3 C 176/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marcelou Součkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zaplacení 15 206 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 4 660 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 4 099,29 Kč a nadále běžícím ve výši 7,75 % ročně z částky 4 660 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 5 016 Kč spolu s kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 12 192,49 Kč a nadále běžícím ve výši 21 % ročně z částky 5 270,15 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 601,13 Kč a nadále běžícím ve výši 7,75% ročně z částky 5 016 Kč od 28. 9. 2023 do zaplaceníse zamítá.

III. Řízení se co do částky 496,66 Kč na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení k 27. 9. 2023 a zákonném úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 546,31 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení zastavuje.

IV. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 5 530 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 4 530,76 Kč a nadále běžícím ve výši 7,75 % ročně z částky 4 983,69 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení se zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 15 206 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), postupně dvě smlouvy o půjčce. První Smlouvu o půjčce č. , hodnota, uzavřela žalovaná dne 30. 9. 2010. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaná převzala v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 8 360 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 310 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 24. 11. 2011. Žalovaná nesplácela řádně a včas, poslední splátku uhradila dne 27. 2. 2012, a právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky, která činila na dlužné jistině 3 011,98 Kč a na dlužném poplatku 2 518,02 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná ani následně již ničeho neuhradila, se žalobkyně domáhala po žalované z titulu nesplacené půjčky úhrady částky 3 011,98 Kč na jistině, na dlužném poplatku 2 518,02 Kč, úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 5 027,42 Kč a nadále běžícím ve výši 7,75% ročně z částky 5 530 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

2. Druhou Smlouvu o půjčce č. , hodnota, uzavřela dne 24. 3. 2011. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, které žalovaná převzala v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 5 016 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 184 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 17. 5. 2012. Žalovaná nesplácela řádně a včas, poslední splátku uhradila dne 8. 8. 2011, a právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky, která činila na dlužné jistině 5 270,15 Kč a na dlužném poplatku 4 405 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná ani následně již ničeho neuhradila, se žalobkyně domáhala po žalované z titulu nesplacené půjčky úhrady částky 5 270,15 Kč na jistině, na dlužném poplatku 4 405 Kč, úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 4 700,42 Kč a nadále běžícím ve výši 7,75% ročně z částky 5 270,15 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Kapitalizovaného úroku ve výši 12 192,49 Kč a nadále běžícího ve výši 21% ročně z částky 5 270,15 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení výše uvedených pohledávek za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem.Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, ta však na dluh ničeho neuhradila.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Podáním doručeným soudu dne 9. 1. 2025 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky ve výši 496,66 Kč na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení k 27. 9. 2023 a zákonném úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 546,31 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

5. Podle ustanovení § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

6. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně vzala před prvním jednáním soudu žalobu zpět v rozsahu uvedeném ve výroku III., soud v tomto rozsahu řízení zastavil, aniž by k tomuto procesnímu kroku byl nutný souhlas dalšího účastníka řízení - žalované.

7. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) žalovanou vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná se k výzvě nevyjádřila, soud věc rozhodl, se souhlasem žalobkyně obsaženým v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

8. Na základě listin předložených žalobkyní soud učinil následující skutková zjištění:

9. Ze smlouvy o půjčce ve spojení se smluvními podmínkami má soud za prokázané, že původní věřitel , právnická osoba, , IČ: , IČO, , , adresa, , uzavřel se žalovanou jako dlužníkem dne 30. 9. 2010 smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na jejímž základě jí poskytl v hotovosti peněžní prostředky v částce 10 000 Kč. Převzetí tohoto obnosu žalovaná potvrdila podpisem smlouvy o půjčce. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře. V souvislosti s půjčkou se pak žalovaná zavázala zaplatit tomuto věřiteli celkovou částku 18 360 Kč, představovanou jistinou půjčky ve výši 10 000 Kč a souhrnným poplatkem ve výši 8 360 Kč, a to v hotovosti v 59 týdenních splátkách po 310 Kč a poslední splátku ve výši 70 Kč, s první splátkou splatnou 7. dne od data uzavření smlouvy. RPSN k takto sjednané půjčce činila 224,28 %. Z žalobních tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaná uhradila její právní předchůdkyni částku 1 340 Kč.

10. Žalovaná následně po šesti měsících uzavřela se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), dne 24. 3. 2011 smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na základě které byla žalované poskytnuta částka 6 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se současně zavázala zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti s půjčkou ve výši 5 016 Kč. Celkem se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni částku 11 016 Kč v 60 týdenních splátkách po 184 Kč a poslední splátku ve výši 160 Kč s první splátkou splatnou 7. dne od data uzavření smlouvy. RPSN k takto sjednané půjčce činila 224,28 %. Z žalobních tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaná uhradila její právní předchůdkyni částku 12 830 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o půjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře. RPSN k takto sjednané půjčce činila 63,91 %. Z žalobních tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaná uhradila její právní předchůdkyni částku 12 830 Kč.

11. Žalovaná tak měla právní předchůdkyni žalobkyně hradit na základě první smlouvy o půjčce částku cca 1 240 Kč měsíčně a po uzavření druhé smlouvy další částku 736 Kč měsíčně.

12. Ze Zákaznické karty zpracované pro žalovanou a žalovanou podepsanou dne 30. 9. 2010 má soud za prokázané, že žalobkyně vyžádala od žalované základní údaje o její osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. V kartě bylo uvedeno, že pracuje jako dělnice u společnosti , jméno FO, s.r.o. s příjmem 10 000 Kč měsíčně jako mzda a 3 000 Kč měsíčně jako státní podpora. Má jedno nezaopatřené dítě, hradí nájemné ve výši 4 000 Kč, že náklady na telefon činí 500 Kč, splátky předchozích úvěrů činí 1 300 Kč a její další výdaje na domácnost činí 6 000 Kč.

13. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovanou s účinností ke dni 27. 9. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 29. 9. 2023.

14. Z výzvy k plnění ze dne 30. 7. 2024 a podacího lístku ze dne 30. 7. 2024 má soud za prokázané, že žalovaná byla před podání žaloby vyzvána ke splnění své povinnosti.

15. Soud věc posoudil vzhledem k tomu, že smlouvy o půjčce byly uzavřeny v roce 2010 a 2011, jako půjčku uzavřenou podle ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, tj. do 31.12.2013 (dále jen „občanský zákoník“), a to s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

16. Podle § 657 občanského zákoníku platí, že smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 občanského zákoníku lze při peněžité půjčce dohodnout úroky.

17. Podle § 3 odst. 1 občanského zákoníku účinného do 31.12.2013 nesmí výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Podle § 39 je ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy neplatné. Podle § 41 vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

18. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru účinného od 1.1.2011 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

19. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) ve znění účinném do 24.2.2013 je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

20. Podle § 5 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) poskytne věřitel spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat informace uvedené v příloze č. , hodnota, k tomuto zákonu. Učiní tak s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, nebo před tím, než spotřebitel učiní závazný návrh na uzavření takové smlouvy. Všechny informace musí být stejně výrazné. Jiné informace než uvedené v příloze č. , hodnota, k tomuto zákonu poskytne věřitel v samostatném dokumentu. Poskytnutím informací způsobem uvedeným v odstavci 2 věřitel splnil informační povinnost podle zákona upravujícího smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku.

21. Podle § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

22. Soud ve smyslu ustanovení § 39 občanského zákoníku účinného do 31.12.2013 přihlédne ze zákonné povinnosti k neplatnosti právního úkonu, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

23. Podle § 451 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle § 457 občanského zákoníku je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

24. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

25. S ohledem na skutečnost, že k postoupení pohledávek došlo dne 21. 9. 2023, je třeba na dané jednání aplikovat zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1.1.2014. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

26. Po zhodnocení obsahu listin provedených k důkazu dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná pouze částečně, a to v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

27. Pokud jde o prvou smlouvu o půjčce ze dne 30. 9. 2010 dospěl soud k závěru, že žalobkyně nemá za žalovanou pohledávku z této půjčky, neboť ujednání právní předchůdkyně žalobkyně a žalovanou o výši poplatku z úvěru je pro rozpor s dobrými mravy neplatné.

28. V projednávaném případě měla žalovaná a původní věřitel sjednat smlouvu o půjčce, kdy žalovaná měla v dohodnutém termínu vrátit jednak půjčku (částku 10 000 Kč) a dále poplatek 8 360 Kč. Obsah poplatku nebyl ve smlouvě sjednán a jde tak o odměnu za půjčení peněz, tedy úrok z půjčky. Tomu ostatně nasvědčuje i stanovení RPSN pro daný případ ve výši 224,28 %. Občanský zákoník v rozhodné době přímo neupravoval limity výše úroku, tedy cenu peněz, který může věřitel po dlužníkovi požadovat. Limitem tak bylo zejména ustanovením § 3 občasného zákoníku, tedy, že ujednání o plnění spojená s poskytnutím půjčky nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Kdy již je úrok považován a nepřiměřený bylo judikováno mimo jiné rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, čj. , spisová značka, (publikované ve sbírce rozhodnutí pod číslem C 3171) dle něhož „Při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ Za účelem ověření úrokové míry půjček poskytovaných obyvatelům s dobou splatnosti 1 rok až 5 let soud ze systému České národní banky - ARAD – Systém časových řad zjistil, že průměrná úroková sazba u korunových půjček a úvěrů poskytovaných bankami na spotřebu domácností v ČR v říjnu 2010 činila 11,43 % ročně. Sjednaný úrok ve výši 224,28 % ročně pak je více než 20krát vyšší než úrok obvykle poskytovaný bankami, tedy ujednání o výši úroku je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 39 občanského zákoníku neplatné. Soud pak má za to, že ujednání o výši úroku lze oddělit od zbytku smlouvy o půjčce, a proto neplatnost ujednání o úroku z půjčky nezpůsobuje neplatnost celé smlouvy ve smyslu ustanovení § 41 občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že v daném případě byla sjednána smlouva o půjčce dle ustanovení občanského zákoníku a nikoliv smlouva o úvěru podle ustanovení obchodního zákoníku, kdy pojmovým znakem půjčky není sjednání úroku, není ani na místě, aby soud moderoval sjednaný úrok na úrok obvyklý, tak jak předpokládalo ustanovení § 497 ve spojení s § 502 odst. , právnická osoba, zákoníku ve vztahu k úvěru.

29. Za situace, kdy je ujednání o výši poplatku z úvěru neplatné, vznikla žalované povinnost na základě uzavřené smlouvy o půjčce vrátit půjčku, tj. částku 10 000 Kč, do sjednaného data. Pokud žalovaná na předmětnou půjčku uhradila částku 12 830 Kč, uhradila žalovaná celou půjčku před její splatností, čímž nárok právní předchůdkyně žalobkyně na její úhradu zanikl a nemohlo tak dojít ani k jeho postoupení na žalobkyni (výrok IV.).

30. Pokud jde o druhu smlouvu o půjčce, je nárok žalobkyně oprávněný pouze částečně, neboť žalobkyně nemá za žalovanou pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o půjčce č. , hodnota, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou.

31. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované, a to před poskytnutím každé jednotlivé půjčky. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala její právní předchůdkyně na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalované. Uvedla, že s ohledem na prohlášení žalované obsažené ve smlouvě, tj. že jím uvedené údaje jsou pravdivé a úplné, neměla důvod blíže jí uvedené údaje ověřovat. Poukazovala na zákonnou povinnost žalované ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 a 7 o.z. jednat v právním styku poctivě, a že se má za to, že kdo jednal v právním styku, jednal poctivě. Rovněž poukázala na to, že sice v době uzavření smluv o půjčce měla zákonnou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované, avšak nikoliv pod sankcí neplatnosti smlouvy, která byla do zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, vložena až s účinností od 25. 2. 2013. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně navrhla k důkazu výlučně kartu klienta podepsanou žalovanou. Z této karty klienta má soud za prokázané, že žalovaná sdělila nějaké údaje, na základě nichž mohla být prověřena úvěruschopnost žalované, avšak z žádného ze soudu doložených důkazů nevyplynulo, jak s uvedenými údaji bylo konkrétně pracováno, ani v jakém rozsahu tyto údaje byly ověřeny, a to ať již jde o příjmy či o výdaje žalované nebo její jiné závazky, či zda bylo provedeno šetření v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí popřípadě dalších rejstřících klientských informací. Jakým způsobem právní předchůdkyně vyhodnotila, že žalovaná měla problémy s pravidelnou úhradou již první půjčky, přičemž její zadluženost se druhou půjčkou navýšila, není rovněž zřejmé. Skutečnost, že úvěruschopnost žalované nebyla dostatečně ověřena, se projevilo v reálu tak, že žalovaná na druhou půjčku uhradila již pouze 1 340 Kč a následně již neuhradila ničeho na žádnou z půjček. K ověření údajů poskytnutých žalovanou byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovanou budí oprávněnou pochybnost o své správnosti. Žalobkyně sice tvrdí, že u žalované byla ověřena výše jejího příjmu, a to z výplatních pásek, avšak soudu výplatní pásky nedoložila. Rovněž z karty vyplývá, že žádným způsobem nebyly ověřeny náklady na bydlení. Jak byly ověřeny výdaje žalované, nevyplývá z žádného soudu doloženého dokumentu. Nelze ani přehlédnout, že karta klienta byla sepsána týž den, jako byla uzavřena smlouva o půjčce, údaje na obou dokumentech jsou vyplněny ručně a lze tak mít pochybnost o tom, kde k jejich vyplnění došlo a kdo a s jakou odborností úvěruschopnost zkoumal. Pokud by byla úvěruschopnost žalované reálně ověřována, musel vzbudit pochybnosti již jen údaj o výši nákladů spojených s bydlením ve výši 4 000 Kč, neboť ani v roce 2010 by tato částka na pokrytí standardních nákladů na nájem bytu a nákladů spojených s úhradou běžných nákladů na energie, topení, vodu apod. nedostačovala. Navíc příjem žalované činil (neověřený) činil 10 000 Kč a pobírala rovněž podporu ve výši 3 000 Kč. Ani v tomto směru z žádného z důkazů nevyplynulo, jak byla vyhodnocena příjmová a výdajová situace žalované. Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně neprokázala, že by před poskytnutím obou půjček dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalované. Tedy ve smyslu ustanovení § 22 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že povinnost uložená poskytovateli spotřebitelského úvěru v ustanovení § 9 zákona splněna nebyla a smlouvy o půjčce jsou proto pro rozpor se zákonem ve smyslu ustanovení § 39 občanského zákoníku neplatné (srovnej např. rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 1/10).

32. Za situace, kdy je smlouva o půjčce neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou ji prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 457 občanského zákoníku. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 24. 3. 2011 v hotovosti částku 6 000 Kč, a že žalovaná na tuto půjčku uhradila celkem 1 340 Kč. Výše neuhrazeného bezdůvodného obohacení na straně žalované tak činí 4 660 Kč. Vedle dlužného bezdůvodného obohacení soud uznal žalovanou povinnou uhradit rovněž úrok z prodlení kapitalizovaný ve výši 4 099 Kč (za dobu ode dne splatnosti půjčky, neboť si žalovaná musela být vědoma toho, že nejpozději k tomuto dni je povinna vrátit poskytnuté prostředky právní předchůdkyni žalobkyně, do dne postoupení pohledávky) a nadále běžící ve výši 7,75% ročně z částky 4 660 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. (výrok I.)

33. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , postoupila svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni ve smyslu § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a toto postoupení bylo žalované oznámeno v souladu s ust. § 1882 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Protože je tak žalobkyně aktivně legitimována k podání žaloby, a žalovaná dlužnou částku ani přes upomínku žalobkyně nezaplatila, přiznal soudu nárok na úhradu shora uvedeného bezdůvodného obohacení žalobkyni. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. věta prvá před středníkem 1 o. s. ř., neboť pro stanovení lhůty odlišné či plnění ve splátkách neshledal podmínky.

34. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření druhé smlouvy o půjčce, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu souhrnných poplatků a obchodního úroku) žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.) – tyto nároky jsou v přímé souvislosti se smlouvou o půjčce, která je však neplatná.

35. Výrokem VI. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle úspěchu ve věci. Žalované, která byla ve sporu úspěšnější, a které by tak náležela poměrná část nákladů řízení, však žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků.