3 C 26/2023

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marcelou Součkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 292 391,53 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 41,71 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 143 630,12 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 5 351,69 Kč a nadále běžícím ve výši 11,75 % ročně z částky 143 630,12 Kč od 5. 11. 2022 do zaplacení.

III. Žaloba o zaplacení částky ve výši 148 719,70 Kč spolu s -) kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 6 008,43 Kč a nadále běžícím ve výši 11,75 % ročně z částky 148 719,70 Kč od 5. 11. 2022 do zaplacení, -) úrokem ve výši 16,90 % ročně z částky 280 256,63 Kč od 5. 11. 2022 do zaplacení -) a s úrokem ve výši 16,90 % ročně z částky 11 209,19 Kč od 5. 11. 2022 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky v celkové výši 292 391,53 Kč s příslušenstvím představovaným úroky. Tvrdila, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o spotřebitelském úvěru dne 13. 10. 2018, přičemž na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 250 000 Kč. Úvěr byl veden na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Žalobkyně dále uvedla, že se žalovaná spolu s poskytnutým úvěrem ve smlouvě zavázala právní předchůdkyni žalobkyně uhradit i sjednaný roční úrok ve výši 16,90 % a poplatky za úkony související s poskytnutím a správou úvěru. Žalobkyně zdůraznila, že žalovaná tomuto svému závazku nedostála, když neplnila sjednané splátky řádně a včas ani přes opakované upomínky, na něž nereagovala, a proto byl úvěr ke dni 29. 1. 2022 zesplatněn. Žalobkyně se tak domáhá zaplacení celkové dlužné částky 292 391,53 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 280 256,63 Kč a z připsaných neuhrazených úroků ve výši 11 250,90 Kč, a dále pak kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 11 360,12 Kč a nadále běžícího ve výši 11,75 % ročně z částky 292 391,53 Kč od 2. 6. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 16,9 % ročně z částky 280 256,63 Kč od 2. 6. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 16,9 % ročně z částky 11 250,9 Kč od 2. 6. 2022 do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 5. 2022, a to s účinností ke dni 1. 6. 2022, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, ta však na svůj dluh ničeho neuhradila.

2. V průběhu řízení žalovaná neuvedla na svou obranu ničeho relevantního, pouze to, že nebyla schopná úvěr splácet a že více k věci nebyla schopná uvést. Uzavření smlouvy nikterak nerozporovala.

3. V průběhu řízení žalobkyně tvrdila, že má za to, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru, žalované byl poskytnut úvěr ve výši 250 000 Kč, který se žalovaná zavázala spolu s poplatky a úroky právní předchůdkyni žalobkyně splácet. Žalovaná pak nesplácela řádně, z tohoto důvodu došlo k zesplatnění úvěru. Žalobkyně dále poukázala na to, že bylo prokázáno, že pohledávka byla postoupena na žalobkyni, že bylo žalované toto postoupení řádně oznámeno a rovněž že před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu. Závěrem žalobkyně uvedla, že na podané žalobě trvá, a že má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované dostatečně a řádně.

4. Soud provedl dokazování, přičemž z následujících důkazů zjistil pro věc rozhodné skutečnosti:

5. Ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 13. 12. 2018 podaného žalovanou společnosti [právnická osoba] se podává, že žalovaná ve své žádosti o poskytnutí úvěru uvedla, že je zaměstnaná na dobu určitou od 13. 9. 2017 do 31. 12. 2018 s tím, že její průměrný čistý měsíční příjem činí 14 972 Kč. Dále uvedla, že je svobodná, že nemá žádnou vyživovací povinnost a že bydlí u rodičů. Jako své výdaje uvedla pouze splátky úvěrů poskytnutých u jiného poskytovatele částkou ve výši 1 000 Kč měsíčně. Žalovaná ve své žádosti požadovala úvěr ve výši 20 000 Kč.

6. Z podstatného obsahu smlouvy o úvěru uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovanou dne 13. 12. 2018, včetně záznamu o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací poskytnutého [právnická osoba] dne 13. 12. 2018 žalované a podstatného obsahu všeobecných obchodních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně pro soukromou klientelu, má pak soud za prokázané, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru dne 13. 12. 2018, na základě které byla žalované poskytnuta částka 250 000 Kč na úvěrový účet č. [bankovní účet]. Žalovaná zavázala úvěr právní předchůdkyni žalobkyně splatit nejpozději do 16. 12. 2027, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 4 573 Kč. Úvěr byl poskytnut jako účelový, nezajištěný spotřebitelský, jiný než na bydlení. Použití úvěru bylo omezeno na konsolidaci úvěrů, resp. půjček, ze kterých byla žalovaná zavázána (splátkový úvěr ze dne 28. 11. 2018 u jiného poskytovatele – částka ke splacení ve výši 22 050 Kč, splátkový úvěr u předchůdkyně žalobkyně – částka ke splacení 198 078 Kč), a to částkou 220 128 Kč, použití zbývající částky úvěru bylo ponecháno na úvaze žalované. Nedílnou součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru byly smluvní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně, které obsahovaly parametry úvěru, a to včetně poplatků a výše sjednaného smluvního úroku.

7. Z posouzení úvěruschopnosti klienta od [právnická osoba] ze dne 13. 12. 2018 vyplývá, že při posuzování úvěruschopnosti právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z příjmu žalované ve výši 14 972 Kč měsíčně, který žalovaná tvrdila, přičemž částka měla být zkontrolována na základě příchozích transakcí na bankovní účet žalované, vedený u právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaná tvrdila výdaje ve výši 0 Kč jako životní náklady a splátky úvěrů ve výši 750 Kč. V době úvěrové žádosti pak u žalované evidovala právní předchůdkyně žalobkyně revolvingový úvěr poskytnutý od právní předchůdkyně žalobkyně s limitem 11 000 Kč s orientační splátkou ve výši 550 Kč, osobní úvěr od jiného poskytovatele se splátkou ve výši 14 597 Kč (zkonsolidován), osobní úvěr od jiného poskytovatele se splátkou ve výši 5 463 Kč (zkonsolidován), hotovostní úvěr se splátkou ve výši 5 299 Kč (byl v rámci žádosti zkonsolidován) a spotřební úvěr od jiného poskytovatele se splátkou 750 Kč, tj. celkové měsíční splátky žalované činily částku ve výši 26 244 Kč.

8. Z výpisu z osobního účtu žalované vedeného u [právnická osoba] [bankovní účet] za období 1. 1. 2018 – 31. 12. 2018 má soud za prokázané, že v roce 2018 byla pravidelně měsíčně připisována na tento účet mzda žalované (za rok 2018 činil průměrný čistý měsíční příjem žalované částku ve výši 14 675 Kč) a že v období od srpna 2018 do prosince 2018 bylo žalované poskytnuto celkem 18 úvěrů, resp. zápůjček v různě vysokých částkách (celkově v řádech deseti tisíců).

9. Z podkladů pre súdne konanie, zpracovaných ke dni 1. 6. 2022, má soud za prokázané, že žalovaná čerpala poskytnutý úvěr v plné výši 250 000 Kč jednorázově a že za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradila na poskytnutý úvěr částku v celkové výši 106 369,88 Kč.

10. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 28. 12. 2021 adresované od [právnická osoba] žalované soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dluhu ve výši 11 878 Kč s ohledem na to, že ke dni 28. 12. 2021 byl její dluh již po splatnosti. Žalovaná měla dluh uhradit nejpozději do 29. 1. 2022, přičemž byla poučena o tom, že v případě jeho neuhrazení bude zesplatněna celá dlužná částka, tj. 274 585 Kč.

11. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 29. 1. 2022 od [právnická osoba] adresované žalované má soud za to, že tímto právní předchůdkyně žalobkyně vyrozuměla žalovanou o tom, že ode dne 29. 1. 2022 je celá zbývající částka úvěru splatná a je nadále úročena smluvním úrokem i úrokem z prodlení. K datu 29. 1. 2022 pak žalovaná dlužila celkem 281 250 Kč a byla opět vyzvána k úhradě tohoto dluhu.

12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem dne 30. 5. 2022, včetně dohody o úplatě uzavřené mezi [právnická osoba] a žalobkyní dne 31. 5. 2022, přílohy č. 7 - potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 2. 6. 2022, přílohy č. 1 - seznam pohledávek (pod [číslo] je vedena žalovaná) a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 6. 2022 od České spořitelny adresované žalované, má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovanou, a to s účinností ke dni 1. 6. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 16. 6. 2022, když jeho odeslání má soud za prokázané z podacího lístku z téhož dne.

13. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě adresovaná žalované ze strany žalobkyně ze dne 5. 9. 2022, včetně podacího lístku ze dne 6. 9. 2022 má soud za prokázané, že žalovaná byla před podání žaloby vyzvána ke splnění své povinnosti.

14. Z vyjádření žalobkyně ze dne 28. 4. 2023 vyplývá, že na úvěr evidovala po podání žaloby platbu od žalované ve výši 41,71 Kč, jež započetla na kapitalizovaný úrok z prodlení. V tomto rozsahu pak navrhla částečné zastavení řízení.

15. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření předmětné smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

17. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

18. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

21. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

22. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

23. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Z ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

25. Podle § 1968 věta prvá o. z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 o. z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

26. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

27. Žalobkyně svým podáním ze dne 28. 4. 2023 pak vzala žalobu částečně zpět v rozsahu 41,71 Kč, a to co do kapitalizovaného úroku z prodlení, neboť po podání žaloby na úvěr žalovaná uhradila částku 41,71 Kč. Soud proto žalobu v rozsahu zpětvzetí v souladu s § 96 o.s.ř. zastavil (výrok I.), aniž k tomuto procesnímu kroku potřeboval souhlas žalované, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání.

28. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze částečně, a to v rozsahu uvedeném ve výroku II. tohoto rozhodnutí, neboť žalobkyně nemá za žalovanou pohledávku, která by měla svůj právní základ v platné smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne 13. 12. 2018 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou.

29. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala její právní předchůdkyně na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalované. Uvedla, že s ohledem na prohlášení žalované obsažené v žádosti o poskytnutí úvěrového produktu (žalovaná byla svobodná, žila u rodičů, neměla vyživovací povinnost, byla zaměstnána u [právnická osoba] s příjmem 14 972 Kč), s ohledem na výši příjmu a výši požadovaného úvěr dospěl právní předchůdce žalobkyně k názoru, že schopnost žalované splácet úvěr je dostatečná. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně navrhla k důkazu výlučně žádost o poskytnutí úvěru podepsanou žalovanou, výpis z bankovního účtu žalované za rok 2018 a vyjádření právní předchůdkyně žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalované. Z této žádosti o úvěr má soud za prokázané, že žalovaná sdělila nějaké údaje, na základě nichž mohla být prověřena úvěruschopnost žalované, avšak z žádného ze soudu doložených důkazů nevyplynulo, jak s uvedenými údaji bylo konkrétně pracováno, ani v jakém rozsahu tyto údaje byly ověřeny, a to ať již jde o příjmy či o výdaje žalované nebo její jiné závazky, či zda bylo provedeno šetření v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, popřípadě dalších rejstřících klientských informací. K ověření údajů poskytnutých žalovanou byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovanou budí oprávněnou pochybnost o své správnosti.

30. Je pravdou, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila výši příjmu žalované, avšak ze shora předložených důkazů nikterak nevyplývá, jakým způsobem byly vyhodnoceny výdaje žalované. Z žádosti o úvěr vyplývá, že splátky úvěru od jiných poskytovatelů žalované činily 1 000 Kč měsíčně a že hlavní příjem žalované činil 14 972 Kč, přičemž žádné další výdaje jako náklady na bydlení, na dopravu, na stravu a další osobní výdaje žalovaná neuvedla a právní předchůdkyně žalobkyně tyto údaje po žalované ani nepožadovala. Z posouzení úvěruschopnosti klienta pak soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně evidovala u žalované v době úvěrové žádosti celkem 5 úvěrů se splátkami ve výši 26 109 Kč měsíčně, avšak jakým způsobem tuto informaci právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované vyhodnotila, není soudu zřejmé, a to hlavně za situace, kdy splátky úvěrů převyšovaly tvrzený hlavní čistý příjem žalované. Současně není soudu zcela jasné, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila, že v období od srpna 2018 do prosince 2018 bylo žalované poskytnuto celkem 18 úvěrů, resp. zápůjček (kdy takováto možnost zjištění vyplývala již ze samotných výpisů z účtu žalované, kdy tento účet pro žalovanou vedla právě předchůdkyně žalobkyně). Již tyto informace tak měly vést právní předchůdkyni žalobkyně k obezřetnosti, neboť uvedené údaje zjevně budí obavu o své správnosti, potažmo o solventnosti žalované.

31. Za situace, kdy žalovanou uvedené informace budí obavu, zda bude schopna svůj závazek řádně splácet, bylo na poskytovateli, aby ověřil úvěrovou angažovanost žalované a její platební historii ve veřejných i neveřejných databázích jako je exekuční rejstřík, SOLUS či NRKI. Žalobkyně pak nedoložila, že by k prověřování v takových databázích vůbec došlo. A to přesto, že ve smyslu ustanovení § 78 o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

32. Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalované, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena. Za této situace dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru ze dne 13. 12. 2018 je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná.

33. Za situace, kdy je smlouva neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 13. 12. 2018 částku 250 000 Kč, která jednak posloužila ke konsolidaci určitých závazků žalované a jednak k pokrytí potřeb žalované. Žalovaná na takto poskytnutou sumu před podáním žaloby uhradila celkem částku ve výši 106 369,88 Kč, tedy na žalobkyni mohlo přejít pouze právo na úhradu bezdůvodného obohacení ve výši 143 630,12 Kč, včetně nároku na úhradu zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 5 351,69 Kč a nadále běžícího ve výši 11,75 % ročně z částky 143 630,12 Kč od 5. 11. 2022 do zaplacení (výrok II.). Lhůtu k plnění soud určil v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. v trvání 3 dnů, neboť pro stanovení lhůty odlišné či plnění ve splátkách neshledal podmínky. Žalovaná sice v rámci návrhu na splácení dlužné částky postupně – ve splátkách, doložila ohledně svých osobních, majetkových a výdělkových poměrů určité skutečnosti, avšak pouze částečně, přičemž tyto nebyly způsobilé odůvodnit úhradu dlužné částky odlišně od pariční lhůty, jak je uvedeno výše.

34. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření shora uvedené smlouvy, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu souhrnných poplatků a obchodního úroku a k nim požadovaného úroku z prodlení) žalobu zamítl (výrok III.), neboť v tomto rozsahu žalobkyni žádný nárok nevznikl.

35. Výrokem IV. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. podle úspěchu ve věci. Žalované, která byla ve sporu sice úspěšnější, avšak její úspěch byl jen ve zcela nepatrném poměru (ve vztahu k neúspěchu), rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.