3 C 57/2023

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marcelou Součkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 36 554,47 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky ve výši 36 554,47 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 843,60 Kč a nadále běžícím ve výši 8,5 % ročně z částky 36 554,47 Kč od 2. 2. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 15,9 % ročně z částky 33 221,47 Kč od 2. 2. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 15,9 % ročně z částky 792 Kč od 2. 2. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 36 554,47 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že společnost [právnická osoba] (dále jen jako„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne 1. 3. 2017 s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě níž jí poskytla částku 50 000 Kč a žalovaná se tuto částku zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v pravidelných měsíčních splátkách spolu s obchodním úrokem ve výši 15,9% ročně. Žalobkyně poukázala na to, že se žalovaná zároveň zavázala uhradit i poplatky spojené s vedením účtem. Úvěr byl veden na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Za účelem řádného splácení úvěru se žalovaná zavázala na svém běžném účtu vedeném rovněž u právní předchůdkyně žalobkyně zachovávat dostatečné finanční prostředky na úhradu jednotlivých splátek a poplatků. Žalobkyně zdůraznila, že žalovaná svůj závazek neplnila, úvěr nesplácela, a proto právní předchůdkyně žalobkyně celý úvěr zesplatnila ke dni 23. 10. 2021, o čemž žalovanou vyrozuměla dopisem z téhož dne. Pohledávku za žalovanou následně na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 1. 2022 s účinností ke dni 1. 2. 2022 nabyla žalobkyně, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 15. 2. 2022. Vzhledem k tomu, že žalovaná dlužnou částku neuhradila ani na základě předžalobní výzvy, požadovala žalobkyně uhradit částku 36 554,47 Kč, dále úrok ve výši 15,9 % ročně z částky 33 221,47 Kč od 2. 2. 2022 do zaplacení, úrok ve výši 15,9 % ročně z částky 792 Kč od 2. 2. 2022 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 843,6 Kč a nadále běžícím ve výši 8,5 % ročně z částky 36 554,47 Kč od 2. 2. 2022 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. První jednání se ve věci konalo dne 24. 8. 2023. Žalované bylo předvolání k jednání řádně doručeno do vlastních rukou ve smyslu ustanovení § 46a a § 49 o.s.ř. dne 24. 7. 2023. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, a proto bylo dle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednáno v její nepřítomnosti, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění.

5. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu a z posouzení úvěruschopnosti klienta ze dne 1. 3. 2017 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vyžádala od žalované základní údaje o její osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Její čistý měsíční příjem měl činit 12 732 Kč. Uvedla, že je zaměstnána na dobu neurčitou u společnosti [právnická osoba], že je svobodná a že bydlí u rodičů. Co se týče jejích pravidelných měsíčních výdajů, uvedla, že její výdaje činí 0 Kč a že nesplácí žádné úvěry, žádné nebankovní produkty, žádný leasing či ostatní splátky jako např. výživné, léky, srážky ze mzdy a nájem. Dle interního systému právní předchůdkyně žalobkyně pak bylo v posouzení úvěruschopnosti klienta zjištěno, že u žalované je evidován kontokorentní úvěr s limitem 5 000 Kč a s orientační splátkou ve výši 417 Kč.

6. Z potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance ze dne 1. 3. 2017 vyplývá, že společnost [právnická osoba] jako zaměstnavatel žalované potvrdila právní předchůdkyni žalobkyně, že je u ní žalovaná zaměstnaná od 1. 10. 2016 na pozici prodavačka na dobu neurčitou s výší průměrného čistého měsíčního příjmu 12 732 Kč a že s žalovanou není vedeno jednání o skončení jejího pracovního poměru.

7. Ze Smlouvy o úvěru ze dne 2. 3. 2017 a z jejího dodatku ze dne 29. 4. 2020, včetně záznamu o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací ze dne 2. 3. 2017 a ceníku právní předchůdkyně žalobkyně pro soukromou klientelu účinného od 13. 5. 2021, má soud za prokázané, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru, na základě níž se tato zavázala žalované poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu s obchodním úrokem ve výši 15,9 % v měsíčních splátkách po 939 Kč, které bude právní předchůdkyně žalobkyně inkasovat přímo z běžného účtu žalované vedeného u právní předchůdkyně žalobkyně. Dle dodatku pak měla právní předchůdkyně žalobkyně změnit podmínky smlouvy o úvěru tak, že od měsíce května 2020 se splatnost pravidelných měsíčních splátek mění na 10. kalendářní den měsíce a že v případě dodržení podmínek splácení úvěru bude poslední splátka ve výši 604,74 Kč uhrazena 10. 3. 2025 (den konečné splatnosti úvěru). Z žalobních tvrzení pak má soud za prokázané, že žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila celkem částku ve výši 54 683 Kč.

8. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 21. 9. 2021 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužných splátek úvěru v celkové výši 5 196 Kč a zároveň byla upozorněna na možnost okamžitého zesplatnění úvěru, pokud dlužné částky neuhradí v dodatečné lhůtě k tomu žalované poskytnuté.

9. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 23. 10. 2021 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně z důvodu prodlení žalované s řádným splácením úvěru zesplatnila ke dni 23. 10. 2021 celou dlužnou částku ve výši 35 814 Kč.

10. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 1. 2022 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, včetně potvrzení o úplatě ze dne 31. 1. 2022 a seznamu postoupených pohledávek – přílohy č. 1, má soud za prokázané, že na žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovanou. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 15. 2. 2022 (viz. oznámení o postoupení pohledávek ze dne 15. 2. 2022 a podací lístek z téhož dne).

11. Z předžalobní upomínky ze dne 18. 5. 2022 ve spojení s podacím lístkem ze dne 19. 5. 2022 má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovanou k dobrovolnému splnění jejího závazku před podáním žaloby.

12. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 2. 3. 2017 úvěrovou smlouvu (a to po té, co na základě údajů poskytnutých žalovanou dne 1. 3. 2017 prověřovala její úvěruschopnost), na základě níž jí poskytla úvěr ve výši 50 000 Kč, který poskytla žalované k dispozici na její běžný účet. Žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela, a proto byl úvěr ke dni 23. 10. 2021 zesplatněn a následně postoupen na žalobkyni.

13. N základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

15. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

17. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

18. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

21. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

22. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

23. Podle § 94 a 95 zákona o spotřebitelském úvěru musí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení, poskytnout informace výslovně uvedené v těchto ustanovováních. Informace se poskytují v souladu s ustanovením § 95 písemně na formulářích uvedených v příloze k zákonu o spotřebitelském úvěru.

24. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

26. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

27. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

28. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně není oprávněn, neboť žalobkyně nemá za žalovanou pohledávku, která by měla svůj právní základ v úvěrové smlouvě ze dne 2. 3. 2017 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou.

29. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat příjmy i výdaje žalované a dbát přitom na její zájmy, tj. i na zájem být reálně schopna přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů.

30. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni usnesením čj. 3 C 57/2023-10 ze dne 3. 5. 2023, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala její právní předchůdkyně na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalované a dále odkázala na vyjádření právní předchůdkyně žalobkyně k podrobnostem o průběhu ověřování úvěruschopnosti žalované. Z předložených důkazů má soud za prokázané, že průměrný čistý měsíční příjem žalované činil 12 732 Kč. Soud však má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně zkoumala výdajovou stránku hospodaření žalované. K ověření faktického bydliště žalované, včetně toho, že má žít u rodičů, kterým však zároveň ničeho nepřispívá na náklady spojené s bydlením, měla vést již samotná skutečnost, že zdravá, pracující, jednadvacetiletá žena žije u rodičů, jimž zároveň nepřispívá žádným způsobem na bydlení. Obdobně nelze ohledně výdajů žalované vycházet jen ze statisticky určené částky životních nákladů. Jakým způsobem pak právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované vyhodnotila, že žalovaná má existující kontokorentní úvěr s limitem 5 000 Kč a orientační splátkou ve výši 417 Kč, ačkoliv sama žalovaná uvedla, že nemá žádné pravidelné měsíční výdaje, není soudu zcela jasné. Soud tak konstatuje, že již množství prověřování údajů o žalované, resp. co všechno žalovaná ohledně svých výdajů právní předchůdkyni žalobkyně nedoložila, mělo nutně vyvolat potřebu podrobněji zkoumat úvěruschopnost žalované, tj. zejména žádat jí o příslušná doplnění a objasnění. Jiný doklad, z něhož by vyplýval rozsah zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně, ani její právní předchůdkyně, nedoložily. Skutečnost, že nebyla dostatečně prověřena úvěruschopnost žalované se následně projevila tím, že byla žalovaná v prodlení, tj. neměla dostatečné množství finančních prostředků na svém běžném účtu, z nichž by bylo možné celou splátku úvěru uhradit. Za situace, kdy je úvěrujícímu uložena v souladu s ustanovením § 78 zákona o spotřebitelském úvěru povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že by před poskytnutím úvěru byla řádně prověřena úvěruschopnost žalované, a to ani po té co byla soudem vyzvána k doplnění příslušných tvrzení a k návrhu důkazů, a to opakovaně (i v rámci jednání).

31. Za této situace dospěl soud k závěru, že Smlouva o úvěru ze dne 2. 3. 2017 je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná.

32. K otázce, zda neplatnost smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele při uzavření úvěrové smlouvy způsobuje neplatnost absolutní, jíž soud zkoumá z úřední povinnosti nebo pouze neplatnost relativní, jíž soud zkoumá pouze k námitce žalovaného, soud výslovně odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci OPR-Finance C -679/18 ze dne 5. 3. 2020. Dle tohoto rozhodnutí musí být„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Soudní dvůr tak jednoznačně vyložil, že aplikace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES musí být národními státy provedena tak, aby porušení článku 8 a 23 bylo sankcionováno vždy absolutní neplatností úvěrové smlouvy, tedy neplatností, k níž se přihlíží z úřední povinnosti.

33. Tedy zjistí-li soud při své rozhodovací činnosti, že vnitrostátní právní úprava je v rozporu se směrnicí Evropského společenství, má soud sám rozhodnout o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropského společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem), když tento postup soudu byl připuštěna již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34. a 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu). Když citovaným usnesením byla řešena právě otázka relativní neplatnosti, a to v § 55 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění do 31. 7. 2010.

34. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o.z.. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na úvěrový účet žalované částku 50 000 Kč, k jejímuž vrácení se žalovaná zavázala. Žalovaná uhradila na svůj dluh celkem částku ve výši 54 683 Kč, čímž pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou na úhradu bezdůvodného obohacení zanikla dříve, než měla být smlouvou o postoupení pohledávky postoupena na žalobkyni. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru a žalovaná uhradila celou poskytnutou částku (resp. uhradila ještě více), k žádnému bezdůvodného obohacení na její straně nedošlo, soud v celém rozsahu žalobu zamítl (výrok pod bodem I.).

35. Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to v souladu s § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle úspěchu ve věci. Žalované, která byla ve sporu úspěšná, a které by tak náležela náhrada nákladů řízení, však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků.