3 C 202/2023

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marcelou Součkovou ve věci žalobkyně: právnická osoba ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , LL.M. sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zaplacení 100 376,12 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatit žalobkyni 87 226 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 939,39 Kč za období od 8. 6. 2022 do 28. 8. 2023 a nadále běžící ve výši 15 % ročně z částky 87 226 Kč od 29. 8. 2023 do zaplacení.

II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 13 150,12 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 12 715,75 Kč, obchodním úrokem ve výši 15 % ročně z částky 98 086,64 Kč od 29. 8. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 433,78 Kč od 8. 6. 2022 do 28. 8. 2023 a nadále běžícím ve výši 15 % ročně z částky 13 150,12 Kč od 29. 8. 2023 do zaplacení,se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení ve výši 17 537,24 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , LL. M.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 28. 8. 2023, ve znění jejího doplnění a upřesnění, domáhala po žalované úhrady částky 100 376,12 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že s žalovanou uzavřela dne 2. 7. 2022 Smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , číslo, , a to prostřednictvím webového rozhraní, jež je „obdobou internetového bankovnictví“. Uvedla, že žalovaná na předmětných webových stránkách zažádala o revolvingový úvěr, vyplnila požadované údaje a poté jí byla nabídnuta možnost uzavírat smlouvy elektronicky, pro něž se žalovaná rozhodla, a po verifikaci její osoby jí byla předložena smlouva. Žalobkyně tvrdila, že následně žalované zaslala potvrzovací SMS kód na telefonní číslo, které žalovaná uvedla ve smlouvě. Smlouva byla dle názoru žalobkyně uzavřena po zadání podpisového SMS kódu žalovanou z konkrétní IP adresy. Žalobkyně poukázala dále na to, že před uzavřením předmětné smlouvy řádně prověřila úvěryschopnost žalované, a to jak prostřednictvím odborných pracovníků, kteří zjišťovali její kreditní skóre (posouzení příjmové a výdajové stránky, přezkum klientských informací, kdy se řídili rovněž metodikou posouzení úvěryschopnosti klienta i klientskou kartou), tak rovněž nahlížením do externích úvěrových registrů (SOLUS, NRKI, CEE, ISIR). Zdůraznila, že žalovaná úvěr čerpala prostřednictvím kreditní karty v souladu s úvěrovými podmínkami, sjednaný úvěrový rámec činil 100 000 Kč. Žalobkyně uvedla, že žalovaná se jí zavázala částku vrátit v pravidelných měsíčních splátkách vždy k 20. dni kalendářního měsíce. Žalovaná v průběhu trvání úvěrového vztahu celkem načerpala částku ve výši 100 000 Kč, a to dne 4. 7. 2022 formou převodu hotovosti na účet, přičemž uhradila pouze částku ve výši 12 774 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná na svůj dluh nehradila řádně a včas, a tak ke dni 24. 5. 2023 úvěr zesplatnila, o čemž byla žalovaná informována dopisem a současně vyzvána k úhradě celého úvěru.Žalobkyně dále poukázala na to, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dlužné částky, a proto požadovala po žalované vedle dlužné jistiny ve výši 98 086,64 Kč, poplatky za pojištění ve výši 189,48 Kč, náklady na vymáhání ve výši 600 Kč, vyúčtované smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 12 715,75 Kč, úrok z prodlení z částky 98 086,64 Kč od 29. 8. 2023, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 373,17 Kč od 8. 6. 2023 do 28. 8. 2023, zákonný úrok z prodlení z částky 100 376,12 od 29. 8. 2023 do zaplacení. Po zesplatnění úvěru žalovaná žalobkyni ničeho neuhradila, ačkoli byla k tomu vyzvána před podáním žaloby.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná se k výzvě nevyjádřila, soud věc rozhodl, se souhlasem žalobkyně uděleným v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a následně potvrzeným ve vyjádření žalobkyně ze dne 16. 2. 2024, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:

5. Z úvěrové smlouvy č. , číslo, ze dne 2. 7. 2022 a úvěrových podmínek žalobkyně , číslo, soud zjistil, že žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru s výší úvěrového rámce 100 000 Kč, s výší měsíční splátky 2,129 % z výše sjednaného úvěrového rámce, tj. splátkou v částce 2 129 Kč. Celková splatná částka činila 110 238 Kč. V úvěrové smlouvě žalovaná uvedla, že je rozvedená, nemá žádnou vyživovací povinnost, dosáhla učňovského vzdělání a bydlí v podnájmu. Dále uvedla, že je zaměstnanec (zaměstnavatelem je společnost , právnická osoba, ), její čistý měsíční příjem činí 20 000 Kč a u příjmu ostatních členů domácnosti neuvedla nic, kdy však tato tvrzení ničím žalobkyni nepodložila. Součástí úvěrové smlouvy je i označení bankovního účtu, tj. , č. účtu, , na který měl být pro žalovanou revolvingový úvěr ze strany žalobkyně poskytnut. Smlouva je podepsána tak, že u jména žalované je připojen kód „, číslo, “ a u věřitele je uvedeno jméno , tituly před jménem, , jméno FO, s podpisem a datem 2. 7. 2022. Smlouva o revolvingovém úvěru, předložená soudu v elektronické podobě, je souborem ve formátu PDF, který byl dle údajů o vlastnostech dokumentu vytvořen dne 2. 7. 2022 9:53:04, a nebyl od svého vytvoření měněn. Z předsmluvních informací, které jsou součástí smlouvy, má soud za prokázané, že obsahují základní parametry poskytovaného úvěru.

6. Z kopie občanského průkazu žalované má soud za prokázané, že žalobkyně měla k dispozici kopii občanského průkazu žalované, čímž došlo k ztotožnění její osoby a ověření jejích osobních údajů, které se shodují s údaji uvedenými na smlouvě a v žalobě, přičemž trvalý pobyt byl u žalované označen s dovětkem – „adresa úřadu“.

7. Z opisu proplacení smlouvy má soud za prokázané, že dne 4. 7. 2022 byla na účet žalované uvedený v úvěrové smlouvě připsána částka ve výši 100 000 Kč z účtu vedeného na jméno žalobkyně. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad pak soud zjistil, že žalovaná čerpala celkem částku ve výši 100 000 Kč a že žalobkyni uhradil celkem částku ve výši 12 774 Kč.

8. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalované byl v minulosti poskytnut 1 revolvingový úvěr, 1 úvěr byl odmítnut a 1 spotřebitelský úvěr odvolán. Z úvěrové zprávy však nevyplývá, jakým způsobem na základě této informace vyhodnotila žalobkyně úvěruschopnost žalované.

9. Z platební bilance vedené žalobkyní a z vyjádření žalobkyně ze dne 10. 1. 2024 soud zjistil, že žalovaná čerpala z úvěrového rámce částku ve výši 100 000 Kč, a že uhradila částku ve výši 12 774 Kč.

10. Žalobkyně zaslala žalované dne 24. 5. 2023 výzvu k zaplacení celého úvěru a dne 15. 6. 2023 předžalobní výzvu (viz. Výzva k zaplacení celého úvěru a podací arch ze dne 25. 5. 2023, Předžalobní výzva k plnění a podací arch ze dne 16. 6. 2023).

11. Z uvedených listin má soud za prokázaný skutkový stav, na základě něhož žalobkyně poskytla žalované úvěrový rámec ve výši 100 000 Kč, že žalovaná vyčerpala z tohoto rámce celkem 100 000 Kč a žalobkyni uhradila částku ve výši 12 774 Kč.

12. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

15. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

18. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

19. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

20. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. vyplývá, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

23. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze v rozsahu 87 256 Kč, neboť žalobkyně nemá za žalovanou pohledávku, která by měla svůj právní základ v úvěrové smlouvě č. , číslo, ze dne 2. 7. 2022, uzavřené mezi účastníky. Podpis žalované na smlouvě není připojen ani v písemné ani v elektronické podobě. Soud vyzval žalobkyni usnesením č.j. 3 C 202/2023 – 10 ze dne 20. 12. 2023, aby dotvrdila, zda a jakým způsobem prověřila úvěruschopnost žalované a aby dotvrdila takové skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že úvěrovou smlouvu uzavřela právě s žalovanou, a že tvrzený prostý „elektronický podpis“ byl na smlouvu připojen právě žalovanou, a to takovým způsobem, aby bylo možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat, a aby na osvědčení svých tvrzení předložila soudu příslušné listiny. Žalobkyně však požadované výzvě řádně nevyhověla. S ohledem na shora uvedené soud nemá za prokázané, že smlouvu uzavřela právě žalovaná, když smlouva byla „podepsána“ číselným kódem. Prokázáno však ale bylo, že žalobkyně zaslala na účet žalované částku 100 000 Kč, přičemž žalovaná pak uhradila ve prospěch žalobkyně pouze částku ve výši 12 774 Kč. Na straně žalované se tak jedná o bezdůvodné obohacení ve výši 87 256 Kč, které je žalovaná povinna vydat.

24. Soud pak poukazuje na tu skutečnost, že i v případě, že by dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, tato smlouva by nebyla uzavřena platně. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. Soud vyzval žalobkyni (viz. výše), aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované. Z úvěrové smlouvy, z potvrzení o provedení ověření bonity klienta – žalované, pak soud za prokázané, že žalovaná sdělila žalobkyni nějaké údaje, na základě nichž mohla žalobkyně prověřit úvěruschopnost žalované, avšak z žádného ze soudu doložených důkazů nevyplynulo, jak s uvedenými údaji žalobkyně pracovala, ani v jakém rozsahu tyto údaje žalobkyně ověřila, a to ať již jde o příjmy či o výdaje žalované, případně o její jiné závazky. Ověření údajů poskytnutých žalovanou byla žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovanou budí oprávněnou pochybnost o své správnosti. Například že žalovaná neuvedla žádné měsíční výdaje domácnosti na bydlení, a že ani nepodložila svůj příjem.

25. Žalobkyně je povinna ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat příjmy i výdaje žalované a dbát přitom na její zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Řádné splnění zákonné povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru však žalobkyně předloženými důkazy neprokázala.

26. Za této situace dospěl soud k závěru, že Smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 2. 7. 2022 je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná.

27. K otázce, zda neplatnost smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele při uzavření úvěrové smlouvy způsobuje neplatnost absolutní, jíž soud zkoumá z úřední povinnosti nebo pouze neplatnost relativní, jíž soud zkoumá pouze k námitce žalované, soud výslovně odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci OPR-Finance C-679/18 ze dne 5. 3. 2020. Dle tohoto rozhodnutí musí být „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Soudní dvůr tak jednoznačně vyložil, že aplikace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES musí být národními státy provedena tak, aby porušení článku 8 a 23 bylo sankcionováno vždy absolutní neplatností úvěrové smlouvy, tedy neplatností, k níž se přihlíží z úřední povinnosti.

28. Tedy zjistí-li soud při své rozhodovací činnosti, že vnitrostátní právní úprava je v rozporu se směrnicí Evropského společenství, má soud sám rozhodnout o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropského společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem), když tento postup soudu byl připuštěna již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34. a 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu). Když citovaným usnesením byla řešena právě otázka relativní neplatnosti, a to v § 55 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění do 31. 7. 2010.

29. Za situace, kdy je úvěrová smlouva neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o.z.. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované úvěrový rámec 100 000 Kč, který žalovaná čerpala v plné výši, tedy v částce 100 000 Kč a který je žalovaná povinna vrátit žalobkyni na její výzvu. Vzhledem k tomu, že žalovaná do dnešního dne žalobkyni uhradila pouze částku 12 774 Kč, je nárok žalobkyně v rozsahu částky 87 226 Kč oprávněný včetně nároku na úhradu zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 2 939,39 Kč za dobu od 8. 6. 2022 do 28. 8. 2023 a nadále běžícího ve výši 15 % ročně z částky 87 226 Kč od 29. 8. 2023 do zaplacení. Tyto částky je pak žalovaná povinna žalobkyni zaplatit. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř. v trvání 3 dnů, neboť pro stanovení lhůty odlišné či plnění ve splátkách neshledal podmínky (výrok I.).

30. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako neopodstatněnou a nedůvodnou zamítl (výrok II.).

31. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to v souladu s § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na poměrnou část náhrady nákladů řízení v částce 17 537,24 Kč, přičemž tato částka představuje 74 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 87 % a úspěchu žalované v rozsahu 13 %). Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 016 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 100 376,12 Kč sestávající 5 140 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 16 320 Kč ve výši 3 427,20 Kč, neboť zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř. v délce trvání 3 dnů, a to k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř..