3 C 50/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marcelou Součkovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 423 564,06 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 329 407,45 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 8 528,49 Kč a nadále běžícím ve výši 15 % ročně z částky 329 407,45 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 94 156,61 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 380,91 Kč a nadále běžícím ve výši 15 % ročně z částky 94 156,61 Kč za dobu od 2. 7. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 11,99 % ročně z částky 410 044,66 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 11,99 % ročně z částky 8 467,10 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 37 396,33, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem 1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky v celkové výši 423 564,06 Kč s příslušenstvím představovaným úroky. Tvrdila, že žalovaný uzavřel s její právní předchůdkyní, společností , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 15. 10. 2021 smlouvu o úvěru, přičemž na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 425 000 Kč, úvěr byl veden na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Žalobkyně dále uvedla, že se žalovaný ve smlouvě zavázal právní předchůdkyni žalobkyně uhradit spolu s poskytnutým úvěrem i sjednaný roční úrok ve výši 11,99 % a poplatky za úkony související s poskytnutím a správou úvěru. Žalobkyně zdůraznila, že žalovaný tomuto svému závazku nedostál, když neplnil sjednané splátky řádně a včas, a proto byl úvěr ke dni 30. 4. 2023 zesplatněn. Žalobkyně se tak domáhá zaplacení celkové dlužné částky 423 564,06 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 410 044,96 Kč a z připsaných neuhrazených úroků ve výši 8 467,10 Kč, a dále pak kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 9 909,40 Kč a nadále běžícího ve výši 15 % ročně z částky 423 564,96 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení, úroku ve výši 11,99 % ročně z částky 8 467,10 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 11,99 % ročně z částky 410 044,96 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení.Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023, s účinností ke dni 1. 7. 2023, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem.Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na svůj dluh ničeho neuhradil.

1. V průběhu řízení žalovaný neuvedl na svou obranu ničeho, k návrhu se nevyjádřil.

2. V průběhu řízení žalobkyně setrvala na svém stanovisku, tvrdila, že má za to, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru, kdy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného dostatečně a řádně, žalovanému byl pak poskytnut úvěr ve výši 425 000 Kč, který se zavázal spolu s poplatky a úroky právní předchůdkyni žalobkyně splácet. Žalovaný pak nesplácel řádně, z tohoto důvodu došlo k zesplatnění úvěru. Žalobkyně dále poukázala na to, že bylo prokázáno, že pohledávka byla postoupena na žalobkyni, že bylo žalovanému toto postoupení řádně oznámeno a rovněž že před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu. Závěrem žalobkyně uvedla, že na podané žalobě trvá, a že má za to, že.

3. Soud provedl dokazování, přičemž z následujících důkazů zjistil pro věc rozhodné skutečnosti:

4. Ze sazebníku, všeobecných obchodních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně a smlouvy o úvěru uzavřené mezi , právnická osoba, . a žalovaným ze dne 15. 10. 2021 soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 425 000 Kč na úvěrový účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději do 17. 9. 2030, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 6 538 Kč. Úvěr byl poskytnut jako účelový, nezajištěný spotřebitelský, jiný než na bydlení. Použití úvěru bylo omezeno na konsolidaci úvěrů, resp. půjčky, ze které byl žalovaný zavázán (splátkový úvěr u právní předchůdkyně žalobkyně – částka ke splacení ve výši 286 809 Kč), použití zbývající částky úvěru bylo ponecháno na úvaze žalovaného. Nedílnou součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru byly smluvní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně, které obsahovaly parametry úvěru, a to včetně poplatků a výše sjednaného smluvního úroku.

5. Ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 20. 9. 2021 soud zjistil, že žalovaný v této žádosti o poskytnutí úvěru uvedl, že je od 30. 9. 2020 zaměstnaný u společnosti , právnická osoba, na dobu neurčitou s tím, že jeho průměrný čistý měsíční příjem činí 17 109,67 Kč. Dále uvedl, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost a že bydlí u rodičů, počet členů domácnosti je 4. U nákladů na bydlení a ostatních pravidelných výdajů uvedl 0 kč. Žalovaný ve své žádosti požadoval úvěr ve výši 20 000 Kč.

6. Z potvrzení o výši příjmů žalovaného od společnosti , právnická osoba, ze dne 5. 10. 2021 soud zjistil, že je žalovaný zaměstnán u této společnosti na pozici řidič od 14. 9. 2020 s průměrným měsíčním příjmem za posledních 12 měsíců bez započtení cestovních náhrad ve výši 177 944 Kč, hrubá mzda činí 17 800 Kč měsíčně.

7. Z posouzení úvěruschopnosti klienta ze strany , právnická osoba, . ze dne 15. 10. 2021 vyplývá, že při posuzování úvěruschopnosti právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného ve výši 19 531 Kč měsíčně, který žalovaný tvrdil a který byl zkontrolován příslušným pracovníkem, přičemž částka měla být zkontrolována na základě doloženého potvrzení o příjmu vystaveného zaměstnavatelem. Žalovaný tvrdil výdaje ve výši 0 Kč a splátky úvěrů ve výši 0 Kč. V době úvěrové žádosti pak u žalovaného evidovala právní předchůdkyně žalobkyně úvěr poskytnutý od právní předchůdkyně žalobkyně s limitem 290 000 Kč s orientační splátkou ve výši 4 987 Kč, (byl v rámci žádosti zkonsolidován). Dále bylo tvrzeno, že banka ověřila žalovaného pomocí insolvenčního rejstříku, z CBCB, z historie evidence klientů. Případnou výši splátky stanovila na částku 6 538 Kč, a to na základě údajů sdělených žalovaným v kombinaci s interními informacemi, včetně využití statistických údajů a údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení.

8. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného z období 15. 10. 2021 – 31. 12. 2021 soud zjistil, že žalovaný v tomto období splatil 14 218 Kč a za období 1. 1. 2022 – 31. 12. 2022 splatil částku ve výši 81 374,55 Kč.

9. Z informace o transakcích ze dne 15. 10. 2021 v rozmezí 14:25 hod. až 14:34 hod. soud zjistil, že žalovaný uzavřel smlouvu prostřednictvím internetového bankovnictví pomocí ověření SMS.

10. Z podkladů pre súdne konanie z 1. 7. 2023 soud zjistil, že žalovaný čerpal poskytnutý úvěr v plné výši 425 000 Kč jednorázově a že za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil na poskytnutý úvěr částku v celkové výši 95 592,55 Kč.

11. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 29. 3. 2023 adresované ze strany , právnická osoba, žalovanému soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu ve výši 23 190 Kč s ohledem na to, že ke dni 28. 12. 2021 byl jeho dluh již po splatnosti. Žalovaný měl dluh uhradit nejpozději do 29. 3. 2023, přičemž byl poučen o tom, že v případě jeho neuhrazení bude zesplatněna celá dlužná částka, tj. 405 549 Kč.

12. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 30. 4. 2023 adresovaná žalovanému ze strany , právnická osoba, . má soud za to, že tímto právní předchůdkyně žalobkyně vyrozuměla žalovaného o tom, že ode dne 30. 4. 2023 je celá zbývající částka úvěru splatná a je nadále úročena smluvním úrokem i úrokem z prodlení. K datu 30. 4. 2023 pak žalovaný dlužil celkem 415 097 Kč a byla opět vyzván k úhradě tohoto dluhu.

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi , právnická osoba, . jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem dne 29. 6. 2023, včetně přílohy č. 7 - potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 1. 7. 2023, a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 7. 2023 od , právnická osoba, adresované žalovanému včetně informací o zpracování osobních údajů adresovaného téhož dne ze strany žalobkyně žalovanému včetně podacího lístku ze dne 19. 7. 2023 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným, a to s účinností ke dni 1. 7. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 18. 7. 2023, když jeho odeslání má soud za prokázané z podacího lístku z 19. 7. 2023.

14. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 12. 9. 2023 adresované ze strany zástupce žalobkyně žalovanému včetně podacího lístku ze dne 12. 9. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl před podání žaloby vyzván ke splnění své povinnosti.

15. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření předmětné smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

17. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

18. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

21. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

22. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

23. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Z ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

25. Podle § 1968 věta prvá o. z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 o. z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

26. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

27. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze částečně, a to v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozhodnutí, neboť žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ v platné smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne 15. 10. 2021 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným.

28. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala její právní předchůdkyně na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalovaného. Uvedla, že s ohledem na prohlášení žalovaného obsažené v žádosti o poskytnutí úvěrového produktu (žalovaný byl svobodný, žil u rodičů, neměl vyživovací povinnost, byl zaměstnán u společnosti , právnická osoba, s příjmem 17 109,67 Kč), s ohledem na výši příjmu a výši požadovaného úvěru dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostatečná. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně navrhla k důkazu výlučně žádost o poskytnutí úvěru, potvrzení o výši příjmu žalovaného a vyjádření právní předchůdkyně žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Z této žádosti o úvěr má soud za prokázané, že žalovaný sdělil nějaké údaje, na základě nichž mohla být prověřena úvěruschopnost žalovaného, avšak z žádného ze soudu doložených důkazů nevyplynulo, jak s uvedenými údaji bylo konkrétně pracováno, ani v jakém rozsahu tyto údaje byly ověřeny, a to ať již jde o příjmy či o výdaje žalovaného nebo jeho jiné závazky, či zda bylo provedeno šetření v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, popřípadě dalších rejstřících klientských informací. K ověření údajů poskytnutých žalovaným byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovaným budí oprávněnou pochybnost o své správnosti.

29. Je pravdou, že právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici potvrzení o výši příjmu žalovaného, kdy však je třeba poukázat na rozpor mezi uvedenými částkami – žalovaný uváděl svůj příjem ve výši 17 109,67 Kč čistého, v potvrzení o výši příjmů je uvedena částka 17 800 Kč hrubého a právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházela z částky 19 531 Kč. Není pak zcela zjistitelné, jakým způsobem byly posouzeny tyto rozpory a jak byla vyhodnocena příjmová stránka žalovaného. Ze shora předložených důkazů pak nikterak nevyplývá, jakým způsobem byly vyhodnoceny výdaje žalovaného. Z posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že splátky úvěru žalovaného činily 4 987 Kč měsíčně, přitom v žádosti o úvěr žádné splátky uvedeny nejsou. Ze žádosti o úvěr dále vyplývá, že hlavní příjem žalovaného činil 17 109,67 Kč, přičemž žádné další výdaje jako náklady na bydlení, na dopravu, na stravu a další osobní výdaje žalovaný neuvedl a právní předchůdkyně žalobkyně tyto údaje po žalovaném ani nepožadovala. Soud pak má za nepravděpodobné, že by žalovaný neměl žádné výdaje. Z tohoto důvodu má soud za to, že přestože měla žalobkyně pouze nedostatečné údaje o příjmech a výdajích žalovaného, spokojila se s tím. Z posouzení úvěruschopnosti klienta pak soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně evidovala u žalovaného v době úvěrové žádosti 1 úvěr se splátkou ve výši 4 987 Kč měsíčně. Již tyto informace tak měly vést právní předchůdkyni žalobkyně k obezřetnosti, neboť uvedené údaje zjevně budí obavu o své správnosti.

30. Za situace, kdy žalovaným uvedené informace budí obavu, zda bude schopen svůj závazek řádně splácet, bylo na poskytovateli, aby ověřil úvěrovou angažovanost žalovaného a jeho platební historii ve veřejných i neveřejných databázích jako je exekuční rejstřík, SOLUS či NRKI. Žalobkyně pak nedoložila, že by k prověřování v takových databázích vůbec došlo. A to přesto, že ve smyslu ustanovení § 78 o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

31. Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena. Za této situace dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru ze dne 15. 10. 2021 je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná.

32. Za situace, kdy je smlouva neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 15. 10. 2021 částku 425 000 Kč, která jednak posloužila ke konsolidaci určitých závazků žalovaného a jednak k pokrytí potřeb žalovaného. Žalovaný na takto poskytnutou sumu před podáním žaloby uhradil celkem částku ve výši 95 592,55 Kč, tedy na žalobkyni mohlo přejít pouze právo na úhradu bezdůvodného obohacení ve výši 329 407,45 Kč, včetně nároku na úhradu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8 528,49 Kč a nadále běžícím ve výši 15 % ročně z částky 329 407,45 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení (výrok I.). Lhůtu k plnění soud určil v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. v trvání 3 dnů, neboť pro stanovení lhůty odlišné či plnění ve splátkách neshledal podmínky.

33. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření shora uvedené smlouvy, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu souhrnných poplatků a obchodního úroku a k nim požadovaného úroku z prodlení) žalobu zamítl (výrok II.), neboť v tomto rozsahu žalobkyni žádný nárok nevznikl.

34. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to v souladu s § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na poměrnou část náhrady nákladů řízení v částce 37 396,33 Kč, přičemž tato částka představuje 55,54 % z jejich celkové výše (poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně). Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 16 943 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 423 564,06 Kč sestávající z částky 10 020 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby a účast na jednání soudu dne 8. 8. 2024). Soud nepřiznal žalobkyni náhradu za právní pomoc spojenou se sepisem podání ze dne 25. 3. 2024, když tímto podáním žalobkyně konkretizovala svá žalobní tvrzení, která měla být již součástí žaloby a vyjádření k výzvě soudu ze dne 3. 4. 2024, když vyjádření ohledně souhlasu k rozhodnutí soudu bez nařízení jednání dle výzvy ze dne 25. 3. 2024 nespadá pod úkony právní služby podle § 11 odst. 2, 3 a.t.) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč/1 paušální náhrada dle § 13 odst. 4 a. t., a náhradu cestovních výdajů představující jednu polovinu z náhrady (s ohledem na skutečnost, že zástupce žalobkyně se uvedeného dne účastnil 2 jednání u téhož soudu) celkem 164 Kč (za cestu k jednání soudu osobním automobilem , název, , reg. zn. , SPZ, se spotřebou 4,9/100 km, na trase , adresa, a zpět v délce celkem , hodnota, km za obě cesty, při vyhláškové ceně benzínu 95 oktanů 38,20 Kč a pevné sazbě základní náhrady 5,6 Kč/1 km), podle ustanovení § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, ve spojení s ustanovením § 157 odst. 3, odst. 4, písm. b) a § 189 odst. 1 písm. a) a c) zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, zde za použití § 1 písm. b) a § 4 písm. a) vyhl. MPSV ČR č. 398/2023 Sb., náhradu za promeškaný čas za jednu polovinu uvedené cesty k jednání soudu a zpět v délce celkem 2 i započaté půlhodiny po 100 Kč, tj. 200 Kč, dle § 14 odst. 1,3 a.t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 41 644 Kč ve výši 8 745,24 Kč, neboť zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř. v délce trvání 3 dnů, a to k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř..