3 C 161/2025

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marcelou Součkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 17 917 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni 9 656 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 9 656 Kč od 24. 1. 2025 do zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 8 261 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 985 Kč od 17.4.2024 do 23. 1. 2025, úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8 261 Kč od 24. 1. 2025 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 9 656 Kč od 24. 1. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení ve výši 124,80 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně , Jméno advokátky, .

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 24. 7. 2025, ve znění jejího doplnění, domáhala zaplacení částky 17 917 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný pomocí prostředků komunikace na dálku uzavřel dne 17. 11. 2023 se společností , právnická osoba, (dále jen jako „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně dále uvedla, že peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty dne 17. 11. 2023 ve výši 10 000 Kč a dne 23. 11. 2023 ve výši 1 800 Kč na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, poté, co žalovaný zaslal verifikační platbu ve výši 0,01 Kč ze svého účtu na účet právní předchůdkyně žalobkyně. K uzavření smlouvy žalobkyně sdělila, že se žalovaný nejprve zaregistroval na webové stránce právní předchůdkyně žalobkyně, a to zadáním osobních údajů včetně telefonního čísla a emailové adresy a tímto učinila návrh na uzavření úvěrové smlouvy. Žalobkyně dále uvedla, že byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, a to dotazem z dostupných databází z ISIR, CEE, EUCB, CRKI a úvěrové historie. Za dobu trvání úvěru žalovaný načerpal finanční prostředky v celkové výši 11 800 Kč a uhradil částku 2 144 Kč s tím, že částka 15 Kč byla započtena na jistinu a částka 2 129 Kč na úrok. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024. Žalobkyně zdůraznila, že ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho, přestože byl o zaplacení opětovně upomenut. Žalobkyně tak po žalovaném požaduje částku ve výši 17 917 Kč sestávající se z jistiny ve výši 9 985 Kč a ze smluvního úroku ve výši 7 932 Kč. Pro případ, že by soud dospěl k závěru, že žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení dluhu z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, žalobkyně požadovala, aby soud její nárok posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud podle ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu nereagoval a žalobkyně vyjádřila svůj souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v žalobě, pročež soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud ze spisového materiálu zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti:

5. Ze žalobkyní předložené Smlouvy o revolvingovém úvěru KIMBI č. , hodnota, ze dne 17. 11. 2023 a obchodních podmínek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , měla uzavřít se žalovaným smlouvu o úvěru a umožnit mu čerpat finanční prostředky až do výše 10 000 Kč s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru s tím, že finanční prostředky měly být žalovanému poskytnuty na účet č. , č. účtu, . Žalovaný se měl zavázat finanční prostředky splácet v minimálních měsíčních splátkách splatných vždy k poslednímu dni v každém jednotlivém období třiceti dnů opakujícím se po sobě po dobu trvání úvěru, a to počínaje dnem uskutečnění prvního čerpání do jeho úplného splacení a ve výši uvedené v zákaznickém účtu spolu s úrokem ve výši 200 % ročně. Pro případ prodlení s vrácením uvedené částky měl žalovaný uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky a dále náklady spojené s vymáháním dluhu. Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpis žalovaného, ani elektronický podpis, ani jiné elektronické značky prokazující uzavření smlouvy žalovaným.

6. Z částečného výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně soud zjistil, že dne 17. 11. 2023 došla na tento účet platba z účtu č. , č. účtu, ve výši 0,01 Kč pod označením „, Jméno žalovaného, “ a že žalobkyně vyplatila na tento účet dne 17. 11. 2023 částku 10 000 Kč a dne 23. 11. 2023 částku 1 800 Kč vždy pod variabilním symbolem , var. symbol, .

7. Z potvrzení , právnická osoba, . týkající se běžného účtu č. , č. účtu, ze dne 12. 12. 2025 vyplývá, že předmětný účet je veden právě pro žalovaného a že dne 17. 11. 2023 byla evidována příchozí platba ve výši 10 000 Kč a dne 23. 11. 2023 platba ve výši 1 800 Kč, s textem „Pujcka od , právnická osoba, c. , hodnota, “ a „Dodatecna pujcka od , právnická osoba, c. , hodnota, n.4.“8. Výzvou ze dne 16. 4. 2024 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky s upozorněním, že úvěr byl zesplatněn.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 spolu s přílohou (seznamem pohledávek) soud zjistil a vzal za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena včetně příslušenství z právní předchůdkyně žalobkyně, společnosti , právnická osoba, na žalobkyni.

10. Z oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní upomínky ze dne 15. 1. 2025 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne soud zjistil, že žalovaný byl o postoupení pohledávky a výši závazku informován právní předchůdkyní žalobkyně, a že žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu ve lhůtě 3 dnů ode dne doručení oznámení.

11. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné.

12. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný měli uzavřít pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, která však nebyla žalovaným podepsána. Právní předchůdkyně žalobkyně však poukázala dne 17. 11. 2023 částku ve výši 10 000 Kč a dne 23. 11. 2023 částku ve výši 1 800 Kč, celkem částku 11 800 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný řádně nehradil sjednané splátky, závazek se stal splatným celý. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 15. 1. 2025. Žalovaný na dluh dle tvrzení žalobkyně uhradil pouze částku 2 144 Kč, ve zbylé výši žalovaný dluh neuhradil ani na základě zaslané předžalobní výzvy, a je tedy se splněním tohoto svého peněžitého závazku v prodlení.

13. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 419 a § 1812 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), tedy z toho, že mezi žalobkyní a žalovaným jde o vztah ze spotřebitelské smlouvy, v důsledku čehož se k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanoveným k ochraně spotřebitele nepřihlíží.

14. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSU“) vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu, kdy nesplnění písemné formy má za následek neuzavření smlouvy.

16. Podle § 562 odst. 1 zákona o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odst. 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

17. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

18. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSU“) vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu, kdy nesplnění písemné formy má za následek neuzavření smlouvy.

19. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

20. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.

21. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014/ES (dále jen „eIDAS) se „podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

22. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

23. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: musí být: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

24. Ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 o. z. je k platnosti smlouvy třeba, aby k ní žalovaný připojil svůj podpis. , právnická osoba, , jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpisem vytvořeným kvalifikovaným prostředkem = v české terminologii rovněž označovaný jako „kvalifikovaný elektronický podpis“). Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující označit i zaručený elektronický podpis (= v českém terminologii označovaný „zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis“), jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Tedy takový podpis, který je v terminologii zákona č. č. 297/2016 Sb., podřazen pod termín uznávaný elektronický podpis. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. Má-li být elektronický podpis uznán za podpis konkrétní osoby, musí být prokázáno, že splňuje všechny podmínky stanovené v článku 26 eIDAS.

25. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

26. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

28. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

29. Podle § 1879 a násl. o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

30. Podle § 1968 věta prvá o. z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 o. z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

31. Soud se zabýval tvrzením žalobkyně, že s žalovaným uzavřela písemnou smlouvu o úvěru, přičemž se jednalo o spotřebitelský úvěr, jak je zřejmé z charakteru smlouvy. Z provedených důkazů však vyplývá, že smlouva měla být uzavřena nikoliv v listinné podobě, ale podobě elektronické. V řízení však nebylo prokázáno, že by žalovaný předmětnou smlouvu uzavřel, neboť smlouvu nijak nepodepsal. Samotná úvěrová smlouva v elektronické podobě neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k ní byl připojen podpis žalovaného (tj. data v elektronické podobě), žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis žalovaného a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis. Soud proto nemá za prokázané, že by úvěrová smlouva byla uzavírána právě se žalovaným, a že i pokud by byla uzavírána s žalovaným, že ten uzavřel smlouvu právě s tímto obsahem, tedy, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným vznikl úvěrový vztah.

32. I pokud by měl soud existenci úvěrové smlouvy za prokázanou (což nemá – viz. bod 31), nebylo v řízení prokázáno, že ze strany právní předchůdkyně žalobkyně došlo k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného, neboť soudu nebylo ani přes výzvu doloženo, že by právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost jakkoli zkoumala, neboť žalobkyně nedoložila, že by její právní předchůdkyně měla k dispozici jakékoli údaje o žalovaném (o jeho vzdělání, zaměstnání, příjmech, osobním stavu, atd., jakož i jeho výdajích, přičemž ani žádné listiny v tomto směru typu výplatní páska, výpisy z účtu žalovaného, pracovní smlouva, atd. nebyly soudu předloženy), a ani nebylo nijak potvrzeno, že by právní předchůdkyně žalobkyně jakkoli prověřovala bonitu žalovaného v rejstřících NRKI, BRKI, ISIR? CEE? CRKI? EUCB, jak avizovala, což má v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 věta třetí ZSU ve spojení s ustanovením § 588 o. z. za následek absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

33. Vzhledem k tomu, že však bylo prokázáno, že původní věřitel zaslal na účet žalovaného celkem částku 11 800 Kč, a že žalovaný uhradil 2 144 Kč, jedná se na jeho straně o bezdůvodné obohacení ve výši 9 656 Kč, které je povinen vydat (11 800 Kč – 2 144 Kč).

34. Původní věřitel, společnost , právnická osoba, následně postoupila svoji pohledávku za žalovaným v souladu s ustanovením § 1879 o. z. na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 15. 1. 2025 podle § 1882 odst. 1 o. z.. Žalobkyně je tak ve věci aktivně věcně legitimována. Soud tedy dospěl k závěru, že žaloba je důvodná co do částky, o kterou se žalovaný bezdůvodně obohatil, tj. v částce 9 656 Kč, a proto co do této částky žalobě vyhověl (výrok I. rozsudku), a ve zbývajícím rozsahu (tj. v nároku, který je odvislý na smlouvě o úvěru) žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II).

35. Vzhledem k tomu, že žalovaný je v prodlení s úhradou, přiznal soud žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z. z dlužné částky 9 656 Kč ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 12 % ročně z této částky. Soud tento úrok z prodlení přiznal žalobkyni až od 24. 1. 2025, neboť z předložených důkazů vyplývá, že žalovaný byl poprvé vyzván k vrácení dlužné částky oznámením o postoupení pohledávky a výzvou k úhradě ze dne 15. 1. 2025, v níž mu byla stanovena lhůta k zaplacení 3 dny od doručení. Výzva byla žalovanému odeslána 15. 1. 2025, a s ohledem na ust. § 573 o. z. má soud za to, že zásilka proto byla žalovanému doručena 20. 1. 2025. Lhůta k plnění tak žalovanému uplynula dnem 23. 1. 2025 a ode dne následujícího je v prodlení. K tomuto datu činila sazba úroku z prodlení 12 % ročně, nicméně žalobkyně požadovala 14,75 % ročně (výrok I. rozsudku). Co se týká uložení povinnosti k úhradě, rozhodl soud v souladu s § 160 odst. 1věta před středníkem o. s. ř. a uložil žalovanému uhradit dlužnou částku ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozhodnutí, neboť pro stanovení lhůty odlišné či plnění ve splátkách neshledal důvody. Ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

36. O nákladech řízení pak soud rozhodl výrokem III. rozsudku ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. podle poměru úspěchu ve věci. Žalobkyně se žalobou domáhala úhrady částky 17 917 Kč a soud jejímu nároku vyhověl co do částky 9 656 Kč. Žalobkyně tak byla úspěšná v rozsahu 53,9 % z předmětu řízení a neúspěšná v rozsahu 46,10 % z předmětu řízení. Při určení poměru úspěchu obou stran ve věci v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. je pak třeba od úspěchu žalobkyně odečíst její neúspěch. Náklady řízení žalobkyně jsou představovány jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 400 Kč, odměnou advokáta podle § 11 odst. 1, písm. a) a d) ve spojení s § 14b, odst. 1, bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 3 úkony po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby), 3 paušální náhrady po 100 Kč podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Protože žalovaný je povinen uhradit náklady řízení v poměru rozdílu mezi úspěchem a neúspěchem žalobkyně, tj. v daném případě 7,8 % nákladů řízení, přiznal soud žalobkyni nárok na zaplacení částky ve výši 124,80 Kč. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. pak soud stanovil ve výroku III. rozsudku lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů. Žalovaný je v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. uhradit tyto náklady k rukám advokátky, která žalobkyni v řízení zastupovala.