na základě smlouvy o převodu vlastnictví jednotky s právními účinky vkladu práva v dní 24. 11. 2011.

8. Z daňových dokladů, faktur, potvrzení o úhradě finanční částky v hotovosti z období od ledna 2011 do ledna 2013, resp. února 2014 (č.l. 72-81) vyplynulo, že se jedná o objednávky různých druhů prací či zakázek, či úhrady materiálu či prací od různých dodavatelských subjektů, jako objednatel je ve většině případů uveden žalovaný. U některých potvrzení je uvedeno, že finanční částka byla uhrazena v souvislosti s úpravami bytu č., hodnota, a garáže č. , hodnota, na adrese , adresa, .

9. Účastníci uzavřeli manželství dne 22. 3. 2014, v průběhu tohoto vztahu se objevily problémy, kdy žalobkyně měla pocit neustálé kontroly žalovaného nad její osobou, určování života rodiny podle jeho představ, byl vůči ní manipulativní, docházelo mezi nimi ke konfliktům, kdy bylo potřeba dokonce i zásahů policie, žalovaný se vůči žalobkyni choval majetnicky, žalovaná se cítila být omezována. Žalobkyně se po vyhrocení situace v květnu 2021 odstěhovala ze společné domácnosti, kterou účastníci vedli v bytové jednotce č. , hodnota, adrese , adresa, . Žalovaný potvrdil konfliktní situaci v rodině, nicméně neměl za to, že by jakkoli žalobkyni omezoval, či ji manipuloval. Soud pak manželství rozvedl v souladu s § 755 občanského zákoníku, neboť dospěl k závěru, že manželství je trvale, hluboce a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat obnovení takového soužití. Příčinou rozvratu manželství byla shledána narůstající konfliktní situace mezi manželi a jejich vzájemné citové odcizení (viz. spis zdejšího soudu sp. zn. , spisová značka, ).

10. V rámci konfliktní partnerské situace, kterou žalobkyně vnímala jako své , podezřelý výraz, násilí, které se vůči ní měl dopouštět žalovaný, došlo dne 26. 4. 2021 k vykázání žalovaného ze společného obydlí (toto učinily strany nesporným), následně k zahájení trestního stíhání žalovaného pro výše uvedená obvinění – pro zločin , podezřelý výraz, ve stadiu pokusu. Rozhodnutím OSZ , adresa, č.j. , číslo jednací, ze dne 31. 8. 2022 ke stížnosti žalovaného bylo zrušeno výše uvedené rozhodnutí Policie ČR ze dne 9. 3. 2022 o zahájení trestního stíhání a Policii ČR bylo uloženo po věci znovu jednat a rozhodnout (čl. 82 – 84). Po následném šetření policie byla věc předána Městskému úřadu v , adresa, k projednání přestupku, následně žalobkyně jako osoba přímo postižená spácháním přestupku odňala souhlas v pokračování tohoto přestupkového řízení vedeného proti žalovanému (viz. odnětí souhlasu čl. 111). Ze zprávy o psychologických konzultacích ze dne 14. 10. 2021 podaného , tituly před jménem, , jméno FO, vyplynulo, že v péči a této psychoterapeutky a psycholožky byla žalobkyně od 22. 6. 2021, na kontroly, respektive konzultace a docházela 1× měsíčně, přičemž bylo zjištěno, že žalobkyně odpovídá profilu týrané ženy potýkající se s nízkým sebevědomím vyčerpaností úzkostmi naučenou bezmocí, kde má strach o sebe i své děti, kterými je manželem cíleně manipulován a využívána. Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie o duševním stavu žalobkyně podaného dne 2. 9. 2021 znalkyní , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly za jménem, , jméno FO, , tituly za jménem, v rámci prošetřování trestní věci žalovaného bylo mimo jiné zjištěno, že intelektové ani paměťové schopnosti žalobkyně nejsou narušeny, je schopna situaci správně vnímat, zapamatovat si ji, verbalizovat prožité události. V její osobnosti byly shledány zvýrazněné rysy emočně nestabilní, impulsivní, myšlení katathymní. Nebyly zjištěny znaky závislosti na návykových látkách či alkoholu. Nepohybuje se v sociálně závadové skupině, je pracovně i sociálně ukotvená. V důsledku osobnostní charakteristiky – snížené schopnosti se v zátěži vzepřít a přítomnosti katathymního myšlení je obecná věrohodnost hodnocena z forenzně psychologického hlediska jako mírně snížená.

11. Rozvodu manželství předcházela úprava poměrů k nezletilým dcerám účastníků , jméno FO, , nar. , datum, , a , jméno FO, , nar. , datum, , které byly pravomocně (k datu 24. 11. 2022) upraveny rozsudkem zdejšího soudu č.j. , spisová značka, ze dne 24. 10. 2022, kterým byla schválena dohoda rodičů, na základě níž byly obě nezletilé svěřeny do střídavé péče rodičů, a to v intervalu střídání po týdnu, žalovaný se zavázal přispívat na výživu , jméno FO, částkou 5 500 Kč měsíčně, na výživu nezletilé , jméno FO, částkou 4 500 Kč měsíčně, žalobkyně se zavázala přispívat na výživu , jméno FO, částkou 2 000 Kč měsíčně, na výživu , jméno FO, částkou 1 700 Kč měsíčně. Dále byla tímto rozhodnutím schválena dohoda rodičů ohledně režimu péče o nezletilé v období jarních prázdnin, velikonočních prázdnin, letních prázdnin, podzimních prázdnin i Vánoc. Tyto dohody byly schváleny jak pro období před rozvodem manželství účastníků, tak i po něm. Soud vycházel ze zjištění, že manželství účastníků prochází velkým rozkolem, dochází k vážným konfliktům, při nichž zasahovala rovněž policie, kdy matka se z těchto důvodů odstěhovala ze společné domácnosti. Matka v době rozhodnutí pracovala jako asistentka nákupu a odbytu a recepční s příjmem ve výši 24 540 Kč, resp. 28 000 Kč čistého, žila v rodinném domě, který byl ve vlastnictví jejích rodičů. Otec nezletilých pak zůstal bydlet v bytě, který byl posledním společným bydlištěm účastníků, pracoval jako OSVČ v oboru pojišťovnictví s příjmem kolem 35 000 Kč měsíčně čistého, dalším otcovým příjmem byla částka 6 000 Kč měsíčně za výkon funkce zastupitele a místostarosty obce , adresa, . Otec využíval automobil Volkswagen Touran, a to na základě smlouvy uzavřené se společností , právnická osoba, , za jehož užívání pravidelně hradil sjednané částky. Otec pak krom běžných plateb v rámci existence, vydával měsíčně vysoké částky za oblečení (GAP, atd.), kosmetiku (LR) a doplňky stravy, obuv, za stravování v restauracích či za dovoz jídla, za cestování a ubytování v hotelích, atd. V průběhu tohoto řízení pokračovala mezi účastníky neshoda ohledně toho, jak rodina fungovala, každý z účastníků vnímal stejné věci odlišně a odlišně je popisoval, a mezi účastníky byla rovněž řešena možnost přístupu žalobkyně do předmětných nemovitostí – předání klíčů, osazení předmětného bytu kamerami, atd. (viz. spis zdejšího soudu sp. zn. , spisová značka, ).

12. Rodiče žalobkyně na pozemku p.č. , hodnota, ve svém vlastnictví (SJM) v obci , adresa, , k.ú. , adresa, postavili rodinný dům č.p. , číslo popisné, , který byl dokončen 30. 6. 2023 (informace – veřejný dálkový přístup k datům RÚIAN čl. 11 – 112).

13. Soud pak při jednání konaném dne 9. 4. 2024 přistoupil k výslechu žalobce, který setrval na svých stanoviscích, tedy že bylo mezi účastníky dohodnuto, že vlastníky předmětných nemovitostí budou oba, k tomu mělo dojít po uzavření manželství, resp. poté, co bude ukončeno ručení rodičů žalobkyně týkající se předmětných nemovitostí. Z důvodů ručení rodičů žalobkyně byla jako vlastník zapsána pouze ona. Tvrdil, že žalobkyni od roku 2010 opakovaně žádalo to, aby i on byl jako vlastník předmětných nemovitostí zapsán, když oficiálně jako vlastníci bytu vystupovali (např. když řešili koupi zahrádky). Opakoval, že vlastnictví nemovitostí obou účastníků potvrdila rovněž žalobkyně, a to v rámci podání vysvětlení na policii (při řešení konfliktní situace mezi účastníky). Odkazoval i na smlouvu o smlouvě budoucí, kde oba vystupovali jako nabyvatelé práv. Co se týká toho, že by byl jako nabyvatel členských práv v družstvu uveden on oponoval, že si sám nemohl vzít úvěr na úhradu takového převodu, neboť působí jako finanční zprostředkovatel. Uvedl, že byt zrekonstruoval, veškeré náklady hradil sám. Co se týká toho, kdo byl přítomen u jeho výzev a žádostí k naplnění dohody účastníků uvedl, že u toho někdo mohl, třeba jeho rodiče.

14. V průběhu řízení dále vyplynulo, že byl inzerován byt o velikosti 3+1 obci , adresa, za částku 3 499 000 Kč, kdy se jedná o nabídku bytu o dispozici 3+1 v prvním nadzemním podlaží cihlového domu, a to se zahradou o výměře 180 m² příjmo u domu (viz https:Sreality cz). V emailu ze dne 24. 2. 2022 adresovaného od , jméno FO, žalovanému bylo zjištěno, že odhadní cena předmětných nemovitostí před rokem činila 4 000 000 Kč, za rok vzrostla cena nemovitostí v rozmezí 20-25 % proto si stojí za odhadem 5 000 000 Kč, za něž by v současnosti nemovitosti prodal. Z kupní smlouvy uzavřené mezi , jméno FO, jako prodávajícím a , jméno FO, a , jméno FO, jako kupujícími ze dne 17. 2. 2023 vyplynulo, že prodávající převádí vlastnické právo k bytové jednotce číslo , hodnota, o velikosti 3+1 plus lodžie ve třetím nadzemním podlaží v č.p. , číslo popisné, v k.ú. , adresa, a dále garáž - jednotku číslo , hodnota, umístěné v prvním nadzemním podlaží předmětného bytového domu na kupující a za celkovou částku 3 100 000 Kč a (číslo listu 40-49). V červenci 2024 byly dostupné byty k pronájmu - v obci , adresa, byt o velikosti 3+1 se zahrádkou , garáží, 2 sklepy (po rekonstrukci) za 15 000 Kč, byt 1+kk v Žebráku za 9 000 Kč, byt 3+kkv Žebráku za 20 000 Kč (viz. čl. 398 – 399).

15. Z výpisů z účtů žalovaného vedeného u společnosti , právnická osoba, . za období březen 2023 až leden 2024 (čl. 151 – 228) vyplynulo, že mu pravidelně od společnosti , právnická osoba, přichází platby v různých výších (31 250 Kč + 17 648 Kč v březnu, 39 08 Kč + 45 431 Kč v dubnu, 85 894 Kč v červnu…), hradí pravidelně měsíčně penzijní fond, výživné pro nezletilé, a dále hradí vysoké částky za oblečení (od 3 – 10/2023) celkově přes 36 000 Kč, v obchodě Prospánek v 5/2023 uhradil částku přes 62 000 Kč, v témže měsíci za povlečení utratil 17 620 Kč, za kosmetiku, resp. zboží zn. LR za období březen – září 2023 vydal 13 097 Kč, za cestování včetně úhrady dalších požitků v zahraničí uhradil 78 630 Kč, za zboží doručované prostřednictvím e shopů pak částku přes 26 000 Kč, za výlety, pobyty na horách, aquaparky, ubytování v hotelech a penzionech a lázních zaplatil téměř 68 000 Kč.

16. Od dubna 2021 do srpna 2023 přichází na účet žalovaného platby označené jako „půjčky“, zejména poukazované ze strany jeho otce, tyto jsou v desetitisícových hodnotách, v celkové sumě přes1 400 000 Kč (viz. čl. 229 – 267).

17. Ze sdělení společnosti , právnická osoba, ze dne 10. 4. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný s touto společností spolupracuje na základě smlouvy o spolupráci ze dne 3. 5. 2021, vzájemná spolupráce probíhá od září 2003. Společnost vyplácí provize svým spolupracovníkům 2x měsíčně. Žalovanému byly vyplaceny provize v roce 2022 ve výši 758 486,65 Kč. V roce 2023 činila provize 822 857,27 Kč. Žalovaný má v užívání vozidlo Volkswagen Tuareg, za nějž byl hrazen nájem z provizí, a to vždy před výplatou. Cena vozidla činila 385 346,28 Kč.

18. Žalobkyně žalovaného vyzvala k vyklizení předmětných nemovitostí, a to opakovaně, např. prostřednictvím své zástupkyně dne 24. 7. 2023, rovněž požadovala úhradu nájemného za užívání předmětných nemovitostí.

19. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil pro věc nic podstatného.

20. Důkaz svědeckými výpověďmi , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, soud zamítl pro nadbytečnost, rovněž tak zamítl důkaz vypracováním znaleckého posudku ke zjištění obvyklé výše nájemného, neboť by v tomto řízení byl zcela nadbytečný.

21. Po provedeném dokazování soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalobkyně je vlastníkem předmětných nemovitostí, tyto nemovitosti obývala za trvání manželství společně s žalovaným a nezletilými dětmi. Manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno v lednu 2023. Žalobkyně nesdílí společnou domácnost s žalovaným již od května 2021, kdy odstěhovala ke svým rodičům. Žalovaný nadále předmětné nemovitosti obývá, a to bez dohody s žalovanou.

22. Podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dálke jen „o.z.“), kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

23. Podle § 744 OZ je-li obydlím manželů dům nebo byt, k němuž má jeden z manželů výhradní právo umožňující v domě nebo bytě bydlet, a je-li to jiné právo než závazkové, vznikne uzavřením manželství druhému manželu právo bydlení. Vznikne-li jednomu z manželů takové výhradní právo za trvání manželství, vznikne tím druhému z manželů právo bydlení.

24. Podle § 769 OZ zaniklo-li manželství rozvodem, a manželé neměli k domu nebo bytu, v němž se nacházela jejich rodinná domácnost stejné, popřípadě společné právo, a manželé, popřípadě rozvedení manželé se nedohodnou o dalším bydlení manžela, který má v domě nebo bytě pouze právo bydlet, popřípadě jiné právo, které je slabší než právo druhého manžela, rozhodne soud na návrh manžela, který má k domu nebo bytu právo vlastnické nebo jiné věcné právo, popřípadě výhradní právo nájemní nebo jiné závazkové právo a povinnosti druhého manžela se vystěhovat; ustanovení § 767 odst. 2 platí obdobně. Podle § 767 odst. 2 OZ je-li to přiměřené poměrům pozůstalého manžela především, protože pečuje o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, o něž manželé pečovali nebo o nezletilé dítě, které nabylo plné svéprávnosti, jehož rodiče mi zemřelý manžel a nebo o dítě nezaopatřené, které s pozůstalým manželem žije může soud na návrh pozůstalého manžela založit v jeho prospěch a odpovídající věcnému břemenu bydlení podle okolností případu nejdéle však do doby než takové dítě nabude trvale schopnost samo se živit a za úplatu srovnatelnou s nájemným v místě obvyklým toto právo nezanikne nabude-li dítě schopnost samo se živit jen na přechodnou dobu odstavec z dikce § 769 OZ plyne, že došlo k zániku manželství rozvodem jednomu z bývalých manželů svědčilo právo bydlení a manželé se o další bydlení tohoto manžela nedohodli může manželství hradní právem bydlení podat návrh soudu na vystěhování druhého manžela.

25. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně je vlastníkem předmětných nemovitostí, přičemž tyto nemovitosti nabyla ještě před uzavřením manželství, a to na základě smlouvy o převodu družstevního bytu do vlastnictví člena družstva z listopadu 2011, přičemž to byla právě žalobkyně, která se stala na základě dohody členem družstva. K námitce žalovaného, že počítal s tím, že se stane i on vlastníkem předmětných nemovitostí, a to jednak s ohledem na tvrzené investice do těchto nemovitostí, kdy nyní požadované vyklizení považuje za jednání v rozporu s dobrými mravy, soud uzavírá, že tvrzené investice žalovaného, které měly být vynaloženy ještě před uzavřením manželství, jedná se o dobu poměrně dávnou - před více než 10 lety, kdy následně účastníci spolu žili v dané bytové jednotce, tuto společně užívali, jedná se tedy o investice z doby poměrně dávné. Ani tvrzení žalovaného, že to byl výlučně on, kdo hradil veškeré náklady spojené s užíváním nemovitostí i splátky úvěru, za něž byly předmětné nemovitosti pořízeny, nezakládají žádný titul k užívání předmětných nemovitostí v jeho prospěch, natož právo tyto nemovitosti spoluvlastnit. Pokud pak má žalovaný za to, že předmětné nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně zhodnotil, mohl by případně uplatnit právo na vypořádání takového zhodnocení. K další námitce žalovaného, že očekával, že se stane spoluvlastníkem předmětných nemovitostí, a to s odkazem na dohodu mezi ním a žalobkyní, soud konstatuje, že existenci žádné takové dohody žalovaný neprokázal. Byla to právě žalobkyně, která uzavřela smlouvu o úvěru, díky níž poté nabyla členská práva a povinnosti člena družstva, kdy v rámci této úvěrové smlouvy bylo rovněž sjednáno zástavní právo na nemovitosti ve vlastnictví rodičů žalobkyně. Z výše uvedeného vyplývá, že nabytí nemovitostí bylo provedeno díky krokům žalobkyně za podpory jejích rodičů. Již v původní smlouvě o smlouvě budoucí o převodu členských práv bylo počítáno s variantou buď převodu na oba účastníky, pokud by v době převodu byli manželi, nebo na žalobkyni. V této smlouvě mohlo být nepochybně dojednáno, že takováto dohoda bude uzavřena s žalovaným namísto s žalobkyní, mohl se tak stát následně výlučným nabyvatelem předmětných nemovitostí právě žalovaný, ale k takovéto variantě přistoupeno nebylo, žalovaný této možnosti nevyužil, přičemž sám poukazoval na to, že nemůže sám se sebou uzavřít smlouvu o úvěru, neboť je finančním zprostředkovatelem. Soud pak nepřipustil, respektive zamítl důkaz výslechem rodičů žalovaného ohledně jeho tvrzení o vymáhání uzavření takovéto „dohody“ mezi účastníky, kdy měl opakovaně žalobkyni vyzývat k dodržení této dohody, neboť žalovaný uvedl, že „je možné, že u těchto výzev někdo byl", doplnil „třeba moji rodiče“. Z tohoto pohledu se tak tvrzení žalovaného už od samého počátku jeví jako zcela nedůvěryhodné a není tak možné taková tvrzení ani svědecky prokazovat. Ani tvrzení žalovaného, že bylo dohodnuto, že k převodu vlastnictví, resp. převodu nemovitostí do spoluvlastnictví účastníků mělo dojít po skončení „ručitelského závazku“, resp. po vymazání zástavního práva váznoucího na nemovitostech ve vlastnictví rodičů žalobkyně, nebylo nijak prokázáno. Je pak třeba vzít v potaz, že existence smlouvy o smlouvě budoucí by nutně musela mít písemnou formu, neboť k výše uvedeným jednáním, resp. dohodám mělo dojít v době do 31. 12. 2013 (§ 50a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění platném do 31. 12. 2013) s tím že právo domáhat se toho, aby dohoda byla naplněna – tedy požadovat po soudu, aby prohlášení vůle účastníka, který dohodu odmítá uzavřít, bylo nahrazeno rozhodnutím soudu, je nutné uplatnit ve lhůtě jednoho roku. Tedy i kdyby taková dohoda existovala – byť ji soud nemá za doloženou, právo žalovaného nepochybně uplatněno v této lhůtě nebylo a toto právo by bylo promlčeno, a to k námitce žalobkyně.

26. Žalobkyně je vlastnicí předmětných nemovitostí, žalovaný aktuálně nedisponuje žádným titulem, na jehož základě by mohl předmětné nemovitosti užívat (v době trvání manželství měl odvozené právo užívat předmětné nemovitosti právě od vlastnického práva žalobkyně), s žalobkyní se na užívání nedohodl, a neoprávněně je tak zadržuje. Žalobkyně tak má právo na jejich vydání, resp. vyklizení v souladu s § 1040 odst. 1 OZ.

27. Žalovaný tak s ohledem na výše uvedené, tj. na slabší právo k domu nebo bytu, uplatnil vzájemným návrhem ve smyslu § 767 odst. 2 OZ, aby mu soud zřídil právo odpovídající věcnému břemenu bydlení po dobu, než budou děti účastníků schopny živit se samy. Soud se tak zabýval podmínkami tohoto ustanovení s tím, že je třeba zdůraznit, že se jedná o výjimečný institut, kdy musí být splněny veškeré předpokládané atributy. V daném případě je splněna podmínka, že manželství účastníků zaniklo, že žalobkyni „svědčí silnější právo“ a že děti účastníků byly svěřeny do střídavé péči, tedy jsou i v péči žalovaného. Nicméně je nutné přihlédnout i k majetkovým, sociálním a zdravotním poměrům žalovaného a jeho potřebě bydlet právě v této nemovitosti. V řízení bylo prokázáno, že a žalovaný je zdravým jedincem, je výdělečně činný, má stálý příjem, když pracuje jednak jako zastupitel obce , adresa, a dále má příjem ze samostatné výdělečné činnosti, kdy předmětem podnikání je v pojišťovnictví – v uzavírání smluv o důchodovém pojištění, atd.. Jeho příjmy pak jsou rozhodně nadstandardní, když vede život na vysoké úrovni, kdy jezdí na dovolené, a to i do zahraničí, často podstupuje výlety pronajímá asi automobil za více než 32 000 Kč měsíčně, nakupuje kosmetické produkty, oblečení a další věci za statisíce ročně. Je tak nepochybně schopen zajistit si odpovídající bytové podmínky, jak pro sebe, tak pro nezletilé. Není možno potom přihlédnout k tomu, že žalovaný si v průběhu krátké doby od svého otce, respektive od svých příbuzných vypůjčil vysokou částku přes 1 000 000 Kč, kdy je třeba mít na paměti, že žalovaný je osobou zcela svéprávnou, navíc pohybující se pracovně ve finančních sférách, a je tak nepochybné, že by měl umět s penězi nakládat, a to s péčí řádného hospodáře, kdy ba se měl plně orientovat ve výdajové a příjmové sféře. Navíc v obci , adresa, je k pronájmu odpovídající bytová jednotka, a to za částku 15 000 Kč. Soud ta dospěl k závěru, že tento nárok žalovaného není důvodný, a proto ho v plném rozsahu zamítl.

28. Ze všech výše uvedených důvodů soud návrhu žalobkyně vyhověl, přičemž lhůtu k vyklizení předmětných nemovitostí a jejich předání žalobkyni žalovanému uložil v trvání 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, přičemž tato lhůta je dostatečně dlouhá, aby si žalovaný zajistil bydlení, neboť ohledně vyklizení byl vyzýván již před více než rokem a měl tak dostatečný prostor se na situaci připravit a rovněž majetkové poměry žalovaného to umožňují. Lhůta byla stanovena dle § 160 odst. 1 za středníkem o.s.ř. delší, než -li zákonná, a to i s ohledem na samotný návrh ze strany žalobkyně v tomto směru..

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, a to jak ohledně svého nároku na vyklizení, tak se rovněž úspěšně ubránila nároku žalovaného na zřízení práva odpovídajícímu věcnému břemen bydlení, náhradu nákladů řízení v celkové částce 75 603,28 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna ohledně návrhu na vyklizení stanovená dle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý z 15 úkonů právní služby realizovaných před a po podání návrhu ve věci (příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, podání ve věci samé, replika k vyjádření žalovaného ze dne 15. 1. 2024, účast na jednání dne 20. 2. 2024 přesahující 2 hodiny – tj. 2 úkony, nahlédnutí do spisu dne 1. 3. 2024, sepis podání ve věci samé dne 5. 3. 2024 a dále 5. 4. 2024, účast na jednání dne 9. 4. 2024 přesahující 2 hodiny - tj 2 úkony, replika k podání žalovaného ze dne 1. 7. 2024, účast na jednání dne 13. 8. 2024 přesahující 2 hodiny – tj. 2 úkony, účast na jednání soudu dne 17. 9. 2024), odměna ohledně návrhu žalovaného na zřízení práva odpovídajícímu věcnému břemen bydlení stanovená dle § 9 odst. 3 písm. c) a.t. z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč, tj. z částky 2 500 Kč za každý z 12 úkonů právní služby (shodně viz. výše – bez prvních 3 úkonů), soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů za konzultaci s klientkou ze dne 11. 1. 2024, a to z důvodu, že toto není nijak doloženo, tj. celkem odměna ve výši 52 500 Kč. Dále je v částce zahrnuto 15 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., tj. částka 4 500 Kč. Dále soud přiznal náklady představující náhradu za promeškaný čas ve smyslu § 14 a.t. v celkové výši 1 000 Kč, za cestu strávenou z , adresa, do , adresa, a zpět, dále cestovné za cesty k jednáním soudu dne 20. 2. 2024, 9. 4. 2024, 13. 8. 2024 a 17. 9. 2024, či za účelem nahlížení do spisu dne 1. 3. 2024 z , adresa, do , adresa, a zpět, a to osobním automobilem Honda HR-V, RZ , SPZ, , tj. při délce 1 cesty tam a zpět 51 km, celkem 255 km, ve výši celkem 2 002,71 Kč (38,20 Kč na litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. při průměrné spotřebě 5,9 l/100 km, a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb.) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z výše uvedených částek (kromě soudního poplatku) ve výši 12 600,58 Kč. Celkem tak soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů ve výši 75 603,28 Kč. Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalovanému uložil v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k rukám zástupkyně žalobkyně ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř..