3 C 182/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marcelou Součkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného 36 219,72 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 18 900 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 16 686,11 Kč a nadále běžícím ve výši 7,75 % ročně z částky 18 900 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 17 319,72 Kč spolu s kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 47 156,65 Kč a nadále běžícím ve výši 21 % ročně z částky 20 311,55 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 495,27 Kč a nadále běžícím ve výši 7,75% ročně z částky 17 319,72 Kč od 28. 9. 2023 do zaplaceníse zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 187,74 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně, advokáta , Anonymizováno, , tituly za jménem 1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 36 219,72 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), postupně dvě smlouvy o půjčce. První Smlouvu o půjčce č. , hodnota, uzavřel žalovaný dne 9. 3. 2011. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 18 392 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 674 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 2. 5. 2012. Žalovaný nesplácel řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 21. 3. 2011, a právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky, která činila na dlužné jistině 20 311,55 Kč a na dlužném poplatku 15 908,17 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný ani následně již ničeho neuhradil, se žalobkyně domáhala po žalovaném z titulu nesplacené půjčky úhrady částky 20 311,55 Kč na jistině, na dlužném poplatku 15 908,17 Kč, úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 18 181,38 Kč a nadále běžícím ve výši 7,75% ročně z částky 20 311,55 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 47 156,65 Kč a nadále běžícího ve výši 21% ročně z částky 20 311,55 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení2. Druhá Smlouva o půjčce č. , hodnota, byla uzavřela dne 18. 12. 2011. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 8 360 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 306 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 10. 2. 2013. Žalovaný nesplácel řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 22. 1. 2012, a právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky, která činila na dlužné jistině 9 326,80 Kč a na dlužném poplatku 7 640,66 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný ani následně již ničeho neuhradil, se žalobkyně domáhala po žalovaném z titulu nesplacené půjčky úhrady částky 9 326,80 Kč na jistině, na dlužném poplatku 7 640,66 Kč, úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 8 551,44 Kč a nadále běžícím ve výši 7,75% ročně z částky 9 326,80 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Kapitalizovaného úroku ve výši 21 115,10 Kč a nadále běžícího ve výši 21% ročně z částky 9 326,80 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem.Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na dluh ničeho neuhradil.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Podáním ze dne 25. 9. 2024 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět z titulu smlouvy č. , hodnota, z důvodu, že uvedená smlouva žalobkyní nebyla dohledána. Okresní soud v Berouně usnesením ze dne 2. 10. 2024 č.j. , Anonymizováno, řízení částečně zastavil co do částky ve výši 16 967,46 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 21 115,10 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 8 551,44 Kč, úroků ve výši 21,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 326,80 Kč od 28.09.2023 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 7,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 326,80 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

5. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný se k výzvě nevyjádřil, soud věc rozhodl, se souhlasem žalobkyně obsaženým v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

6. Z listinných listin předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:

7. Ze smlouvy o půjčce ve spojení se smluvními podmínkami má soud za prokázané, že původní věřitel , právnická osoba, , IČ: , IČO, , , adresa, , uzavřel se žalovaným jako dlužníkem dne 9. 3. 2011 smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na jejímž základě mu poskytl v hotovosti peněžní prostředky v částce 22 000 Kč. Převzetí tohoto obnosu žalovaný potvrdil podpisem smlouvy o půjčce. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře. V souvislosti s půjčkou se pak žalovaný zavázal zaplatit tomuto věřiteli celkovou částku 40 392 Kč, představovanou jistinou půjčky ve výši 22 000 Kč a souhrnným poplatkem ve výši 18 392 Kč, a to v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 674 Kč a poslední splátku ve výši 626 Kč, s první splátkou splatnou 7. dne od data uzavření smlouvy. RPSN k takto sjednané půjčce činila 63,91 %. Z žalobních tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaný uhradil její právní předchůdkyni částku 3 100 Kč.

1. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným s účinností ke dni 27. 9. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 29. 9. 2023.

2. Z výzvy k plnění ze dne 30. 7. 2024 a podacího lístku ze dne 30. 7. 2024 má soud za prokázané, že žalovaný byl před podání žaloby vyzván ke splnění své povinnosti.

3. Soud věc posoudil vzhledem k tomu, že smlouva o půjčce byla uzavřena v roce 2011, jako půjčku uzavřenou podle ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, tj. do 31.12.2013 (dále jen „občanský zákoník“), a to s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

4. Podle § 657 občanského zákoníku platí, že smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 občanského zákoníku lze při peněžité půjčce dohodnout úroky.

5. Podle § 3 odst. 1 občanského zákoníku účinného do 31.12.2013 nesmí výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Podle § 39 je ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy neplatné. Podle § 41 vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

6. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru účinného od 1.1.2011 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

7. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) ve znění účinném do 24.2.2013 je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

8. Podle § 5 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) poskytne věřitel spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat informace uvedené v příloze č. , hodnota, k tomuto zákonu. Učiní tak s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, nebo před tím, než spotřebitel učiní závazný návrh na uzavření takové smlouvy. Všechny informace musí být stejně výrazné. Jiné informace než uvedené v příloze č. , hodnota, k tomuto zákonu poskytne věřitel v samostatném dokumentu. Poskytnutím informací způsobem uvedeným v odstavci 2 věřitel splnil informační povinnost podle zákona upravujícího smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku.

9. Podle § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

10. Soud ve smyslu ustanovení § 39 občanského zákoníku účinného do 31.12.2013 přihlédne ze zákonné povinnosti k neplatnosti právního úkonu, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

11. Podle § 451 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle § 457 občanského zákoníku je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

12. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

13. S ohledem na skutečnost, že k postoupení pohledávek došlo dne 21. 9. 2023, je třeba na dané jedání nutno aplikovat zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1.1.2014. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

14. Po zhodnocení obsahu listin provedených k důkazu dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná pouze částečně, a to v rozsahu uvedeném ve výroku I. rozhodnutí.

15. Pokud jde o smlouvu o půjčce, je nárok žalobkyně oprávněný pouze částečně, neboť žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o půjčce č. , hodnota, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným.

16. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného, a to před poskytnutím půjčky. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala její právní předchůdkyně na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalovaného. Uvedla, že s ohledem na prohlášení žalovaného obsažené ve smlouvě, tj. že jím uvedené údaje jsou pravdivé a úplné, neměla důvod blíže jím uvedené údaje ověřovat. Poukazovala na zákonnou povinnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 a 7 o.z. jednat v právním styku poctivě, a že se má za to, že kdo jednal v právním styku, jednal poctivě. Rovněž poukázala na to, že sice v době uzavření smlouvy o půjčce měla zákonnou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného, avšak nikoliv pod sankcí neplatnosti smlouvy, která byla do zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, vložena až s účinností od 25. 2. 2013. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně navrhla k důkazu výlučně kartu klienta, ve které měl žalovaný uvést, že je zaměstnán jako zedník ve společnosti , právnická osoba, s měsíčním příjmem 18 000 Kč, s dalším příjmem domácnosti ve výši 20 000 Kč. Žalovaný měl předložit pracovní smlouvu, výplatní pásky, nájemní smlouvu, doklady SIPO a výpis z katastru nemovitostí, nic z uvedeného nebylo doloženo, včetně zákaznické karty. Z žádného ze soudu doložených důkazů nevyplynulo, jak s uvedenými údaji bylo konkrétně pracováno, ani v jakém rozsahu tyto údaje byly ověřeny, a to ať již jde o příjmy či o výdaje žalovaného nebo jeho jiné závazky, či zda bylo provedeno šetření v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí popřípadě dalších rejstřících klientských informací. Skutečnost, že úvěruschopnost žalovaného nebyla dostatečně ověřena, se projevilo ve skutečnosti, že žalovaný na tuto půjčku uhradil pouze 3 100 Kč a následně již neuhradil ničeho. K ověření údajů poskytnutých žalovaným byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku. Žalobkyně kartu zákazníka nedoložila, tvrdí, že u žalovaného byla ověřena výše jeho příjmu, a to z výplatních pásek, avšak soudu výplatní pásky nedoložila. Rovněž žádným způsobem nebylo doloženo ověření nákladů na bydlení. Jak byly ověřeny výdaje žalovaného, nevyplývá z žádného soudu doloženého dokumentu. Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně neprokázala, že by před poskytnutím půjčky dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Tedy ve smyslu ustanovení § 22 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že povinnost uložená poskytovateli spotřebitelského úvěru v ustanovení § 9 zákona splněna nebyla a smlouvy o půjčce jsou proto pro rozpor se zákonem ve smyslu ustanovení § 39 občanského zákoníku neplatné (srovnej např. rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 1/10).

17. Za situace, kdy je smlouva o půjčce neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 457 občanského zákoníku. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 9. 3. 2011 v hotovosti částku 22 000 Kč, a že žalovaný na tuto půjčku uhradil celkem 3 100 Kč. Výše neuhrazeného bezdůvodného obohacení na straně žalovaného tak činí 18 900 Kč. Vedle dlužného bezdůvodného obohacení soud uznal žalovaného povinným uhradit úrok z prodlení kapitalizovaný ve výši 16 686,11 Kč (za dobu ode marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky, neboť si žalovaný musel být vědom toho, že nejpozději k tomuto dni je povinen vrátit poskytnuté prostředky právní předchůdkyni žalobkyně do dne postoupení pohledávky) a nadále běžící ve výši 7,75% ročně z částky 18 900 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. (výrok I.)

18. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni ve smyslu § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno v souladu s ust. § 1882 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Protože je tak žalobkyně aktivně legitimována k podání žaloby, a žalovaný dlužnou částku ani přes upomínku žalobkyně nezaplatil, přiznal soudu nárok na úhradu shora uvedeného bezdůvodného obohacení žalobkyni. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v trvání 3 dnů, neboť pro jiné rozhodnutí neshledal podmínky.

19. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o půjčce, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu souhrnných poplatků a obchodního úroku) žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.), neboť tyto nároky byly navázány na platnou smlouvu o půjčce.

20. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci částečný úspěch. Náklady žalobkyně představují zaplacený soudní poplatek ve výši 2 128 Kč, odměnu advokáta podle § 11 odst. 1, písm. a) a d) ve spojení s § 14b, odst. 1, bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 3 úkony po 500 Kč (převzetí a příprava žaloby, předžalobní upomínka, sepis žaloby), 3 paušální náhrady po 100 Kč podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a 21% DPH ve výši 378 Kč, celkem tak 4 306 Kč. Protože žalobkyně měla částečný úspěch v rozsahu 4,36 %, rozdělil soud náhradu nákladů řízení podle poměru úspěchu stran ve věci ve vztahu k celému předmětu řízení. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení byla částka 36 219,72 Kč, soud žalobu co do částky 17 319,72 Kč zamítl, odečetl soud „neúspěch“ žalobkyně od jejího „úspěchu“. Protože žalovaný ve sporu převážně neuspěl, uložil mu soud zaplatit poměrnou část náhrady nákladů žalobkyně z částky 4 306 Kč, tedy částku 187,74 Kč, přičemž jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v trvání 3 dnů, a to k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. ( výrok III. tohoto rozsudku).