3 C 174/2022

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marcelou Součkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 13 640 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5 400 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 145,87 Kč a nadále běžícím ve výši 8,5 % ročně z částky 5 400 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 8 240 Kč spolu s kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 754,97 Kč a nadále běžícím ve výši 23,43% ročně z částky 10 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 128,02 Kč a nadále běžícím ve výši 8,5 % ročně z částky 4 600 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, <b>se zamítá.</b>

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 13 640 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel s její právní předchůdkyní, společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] dne 20. 7. 2020. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 8 000 Kč a rovněž poplatek ve výši 240 Kč jako doplňkovou službu životního pojištění. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a poplatků se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 304 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 13. 9. 2021. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný na svůj dluh uhradil částku ve výši 4 600 Kč. Žalobkyně se domáhala po žalovaném z titulu nesplaceného úvěru úhrady částky 10 000 Kč na jistině, na dlužném poplatku 3 640 Kč, rovněž se domáhala úhrady obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 754,97 Kč a nadále běžícího ve výši 23,43% ročně z částky 10 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 273,89 Kč a nadále běžícího ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávek za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na svůj dluh ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl za souhlasu žalobkyně, aniž by nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na základě nichž dospěl k závěru o skutkovém stavu věci.

5. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] dne 20. 7. 2020, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti s úvěrem ve výši 8 000 Kč a poplatek za pojištění Credit Life ve výši 240 Kč Celkem se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 18 240 Kč v 60 týdenních splátkách po 304 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (Smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne 20. 7. 2020, včetně smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru a zařazení do pojistného programu). Z přehledu plateb má pak soud za prokázané, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil částku ve výši 4 600 Kč.

6. Z karty zákazníka zpracované pro žalovaného a žalovaným podepsanou dne 20. 7. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně vyžádala od žalovaného základní údaje o jeho osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Jeho čistý měsíční příjem měl činit 20 177 Kč, kdy měl být zaměstnán jako skladník na dobu neurčitou u společnosti [právnická osoba] Uvedl, že je svobodný a že bydlí s další osobou. Náklady na bydlení včetně inkasa měly činit 3 000 Kč a jeho osobní výdaje 5 000 Kč. K prokázání uvedených údajů měl předložit pracovní smlouvu, plnou moc, občanský průkaz a bankovní výpisy za blíže neuvedené období.

7. Z vybraných pohybů na účtu č. [bankovní účet] vedeného pro žalovaného má soud za prokázané, že v měsíci červenci 2020 byla na tento účet připsána platba ve výši 20 177 Kč s poznámkou [příjmení] [jméno] [příjmení], kdy vedle této transakce byla ručně napsáno„ příjem“.

8. Z pracovní smlouvy ze dne 6. 1. 2020, včetně informací o pracovní době, vyplývá, že žalovaný byl s účinností od 7. 1. 2020 zaměstnán u společnosti [právnická osoba] na dobu neurčitou.

9. Z čestného prohlášení ze dne 20. 7. 2020, ručně podepsaného žalovaným, soud zjistil, že žalovaný měl čestně prohlásit, že bydlí od 1. 10. 2015 ve společné domácnosti s [jméno] [příjmení] na adrese [adresa], kdy tato je majitelkou nemovitosti a této žalovaný má přispívat na nájemné, energie, odpady, topení apod. částkou 3 000 Kč měsíčně.

10. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022, včetně seznamu postoupených pohledávek, má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávky za žalovaným, a to s účinností ke dni 7. 1. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 3. 2. 2022, když jeho odeslání má soud za prokázané z podacího lístku ze dne 4. 2. 2022.

11. Z výzvy k plnění ze dne 14. 4. 2022 a podacího lístku ze dne 19. 4. 2022 má soud za prokázané, že žalovaný byl před podání žaloby vyzván ke splněné své povinnosti.

12. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

15. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

18. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

19. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

20. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „občanský zákoník“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Z ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. Podle § 1968 věta prvá OZ, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 OZ, podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

23. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

24. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze částečně, a to v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozhodnutí, neboť žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ v platné smlouvě o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným.

25. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání splnění své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala její právní předchůdkyně na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalovaného. Uvedla, že s ohledem na prohlášení žalovaného obsažené ve smlouvě, tj. že jím uvedené údaje jsou pravdivé a úplné, neměla důvod blíže jím uvedené údaje ověřovat. Poukazovala na zákonnou povinnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 a 7 o.z. jednat v právním styku poctivě, a že se má za to, že kdo jednal v právním styku, jednal poctivě. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně navrhla k důkazu výlučně kartu zákazníka podepsanou žalovaným, pracovní smlouvu žalovaného, výpis vybraných pohybů na bankovním účtu žalovaného a čestné prohlášení žalovaného. Z této karty zákazníka má soud za prokázané, že žalovaný sdělil nějaké údaje, na základě nichž mohla být prověřena úvěruschopnost žalovaného, avšak z žádného ze soudu doložených důkazů nevyplynulo, jak s uvedenými údaji bylo konkrétně pracováno, ani v jakém rozsahu tyto údaje byly ověřeny, a to ať již jde o příjmy či o výdaje žalovaného nebo jeho jiné závazky, či zda bylo provedeno šetření v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, popřípadě dalších rejstřících klientských informací. K ověření údajů poskytnutých žalovaným byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovaným budí oprávněnou pochybnost o své správnosti.

26. Je pravdou, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila výši příjmu žalovaného, ale pouze za měsíc červenec 2020, a to pouze z výpisu vybraných pohybů na účtu vedeném na jméno žalovaného, kdy ověření výše příjmu žalovaného pouze za jeden měsíc v částce 20 177 Kč k posouzení úvěruschopnosti žalovaného je zcela nedostatečné. Je pravdou, že právní předchůdkyni žalobkyně byla předložena pracovní smlouva žalovaného ze dne 6. 1. 2020, kdy tato sice byla uzavřena na dobu neurčitou, ale nebyla v ní blíže upravena výše mzdy žalovaného a ani její výměr. Z karty zákazníka vyplývá, že náklady na bydlení (nájem, inkaso a náklady na energie) žalovaného činily 3 000 Kč měsíčně, uvedené náklady nebyly ověřeny nájemní smlouvou, ani je nelze ověřit z předloženého výpisu vybraných pohybů na účtu vedeném na jméno žalovaného. Ačkoliv bylo soudu předloženo čestné prohlášení žalovaného, které bylo podepsáno žalovaným ke dni uzavření smlouvy, musí soud přihlédnout k tomu, že ho podepsal pouze žalovaný a další výdaje právní předchůdkyni žalobkyně nedoložil, přičemž soud je toho mínění, že samotné čestné prohlášení žalovaného k posouzení úvěruschopnosti žalovaného je nedostatečné. Jak právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila, že výpis vybraných pohybů na účtu byl vystaven ke dni 20. 7. 2020 a rovněž čestné prohlášení žalovaného bylo žalovaným podepsáno ke dni 20. 7. 2020, tj. ke dni uzavření úvěrové smlouvy, není soudu zřejmé. Jakým způsobem právní předchůdkyně vyhodnotila, že žalovaný uvedl místo výkonu práce ([obec]) v místě odlišném od místa bydliště ([obec]) a že jsou s dojížděním do práce spojeny náklady, není rovněž zřejmé. Již tyto shora uvedené informace tak měly vést právní předchůdkyni žalobkyně k podstatně větší obezřetnosti, neboť žalovaným uvedené údaje zjevně budí obavu o své správnosti.

27. Za situace, kdy žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uvedl takové informace, které budí obavu, zda bude žalovaný schopen svůj závazek řádně splácet, bylo tak na poskytovateli, aby ověřil úvěrovou angažovanost žalovaného a jeho platební historii ve veřejných i neveřejných databázích jako je exekuční rejstřík, SOLUS či NRKI. Žalobkyně pak nedoložila, že by k prověřování v takových databázích vůbec došlo. A to přesto, že ve smyslu ustanovení § 78 o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

28. Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena. Za této situace dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru ze dne 20. 7. 2020 [číslo] je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná.

29. Za situace, kdy je smlouva neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného pak bezpochyby vzniklo (ve smyslu ustanovení § 2991 o. z.) - soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 20. 7. 2020 v hotovosti částku 10 000 Kč. Žalovaný na sjednaný závazek před podáním žaloby uhradil částku v celkové výši 4 600 Kč, tedy na žalobkyni mohlo přejít pouze právo na úhradu bezdůvodného obohacení ve výši 5 400 Kč, (tj. 10 000 Kč – 4 600 Kč), včetně nároku na úhradu zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 145,87 Kč (za dobu ode dne splatnosti úvěru, neboť si žalovaný musel být vědom toho, že nejpozději k tomuto dni je povinen vrátit poskytnuté prostředky právní předchůdkyni žalobkyně do dne postoupení pohledávky) a nadále běžícího ve výši 8,5 % ročně z částky 5 400 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení (výrok I.).

30. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření shora uvedené smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu souhrnných poplatků a obchodního úroku a k nim požadovaného úroku z prodlení) žalobu zamítl, neboť na tato plnění žalobkyni nárok nevznikl (výrok II.).

31. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle úspěchu ve věci. Žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější, a kterému by tak měla být částečně přiznána náhrada nákladů řízení (v poměru jeho úspěchu oproti neúspěchu), však žádné náklady související s tímto řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků.