3 C 26/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marcelou Součkovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 32 980 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 16 980 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 974,79 Kč a nadále běžícím ve výši 15 % ročně z částky 16 980 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 16 000 Kč spolu s obchodním úrokem ve výši 3 292,23 Kč a nadále běžícím ve výši 20,94 % ročně z částky 20 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 383,54 Kč a nadále běžícím ve výši 15 % ročně z částky 16 000 Kč od 2. 6. 2023 2020 do zaplacení,se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 103,89 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem 1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 32 980 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, dne 28. 6. 2021. Dále tvrdila, že na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti. Rovněž uvedla, že v souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně taktéž souhrnný poplatek ve výši 16 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a poplatků se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 600 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 22. 8. 2022. Poukázala na to, že žalovaná svůj dluh uhradila pouze částečně. Žalobkyně se domáhala po žalované z titulu nesplaceného úvěru úhrady částky 20 000 Kč na jistině, na dlužném poplatku 12 980 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 3 292,23 Kč a nadále běžícího ve výši 20,94% ročně z částky 20 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 2 358,33 Kč a nadále běžícího ve výši 15 % ročně z částky 20 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení.Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem.Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, ta však na svůj dluh ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná na výzvu nereagovala, soud věc rozhodl za souhlasu žalobkyně, aniž by nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na základě nichž zjistil následující ve věci rozhodné skutečnosti:

5. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně dne 28. 6. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na základě které byla žalované poskytnuta částka 20 000 Kč na v hotovosti. Žalovaná se současně touto smlouvou zavázala zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti s úvěrem ve výši 16 480 Kč. Celkem se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 36 480 Kč v 60 týdenních splátkách po 608 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 6. 2021, včetně smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru).

6. Z karty zákazníka zpracované pro žalovanou a žalovanou podepsanou dne 28. 6. 2021 má soud za prokázané, že žalobkyně vyžádala od žalované základní údaje o její osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Její čistý hlavní měsíční příjem měl činit 29 068 Kč, a to z pozice referentky u zaměstnavatele , právnická osoba, , adresa, , a její vedlejší příjem měl činit 17 014 Kč měsíčně. Karta dále obsahovala informaci o tom, že bydlí s partnerem. Náklady na bydlení včetně inkasa měly činit 8 000 Kč, její osobní výdaje 6 000 Kč a ostatní výdaje měly činit 1 000 Kč. K prokázání uvedených údajů měla předložit pracovní smlouvu, výplatní pásky a doklad o výměře důchodu.

7. Z výplatních pásek žalované má soud za prokázané, že její čistý příjem byl i s příplatky za měsíc březen 2021 ve výši 18 253 Kč, za měsíc duben 2021 ve výši 33 372 Kč a za měsíc květen 2021 ve výši 23 786 Kč.

8. Z předložené pracovní smlouvy ze dne 31. 12. 1993 má soud za prokázané, že žalovaná byla od 1. 1. 1994 zaměstnána na pozici pracovník nem. pojištění na dobu určitou, a to u , právnická osoba, v , obec, . Z dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 13. 2. 1998 má soud za prokázané, že byla žalovaná zaměstnána u , právnická osoba, , adresa, na dobu neurčitou.

9. Z rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení má soud za prokázané, že od 18. 3. 2020 se žalované zvýšil starobní důchod na 16 061 měsíčně.

10. Z čestného prohlášení žalované ze dne 28. 6. 2021, soud zjistil, že žalovaná měla čestně prohlásit, že bydlí od listopadu 2008 ve společné domácnosti s , jméno FO, na adrese , adresa, – na této adrese má , jméno FO, platnou nájemní smlouvu/či je majitelem nemovitosti. Žalovaná má přispívat na nájem energie, odpady, topení, rozhlas, televizi, apod. částkou 8 000 Kč měsíčně.

11. Z vybraných pohybů na účtu za období 1. 4. 2021 – 30. 4. 2021 má soud za prokázané, že 22. 4. 2021 byla na tento účet připsána platba ve výši 17 014 Kč s poznámkou „důchod starobní od 24. 4. 2021 do 23. 5. 2021 pro , jméno FO, “.

12. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovanou, a to s účinností ke dni 1. 6. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 23. 6. 2023, když jeho odeslání má soud za prokázané z podacího lístku ze dne 23. 6. 2023.

13. Z výzvy k plnění ze dne 29. 9. 2023 a podacího lístku ze dne 2. 10. 2023 má soud za prokázané, že žalovaná byla před podání žaloby vyzvána ke splnění své povinnosti.

14. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

16. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

17. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“18. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

19. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

22. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

23. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „občanský zákoník“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Z ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

25. Podle § 1968 věta prvá o. z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 o. z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

26. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

27. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze částečně, a to v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozhodnutí, neboť žalobkyně nemá za žalovanou pohledávku, která by měla svůj právní základ v platné smlouvě o spotřebitelském úvěru č. , číslo, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou.

28. Provedenými důkazy totiž nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala její právní předchůdkyně na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalované. Uvedla, že s ohledem na prohlášení žalované obsažené ve smlouvě, tj. že jí uvedené údaje jsou pravdivé a úplné, neměla důvod blíže jí uvedené údaje ověřovat. Poukazovala na zákonnou povinnost žalované ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 a 7 o.z. jednat v právním styku poctivě, a že se má za to, že kdo jednal v právním styku, jednal poctivě. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně navrhla k důkazu výlučně kartu zákazníka podepsanou žalovanou, výplatní pásky za měsíc březen až květen 2021, pracovní smlouvu a dohodu o změně pracovní smlouvy, výpis z účtu a čestné prohlášení. Z této karty zákazníka má soud za prokázané, že žalovaná sdělila nějaké údaje, na základě nichž mohla být prověřena úvěruschopnost žalované, avšak z žádného ze soudu doložených důkazů nevyplynulo, jak s uvedenými údaji bylo konkrétně pracováno, ani v jakém rozsahu tyto údaje byly ověřeny, a to ať již jde o příjmy či o výdaje žalované nebo její jiné závazky, či zda bylo provedeno šetření v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, popřípadě dalších rejstřících klientských informací. K ověření údajů poskytnutých žalovanou byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovanou budí oprávněnou pochybnost o své správnosti.

29. Právní předchůdkyně žalobkyně sice ověřila výši příjmu žalované (výplatní pásky, potvrzení o výši starobního důchodu), avšak se shora předložených důkazů nikterak nevyplývá, jakým způsobem byly vyhodnoceny výdaje žalované, resp. porovnány tvrzené výdaje a příjmy. Je pravdou, že právní předchůdkyni žalobkyně byla předložena pracovní smlouva žalované, kdy tato sice byla uzavřena na dobu neurčitou, ale nebyla v ní blíže upravena výše mzdy žalované a ani její výměr. Je pak třeba, aniž by soud hodlal kohokoli věkově diskriminovat, že byť byla žalovaná stále zaměstnána, byla již taktéž ve starobním důchodu, kdy je zde reálný předpoklad, že dále pracovat již nebude, a tedy že se její příjem sníží (pouze na vyplácený starobní důchod), přičemž v době poskytnutí úvěru bylo žalované 70 let. Z karty zákazníka vyplývá, že náklady na bydlení (nájem, inkaso a náklady na energie) žalované činily 8 000 Kč měsíčně, uvedené náklady nebyly řádně ověřeny nájemní smlouvou. Nelze přehlédnout, že běžná výše nákladů na nájemní bydlení podstatným způsobem, převyšovala uvedenou částku. Již tato informace tak měla vést právní předchůdkyni žalobkyně k obezřetnosti, neboť uvedený údaj zjevně budí obavu o své správnosti. Ačkoliv bylo soudu předloženo čestné prohlášení žalované, které bylo podepsáno žalovanou ke dni uzavření smlouvy, musí soud přihlédnout k tomu, že ho podepsala pouze žalovaná a další výdaje právní předchůdkyni žalobkyně nedoložila, přičemž soud je toho mínění, že samotné čestné prohlášení žalované k posouzení úvěruschopnosti žalované je nedostatečné.

30. Za situace, kdy žalovanou uvedené informace budí obavu, zda bude schopna svůj závazek řádně splácet, resp. bylo nedostatečně podloženo, že tento závazek je schopna hradit, bylo na poskytovateli, aby ověřil úvěrovou angažovanost žalované a její platební historii ve veřejných i neveřejných databázích jako je exekuční rejstřík, SOLUS či NRKI. Žalobkyně pak nedoložila, že by k prověřování v takových databázích došlo. A to přesto, že ve smyslu ustanovení § 78 o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

31. Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalované, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena. Za této situace dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru č. , číslo, ze dne 28. 6. 2021 je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná.

32. Za situace, kdy je smlouva neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 28. 6. 2021 částku 20 000 Kč v hotovosti. Žalovaná na tento úvěr před podáním žaloby uhradila celkem částku ve výši 3 020 Kč, tedy na žalobkyni mohlo přejít pouze právo na úhradu bezdůvodného obohacení ve výši 16 980 Kč, včetně nároku na úhradu zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 1 974,79 Kč (za dobu ode dne splatnosti úvěru, neboť si žalovaná musela být vědoma toho, že nejpozději k tomuto dni je povinna vrátit poskytnuté prostředky právní předchůdkyni žalobkyně do dne postoupení pohledávky) a nadále běžícího ve výši 15 % ročně z částky 16 980 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. v délce trvání 3 dnů, neboť pro plnění ve splátkách či stanovení lhůty odlišné neshledal podmínky (výrok I.).

33. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření shora uvedené smlouvy, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu souhrnných poplatků a obchodního úroku a k nim požadovaného úroku z prodlení) žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

34. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to v souladu s § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na poměrnou náhradu nákladů řízení v částce 103,89 Kč. Tato částka představuje 2,97 % z jejich celkové výše, tj. z částky 3 498 Kč, sestávající se ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 320 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 32 980 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. (příprava a převzetí zastoupení, podání ve věci samé, předžalobní výzva) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř., a to k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř.