3 C 154/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marcelou Součkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zaplacení 41 054,40 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 37 665 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 37 665 Kč od 13. 10. 2023 do zaplacení a částky 3 389,40 Kč se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 25. 6. 2024 domáhala po žalované zaplacení částky ve výši celkem 41 054,40 Kč s příslušenstvím, tj. požadovala jistinu ve výši 30 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 500 Kč, poplatek za službu „Presto“ ve výši 165 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny od 13. 10. 2023 do 11. 1. 2024 (tedy za dobu prvních 90 dní trvání prodlení) ve výši 3 389,40 Kč. Žalobkyně uvedla, že uzavřela se žalovanou dne 12. 9. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , a to distančním způsobem na adrese , www stránky, , na základě které poskytla žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 30 000 Kč s možností postupného čerpání. Rovněž tvrdila, že se žalovaná zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru a další poplatky za objednané volitelné služby podle Sazebníku. Uvedla, že nedílnou součástí smlouvy byl mimo jiné Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná požádala o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky , www stránky, vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytla údaje, na základě kterých ona posoudila její úvěruschopnost. Poukázala na to, že tak učinila podle interní metodiky schválené ČNB a dle zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva tak byla se žalovanou uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu žalobkyně, do kterého se žalovaná přihlásila pomocí dvou faktorového ověření. Zdůraznila, že nejprve byl žalované zpřístupněn v prostoru klientského profilu formulář SECCI (Standard European Consumer Credit Information, tj. standardní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru), který odsouhlasila a poté návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru, který žalovaná odsouhlasila kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“. Smlouva o spotřebitelském úvěru a formulář SECCI byl žalované automaticky zaslán na jí uvedenou e-mailovou adresu. Žalobkyně dále uvedla, že poskytla žalované peněžní prostředky dne 12. 9. 2023 ve výši celkem 30 000 Kč převodem na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaná si, dle tvrzení žalobkyně, při sjednávání smlouvy zvolila volitelnou službu “Presto” za poplatek ve výši 165 Kč. Splatnost úvěru tak nastala 12. 10. 2023. Žalovaná neuhradila žalobkyni ničeho, přestože byla o zaplacení upomenuta.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná se k výzvě nevyjádřila, soud věc rozhodl, se souhlasem žalobkyně uděleným v jejím vyjádření ze dne 5. 2. 2025, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:

5. Soud ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, souhlasu se zpracováním osobních údajů, informací o žalobkyni, informací o spotřebitelském úvěru, Sazebníku a Všeobecných obchodních podmínek zjistil, že mezi účastníky měla být uzavřena smlouva, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky do výše 30 000 Kč bez určení účelu jejich použití. Úvěr měl být splacen spolu s úrokem ve výši 0% jednou splátkou ve výši 37 665 Kč s RPSN při čerpání celého limitu ve výši 1 410,33 %. Grafická podoba dokumentu Smlouvy o spotřebitelském úvěru obsahuje v místě podpisu žalobkyně vlastnoruční podpis blíže nespecifikované osoby. Pod čl. X je uvedeno následující: „Já, , Jméno žalované, , rodné číslo , RČ, potvrzuji, že jsem Smlouvu přečetl a s jejím obsahem souhlasím. Tímto podepisuji.“ a dále pod podpisem neoznačené osoby: „Podepsáno elektronicky dne 2023-09-12, Věřitel|Dlužník, Za , právnická osoba, .“. K popsanému dokumentu je připojen jeden elektronický podpis, a to kvalifikovaný podpis osoby , jméno FO, , tedy osoby odlišné od žalované i od žalobkyně (jež by používala elektronickou pečeť či elektronický podpis vydaný pro zaměstnance žalobkyně). Dále soud zjistil, že Smlouva neobsahuje ujednání o smluvní pokutě.

6. Podle textu PDF listiny označené jako „Autorizace ověření totožnosti“ měla být totožnost žalované ověřena a autorizována prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet (AISP) dne 12. 9. 2023 s protiúčtem , Jméno žalované, , č. , č. účtu, .

7. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalované vyplývá, že mělo být provedeno 12. 9. 2023. Žalovaná v něm měla uvést, že ve společně hospodařící domácnosti bydlí 4 osoby, z nichž dvě nemají žádný příjem. Výše pravidelných měsíčních výdajů žalované na půjčky měla činit částku ve výši 6 000 Kč, měsíční výdaje na bydlení částku ve výši 2 000 Kč, další nezbytné výdaje a ostatní zbytné výdaje částku ve výši 0 Kč. Žádné další výdaje žalované nebyly v dokumentu uvedeny. Žalovaná měla uvést, že její čistý měsíční příjem je 20 978 Kč s tím, že žalobkyně měla ověřit, že jeho výše je 21 000 Kč (viz dokument označený jako identifikované příjmy). Vypočítané minimální výdaje měly činit 7 755 Kč a žalobkyně uzavřela, že žalovaná je úvěruschopná.

8. V dokumentu označeném jako identifikované příjmy je obecně uvedeno, že žalobkyně ověřila čistý měsíční příjem žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací.

9. V obecných principech posuzování úvěruschopnosti pak žalobkyně obecně uvedla, jakým způsobem postupuje při zkoumání úvěruschopnosti svých klientů.

10. Z přehledu bankovních transakcí vyplývá, že dne 12. 9. 2023 měla být zaslána žalované částka ve výši 30 000 Kč, a to na bankovní účet č. , č. účtu, , jež uvedla ve smlouvě.

11. Z kopie občanského průkazu a kopie rodného listu žalované, má soud za osvědčené, že žalobkyně měla před uzavřením smlouvy osvědčenu existenci a totožnost žalované.

12. Z výpisu z běžného účtu žalované pořízeného společností Kontomatik za období od 20. 8. 2021 do 20. 8. 2022 soud zjistil, že konečný zůstatek za toto období byl ve výši 6 742,80 Kč. Dále jí byl poskytnut úvěr od společnosti , právnická osoba, , a to dne 19. 8. 2022 v částce 5 000 Kč. z předloženého dokumentu nelze dovodit, zda některá z položek je pravidelně vyplacený příjem (např, mzda či sociální dávka). Právní důvod jednotlivých položek ani jejich zdroj nelze z předložené listiny zjistit. Právní důvod plateb tak není zjevný a nelze z těchto plateb bez dalších informací dovodit, že jde o příjem žalované.

13. Výzvou ze dne 31. 5. 2024 žalobkyně upozornila žalovanou na její prodlení s vrácením finančních prostředků a vyzvala ji k jejich vrácení do tří dnů. Výzva byla žalované odeslána 31. 5. 2024, jak potvrzuje podací lístek.

14. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že žádnou ze stran nepodepsanou Smlouvu úvěru ze dne 12. 9. 2023 se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr do výše 30 000 Kč a žalovaná se měla zavázat peněžní prostředky společně s úrokem vrátit spolu s dalšími poplatky v částce 37 665 Kč.

15. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 419 a § 1812 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), tedy z toho, že mezi žalobkyní a žalovanou jde o vztah ze spotřebitelské smlouvy, v důsledku čehož se k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanoveným k ochraně spotřebitele nepřihlíží.

16. Podle § 562 odst. 1 zákona o.z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odst. 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

17. Podle § 561 odst. 1 o.z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

18. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSU“) vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu, kdy nesplnění písemné formy má za následek neuzavření smlouvy.

22. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

23. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.

24. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014/ES (dále jen „eIDAS) se „podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

25. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

26. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: musí být: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

27. Ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 o.z. je k platnosti smlouvy třeba, aby k ní žalovaný připojil svůj podpis. Elektronický podpis, jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpisem vytvořeným kvalifikovaným prostředkem = v české terminologii rovněž označovaný jako „kvalifikovaný elektronický podpis“). Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující označit i zaručený elektronický podpis (= v českém terminologii označovaný „zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis“), jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Tedy takový podpis, který je v terminologii zákona č. č. 297/2016 Sb., podřazen pod termín uznávaný elektronický podpis. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. Má-li být elektronický podpis uznán za podpis konkrétní osoby, musí být prokázáno, že splňuje všechny podmínky stanovené v článku 26 eIDAS.

28. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

29. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

30. Podle § 1968 věta prvá o.z., platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

31. Žalobkyně v žalobě uvedla, že se žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru. Z předložených důkazů však soud nemá za prokázané, že by žalovaná smlouvu skutečně uzavřela, neboť v místě podpisu žalobkyně je vlastnoruční podpis blíže nespecifikované osoby. Byť žalobkyně předložila k důkazu PDF listinu označenou jako „Autorizace ověření totožnosti“, kdy měla být totožnost žalované ověřena a autorizována prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet žalované, pak tento soudu předložený PDF dokument, stejně jako samotná smlouva neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k nim byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis žalované a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis. Rovněž nebylo prokázáno, že by žalovaná předmětnou smlouvu podepsala právě v uvedené datum 12. 9. 2023, a ve znění předloženém soudu. Soud tak nemá za prokázané, že by úvěrová smlouva byla uzavírána právě se žalovanou, a že i pokud by byla uzavírána s žalovanou, že tato ji uzavřela právě s tímto obsahem, tedy, že mezi žalobkyní a žalovanou vznikl úvěrový vztah.

32. Na okraj soud uvádí, že žalobkyně dle přesvědčení soudu nedostatečně vyhodnotila schopnost žalované poskytnutý úvěr řádně splácet. Podle výpisu o posouzení úvěruschopnosti měly v domácnosti žalované bydlet čtyři osoby, z nichž pouze dvě měly pracovat. Pokud měl čistý měsíční příjem žalované činit 20 987 Kč, není soudu zřejmé, na základě čeho žalobkyně dospěla k závěru, že by tento příjem byl pravidelným příjmem, když toto není ničím doloženo. Jak bylo při zkoumání úvěruschopnosti zohledněno, že žalovaná splácela v době poskytnutí úvěru částku 6 000 Kč na blíže nespecifikované půjčky. Žalobkyně nijak neověřovala, že výdaje žalované na bydlení činí pouze 2 000 Kč. Pokud jde o výdaje žalované, ty žalobkyně neověřovala vůbec, ač jen náklady na bydlení se v závislosti na místě bydlení, druhu bydlení, jeho velikosti, energetické náročnosti mohou lišit i o desítky tisíc měsíčně.

33. Na podkladě shora uvedených důkazů soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně není oprávněn, neboť žalobkyně žádným z předložených důkazů neprokázala, že by za žalovanou měla pohledávku v žalované výši, když žádným z důkazů nebylo prokázáno (ani poté co soud žalobkyni písemně vyzval – viz usnesení podepsaného soudu ze dne 15. 10. 2024, č.j. 3 C 154/2024-9), že by mezi účastníky došlo k řádnému uzavření smlouvy o úvěru, nota bene, že by žalobkyně žalované vůbec žalovanou částku ve výši 30 000 Kč poskytla. Předložen byl pouze dokument ,,přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli‘‘ na částku 30 000 Kč, z něhož však nebylo zjištěno, že by žalovaná, byť i jen tuto částku obdržela. Poskytnutí finančních prostředků v žalované výši žalobkyně neprokázala, ani na základě usnesení č. j. 3 C 154/2024-9 ze dne 15. 10. 2024, jímž byla vyzvána k doplnění důkazu, že finanční prostředky poskytla právě žalované, že tato prostředky v uvedené výši čerpala a kdy se tak stalo. Na uvedenou výzvu žalobkyně nikterak nereagovala. Jelikož soudu nebyly předloženy žádné důkazy (např. potvrzení o provedené platbě od bankovního institutu), prokazující, že by žalovaná obdržela finanční prostředky celkově ve výši 30 000 Kč, soud žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).

34. Výrokem pod bodem II. tohoto rozsudku soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle úspěchu ve věci. Žalované, která byla ve sporu úspěšná, a které by náležela náhrada nákladů řízení však žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, proto soud náhradu nákladů žádnému z účastníků nepřiznal.