3 C 155/2025

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marcelou Součkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 72 808 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 4 848 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 8. 4. 2025 do zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 67 960 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 12 514,17 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 27 043,91 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, dále kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 11 681,01 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 734,79 Kč od 21. 2. 2025 do 7. 4. 2025, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 23 886,19 Kč od 8. 4. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 3 % ročně z částky 4 848 Kč od 8. 4. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u soudu dne 26.8.2025 ve znění jejího doplnění se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky ve výši 72 808 Kč s příslušenstvím představující úrok a zákonný úrok z prodlení. Žalobkyně uvedla, že dne 17.8.2021 uzavřela její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, které mu ještě téhož dne v hotovosti v okamžiku podpisu smlouvy předala. Dle smlouvy, jejíž nedílnou součástí byl Předpis splátek, se žalovaný zavázal vrátit společnosti celkovou částku 92 960 Kč, zahrnující jistinu ve výši 50 000 Kč, úrok ve výši 4 814 Kč (15%), úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 24 500 Kč, úhradu za administrativní činnost ve výši 4 646 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 9 000 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 6 640 Kč s tím, že poslední splátku měl žalovaný uhradit nejpozději do 17.10.2022. Smlouva byla uzavřena na základě žalovaným vyplněné žádosti, ve které žalovaný mimo jiné uvedl i okolnosti vypovídající o jeho finanční situaci a jejichž správnost potvrdil svým podpisem. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán u spol. , právnická osoba, . s příjmem ve výši 26 161 Kč, výdaje uvedl ve výši 19 368 Kč, žalovaný byl svobodný, bydlel u rodičů a neměl žádnou vyživovací povinnost. Výdaje žalovaného byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu. Po ověření předložených dokladů od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů (NRKI, BRKI, SOLUS, insolvenční rejstřík) měla právní předchůdkyně žalobkyně za dostatečně ověřenou úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný však nesplácel řádně a včas, když na dlužnou částku uhradil poslední splátku dne 27. 9. 2023 ve výši 2 750 Kč. Dne 12.3.2025 byla pohledávka původního věřitele , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, za žalovaným s účinností ke dni 25.3.2025 smluvně postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně proto požadovala částku 72 808 Kč, jež tvořila nesplacenou jistinu ve výši 27 043,91 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 1 690,88 Kč, úhrady za služby ve výši celkem 19 073,21 Kč, smluvní pokutu ve výši 25 000 Kč, dále úrok z dlužné jistiny ve výši 12 514,17 Kč za dobu od 18.10.2022 do 20.2.2025, úrok z prodlení ve výši 11 681,01 Kč do 20.2.2025, jakož i úrok ve výši 15% ročně z jistiny od 21.2.2025 do zaplacení a úrok z prodlení z částky 28 734,79 Kč od 21.2.2025 do zaplacení. Jelikož žalovaný nereagoval ani na předžalobní upomínku, domáhá se žalobkyně úhrady své pohledávky soudní cestou.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. K ústnímu jednání, k němuž byl žalovaný řádně obeslán, se bez omluvy nedostavil, proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti ve smyslu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).

4. Soud ve věci provedl dokazování, přičemž zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti:

5. Ze žádosti o poskytnutí úvěru, Smlouvy o úvěru a předpisu splátek ze dne 17.8.2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., uzavřela dne 17.8.2021 se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil převzetí celé výše uvedené částky v hotovosti. Poskytnutý úvěr spolu s náklady v celkové výši 42 960 Kč, tedy celkem částku 92 960 Kč, se žalovaný zavázal věřiteli uhradit ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 6 640 Kč. Pro případ prodlení s úhradou dlužné částky byl věřitel oprávněn požadovat vedle narostlého úroku také úrok z prodlení v zákonné výši, v případě porušení povinnosti žalovaného splácet řádně a včas, byl žalovaný rovněž povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky a to za každý den prodlení. Pro případ nesplnění povinnosti žalovaným uhradit příslušnou splátku včas, mohl věřitel požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Ze žádosti o úvěr pak vyplývá, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, když žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, nemá vyživovací povinnost a je zaměstnán s měsíčním příjmem ve výši 21 161 Kč. Průměrné měsíční výdaje byly uvedeny v celkové výši 19 368 Kč, z toho 1 000 Kč na bydlení a energie, 3 860 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady, srážky ze mzdy 5 808 Kč a splátky stávajících půjček 8 700 Kč. Žalovanému tak zbývalo 6 793 Kč měsíčně. Ze žádosti dále vyplývá, že žalovaný měl předložit právní předchůdkyni žalobkyně k ověření údajů občanský průkaz a dále pracovní smlouvu. Zda měl žalovaný bankovní účet ze žádosti nevyplývá.

6. Z písemného pokynu zaměstnavatele ze dne 5. 4. 2021 a výplatních pásek žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný byl na základě pokynu zaměstnavatele , právnická osoba, ., , adresa, dočasně přidělen od 1.5.2021 do 30.4.2022 k výkonu práce ke spol. , právnická osoba, , , adresa, . V květnu 2021 měl žalovaný čistou mzdu 28 304 Kč, z níž odešla částka 5 935 Kč jako nepřednostní srážka výkonu rozhodnutí a částka 20 765 Kč na bankovní účet, v červnu činila čistá mzda 25 879 Kč, srážka výkonu rozhodnutí 5 127 Kč a částka na účet 19 371 Kč, v červenci činila čistá mzda 28 738 Kč, srážka výkonu rozhodnutí 6 362 Kč a částka na účet 20 924 Kč. Žalovaný vždy obdržel částku 3 500 Kč jako příspěvek na ubytování.

7. Z transakční historie soud zjistil, že žalovaný úvěr č. , hodnota, nesplácel řádně a včas, právnímu předchůdci žalobkyně uhradil za období od 18.8.2021 do 27.9.2023 částkami v rozmezí od 500 kč do 7 000 Kč celkem 45 152 Kč.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.3.2025, potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 25.3.2025, seznamu postoupených pohledávek, a z oznámení o postoupení pohledávky, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, ., jakožto postupitel postoupil pohledávku za žalovaným žalobkyni. Oznámením ze dne 2.4.2025 právní předchůdce žalobkyně žalovaného vyrozuměl o postoupení pohledávky, a současně jej vyzval k jejímu zaplacení.

9. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 17.7.2025 ve spojení s poštovním podacím lístkem z téhož dne soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky do 1.8.2025 a zároveň ho upozornila na soudní vymáhání pohledávky v případě, že žalovaný na výzvu nezareaguje.

10. Na podkladě takto provedených důkazů následně soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, a to že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne 17.8.2021 smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu poskytl finanční částku ve výši 50 000 Kč, a to převzetím hotovosti téhož dne v okamžiku podpisu smlouvy. Poskytnuté finanční prostředky se žalovaný zavázal věřiteli uhradit ve 14 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 640 Kč, spolu s náklady ve výši 42 960 Kč, celkem částku 92 960 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, za období od 18.8.2021 do 27.9.2023 uhradil celkem částku 45 152 Kč. Dlužná částka tak činí na jistině 27 043,91 Kč, na úroku 1 690,88 Kč, na úhradách za služby 19 073,21 Kč a na smluvní pokutě částku 25 000 Kč. Žalobkyně rovněž nárokuje kapitalizovaný úrok a úrok z prodlení a dále jdoucí od 21.2.2025. Smlouvou ze dne 12.3.2025 byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Žalovaný byl o této skutečnosti právní předchůdkyní žalobkyně písemně vyrozuměn dopisem ze dne 2.4.2025 a následně i žalobkyní, která ho vyzvala k úhradě dluhu samostatně zaslanou předžalobní upomínkou. Žalovaný však na výzvu nikterak nereagoval.

11. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

12. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o.z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 1982 odst. 1 OZ dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Podle § 1987 odst. 1 OZ jsou k započtení způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem.

14. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále podle ustanovení § 1970 o.z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

18. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 4 848 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy ze dne 17.8.2021. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně argumentovala tím, že právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala výdaje žalovaného zejména na základě výpisů z bankovního účtu, dále nahlédnutím do veřejně dostupných registrů (NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenční rejstřík) a na základě dokladů předložených žalovaným. Na základě těchto podkladů dospěla k závěru, že úvěruschopnost žalovaného je dostatečně ověřena. Žalovanému byl poskytnut úvěr, přičemž spolu s náklady činila celková částka k úhradě 92 960 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 6 640 Kč. Žalovaný při sjednání úvěru uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, nemá vyživovací povinnost a je zaměstnán s deklarovaným měsíčním příjmem ve výši 21 161 Kč. Průměrné měsíční výdaje byly v žádosti uvedeny v celkové výši 19 368 Kč, z toho 1 000 Kč na bydlení a energie, 3 860 Kč na dopravu, stravu a osobní náklady, 5 808 Kč na srážky ze mzdy a 8 700 Kč na splátky stávajících půjček. Podle těchto údajů měl žalovanému po odečtení výdajů zbývat disponibilní zůstatek ve výši 6 793 Kč měsíčně. Žalovaný měl k ověření údajů předložit občanský průkaz a pracovní smlouvu; ze žádosti však nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala existenci či vedení bankovního účtu žalovaného. Podle písemného pokynu zaměstnavatele ze dne 5. 4. 2021 a z výplatních pásek byl žalovaný zaměstnán u spol. , právnická osoba, . a byl dočasně přidělen k výkonu práce u společnosti , právnická osoba, v období od 1. 5. 2021 do 30. 4. 2022. Z výplatních pásek za měsíce květen až červenec 2021 vyplývá, že ze mzdy žalovaného byly pravidelně prováděny nepřednostní srážky v rámci výkonu rozhodnutí v částkách přesahujících 5 000 Kč měsíčně. Tyto skutečnosti svědčí o tom, že žalovaný byl v době poskytnutí úvěru zatížen exekučními srážkami, což zásadním způsobem snižovalo jeho reálně disponibilní příjem. Soud má za to, že ačkoliv právní předchůdkyně žalobkyně formálně shromáždila určité informace o příjmech a výdajích žalovaného, neprovedla jejich odpovědné a realistické vyhodnocení. Již z údajů uvedených v samotné žádosti o úvěr vyplývá, že žalovaný měl po odečtení běžných výdajů a závazků k dispozici částku, která jen nepatrně převyšovala výši sjednané měsíční splátky úvěru, aniž by zohledňovala běžné nepředvídatelné výdaje či riziko výpadku příjmu. Nadto bylo právní předchůdkyně žalobkyně známo, že žalovaný má prováděny srážky ze mzdy v rámci výkonu rozhodnutí a že jeho pracovní poměr je uzavřen na dobu určitou do 30.4.2022, přestože splatnost poslední splátky byl stanoven na 17.10.2022. Nevěrohodně rovněž působí i částka uvedená na bydlení a energie, byť žalovaný bydlel u rodičů. Za této situace soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí požadovanou § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Posouzení úvěruschopnosti bylo pouze formální a nezohledňovalo skutečnou finanční situaci žalovaného a jeho schopnost splácet sjednaný úvěr po celou dobu trvání závazku. Důsledky tohoto pochybení nelze přenášet na žalovaného jako spotřebitele. Žalobkyně tak i přes poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř., které jí bylo dáno neprokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně řádným způsobem posuzovala úvěruschopnost žalovaného.

19. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu § 588 o.z., neboť měl za to, že ust. § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouze relativní neplatnosti úvěrové smlouvy za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9.1.2020, č. j. 27 Co 280/2019- 46 „české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/EHS. Článek 8 směrnice č. 2008/48/EHS ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C-91/92, Faccini Dori, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. Cpjn 200/2011, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-106/89, Marleasing SA, z 13.11.1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C-377/14, Radlinger, z 21.4.2016), nebo C-76/10, Pohotovosť, z 16.11.2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhod rozsudkem ze dne 5.3.2020 ve věci C 679/18, v němž soud konstatoval, že „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba zabývat se nejen jeho příjmy, ale i výdaji, a tyto porovnat a zkoumat i způsob plnění dosavadních dluhů.

20. Vzhledem k tomu, že však bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalovanému částku ve výši 50 000 Kč, a že žalovaný zaplatil 45 152 Kč, jedná se na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení ve výši 4 848 Kč, které je povinen vydat (50 000 Kč – 45 152 Kč). Protože původní věřitel, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni dle § 1879 a násl. o. z., a toto postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno ve smyslu § 1882 o. z., dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 4 848 Kč, a proto co do této částky žalobě vyhověl (výrok I. rozsudku).

21. Vzhledem k tomu, že žalovaný je v prodlení s úhradou, přiznal soud žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z. z dlužné částky 4 848 Kč ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 12 % ročně z této částky. Soud tento úrok z prodlení přiznal žalobkyni až od 8.4.2025, neboť z předložených důkazů vyplývá, že žalovaný byl poprvé vyzván k vrácení dlužné částky oznámením o postoupení pohledávky ze dne 2.4.2025, které bylo žalovanému odesláno dne 2.4.2025 a s ohledem na ust. § 573 o.z. má soud za to, že zásilka proto byla žalovanému doručena 7.4.2025, ode dne následujícího je žalovaný v prodlení. K tomuto datu činila sazba úroku z prodlení 12 % ročně, nicméně žalobkyně požadovala 15 % ročně. (výrok II. rozsudku). Ve zbývajícím rozsahu nárok na zaplacení úroku z prodlení soud zamítl (výrok III. rozsudku).

22. Výrokem pod bodem III. tohoto rozsudku soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle úspěchu ve věci. Žalovaný byl sice ve věci úspěšnější, ale dle obsahu spisu mu žádné náklady nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků.