3 C 27/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marcelou Součkovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zaplacení 28 660 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 12 180 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 295,32 Kč a nadále běžícím ve výši 15 % ročně z částky 12 180 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 16 480 Kč spolu s kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 798,47 Kč a nadále běžícím ve výši 24,36%ročně z částky 20 000 Kč od 2.6.2023 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 196,35 Kč a nadále běžícím ve výši 15 % ročně z částky 16 480 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení,se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 28 660 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, dne 7. 2. 2022. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, tyto prostředky byly žalovanému poskytnuty v hotovosti, což žalovaný potvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 16 480 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a poplatků se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 608 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 3. 4. 2023. Žalovaný svůj dluh uhradil pouze částečně. Žalobkyně se domáhala po žalovaném z titulu nesplaceného úvěru úhrady částky 20 000 Kč na jistině, na dlužném poplatku 8 660 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 798,47 Kč a nadále běžícího ve výši 24,36% ročně z částky 20 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 491,67 Kč a nadále běžícího ve výši 15 % ročně z částky 20 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení.Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem.Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na svůj dluh ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl za souhlasu žalobkyně, aniž by nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na základě nichž dospěl k závěru o skutkovém stavu věci.

5. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne 7. 2. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč v hotovosti, což žalovaný potvrdil podpisem úvěrové smlouvy, resp. žalovanému byla v hotovosti vyplacena částka 15 308 Kč, přičemž zbylá částka ve výši 4 692 Kč byla se souhlasem obou smluvních stran použita k úhradě spotřebitelského úvěru žalovaného č. , číslo, (pohledávka společnosti , právnická osoba, ). Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti s úvěrem ve výši 16 480 Kč (4 000 Kč úrok, 4 000 Kč administrativní poplatek, 8 000 Kč za hotovostní inkaso splátek, 480 Kč poplatek za pojištění Credit Life). Celkem se tak žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 36 480 Kč v 60 týdenních splátkách po 608 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 7. 2. 2023, včetně smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru).

6. Z karty zákazníka zpracované pro žalovaného a žalovaným podepsanou dne 7. 2. 2022 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně vyžádala od žalovaného základní údaje o jeho osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Z této karty vyplynulo, že jeho čistý měsíční příjem činí 18 800 Kč. Uvedl, že bydlí s rodiči. Náklady na bydlení včetně inkasa měly činit 3 000 Kč a jeho osobní výdaje 6 000 Kč. K prokázání uvedených údajů měl předložit pracovní smlouvu a výplatní pásky. V kartě zákazníka byla jako zaměstnavatel žalovaného uvedena společnost , právnická osoba7. Z pracovní smlouvy ze dne 4. 10. 2021 má soud za prokázané, že žalovaný je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, . jako skladník s místem výkonu , adresa, . Z dodatku k pracovní smlouvě ze dne 31. 12. 2021 uzavřené mezi společnosti , právnická osoba, . a žalovaným má soud za prokázané, že došlo ke změně místa výkonu práce, a to od 1. 1. 2022 na , adresa, .

8. Z výplatních pásek žalovaného má soud za prokázané, že jeho čistý měsíční příjem za měsíc listopad 2021 činil 21 128 Kč, za měsíc prosinec 2021 činil 14 612 Kč a za měsíc říjen 2021 činil 20 028 Kč. Za měsíc listopad byla žalovanému sražena ze mzdy částka 3 819 Kč na nepřednostní pohledávku.

9. Z čestného prohlášení žalovaného má soud za prokázané, že žalovaný bydlí s rodiči od května 2014 a přispívá měsíčně částkou 3 000 Kč.

10. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023, včetně jejích příloh, má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným, a to s účinností ke dni 1. 6. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 23. 6. 2023, když jeho odeslání má soud za prokázané z podacího lístku ze dne 23. 6. 2023.

11. Z výzvy k plnění ze dne 29. 9. 2023 a podacího lístku ze dne 2. 10. 2023 má soud za prokázané, že žalovaný byl před podání žaloby vyzván ke splnění své povinnosti.

12. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

15. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“16. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

19. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

20. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

21. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „občanský zákoník“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Z ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Podle § 1968 věta prvá o. z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 o. z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

24. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

25. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze částečně, a to v rozsahu uvedeném ve výroku rozhodnutí, neboť žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ v platné smlouvě o spotřebitelském úvěru č. , číslo, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným.

26. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala její právní předchůdkyně na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalovaného. Uvedla, že s ohledem na prohlášení žalovaného obsažené ve smlouvě, tj. že jím uvedené údaje jsou pravdivé a úplné, neměla důvod blíže jí uvedené údaje ověřovat. Poukazovala na zákonnou povinnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 a 7 o.z. jednat v právním styku poctivě, a že se má za to, že kdo jednal v právním styku, jednal poctivě. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně navrhla k důkazu výlučně kartu zákazníka podepsanou žalovaným, výplatní pásky za měsíc říjen až prosinec 2021, pracovní smlouvu, dodatek k pracovní smlouvě a čestné prohlášení. Z této karty zákazníka má soud za prokázané, že žalovaný sdělil nějaké údaje, na základě nichž mohla být prověřena úvěruschopnost žalovaného, avšak z žádného ze soudu doložených důkazů nevyplynulo, jak s uvedenými údaji bylo konkrétně pracováno, ani v jakém rozsahu tyto údaje byly ověřeny, a to ať již jde o příjmy či o výdaje žalovaného nebo jeho jiné závazky (kdy z výplatní pásky za měsíc listopad bylo zjevné, že část finančních prostředků byla poukázána k úhradě „nějaké“ nepřednostní pohledávky), či zda bylo provedeno šetření v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, popřípadě dalších rejstřících klientských informací. K ověření údajů poskytnutých žalovaným byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovaným, budí oprávněnou pochybnost o své správnosti.

27. Ze shora předložených důkazů nikterak nevyplývá, jakým způsobem byly vyhodnoceny výdaje žalovaného. Z karty zákazníka vyplývá, že náklady na bydlení (nájem, inkaso a náklady na energie) žalovaného činily 3 000 Kč měsíčně, uvedené náklady byly ověřeny pouze na základě čestného prohlášení. Nelze přehlédnout, že karta zákazníka byla sepsána týž den, jako byla uzavřena smlouva o úvěru, údaje na obou dokumentech jsou vyplněny ručně a lze tak mít pochybnost o tom, kde k jejich vyplnění došlo a kdo a s jakou odborností úvěruschopnost zkoumal. Z uvedeného je tak zjevné, že u žalovaného i bez dalšího přezkoumání jím uvedených údajů, lze mít za to, že jsou u něho dány oprávněné obavy z toho, že nebude schopen úvěr řádně splácet. Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru, dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena. Tedy ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že povinnost uložená poskytovateli spotřebitelského úvěru splněna nebyla a smlouva o úvěru je proto pro rozpor se zákonem ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná.

28. Za situace, kdy žalovaným uvedené informace budí obavu, zda bude schopen svůj závazek řádně splácet, bylo na poskytovateli, aby ověřil úvěrovou angažovanost žalovaného a její platební historii ve veřejných i neveřejných databázích jako je exekuční rejstřík, SOLUS či NRKI. Žalobkyně pak nedoložila, že by k prověřování v takových databázích došlo. A to přesto, že ve smyslu ustanovení § 78 o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

29. Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena. Za této situace dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru č. , číslo, ze dne 7. 2. 2022 je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná.

30. Za situace, kdy je smlouva neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 7. 2. 2022 částku 20 000 Kč v hotovosti, což žalovaný potvrdil podpisem úvěrové smlouvy. Žalovaný na tento úvěr před podáním žaloby uhradil celkem částku ve výši 7 820 Kč, tedy na žalobkyni mohlo přejít pouze právo na úhradu bezdůvodného obohacení ve výši 12 180 Kč, včetně nároku na úhradu zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 295,32 Kč (za dobu ode dne splatnosti úvěru, neboť si žalovaný musel být vědoma toho, že nejpozději k tomuto dni je povinen vrátit poskytnuté prostředky právní předchůdkyni žalobkyně do dne postoupení pohledávky) a nadále běžícího ve výši 15 % ročně z částky 12 180 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. v délce trvání 3 dnů, neboť pro plnění ve splátkách či stanovení lhůty odlišné neshledal podmínky (výrok I.).

31. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření shora uvedené smlouvy, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu souhrnných poplatků a obchodního úroku a k nim požadovaného úroku z prodlení) žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

32. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. podle úspěchu ve věci. Žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější, a náležela by mu zak poměrná část úhrady nákladů řízení, však žádné náklady v souvislosti tímto řízením nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků.