3 C 48/2022

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marcelou Součkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 4 300 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci rozhodnutí zaplatit žalobkyni 1 999 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 999 Kč od 19. 11. 2018 do zaplacení.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 601 Kč spolu se zákonným úrokem ve výši 9 % ročně z částky 601 Kč od 19. 11. 2018 do zaplacení, kapitalizovaný smluvní úrok z prodlení ve výši 1 000 Kč od 19. 11. 2018 do 17. 11. 2021 a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 700 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 4 300 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že dne 19. 10. 2018 s žalovaným uzavřela úvěrovou smlouvu na základě žádosti žalovaného [číslo] na základě níž poskytla žalovanému téhož dne úvěr ve výši 2 000 Kč na jeho bankovní účet a žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit spolu se sjednaným úrokem, tj. celkem částku 2 600 Kč, do 18. 11. 2018. Žalobkyně uvedla, že s žalovaným komunikovala technickými prostředky komunikace na dálku. Tvrdila, že žalovaný dne 5. 10. 2018 provedl na internetovém portálu žalobkyně [webová adresa] svoji registraci. Dále uvedla, že v rámci registračního procesu byl ověřen účet žalovaného, který žalobkyni zaslal z účtu vedeného na své jméno 1 Kč s variabilním symbolem přiděleným mu v rámci registračního procesu. Tímto způsobem měl žalovaný rovněž odsouhlasit Rámcovou smlouvu o úvěru s CRPS kódem [číslo] a obchodní podmínky žalobkyně. O provedení úspěšné registrace a úspěšném ověření bankovního účtu žalobkyně informovala žalovaného dne 18. 10. 2018 v 15:53 hodin odesláním zprávy. Smlouva měla být uzavřena za žalovaného uhrazením registračního poplatku se správnými platebními údaji a za žalobkyni zaúčtováním poplatku. Uvedená rámcová smlouva upravovala podmínky pro poskytování jednotlivých úvěrů žalovanému. Úvěr mohl být žalovanému poskytnut v mezích rámcové smlouvy, a to na základě samostatných smluv o úvěru, uzavřených na základě žádosti žalovaného po té, kdy byla žádost ze strany žalobkyně schválena. Žalobkyně uvedla, že před poskytnutím samotného úvěru prověřila úvěruschopnost žalovaného z předložených výplatních pásek za červenec až září 2018, telefonickým rozhovorem se zaměstnavatelem a prověřením osoby žalovaného v nebankovním registru, insolvenčním rejstříku a exekučním rejstříku. Na základě zjištěných údajů provedla scóring a zjistila, že je žalovaný úvěruschopný i maximální výši úvěru. Žalobkyně dále tvrdila, že dne 5. 10. 2018 požádal žalovaný přes webové rozhraní žalobkyně žádostí [číslo] o poskytnutí úvěru ve výši 4 500 Kč. Na základě výsledků scóringu však žalobkyně poskytnutí půjčky ve výši 4 500 Kč zamítla a nabídla mu možnost požádat o úvěr ve výši 2 000 Kč, což žalovaný učinil dne 19. 10. 2018, žalobkyně jeho žádost téhož dne přijala a prostředky mu vyplatila na jeho bankovní účet. Úvěrovou smlouvu [číslo] tak měla žalobkyně za uzavřenou elektronickým prostředky komunikace na dálku, a to ze strany žalovaného odesláním žádosti a za stranu žalobkyně přijetím návrhu a vyplacením úvěru. Žalobkyně dále poukázala na to, že žalovaný svůj závazek k vrácení úvěru včetně sjednaného úroku, tj. částky 2 600 Kč nesplnil. Žalobkyně proto kromě nesplacené částky dále požadovala úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z nesplacené jistiny od 19. 11. 2018 v maximální přípustné výši, tj. částku 1 000 Kč. Dále požadovala i úhradu nákladů s vymáháním pohledávky ve výši poplatků sjednaných v rámcové smlouvě o úvěru, a to 700 Kč za vymáhání dlužné částky v prvních 14 dnech prodlení, 500 Kč za vymáhání v dalších 14 dnech prodlení a částky 500 Kč za vymáhání po 30 dnech od zahájení mimosoudního vymáhání, tj. celkem 1 200 Kč. Žalovaný dlužnou částku včetně smluvní pokuty a nákladů na vymáhání žalobkyni neuhradil ani na základě předžalobní výzvy ze dne 26. 4. 2021.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný ani žalobkyně se k usnesení č. j. 3 C 48/2022-44 ze dne 7. 6. 2022 nevyjádřily, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž zjistil níže uvedený skutkový stav.

4. Žalobkyně v řízení předložila Rámcovou smlouvu o úvěru [číslo], o níž tvrdila, že tato měla vytvořit rámec pro poskytování jednotlivých úvěrů žalovanému a stanovit základní podmínky poskytnutí, splatnosti a případných sankcí pro případ porušení povinností. Soudu byla smlouva předložena v elektronické podobě ve formátu PDF, který byl dle údajů o vlastnostech dokumentu vytvořen a naposledy upraven dne 18. 10. 2018 v 15:

53. K dokumentu nejsou připojeny žádné elektronické podpisy. Ze samotného textu smlouvy se podává, že v místě podpisu smlouvy žalovaným je uvedeno„ Klient: z IP adresy, dne 5. 10. 2018 16:00:45“, přičemž IP adresa uvedena není, a v místě podpisu žalobkyně je uvedeno„ Věřitel: dne 18. 10. 2018 15:53 jednatel [jméno] [příjmení]“ a připojen sken razítka a podpisu. Dokument obsahující tvrzený text Rámcové smlouvy o úvěru byl vytvořen až 13 dní po té, kdy měl být dle tvrzení žalobkyně a údajů připojených na smlouvě odsouhlasen žalovaným. Rozdíl mezi tvrzeným odsouhlasením smlouvy žalovaným a následným přijetím předložené smlouvy žalobkyní činí rovněž 13 dní.

5. Z výpisu komunikace mezi žalobkyní a žalovaným má soud za prokázáno, že dne 5. 10. 2018 žalobkyně emailem instruovala žalovaného ohledně dokončení registrace a ověření bankovního účtu žalovaného úhradou registračního poplatku 1 Kč. Zároveň byl žalovaný instruován, že obsah smlouvy najde na webovém rozhraní žalobkyně. Dne 18. 10. 2018 emailem sdělila žalobkyně, že jeho registrace byla dokončena, účet žalovaného byl ověřen, a že je mu zasílána kopie Rámcové smlouvy o úvěru.

6. Z výpisu z účtu žalobkyně vedeného u České spořitelny, a.s soud zjistil, že na její účet byla dne 18. 10. 2018 připsána 1 Kč z účtu vedeného u [právnická osoba] na jméno žalovaného s variabilním symbolem a popisem platby shodnými s pokyny obsaženými v emailu ze dne 5. 10. 2018 obsahujícího instrukce k dokončení registrace.

7. Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] byla soudu předložena v elektronické podobě, je souborem ve formátu PDF, který byl dle údajů o vlastnostech dokumentu vytvořen a naposledy upraven dne 19. 10. 2018 v 16:41:

33. K dokumentu nejsou připojeny žádné elektronické podpisy. Ze samotného textu smlouvy se podává, že v místě podpisu smlouvy žalovaným je uvedeno„ Klient: z IP adresy, dne 19. 10. 2018 16:35:24“, přičemž IP adresa uvedena není, a v místě podpisu žalobkyně je uvedeno„ Věřitel: dne 19. 10. 2018 16:41:33 jednatel [jméno] [příjmení]“ a připojen sken razítka a podpisu. Smlouva obsahuje závazek žalobkyně poskytnout žalovanému na dobu od 19. 10. 2018 do 18. 11. 2018 částku 2 000 Kč, kterou se žalovaný zavazuje vrátit žalobkyni spolu s dohodnutým úrokem 600 Kč nejpozději do 18. 11. 2018. Součástí předložené úvěrové smlouvy je i čestné prohlášení žalovaného, že nemá žádné nesplacené dluhy a nejsou mu známy žádné okolnosti bránící uzavření úvěrové smlouvy. Součástí prohlášení měly být i údaje o výši příjmů a závazků žalovaného, ty však nejsou vyplněny. Prohlášení mělo být žalovaným učiněno dle připojeného textu„ … pomocí prostředků elektronické komunikace, prostřednictvím uživatelského účtu klienta na webovém portálu věřitele [webová adresa] z IP adresy dne 19. 10. 2018 16:35:24“. Z výpisu z účtu žalobkyně vedeného u [právnická osoba] soud zjistil, že odeslala na účet žalovaného, shodný s účtem, z nějž byl žalovaným uhrazen registrační poplatek, dne 19. 10. 2018 částku 2 000 Kč s popisem půjčka.

8. Z emailové korespondence mezi žalobkyní a žalovaným ze dne 19. 10. 2018 má soud za prokázané, že žalovaný zaslal žalobkyni svůj naskenovaný občanský průkaz a tři výpisy z jeho bankovního účtu vedeného u [právnická osoba]

9. Z výpisů z bankovního účtu žalovaného za měsíc červenec 2018 má soud za prokázané, že jeho příjem činil 24 008 Kč, že čerpal kontokorent v celkové výši 24 000 Kč, splatný ke ni 8. 6. 2019, a že jeho konečný zůstatek činil - 24 651,94 Kč. Z výpisu není zjevné, jaké má žalovaný výdaje na bydlení, jídlo, mobil, energie apod. Soud zjistil, že žalovaný hradí úvěr ve výši 485 Kč měsíčně, že na stránkách [webová adresa] uhradil za tento měsíc celkem částku 2 222 Kč a že měl nepovolené inkaso ve výši 7 933 Kč u společnosti P Credit [právnická osoba], a to z důvodu nedostatku financí na účtu.

10. Z výpisů z bankovního účtu žalovaného za měsíc srpen 2018 má soud za prokázané, že jeho příjem činil 24 689 Kč, že čerpal kontokorent v celkové výši 24 000 Kč, splatný dne 9. 8. 2019, a že jeho konečný zůstatek činil - 24 245,97 Kč. Z výpisu není zjevné, jaké má žalovaný výdaje na bydlení, jídlo, mobil, energie apod. Soud zjistil, že žalovaný hradí úvěry v celkové výši 4 699 Kč měsíčně, že na stránkách [webová adresa] či na [webová adresa] uhradil za tento měsíc celkem částku 8 711 Kč a že měl nepovolené inkaso ve výši 7 933 Kč u [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], a to z důvodu nedostatku financí na účtu. Z výpisu rovněž vyplývá, že mu dne 15. 8. 2018 byl poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč, dále dne 20. 8. 2018 úvěr ve výši 8 000 Kč a dne 27. 8. 2018 úvěr ve výši 8 000 Kč, a to pokaždé od jiného poskytovatele.

11. Z výpisů z bankovního účtu žalovaného za měsíc září 2018 má soud za prokázané, že jeho příjem činil 23 946 Kč, že čerpal kontokorent v celkové výši 24 000 Kč, splatný ke dni 7. 9. 2019 a že jeho konečný zůstatek činil - 24 430,88 Kč. Z výpisu není zjevné, jaké má žalovaný výdaje na bydlení, jídlo, mobil, energie apod. Soud zjistil, že žalovaný na stránkách [webová adresa] a [webová adresa] uhradil za tento měsíc celkem částku 4 549 Kč a že měl nepovolené inkaso ve výši 7 933 Kč u [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], a to z důvodu nedostatku financí na účtu. Z výpisu rovněž vyplývá, že mu dne 3. 9. 2018 byl poskytnut úvěr ve výši 9 000 Kč a dále dne 26. 9. 2018 úvěr ve výši 3 000 Kč, a to pokaždé od jiného poskytovatele.

12. Z listiny označené historie lustrací má soud za prokázané, že žalobkyně provedla dne 18. 10. 2018 hodnocení úvěruschopnosti žalovaného, kdy zjistila, že scóring žalovaného byl stanoven písmenem B, tedy dle tvrzení žalobkyně druhou nejvyšší hodnotou z pěti.

13. Z otisku interního elektronického systému žalobkyně má soud za prokázané, že žalobkyně vede údaje týkající se úvěru, komunikace ve svém elektronickém systému umožňujícím chronologické zápisy.

14. Z emailové korespondence zaslané žalobkyní žalovanému ve spojení s výpisem komunikace mezi žalobkyní a žalovaným má soud za prokázané, že žalobkyně informovala žalovaného emailem a SMS zprávami o blížíce se splatnosti závazku, následně o prodlení se splatností závazku a o výši dluhu a možnostech jeho řešení, včetně možnosti prodloužení splatnosti úhradou konkrétního poplatku, uplatnění sankčních poplatků či možnosti využít splátkový kalendář.

15. Z předžalobní výzvy ze dne 26. 4. 2021, včetně podacího archu z téhož dne, vyplývá, že žalovaný byl vyzván k uhrazení svého dluhu včetně sankcí před podáním žaloby.

16. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

17. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

19. Podle § 562 o.z. je písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

20. Podle § 561 o.z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

21. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst.

1. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.

22. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014 (dále jen„ eIDAS) se„ podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

23. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

24. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

25. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

26. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

27. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 28. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

29. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

30. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

31. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

32. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

33. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

34. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

35. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze v rozsahu 2 000 Kč (resp. v částce 1 999 Kč), neboť žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ v předložené úvěrové smlouvě [číslo] ze dne 19. 10. 2018, neboť nemá za prokázané, že by žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru právě takového znění, jaké bylo předloženo soudu a i pokud by uzavřel smlouvu v předloženém znění, má uvedenou smlouvu pro rozpor se zákonem za neplatnou.

36. Soud má za prokázané, že žalobkyně s žalovaným jednali, že žalovaný poskytl žalobkyni některé své doklady (o příjmu, občanský průkaz, osvědčil existenci svého bankovního účtu), a že byl žalovanému zřízen klientský účet na webovém rozhraní žalobkyně.

37. Ve smyslu § 104 zákona o spotřebitelském úvěru se vyžaduje u smlouvy o spotřebitelském úvěru písemná forma, přičemž k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat, ve smyslu § 561 o.z..

38. V projednávané věci soudu byla předložena smluvní dokumentace ve formátu PDF, která neobsahuje vlastnoruční podpis žádného z účastníků. Scan či mechanickými prostředky připojený podpis jednatele žalobkyně nelze považovat za vlastnoruční podpis tam, kde to je obvyklé. Předložený elektronický dokument rovněž neobsahuje elektronický podpis (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě, umožňujícím zjistit jakákoliv následnou změnu dat), žádného z účastníků, a to v jakékoliv své formě.

39. Podle § 562 o.z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

40. V projednávaném případě bylo prokázáno, že mezi účastníky probíhala komunikace, záznamy komunikace však soudu byly předloženy výlučně jednosměrně, tedy sdělení žalobkyně žalovanému, nikoliv sdělení žalovaného žalobkyni. Pokud byla soudu předložena smluvní dokumentace, od nichž žalobkyně odvíjí svůj právní nárok na žalovanou částku, tedy Rámcová smlouva o úvěru [číslo] a Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo], nelze přehlédnout, že obě smlouvy vznikly až po té, co jejich text měl být žalovaný přijat. V případě rámcové smlouvy dokonce o 13 dní později, v případě vlastní úvěrové smlouvy o 6 minut. Soud rovněž poukazuje na skutečnost, že žalobkyně informovala žalovaného zprávou ze dne 18. 10. 2018, že mu zasílá kopii Rámcové úvěrové smlouvy, avšak předložená smlouva byla ze strany žalovaného akceptována a podepsána už dne 5. 10. 2018. Objektivně tak, i pokud by měl soud doloženo, že žalovaný odsouhlasit text předložených smluv, z předložených důkazů se přímo popírá, že by mohl odsouhlasovat text smlouvy, která v době jeho tvrzeného akceptu ani neexistovala.

41. Nelze ani přehlédnout, že ze zpráv odesílaných žalobkyní žalovanému se podává, pouze to, že žalovanému nabízí možnost úvěrování ve výši 2 000 Kč, avšak nikoliv již další parametry úvěru (délka úvěru, výše úplaty za poskytnutý úvěr, či sankční ujednání).

42. Z uvedeného vyplývá, že žalobkyně neprokázala, jaký byl konkrétní obsah jednání učiněného žalovaným při jednání s žalobkyní, tedy že žalovaný přijal či odsouhlasil přijetí úvěru právě za podmínek vyplývajících ze soudu předložených smluv, a že se zavázal k vrácení poskytnuté částky právě s úrokem tvrzeným žalobkyní a k úhradě právě takových sankcí, jak tvrdí žalobkyně.

43. Za situace, kdy žalobkyně v řízení neprokázala, že s žalovaným uzavřela smlouvy jí tvrzeného obsahu, avšak prokázala, že žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 2 000 Kč, představuje uvedená částka plnění bezprávního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení na straně žalovaného ve smyslu ustanovení § 2991 o.z., které je žalovaný povinen žalobkyni vrátit. Vzhledem k tomu, že žalovaný do dnešního dne žalobkyni ničeho neuhradil, uložil soud žalovanému uhradit žalobkyni částku 2 000 Kč, resp. částku 1 999 Kč, neboť žalovaný zaplatil ve prospěch žalobkyně částku 1 Kč. Bezdůvodné obohacení je dle ustanovení § 1958 odst. 2 o.z. splatné na výzvu věřitele. Žalobkyně prokázala, že žalovaného opakovaně informovala o splatnosti jeho závazku, a to již 3 dny před tvrzenou dohodnutou splatností, tedy vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, a že si tak žalovaný musel být nejméně ode dne následujícího po splatnosti pohledávky vědom svého prodlení, tedy od tohoto dne soud rovněž přiznal žalobkyni požadovaný zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř., neboť pro stanovení lhůty odlišné či plnění ve splátkách neshledal důvody (výrok I.).

44. Protože nebylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému plnění na základě uzavřené smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu (obchodních úroků, smluvních pokut a poplatků) žalobu zamítl (výrok II.).

45. Pro úplnost soud uvádí, že i pokud by měl prokázánu existenci a obsah tvrzené úvěrové smlouvy, byla by tato neplatná, neboť žalobkyně řádně nesplnila svoji zákonnou povinnost zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Z důkazů předložených soudu žalobkyní k výzvě čj. 3 C 48/2022-10 ze dne 13. 5. 2022 za účelem prokázání tvrzení, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, vyplývá, že žalobkyně prověřila výlučně příjmovou stránku domácnosti žalovaného. Pokud jde o výdaje žalovaného, nevyžádala si od žalovaného žádné údaje týkající se jeho nákladů na bydlení, cesty do práce, náklady na léky, telefon, popřípadě další nutné měsíční výdaje, a tyto následně žádným způsobem neověřila, když i v prohlášení, jež je součástí tvrzené úvěrové smlouvy, jsou údaje týkající se výdajů žalovaného nevyplněné. Obdobně nezjišťovala nic o jeho osobních poměrech. Jak konkrétně se při posuzování úvěruschopnosti žalovaného projevilo, že v nebankovním registru měl žalovaný záznam ze scóringu B, nevyplynulo. Jak žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného posoudila, že žalovanému bylo poskytnuto během dvou měsíců celkem 5 úvěrů ve výši 36 000 Kč, že má nepovolené inkaso z důvodu nedostatku financí na bankovním účtu, že má kontokorent ve výši 24 000 Kč a že konečné zůstatky plynoucí z výpisů z bankovních účtů žalovaného jsou vždy v mínusu, není soudu zcela zřejmé. Žalobkyně byla povinna ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat nejen příjmy žalovaného, ale zejména jeho výdaje a dbát přitom na jeho zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. K takovému přezkoumání však nedošlo. Proto by soud shledal úvěrovou smlouvu ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatnou, přičemž žalobkyni by vznikl pouze nárok na vrácení bezdůvodného obohacení žalovaného, které mu vzniklo přijetím částky 2 000 Kč bez právního důvodu (resp. 1 999 Kč).

46. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle poměru úspěchu účastníků ve věci. Ve věci byl úspěšnějším účastníkem žalovaný, kterému tak vznikl nárok na náhradu nákladů řízení, avšak žalovanému žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly. Soud proto náhradu nákladů žádnému z účastníků nepřiznal.