3 C 164/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marcelou Součkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený opatrovnicí Jméno opatrovnice sídlem Adresa opatrovnice zaplacení 360 962,29 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 172 146,58 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 26 883,16 Kč za období od 1. 3. 2023 do 14. 3. 2024, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 172 146,58 Kč od 27. 3. 2024 do zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 188 815,71 Kč spolu s- kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 996,67 Kč a nadále běžícím ve výši 15 % ročně z částky 188 815,71 Kč za dobu od 27. 3. 2024 do zaplacení- kapitalizovaným úrokem ve výši 13 905,22 Kč a nadále běžícím ve výši 9,2 % ročně z částky 355 417,29 Kč od 26. 7. 2023 do zaplacení,se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna uhradit České republice – Okresnímu soudu v Berouně 52,3 % z nákladů, které jí vznikly přibráním opatrovníka žalovaného, jejichž výše bude uvedena v samostatném usnesení, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.Ve zbytku se České republice – Okresnímu soudu v Berouně náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky v celkové výši 360 962,29 Kč s příslušenstvím představovaným úroky. Tvrdila, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně – společností , právnická osoba, . (dříve , právnická osoba, .), IČO: , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně“) dne 21. 3. 2019 smlouvu o úvěru tzv. Expres půjčku, a to ve výši 500 000 Kč, kdy tyto prostředky byly převedeny jednorázově na běžný účet žalovaného. Předmětný úvěr byl poskytnut jako neúčelový. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet, kdy vycházela z údajů v žádosti o úvěr ze dne 19. 3. 2019, ve které je uveden čistý měsíční příjem žalovaného 46 400 Kč, celkový příjem domácnosti 160 000 Kč, zaměstnání žalovaného na dobu neurčitou, a že bydlí ve vlastním domě/bytě. Zdůraznila, že její právní předchůdkyně ověřovala informace týkající se žalovaného z interních i externích databází BRKI, NRKI, SOLUS, insolvenčního rejstříku a provedla rovněž výpočet disponibilního příjmu, který zohledňoval životní minimum, náklady na bydlení a další závazky. Žalobkyně pak poukázala na to, že na základě těchto údajů byl žalovanému úvěr schválen. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky a sazebník banky. Žalovaný se zavázal předmětný úvěr splácet včetně úroků ve výši 9,2 % ročně a sjednaných poplatků. Žalobkyně zdůraznila, že žalovaný svému závazku nedostál, když neplnil sjednané splátky řádně a včas, a proto byl úvěr ke dni 25. 7. 2023 zesplatněn. Celková dlužná částka činila ke dni zesplatnění 375 661,48 Kč. Pohledávka byla poté postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek dne 19. 3. 2024 s účinností od 21. 3. 2024. Žalovaný byl o postoupení informován dopisem ze dne 15. 4. 2024. Ke dni podání návrhu nebyla na pohledávku uhrazena žádná částka. Žalobkyně se tak domáhá zaplacení částky 355 417,29 Kč jako dlužné jistiny, kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení ve výši 13 905,22 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 33 879,83 Kč a nadále běžícího ve výši 15 % ročně z částky 360 962,29 Kč od 27. 3. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 9,2 % ročně z částky 355 417,29 Kč od 26. 7. 2023 do zaplacení.Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na svůj dluh ničeho neuhradil.

2. Z dostupných databází bylo zjištěno, že žalovaný nemá od 6. 4. 2022 na území České republiky své bydliště a soudu se nepodařilo zjistit ani místo jeho faktického pobytu, na nějž by mu mohlo být doručováno, proto mu byl z řad advokátů ustanoven opatrovník, a to usnesením ze dne 17. 2. 2025, čj. 3 C 164/2024-80, které nabylo právní moci dne 8. 3. 2025.

3. Opatrovnice žalovaného uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně chybně posoudila úvěruschopnost žalovaného, když nebyl doložen příjem žalovaného, nebylo ověřeno, zda žalovaný skutečně vlastní nemovitost, a poukázala na skutečnost, že žalovaný měl již v době uzavření smlouvy více závazků. Žalobkyně tak dle jejího přesvědčení vycházela z nedoložených údajů o příjmu domácnosti ve výši 160 000 Kč, navíc žalovaný čelí třem exekucím, a není tedy schopen splácet ani jistinu. Uvedený postup považuje opatrovnice za zjevně chybný a posuzování úvěruschopnosti žalovaného za použití modelu namísto reálných údajů v daném kontextu za nedostatečné. S ohledem na uvedené má opatrovnice za to, že smlouva o úvěru je z tohoto důvodu neplatná.

4. Soud z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění:

5. Ze žádosti o úvěr žalovaného ze dne 20. 3. 2019, soud zjistil, že žalovaný má základní vzdělání, je ženatý, je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, , pracovní poměr má sjednán na dobu neurčitou, a to od února 1. 11. 2009 s průměrným čistým měsíčním příjmem za 3 měsíce ve výši 46 400 Kč, bydlí ve vlastním bytě/domě od 1. 4. 2008, celkový příjem domácnosti je 160 000 Kč, a to z jednoho zdroje příjmu. Žalovaný má jednu vyživovací povinnost, nemá jiné závazky.

6. Z vyjádření banky k posouzení úvěruschopnosti ze dne 14. 11. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr – z jeho příjmů i výdajů, přičemž provedla kontrolu veřejných databází jako insolvenční rejstřík, BRKI, NRKI, evidence dokladů MV ČR a vycházela ze zjištěných závazků – interní splátka závazku činila 1 977,79 Kč měsíčně, externí splátka pak 2 059 Kč měsíčně, z doložených dokumentů a z výpisu běžného účtu žalovaného.

7. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne 21. 3. 2019, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 21. 3. 2019, sazebníku poplatků , právnická osoba, platného od 1. 9. 2013, Všeobecných produktových podmínek , právnická osoba, účinných od října 2017, Všeobecných obchodních podmínek , právnická osoba, z 1. 11. 1999 a výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu, na základě které se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 500 000 Kč jednorázově, neúčelně, převodem na běžný účet. Žalovaný se měl zavázat tento úvěr splácet ve 120 měsíčních splátkách po 6 388,04 Kč, výše poslední měsíční splátky je 6 704,11 Kč spolu s úrokem ve výši 9,20 % ročně. Ve smlouvě bylo sjednáno rovněž pojištění úvěru žalovaného pro případ jeho neschopnosti úvěr splácet za paušální částku 569 Kč měsíčně.

8. Z potvrzení o výši příjmů žalovaného ze dne 4. 12. 2015, vyplývá, že žalovaný byl zaměstnán u společnosti , právnická osoba, s průměrným měsíčním čistým příjmem ve výši 35 000 Kč.

9. Z platební historie ze dne 14. 11. 2024 soud zjistil, že žalovaný dne 21. 3. 2019 načerpal úvěr ve výši celkem 500 000 Kč.

10. Z výpisů z úvěrového účtu žalovaného za období 30. 9. 2022 – 22. 3. 2024 soud zjistil, že pohledávka za žalovaným ke dni 21. 3. 2024 činila 408 747,34 Kč, z toho jistina ve výši 355 417,29 Kč, poplatky, smluvní pokuty, pojištění činily 5 545 Kč, smluvní úrok činil 13 905,22 Kč a úrok z prodlení činil 33 879,83 Kč.

11. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 27. 7. 2023 bylo soudem zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila celý dluh v důsledku porušovaní povinností žalovaného. A vyzvala žalovaného, nechť dlužnou částku uhradí nejpozději do 10. 8. 2023.

12. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 27. 6. 2024 včetně podacího lístku ze dne 27. 6. 2024 adresované ze strany zástupce žalobkyně žalovanému soud zjistil, že žalovaný byl před podání žaloby vyzván ke splnění své povinnosti.

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností , právnická osoba, . jako postupitelem a společností , Jméno žalobkyně, . – žalobkyní jako postupníkem dne 19. 3. 2024, z přílohy č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávky a potvrzení úplaty, a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 4. 2025 od , právnická osoba, . adresované žalovanému včetně podacího lístku ze dne 15. 4. 2024 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným.

14. Z výpisu z centrální evidence exekucí ze dne 13. 5. 2025, soud zjistil, že proti žalovanému jsou vedeny 3 exekuce.

15. Soud z provedených důkazů zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti:

16. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli úvěrovou smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezhotovostně a bezúčelově finanční částku ve výši 500 000 Kč a žalovaný se zavázal takto poskytnutou částku uhradit v pravidelných měsíčních splátkách včetně pojištění po 6 957,04 Kč spolu s úrokem ve výši 9,20 % ročně. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, když vycházela z jeho čistého měsíčního příjmu ze zaměstnání, který měl činit cca 46 400 Kč (potvrzený příjem žalovaného z roku 2015 činil cca 35 000 Kč). Žalovaný má základní vzdělání, je ženatý, je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, , bydlí ve vlastním domě/bytě a má jednu vyživovací povinnost. Žalovaný na poskytnutou částku uhradil celkem 327 853,42 Kč. Žalovaný poté přestal úvěr řádně splácet, došlo k zesplatnění dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně tento dluh žalovaného řádně postoupila na žalobkyni. Žalovaný však na svůj dluh ničeho dalšího neuhradil ani na základě zaslané předžalobní výzvy, a je tedy se splněním tohoto svého peněžitého závazku v prodlení.

17. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření předmětné smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

19. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

20. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti“.

21. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

23. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

24. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

25. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

26. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

27. Podle § 1968 věta prvá o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 o. z., vyplývá, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

28. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

29. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze částečně, a to v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozhodnutí, neboť žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ v platné smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne 21. 3. 2019 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným.

30. Provedenými důkazy totiž nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala její právní předchůdkyně na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalovaného. Uvedla, že s ohledem na prohlášení žalovaného obsažené v žádosti o poskytnutí úvěrového produktu (žalovaný byl ženatý, žil ve vlastním bytě/domě, měl jednu vyživovací povinnost, byl zaměstnaný s příjmem 46 400 Kč), s ohledem na výši příjmu a výši požadovaného úvěru dospěl právní předchůdce žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostatečná. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně navrhla k důkazu žádost o poskytnutí úvěru, Vyjádření banky k procesu posouzení úvěruschopnosti, výpisy z úvěrového účtu, platební historii a potvrzení o výši příjmu žalovaného z roku 2015. Ze žádosti o úvěr má soud za prokázané, že žalovaný sdělil nějaké údaje, na základě nichž mohla být prověřena jeho úvěruschopnost, avšak z žádného ze soudu doložených důkazů nevyplynulo, jak s uvedenými údaji bylo konkrétně pracováno, ani v jakém rozsahu tyto údaje byly ověřeny, a to ať již jde o příjmy či o výdaje žalovaného nebo jeho jiné závazky, či zda bylo provedeno šetření v insolvenčním rejstříku, popřípadě dalších rejstřících klientských informací. Z výpisu z centrální evidence exekucí ze dne 13. 5. 2025 předloženého opatrovnicí žalovaného, bylo zjištěno, že proti žalovanému jsou vedeny 3 exekuce. K ověření údajů poskytnutých žalovaným byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovaným budí oprávněnou pochybnost o své správnosti.

31. Žalobkyně tvrdí, že její právní předchůdkyně ověřila výši příjmu žalovaného z potvrzení o výši jeho příjmu, avšak toto potvrzení je datováno dnem 4. 12. 2015, přičemž úvěrová smlouva byla uzavřena až 21. 3. 2019. Tedy je zde časová prodleva minimálně 3 a ¼ roku mezi doloženou informací o příjmech a uzavřením smlouvy. Navíc žalovaný deklaroval příjem ve výši 46 400 Kč, a z předloženého dokladu vyplývá příjem cca 35 000 Kč. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že interní splátky žalovaného činily 1 977,79 Kč měsíčně a externí splátky žalovaného činily 2 059 Kč měsíčně, přitom v žádosti o úvěr žádné splátky žalovaný neuvedl. Ze žádosti o úvěr dále vyplývá, že hlavní příjem žalovaného činil 46 400 Kč a že má jednu vyživovací povinnost, přičemž žádné výdaje jako například náklady na dopravu, na stravu a další osobní výdaje žalovaný neuvedl a právní předchůdkyně žalobkyně tyto údaje po žalovaném ani nepožadovala. Soud pak má za nepravděpodobné, že by žalovaný neměl žádné výdaje. Z tohoto důvodu má soud za to, že přestože měla žalobkyně pouze nedostatečné údaje o příjmech a výdajích žalovaného, spokojila se s tím. Ze shora předložených důkazů pak nikterak nevyplývá, jakým způsobem byla vyhodnocena příjmová stránka a jak výdaje žalovaného. Získané informace tak měly vést právní předchůdkyni žalobkyně k obezřetnosti, neboť uvedené údaje zjevně budí obavu o své správnosti.

32. Za situace, kdy žalovaným uvedené informace budí obavu, zda bude schopen svůj závazek řádně splácet, bylo na poskytovateli, aby ověřil úvěrovou angažovanost žalovaného a jeho platební historii ve veřejných i neveřejných databázích jako je exekuční rejstřík, SOLUS či NRKI. Žalobkyně pak nedoložila, že by k prověřování v takových databázích vůbec došlo. A to přesto, že ve smyslu ustanovení § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

33. Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena. Za této situace dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru ze dne 21. 3. 2019 je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná.

34. Za situace, kdy je smlouva neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 21. 3. 2019 částku 500 000 Kč. Žalovaný na takto poskytnutou sumu uhradil celkem částku ve výši 327 853,42 Kč, tedy na žalobkyni mohlo přejít pouze právo na úhradu bezdůvodného obohacení ve výši 172 146,58 Kč, včetně nároku na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 26 883,16 Kč a nadále běžícím ve výši 15 % ročně z částky 172 146,58 Kč od 27. 3. 2024 do zaplacení (výrok I.). Lhůtu k plnění soud určil v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. v trvání 3 dnů, neboť pro stanovení lhůty odlišné či plnění ve splátkách neshledal podmínky.

35. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření shora uvedené smlouvy, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu souhrnných poplatků a obchodního úroku a k nim požadovaného úroku z prodlení) žalobu zamítl (výrok II.), neboť v tomto rozsahu žalobkyni žádný nárok nevznikl.

36. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci. Žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější, však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků.

37. Podle § 140 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), byl-li ustanoven účastníku zástupcem nebo opatrovníkem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty stát; při určení náhrady hotových výdajů a odměny za zastupování se postupuje podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně a náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování a z náhrady hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem. V odůvodněných případech stát poskytne advokátovi přiměřenou zálohu.

38. S ohledem na skutečnost, že žalovaný je neznámého pobytu, ustanovil mu soud dle § 29 odst. 3 o.s.ř. opatrovníka, přičemž náklady na jeho odměnu nese stát, který má následně podle výsledku sporu nárok na jejich úhradu vůči účastníkům podle výsledků řízení. Vzhledem k tomu že žalobkyně byla v řízení neúspěšná v rozsahu 52,3 %, uložil jí soud povinnost uhradit státu 52,3 % z nákladů, které mu vzniknou přibráním opatrovníka žalovanému. Vzhledem k tomu, že jejich výše nebyla ke dni vydání rozhodnutí známa, rozhodne o jejich výši soud samostatným usnesením dle § 155 ods.t 1 o.s.ř. (výrok IV.).