3 C 25/2023

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marcelou Součkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 65 803,80 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 29 754 Kč spolu s -) kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 1 260,81 Kč a nadále běžícím ve výši 25,26 % ročně z částky 24 282,12 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, -) kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 036,81 Kč a nadále běžícím ve výši 10 % ročně z částky 5 236,12 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 19 046 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 543,07 Kč a nadále běžícím ve výši 10 % ročně z částky 19 046 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 16 803,8 Kč spolu s -) kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 698,81 Kč a nadále běžícím ve výši 24,24 % ročně z částky 6 446,2 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, -) kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 796,22 Kč a nadále běžícím ve výši 8,25 % ročně z částky 6 246,2 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, <b>se zamítá.</b>

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 200 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 25,13 Kč a nadále běžícím ve výši 8,25 % ročně z částky 200 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky v celkové výši 65 803,80 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) postupně dvě úvěrové smlouvy. První Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] dne 15. 11. 2019. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 29 000 Kč, které žalovaná převzala v den uzavření smlouvy v hotovosti. Dále uvedla, že v souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 29 754 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a poplatků se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 24 měsíčních splátkách po 2 449 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 15. 11. 2021. Zdůraznila, že žalovaná nesplácela řádně a včas, poslední splátku uhradila dne 21. 2. 2020. Žalobkyně se domáhala po žalované z titulu nesplaceného úvěru ze dne 15. 11. 2019 úhrady částky 24 282,12 Kč na jistině, na dlužném poplatku 24 517,88 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 1 260,81 Kč a nadále běžícího ve výši 25,26 % ročně z částky 24 282,12 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 4 579,88 Kč a nadále běžícího ve výši 10 % ročně z částky 24 282,12 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. Druhou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou dne 21. 2. 2020. Žalobkyně poukázala na to, že na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč, které žalovaná převzala v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 17 722 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a souhrnného poplatku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 433 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 20. 8. 2021. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná nesplácela řádně a včas, poslední splátku uhradila dne 14. 7. 2020. Žalobkyně se tak domáhala po žalované z titulu nesplaceného úvěru úhrady částky 6 446,20 Kč na jistině, na dlužném poplatku celkem 10 557,60 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 698,81 Kč a nadále běžícího ve výši 24,24 % ročně z částky 6 446,20 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 821,35 Kč a nadále běžícího ve výši 8,25 % ročně z částky 6 446,20 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávek za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, ta však na dluh ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná na výzvu nereagovala, soud věc rozhodl za souhlasu žalobkyně, aniž by nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na základě nichž zjistil ve věci rozhodující skutečnosti:

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 15. 11. 2019 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 29 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se současně zavázala zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti s tímto úvěrem ve výši 29 754 Kč Celkem se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 58 754 Kč v 24 měsíčních splátkách po 2 449 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 15. 11. 2019, včetně smluvních podmínek smlouvy o úvěru). Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná uhradila na předmětný úvěr ze dne 15. 11. 2019 celkem 9 954 Kč, kdy poslední platba byla ze strany žalované uhrazena dne 21. 2. 2020.

6. Z karty zákazníka zpracované pro žalovanou a žalovanou podepsanou dne 15. 11. 2019 má soud za prokázané, že žalobkyně vyžádala od žalované základní údaje o její osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Její čistý měsíční příjem činil 6 991 Kč a jako další příjem uvedla 12 000 Kč. Bydlí se spolubydlícím a pobírá starobní důchod. Je vdova. Její odhadované měsíční výdaje činí celkem 2 500 Kč. Žalovaná požadovala úvěr ve výši 6 000 Kč na neočekávané výdaje.

7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 21. 2. 2020, má soud za prokázané, že žalované byla poskytnuta po třech měsících od uzavření první smlouvy částka 16 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se současně zavázala zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti s úvěrem ve výši 17 722 Kč Celkem se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 33 722 Kč v 78 týdenních splátkách po 433 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 21. 2. 2020, včetně smluvních podmínek). Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná uhradila na předmětný úvěr ze dne 21. 2. 2020 částku ve výši 15 800 Kč, přičemž poslední splátku uhradila dne 14. 7. 2020.

8. Z karty zákazníka zpracované pro žalovanou a žalovanou podepsanou dne 21. 2. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně vyžádala od žalované základní údaje o její osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Uvedla, že její čistý měsíční příjem činí 7 304 Kč a jako další příjem uvedla částku ve výši 20 000 Kč. Dále bylo uvedeno, že bydlí se spolubydlícím, je vdova a pobírá starobní důchod. Její odhadované měsíční výdaje činí částku ve výši 2 500 Kč a vedle těchto hradí interní splátky částkou ve výši 2 449 Kč měsíčně. Žalovaná požadovala úvěr ve výši 15 000 Kč na neočekávané výdaje.

9. Žalovaná tak měla právní předchůdkyni žalobkyně hradit na základě první smlouvy o úvěru částku 2 449 Kč měsíčně a po uzavření druhé smlouvy cca 1 732 Kč měsíčně. Celkem tak měla žalovaná hradit po uzavření druhé smlouvy právní předchůdkyni žalobkyně částku cca ve výši 4 181 Kč měsíčně.

10. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, včetně seznamů postoupených pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2022 a z podacího lístku ze dne 24. 2. 2022 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávky za žalovanou, a to s účinností ke dni 28. 1. 2022. Postoupení pohledávek pak bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 30. 1. 2022, když jeho odeslání má soud za prokázané z podacího lístku ze dne 24. 2. 2022.

11. Z výzvy k plnění ze dne 6. 6. 2022 a podacího lístku ze dne 7. 6. 2022 má soud za prokázané, že žalovaná byla před podání žaloby vyzvána ke splnění své povinnosti.

12. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

15. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

18. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

19. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

20. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

23. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

24. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze částečně, a to v rozsahu uvedeném ve výroku rozhodnutí, neboť žalobkyně nemá za žalovanou pohledávky, které by měly svůj právní základ ve smlouvě o úvěru [číslo] ze dne 15. 11. 2019 a smlouvě o úvěru [číslo] ze dne 21. 2. 2020 uzavřenými mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou.

25. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované, a to před poskytnutím každého úvěru. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala její právní předchůdkyně na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalované. Uvedla, že s ohledem na prohlášení žalované obsažené ve smlouvách, tj. že jí uvedené údaje jsou pravdivé a úplné, neměla důvod blíže jí uvedené údaje ověřovat. Poukazovala na zákonnou povinnost žalované ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 a 7 o.z. jednat v právním styku poctivě, a že se má za to, že kdo jednal v právním styku, jednal poctivě. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně navrhla k důkazu výlučně karty zákazníka podepsané žalovanou. Z těchto karet zákazníka má soud za prokázané, že žalovaná sdělila nějaké údaje, na základě nichž mohla být prověřena úvěruschopnost žalované, avšak z žádného ze soudu doložených důkazů nevyplynulo, jak s uvedenými údaji bylo konkrétně pracováno, ani v jakém rozsahu tyto údaje byly ověřeny, a to ať již jde o příjmy či o výdaje žalované nebo její jiné závazky, či zda bylo provedeno šetření v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, popřípadě dalších rejstřících klientských informací. Rovněž z žádného soudu doloženého důkazu nevyplynulo, jakým způsobem bylo vyhodnoceno, že v rozmezí sedmi měsíců jsou uváděny žalovanou zcela rozdílné údaje, na základě nichž mělo dojít k vyhodnocení úvěruschopnosti žalované (viz. více bod. 26). K ověření údajů poskytnutých žalovanou byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovanou budí oprávněnou pochybnost o své správnosti.

26. Žalobkyně sice tvrdí, že u žalované byla ověřena výše jejího příjmu, a to z výměru důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky a ze dvou výplatních pásek za měsíc srpen a září 2019 (viz. Karty zákazníka), avšak soudu žádné dokumenty předloženy nebyly. Z karet zákazníka vyplývá, že odhadované měsíční výdaje žalované činily 2 500 Kč měsíčně, kdy tyto výdaje žalované nebyly nikterak ověřeny ani za situace, kdy žalovaná uvedla, že bydlí se spolubydlícím, je v důchodu a v době uzavírání první úvěrové smlouvy žalované bylo 66 let. Rovněž nelze přehlédnout, že v měsíci listopadu 2019 žalovaná uvedla jako další čistý příjem domácnosti částku ve výši 12 000 Kč, ale v měsíci únoru 2020 další čistý měsíční příjem domácnosti činil již 20 000 Kč, avšak už nedoložila, o jaký konkrétní příjem se jedná. Nelze ani přehlédnout, že karty zákazníka byly sepsány týž den či den předem, jako byly uzavřeny shora uvedené smlouvy, údaje na obou dokumentech jsou vyplněny ručně a lze tak mít pochybnost o tom, kde k jejich vyplnění došlo a kdo a s jakou odborností a pečlivostí úvěruschopnost zkoumal. Jak bylo při zkoumání úvěruschopnosti zohledněno, že žalovaná má u poskytovatele již jeden nesplacený úvěr a že si vzápětí bere po třech měsících další úvěr, z karty klienta nevyplývá. Jakým způsobem pak právní předchůdkyně žalobkyně při poskytování úvěru na základě později uzavřené smlouvy vyhodnotila, že čistý příjem žalované, resp. starobní důchod, ve výši cca 7 000 Kč při odhadovaných měsíčních výdajích žalované ve výši 2 500 Kč a při splátkách plynoucích z obou smluv ve výši cca 4 181 Kč je zcela nedostačující bez dalšího příjmu, není soudu zcela jasné. To vše za situace, kdy je patrné, že vlastní příjmy žalované samy na úhradu nutných životních nákladů žalované absolutně nepostačují a bez příjmů od třetí osoby nebude schopna závazky vůči právní předchůdkyni žalobkyně hradit. Z uvedeného je tak zjevné, že u žalované i bez dalšího přezkoumání jí uvedených údajů, lze mít za to, že jsou u ní dány oprávněné obavy z toho, že nebude schopna úvěry řádně splácet. Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěrů, a zejména pak před poskytnutím druhého úvěru, dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalované, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěrů dostatečně a s odbornou péčí posouzena. Za této situace dospěl soud k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 15. 11. 2019 a smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 21. 2. 2020 jsou ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatné.

27. Za situace, kdy jsou smlouvy neplatné, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatných smluv poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 15. 11. 2019 v hotovosti částku 29 000 Kč. Žalovaná na tento úvěr před podáním žaloby uhradila celkem 9 954 Kč, tedy na žalobkyni mohlo přejít pouze právo na úhradu bezdůvodného obohacení ve výši 19 046 Kč včetně nároku na úhradu zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 3 543,07 Kč a nadále běžícího ve výši 10 % ročně z částky 19 046 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení (výrok II.).

28. Soud má rovněž za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 21. 2. 2020 v hotovosti částku 16 000 Kč. Žalovaná na tento úvěr uhradila před postoupením pohledávky na žalobkyni celkem 15 800 Kč, tedy na žalobkyni mohlo přejít pouze právo na úhradu bezdůvodného obohacení ve výši 200 Kč včetně nároku na úhradu zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 25,13 Kč a nadále běžícího ve výši 8,25 % ročně z částky 200 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení (výrok V.).

29. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření dvou shora uvedených smluv, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu souhrnných poplatků a obchodního úroku a k nim požadovaného úroku z prodlení) žalobu zamítl, neboť na takové plnění nemá žalobkyně žádný nárok (výrok I. a výrok III.).

30. Výrokem IV. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle úspěchu, resp. neúspěchu ve věci. Žalované, která byla ve sporu úspěšnější, a náležela by jí tak poměrná část nákladů řízení, však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků.