3 C 52/2025

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marcelou Součkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 53 523 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 26 739 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 6 823,93 Kč a nadále běžícím ve výši 15 % ročně z částky 26 739 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 26 784 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 724,58 Kč a nadále běžícím ve výši 14,75 % ročně z částky 29 101,88 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 706,18 Kč a nadále běžícím ve výši 15 % ročně z částky 26 784 Kč od 30. 7. 2024 do zaplaceníse zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá zaplacení pohledávky ve výši 53 523 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná uzavřela dne 10. 9. 2022 s její právní předchůdkyní - společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč bezhotovostně. Dále uvedla, že se v souvislosti s poskytnutým úvěrem žalovaná zavázala zaplatit částku 28 692 Kč, která zahrnovala kapitalizované úroky ve výši 24 330 Kč (s úrokovou sazbou 14,75 % ročně) a poplatek za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč. Celkovou částku měla žalovaná uhradit v 18 měsíčních splátkách po 3 261 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 15. 3. 2024. Žalobkyně poukázala na to, že žalovaná nehradila splátky řádně a včas, poslední platba byla provedena dne 17. 10. 2022. K datu 5. 3. 2023 činila dlužná jistina 29 101,88 Kč a dlužný poplatek 24 421,12 Kč. Po tomto datu již žalovaná neuhradila žádnou částku. Pohledávka byla dne 29. 7. 2024 smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně uvedla, že postoupení bylo žalované oznámeno dopisem. Vzhledem k tomu, že žalovaná ani následně již ničeho neuhradila, se tak domáhala po žalované z titulu nesplaceného úvěru úhrady částky 29 101,88 Kč na jistině, na dlužném poplatku 24 421,12 Kč, úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 7 530,11 Kč a nadále běžícím ve výši 15 % ročně z částky 29 101,88 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 2 724,58 Kč a nadále běžícího ve výši 14,75 % ročně z částky 29 101,88 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení.

2. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, ta však na dluh ničeho neuhradila.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) žalovanou vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná se k výzvě nevyjádřila, soud věc rozhodl, se souhlasem žalobkyně obsaženým v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ve spojení se smluvními podmínkami má soud za prokázané, že původní věřitel , právnická osoba, , IČ: , IČO, , , adresa, , uzavřel se žalovanou dne 10. 9. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě jí poskytl peněžní prostředky v částce 30 000 Kč na účet žalované č. , č. účtu, . Nedílnou součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře. V souvislosti s úvěrem se pak žalovaná zavázala zaplatit tomuto věřiteli celkovou částku 55 830 Kč, představovanou jistinou půjčky ve výši 30 000 Kč a souhrnným poplatkem ve výši 25 830 Kč, a to v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 3 261 Kč, přičemž poslední splátka byla ve výši 3 255 Kč. RPSN k takto sjednané půjčce činila 139,51 %.

7. Z tabulky umoření ze dne 5. 8. 2024 bylo zjištěno, že žalovaná uhradila právní předchůdkyni dne 17. 10. 2022 částku ve výši 3 261 Kč.

8. Ze zákaznické karty ze dne 10. 9. 2022 vyplynulo, že žalovaná žije s rodiči, má základní vzdělání a je svobodná. Jako účel spotřebitelského úvěru jsou uvedeny neočekávané výdaje. Dále bylo zjištěno, že žalovaná je zaměstnána jako dělník u společnosti , právnická osoba, s pravidelným měsíčním čistým příjmem 31 251 Kč. Měsíční výdaje žalované pak jsou v částce 5 000 Kč.

9. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovanou s účinností ke dni 29. 7. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 29. 7. 2024.

10. Z výzvy k plnění ze dne 31. 10. 2024 a podacího lístku ze dne 31. 10. 2024 má soud za prokázané, že žalovaná byla před podání žaloby vyzvána ke splnění své povinnosti.

11. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

13. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

14. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

17. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

18. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

19. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „občanský zákoník“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Z ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Podle § 1968 věta prvá o. z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 o. z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

22. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

23. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze částečně, a to v rozsahu uvedeném ve výroku rozhodnutí, neboť žalobkyně nemá za žalovanou pohledávku, která by měla svůj právní základ v platné smlouvě o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou.

24. Provedenými důkazy totiž nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala její právní předchůdkyně na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalované. Uvedla, že s ohledem na prohlášení žalované obsažené ve smlouvě, tj. že jí uvedené údaje jsou pravdivé a úplné, neměla důvod blíže jí uvedené údaje ověřovat. Poukazovala na zákonnou povinnost žalované ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 a 7 o. z. jednat v právním styku poctivě, a že se má za to, že kdo jednal v právním styku, jednal poctivě. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně navrhla k důkazu výlučně kartu zákazníka podepsanou žalovanou. Z této karty zákazníka má soud za prokázané, že žalovaná sdělila nějaké údaje, na základě nichž mohla být prověřena její úvěruschopnost, avšak z žádného ze soudu doložených důkazů nevyplynulo, jak s uvedenými údaji bylo konkrétně pracováno, ani v jakém rozsahu tyto údaje byly ověřeny, a to ať již jde o příjmy či o výdaje žalované nebo její jiné závazky, či zda bylo provedeno šetření v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, popřípadě dalších rejstřících klientských informací. K ověření údajů poskytnutých žalovanou byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovanou budí oprávněnou pochybnost o své správnosti.

25. Zákaznická karta neobsahuje žádné konkrétní dokumenty, které by uvedené údaje ověřovaly, jako např. pracovní smlouvu, výplatní pásky, nájemní smlouvu či jiné doklady. Žalobkyně žádné takové důkazy nepředložila, ačkoliv tvrdí, že byly vyžádány a ověřeny. Tvrzení o ověření údajů tak zůstává pouze v obecné rovině a neprokázané. Zákaznická karta je interní dokument poskytovatele úvěru, který sám o sobě nemůže být považován za dostatečný důkaz o řádném posouzení úvěruschopnosti. Neobsahuje žádné objektivně ověřitelné podklady, které by umožnily soudu přezkoumat, zda byl postup právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se zákonem. Navíc je třeba přihlédnout k tomu, že žalovaná měla v době uzavření smlouvy pouze základní vzdělání, byla velmi mladá (18 let) a žila u rodičů. Tato skutečnost vyžadovala zvýšenou míru obezřetnosti ze strany poskytovatele úvěru. Přesto jí byl poskytnut úvěr s RPSN ve výši 139,51 %, což svědčí o značné finanční zátěži. Soud proto nemůže mít za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně splnila zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované. Předložené důkazy jsou nedostatečné a neumožňují ověřit, zda žalovaná byla schopna úvěr za sjednaných podmínek skutečně splácet.

26. Za situace, kdy žalovanou uvedené informace budí obavu, zda bude schopna svůj závazek řádně splácet, bylo na právní předchůdkyni žalobkyně, aby ověřila úvěrovou angažovanost žalované a její platební historii ve veřejných i neveřejných databázích jako je exekuční rejstřík, SOLUS či NRKI. Žalobkyně pak nedoložila, že by k prověřování v takových databázích došlo. A to přesto, že ve smyslu ustanovení § 78 o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

27. Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalované, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena. Za této situace dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru ze dne 10. 9. 2022 č. , hodnota, je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná.

28. Za situace, kdy je smlouva neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 30 000 Kč. Žalovaná na tento svůj závazek před podáním žaloby uhradila celkem částku ve výši 3 261 Kč, tedy na žalobkyni mohlo přejít pouze právo na úhradu bezdůvodného obohacení ve výši 26 739 Kč, včetně nároku na úhradu zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 6 823,93 Kč za dobu ode dne 17. 11. 2022 do dne 29. 7. 2024 a nadále běžícího ve výši 15 % ročně z částky 26 739 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. v délce trvání 3 dnů, neboť pro plnění ve splátkách či stanovení lhůty odlišné neshledal podmínky (výrok I.).

29. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření shora uvedené smlouvy, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu souhrnných poplatků a obchodního úroku a k nim požadovaného úroku z prodlení) žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

30. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle poměru úspěchu účastníků ve věci. Ve věci byla sice nepatrně úspěšnější žalovaná, avšak té žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, proto soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.