3 C 24/2023

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marcelou Součkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 115 010,64 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 1 166 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 120,17 Kč a nadále běžícím ve výši 8,25 % ročně z částky 1 166 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 11 334,98 Kč spolu -) s kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 2 697,78 Kč a nadále běžícím ve výši 29 % ročně z částky 7 233,20 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, -) kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 635,70 Kč a nadále běžícím ve výši 8,25 % ročně z částky 6 067,20 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 28 920 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 131,08 Kč a nadále běžícím ve výši 8,25 % ročně z částky 28 920 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 44 021 Kč spolu -) s kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 2 111,21 Kč a nadále běžícím ve výši 25,26 % ročně z částky 40 118,06 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, -) s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 272,71 Kč a nadále běžícím ve výši 8,25 % ročně z částky 11 198,06 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 472 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 752,04 Kč a nadále běžícím ve výši 8,25 % ročně z částky 15 472 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 14 096,66 Kč spolu -) s kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 4 626,48 Kč a nadále běžícím ve výši 29,55 % ročně z částky 16 925,90 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, -) s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 191,26 Kč a nadále běžícím ve výši 8,25 % ročně z částky 1 453,90 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá.

VII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky v celkové výši 115 010,64 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) postupně jednu smlouvu o zápůjčce a dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru. Odkázala na to, že první Smlouva o zápůjčce [číslo] byla uzavřena dne 29. 8. 2019. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 11 441 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatků se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 408 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 22. 10. 2020. Žalovaný nesplácel řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 7. 9. 2020. Žalobkyně se domáhala po žalovaném z titulu nesplacené zápůjčky úhrady částky 7 233,20 Kč na jistině, na dlužném poplatku 5 267,78 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 2 697,78 Kč a nadále běžícího ve výši 29 % ročně z částky 7 233,20 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 755,87 Kč a nadále běžícím ve výši 8,25 % ročně z částky 7 233,20 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. Druhou smlouvu, a to konkrétně smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřel žalovaný dne 14. 11. 2019. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 44 021 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 24 měsíčních splátkách po 3 710 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 14. 11. 2021. Žalovaný nesplácel řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 7. 9. 2020. Žalobkyně se tak domáhala po žalovaném z titulu nesplaceného úvěru úhrady částky 40 118,06 Kč na jistině, na dlužném poplatku celkem 32 822,94 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 2 111,21 Kč a nadále běžícího ve výši 25,26% ročně z částky 40 118,06 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 4 403,79 Kč a nadále běžícím ve výši 8,25% ročně z částky 40 118,06 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. Třetí smlouvu, a to smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřel žalovaný dne 2. 3. 2020. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 14 850 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 52 týdenních splátkách po 632 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 1. 3. 2021. Žalovaný nesplácel řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 7. 9. 2020. Žalobkyně se tak domáhala po žalovaném z titulu nesplaceného úvěru úhrady částky 16 925,90 Kč na jistině, na dlužném poplatku celkem 12 642,76 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 4 626,48 Kč a nadále běžícího ve výši 29,55% ročně z částky 16 925,90 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 1 943,30 Kč a nadále běžícím ve výši 8,25% ročně z částky 16 925,90 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. Ve všech výše uvedených případech pak žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně řádně a s odbornou péčí posuzovala úvěruschopnost žalovaného, a to před uzavřením každé smlouvy. Dále žalobkyně poukázala na to, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávek za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na dluh ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl za souhlasu žalobkyně, aniž by nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na základě nichž zjistil následující ve věci podstatné skutečnosti:

5. Z karty zákazníka zpracované pro žalovaného a žalovaným podepsanou dne 29. 8. 2019 má soud za prokázané, že žalobkyně vyžádala od žalovaného základní údaje o jeho osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. V záznamech bylo uvedeno, že žalovaný je invalidní důchodce. Jeho čistý měsíční příjem činí 19 479 Kč a jako další příjem uvedl 40 000 Kč. Bydlí u rodičů. Odhadované měsíční náklady žalovaného činí 4 000 Kč měsíčně a žalovaný splácí interní splátky ve výši 2 250 Kč.

6. Následně žalovaný dne 29. 8. 2019 uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 13 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti se zápůjčkou ve výši 11 441 Kč Celkem se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 24 441 Kč v 60 týdenních splátkách po 408 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (Smlouva o zápůjčce ze dne 29. 8. 2019, včetně smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce). Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný uhradil na předmětnou zápůjčku celkem 11 834 Kč, kdy poslední platba byla ze strany žalovaného uhrazena dne 7. 9. 2020.

7. Z druhé smlouvy, tj. smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 14. 11. 2019, má soud za prokázané, že žalovanému byla poskytnuta po třech měsících od uzavření první smlouvy částka 45 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti s úvěrem ve výši 44 021 Kč Celkem se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 89 021 Kč ve 24 měsíčních splátkách po 3 710 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 14. 11. 2019, včetně smluvních podmínek). Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný uhradil na předmětný úvěr částku ve výši celkem 16 080 Kč, přičemž poslední splátku uhradil dne 7. 9. 2020.

8. Z karty zákazníka zpracované pro žalovaného a žalovaným podepsanou dne 14. 11. 2019 má soud za prokázané, že žalobkyně vyžádala od žalovaného základní údaje o jeho osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. V těchto záznamech uvedl, že je invalidní důchodce. Jeho čistý měsíční příjem činí 19 512 Kč a jako další příjem uvedl částku ve výši 40 000 Kč. Bydlí u rodičů. Jeho odhadované měsíční náklady činí částku ve výši 4 000 Kč a hradí interní splátky ve výši 4 086 Kč měsíčně.

9. Z třetí smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 2. 3. 2020, má soud za prokázané, že žalovanému byla poskytnuta po čtyřech měsících od uzavření druhé smlouvy částka 18 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti s úvěrem ve výši 14 850 Kč Celkem se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 32 850 Kč v 52 týdenních splátkách po 632 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 2. 3. 2020, včetně smluvních podmínek). Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný uhradil na předmětný závazek částku celkem ve výši 2 528 Kč, přičemž poslední splátku uhradil dne 7. 9. 2020.

10. Z karty zákazníka zpracované pro žalovaného a žalovaným podepsanou dne 2. 3. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně vyžádala od žalovaného základní údaje o jeho osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. V rámci této karty uvedl, že je barista, čišník a obsluha recepce. Jeho čistý měsíční příjem činí 11 984 Kč, ostatní příjem částku 9 121 Kč a jako další příjem uvedl částku ve výši 60 000 Kč. Bydlí u rodičů. Jeho odhadované měsíční výdaje činí částku ve výši 4 000 Kč a hradí interní splátky ve výši 5 505 Kč.

11. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávky za žalovaným, a to s účinností ke dni 28. 1. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 30. 1. 2022, když jeho odeslání má soud za prokázané z podacího lístku ze dne 24. 2. 2022.

12. Z výzvy k plnění ze dne 6. 6. 2022 a podacího lístku ze dne 7. 6. 2022 má soud za prokázané, že žalovaný byl před podání žaloby vyzván ke splnění své povinnosti.

13. Soud sumarizuje, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel postupně tři smlouvy, na základě nichž mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla finanční plnění, které se jí zavázal žalovaný uhradit v pravidelných týdenních či měsíčních splátkách. Žalovaný měl právní předchůdkyni žalobkyně hradit na základě první smlouvy o zápůjčce částku cca 1 632 Kč měsíčně, po uzavření druhé smlouvy celkem částku cca 5 342 Kč měsíčně a po uzavření třetí smlouvy celkem částku ve výši cca 7 870 Kč. To, jak právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila, že žalovaný měl již před prvním úvěrem interní splátky ve výši 2 250 Kč měsíčně (viz Karta zákazníka ze dne 29. 8. 2019), tj. při uzavření třetí smlouvy by včetně interních splátek měl hradit právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku ve výši cca 10 120 Kč, není zřejmé. Výše všech těchto splátek se však v kartách zákazníka zpracovaných při poskytnutí dvou posledních shora uvedených úvěrů ve výdajích žalovaného neprojevila.

14. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

15. Podle ustanovení § 2390 o. z. platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2391 odst. 1 věta prvá citovaného zákona).

16. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

18. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

19. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

22. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

24. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

25. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

26. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze částečně, a to v rozsahu uvedeném ve výrocích rozhodnutí, neboť žalobkyně nemá za žalovaným pohledávky, které by měly svůj právní základ ve smlouvě o zápůjčce [číslo] ve smlouvách o spotřebitelském úvěru [číslo] a [číslo] uzavřenými mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným.

27. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného, a to před poskytnutím zápůjčky a každého jednotlivého úvěru. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala její právní předchůdkyně na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalovaného. Uvedla, že s ohledem na prohlášení žalovaného obsažených ve smlouvách, tj. že jím uvedené údaje jsou pravdivé a úplné, neměla důvod blíže jím uvedené údaje ověřovat. Poukazovala na zákonnou povinnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 a 7 o.z. jednat v právním styku poctivě, a že se má za to, že kdo jednal v právním styku, jednal poctivě. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně navrhla k důkazu výlučně karty zákazníka podepsané žalovaným. Z těchto karet zákazníka má soud za prokázané, že žalovaný sdělil nějaké údaje, na základě nichž mohla být prověřena úvěruschopnost žalovaného, avšak z žádného ze soudu doložených důkazů nevyplynulo, jak s uvedenými údaji bylo konkrétně pracováno, ani v jakém rozsahu tyto údaje byly ověřeny, a to ať již jde o příjmy či o výdaje žalovaného nebo jeho jiné závazky, či zda bylo provedeno šetření v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, popřípadě dalších rejstřících klientských informací. Rovněž z žádného soudu doloženého důkazu nevyplynulo, jakým způsobem bylo vyhodnoceno, že v rozmezí celkem sedmi měsíců jsou uváděny žalovaným zcela rozdílné údaje, na základě nichž mělo dojít k vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného. K ověření údajů poskytnutých žalovaným byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovaným budí oprávněnou pochybnost o své správnosti.

28. Žalobkyně sice tvrdí, že u žalovaného byla ověřena výše jeho příjmu, a to v každém jednotlivém případě z výměru důchodu, z potvrzení o příjmu, nebo z výpisů z bankovního účtu (viz. Karty zákazníka), avšak soudu tyto nedoložila. Z karet zákazníka vyplývá, že v období sedmi měsíců, během nichž byla žalovanému poskytnuta zápůjčka a dva úvěry, činily odhadované měsíční náklady částku ve výši 4 000 Kč a že žalovaný bydlí u rodičů, kdy tyto výdaje žalovaného nebyly ověřeny žádným dokumentem. Zároveň v každém jednotlivém případě žalovaný uvedl, že hradí interní splátky právní předchůdkyni žalobkyně, jakým způsobem tento fakt právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vyhodnotila, není soudu zřejmé. Nelze ani přehlédnout, že karty zákazníka byly sepsány týž den či den předem, jako byly uzavřeny shora uvedené smlouvy, údaje na všech dokumentech jsou vyplněny ručně a lze tak mít pochybnost o tom, kde k jejich vyplnění došlo a kdo a s jakou odborností úvěruschopnost zkoumal. Dále je potřeba vzít v potaz, jak bylo při zkoumání úvěruschopnosti zohledněno, že žalovaný hradí u poskytovatele interní splátky a že si vzápětí bere v průběhu sedmi měsíců další zápůjčku a dva úvěry. To z karty klienta nevyplývá. Stejně tak není jasné, jak právní předchůdkyně vyhodnotila, že v měsíci srpnu a listopadu 2019 uvedl žalovaný jako další příjem částku ve výši 40 000 Kč a v měsíci březnu 2020 částku ve výši 60 000 Kč, kdy se jednalo o ničím nepodložený příjem. To vše za situace, kdy je patrné, že vlastní příjmy žalovaného samy na úhradu jeho nutných životních nákladů zcela nepostačují a bez příjmů od třetí osoby nebude schopen závazky vůči právní předchůdkyni žalobkyně hradit. Z uvedeného je tak zjevné, že u žalovaného i bez dalšího přezkoumání jím uvedených údajů, lze mít za to, že jsou u něho dány oprávněné obavy z toho, že nebude schopen úvěry řádně splácet. Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím všech úvěrů, a zejména pak před poskytnutím posledního úvěru, dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěrů dostatečně a s odbornou péčí posouzena. Za této situace dospěl soud k závěru, že smlouva o zápůjčce ze dne 29. 8. 2019, smlouva o úvěru ze dne 14. 11. 2019 i smlouva o úvěru ze dne 2. 3. 2020 jsou ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatné.

29. Za situace, kdy jsou smlouvy neplatné, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatných smluv poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 29. 8. 2019 v hotovosti částku 13 000 Kč. Žalovaný na tuto zápůjčku před podáním žaloby uhradil celkem 11 834 Kč, tedy na žalobkyni mohlo přejít pouze právo na úhradu bezdůvodného obohacení ve výši 1 166 Kč včetně nároku na úhradu zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 120,17 Kč (za dobu ode dne splatnosti zápůjčky, neboť si žalovaný musel být vědom toho, že nejpozději k tomuto dni je povinen vrátit poskytnuté prostředky právní předchůdkyni žalobkyně do dne postoupení pohledávky) a nadále běžícího ve výši 8,25 % ročně z částky 1 166 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení (výrok I.).

30. Soud má rovněž za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 14. 11. 2019 v hotovosti částku 45 000 Kč. Žalovaný na tento úvěr uhradil před postoupením pohledávky na žalobkyni celkem 16 080 Kč, tedy na žalobkyni mohlo přejít pouze právo na úhradu bezdůvodného obohacení ve výši 28 920 Kč včetně nároku na úhradu zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 3 131,08 Kč (za dobu ode dne splatnosti úvěru, neboť si žalovaný musel být vědom toho, že nejpozději k tomuto dni je povinen vrátit poskytnuté prostředky právní předchůdkyni žalobkyně do dne postoupení pohledávky) a nadále běžícího ve výši 8,25 % ročně z částky 28 920 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení (výrok III.).

31. Taktéž má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 2. 3. 2020 v hotovosti částku 18 000 Kč. Žalovaný na tento úvěr uhradil před postoupením pohledávky na žalobkyni celkem 2 528 Kč, tedy na žalobkyni mohlo přejít pouze právo na úhradu bezdůvodného obohacení ve výši 15 472 Kč včetně nároku na úhradu zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 1 752,04 Kč (za dobu ode dne splatnosti úvěru, neboť si žalovaný musel být vědom toho, že nejpozději k tomuto dni je povinen vrátit poskytnuté prostředky právní předchůdkyni žalobkyně do dne postoupení pohledávky) a nadále běžícího ve výši 8,25% ročně z částky 15 472 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení (výrok V.).

32. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření shora uvedených smluv, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu souhrnných poplatků a obchodního úroku a k nim požadovaného úroku z prodlení) žalobu zamítl, neboť tento nárok žalobkyni nevznikl (výrok II., výrok IV. a výrok VI.).

33. Výrokem VII. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle úspěchu ve věci. Žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější, a náležela by mu tak poměrná část vynaložených nákladů, však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků.