3 C 59/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl soudkyní Mgr. Marcelou Součkovou ve věci žalobkyně: právnická osoba ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zaplacení 52 644,61 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 41 647 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 41 647 Kč od 21. 12. 2022 do zaplacení.

II. Žaloba, na základě níž by byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 997,61 Kč- spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 412 Kč za dobu od 21. 12. 2022 do 16. 1. 2023,- se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 402,61 Kč od 17. 1. 2023 do 20. 2. 2023,- se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 392,61 Kč od 21. 2. 2023 do 21. 3. 2023,- se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 382,61 Kč od 22. 3. 2023 do 25. 4. 2023,- se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 372,61 Kč od 26. 4. 2023 do zaplacení,se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 11 846,38 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, .

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 9 dne 20. 6. 2023 ve znění doplnění ze dne 9. 4. 2024 domáhala zaplacení částky ve výši 52 644,61 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným prostřednictvím mandatáře dne 31. 8. 2019 uzavřela úvěrovou smlouvu č. , číslo, , přičemž na základě této smlouvy poskytla žalovanému dne 5. 9. 2019 peněžní prostředky ve výši 84 860 Kč převodem na účet žalovaného. Žalobkyně dále uvedla, že se žalovaný zavázal úvěr splatit v 84 měsíčních splátkách ve výši 1 010 Kč od 15. 9. 2019 splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Poukázala na to, že žalovaný přestal hradit splátky splatné dne 15. 8. 2022, 15. 9. 2022, 15. 10. 2022, 15. 11. 2022. Dále tvrdila, že schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byl ze strany žalobkyně prověřen jednak na základě dokladů a informací získaných od žalovaného a jednak z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, tj. z databází jako SOLUS, NRKI, Interní platební morálka klienta, Interní Black List společnosti , právnická osoba, ., ISIR, Neplatné doklady MVČR, Evidence adres obecních/městských úřadů, Registr hledaných osob, Centrální evidence exekucí (CEE). Dále uvedla, že poté co žalovaný poskytnutý úvěr nesplácel řádně a včas, úvěr zesplatnila ke dni 16. 11. 2022. Dále žalobkyně požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 3 535 Kč. Zdůraznila, že žalovaného vyzvala k dobrovolnému uhrazení dlužné částky před podáním žaloby, avšak žalovaný na výzvu nereagoval, proto se domáhala úhrady i úroků z prodlení ode dne 21. 12. 2022. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalobkyni tak nezbylo, než se svým nárokem obrátit na soud.

2. Žalovaný se k ústnímu jednání, k němuž byl podle ustanovení § 45 a § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) řádně obeslán, nedostavil, na svou obranu netvrdil žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhl provedení žádných právně relevantních důkazů, proto bylo jednáno podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného.

3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav.

4. Z úvěrové smlouvy č. SÚ , číslo, ze dne 31. 8. 2019 ve spojení s formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a z úvěrových podmínek a výpisu z obchodního rejstříku má soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím obchodního zastoupení společností , právnická osoba, . (viz. smlouva o obchodním zastoupení ze dne 9. 5. 2018 č. , číslo, ) uzavřela s žalovaným úvěrovou smlouvu, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 84 860 Kč, a to koupi zboží Rainbow. Úvěr se žalovaný zavázal splácet v 84 měsíčních splátkách po 1 010 Kč, splatných do 15.dne v měsíci, počínaje dnem 15. 9. 2019. Dále z předmětné smlouvy vyplynulo, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného měl činit 22 000 Kč, měsíční příjem domácnosti činil 44 000 Kč. Žalovaný byl zaměstnán u společnosti , právnická osoba, . od 1. 3. 2016 na dobu neurčitou. Žalovaný byl ženatý, měl dvě vyživovací povinnosti, žil v pronajatém bytě, jeho výdaje na bydlení činily 10 000 Kč, splátky ostatních úvěrů činily 2 000 Kč, ostatní měsíční výdaje byly ve výši 1 000 Kč.

5. Z potvrzení o poskytnutí/proplacení úvěru ke smlouvě č. , číslo, a z výpisu z účtu společnosti , právnická osoba, ze dne 5. 9. 2019 soud zjistil, že úvěrová smlouva byla uzavřena prostřednictvím společnosti , právnická osoba, ., a dne 5. 9. 2019 byla zaslána částka ve výši 84 860 Kč na účet č. , č. účtu, s variabilním symbolem , var. symbol, .

6. Z přehledu plateb pro smlouvu č. , číslo, bylo zjištěno, že žalovaný načerpal celkem částku 84 860 Kč, do prodlení se žalovaný dostal s úhradou splátek splatných ke dni 15. 8. 2022, 15. 9. 2022, 15. 11. 2022 a na svůj dluh uhradil celkem 43 213 Kč.

7. Z tabulky umoření pro smlouvu č. , číslo, ze dne 27. 4. 2023 soud zjistil, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek splatných ke dni 15. 8. 2022, 15. 9. 2022, 15. 11. 2022 a na svůj dluh uhradil celkem 43 213 Kč.

8. Ze zesplatnění pohledávky vyplývající z úvěrové smlouvy č. , číslo, adresované žalovanému včetně dodejky, a ze sdělení pošty ze dne 2. 12. 2022 vyplývá, že žalovaný ničeho nezaplatil, žalobkyně tak úvěr zesplatnila výzvou z 30. 11. 2022, zásilka byla vrácena zpět, a to z důvodu, že se žalovaný odstěhoval.

9. Z předžalobní upomínky ze dne 25. 5. 2023 má soud za prokázané, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě jí nárokované částky před podáním žaloby, a tuto výzvu mu téhož dne odeslala (viz potvrzení ze dne 25. 5. 2022).

10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

12. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

15. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

18. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

19. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

20. Podle § 94 a 95 zákona o spotřebitelském úvěru musí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení, poskytnout informace výslovně uvedené v těchto ustanovováních. Informace se poskytují v souladu s ustanovením § 95 písemně na formulářích uvedených v příloze k zákonu o spotřebitelském úvěru.

21. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

24. Po zhodnocení výše uvedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to z toho důvodu, že předloženými důkazy nebylo prokázáno, že by žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. V projednávaném případě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 84 860 Kč. K výzvě soudu tvrdila, že úvěruschopnost zkoumala před poskytnutím úvěru řádně, a to jednak posouzením údajů sdělených samotným žalovaným ohledně výše jeho příjmu a výdajů, a jednak aktivně na základě zjištění a ověření ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli a to i v rámci celé skupiny Komerční banky a.s. Konkrétně uvedla, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla lustraci v bankovních a nebankovních registrech NRKI, SOLUS, registru rizikových subjektů Komerční banky = NIP, ve svých interních databázích ohledně platební morálky klientů, interního Black Listu, dále v insolvenčním rejstříku, evidenci neplatných dokladů MVČR, evidenci adresních míst, registru hledaných osob a centrální evidenci exekucí, přičemž v žádném registr nebyly ohledně žalovaného zjištěny žádné negativní informace, jež by měly bránit poskytnutí úvěru žalovanému. I pokud by soud přehlédl, že způsob prověřování úvěruschopnosti žalovaného je ze strany žalobkyně pouze tvrzen, když k jeho prokázání nenavrhla žádný důkaz, a to ani na základě usnesení č.j. 3 C 59/2024 - 51 ze dne 25. 3. 2024, ani na základě poučení soudu na jednání, není zjevné, jak žalobkyně vyhodnotila, informace ohledně příjmové a výdajové stránky žalovaného, kdy v úvěrové smlouvě je uveden příjem žalovaného ve výši 22 000 Kč, výdaje 1 000 Kč, výdaje na bydlení 10 000 Kč, splátky jiných úvěrů 2 000 Kč. Žalovaný pak dle zkoumání žalobkyně neměl evidován žádný úvěrový produkt, přitom právě žalovaný v úvěrové smlouvě uvedl výši výdajů na splátky ostatních úvěrů ve výši 2 000 Kč. Je potřeba zdůraznit, že tvrzené příjmy (ať samotného žalovaného, či celé domácnosti) nebyly ničím doloženy, rovněž tak výdaje žalovaného, potažmo celé domácnosti, nebyly ničím doloženy. Z tohoto důvodu má soud za to, že přestože měla žalobkyně pouze nedostatečné údaje o příjmech a výdajích žalovaného, spokojila se s tím. Z předložených důkazů tedy vyplývá, že žalobkyně řádně neporovnávala příjmy a výdaje žalovaného ve smyslu § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru a nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy. Z tohoto důvodu soud posoudil smlouvu jako neplatnou dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelských úvěrech ve spojení s ustanovením § 588 o. z., kdy tato neplatnost je neplatností absolutní.

25. Za situace, kdy je smlouva neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 5. 9. 2019 částku 84 860 Kč převodem na účet. Žalovaný na tento úvěr před podáním žaloby uhradil celkem částku ve výši 43 213 Kč, tedy na žalobkyni mohlo přejít pouze právo na úhradu bezdůvodného obohacení ve výši rozdílu těchto částek, tedy ve výši 41 647 Kč. Oprávněný nárok žalobkyně ve výši 41 647 Kč včetně nároku na úhradu zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 21. 12. 2022 do zaplacení soud žalovanému uložil uhradit. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř. v délce trvání 3 dnů, neboť pro plnění ve splátkách či stanovení lhůty odlišné neshledal podmínky (výrok I.).

26. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření shora uvedené smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

27. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř., tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na poměrnou část náhrady nákladů řízení v částce 11 846,38 Kč, přičemž tato částka představuje 58 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 79 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 21 %). Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 106 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 52 644,61 Kč sestávající z částky 3 220 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a náhradu jeho cestovních výdajů ve výši celkem 595,71 Kč (za cestu k jednání soudu osobním automobilem Škoda Rapid, reg. zn. , SPZ, se spotřebou 6,5, 4,4, 5,1/100 km, na trase , adresa, a zpět v délce celkem 78 km za obě cesty, při vyhláškové ceně benzínu 95 oktanů 38,20 Kč a pevné sazbě základní náhrady 5,6 Kč/1 km), podle ustanovení § 13 odst. 1,4 advokátního tarifu, ve spojení s ustanovením § 157 odst. 3, odst. 4, písm. b) a § 189 odst. 1 písm. a) a c) zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, zde za použití § 1 písm. b) a § 4 písm. a) vyhl. MPSV ČR č. 398/2023 Sb., náhradu za promeškaný čas za uvedenou cestu k jednání soudu a zpět v délce celkem 4 započaté půlhodiny po 100 Kč, tj. 400 Kč, dle § 14 odst. 1, 3 a.t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 075,70 Kč ve výši 3 165,91 Kč, neboť zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř. v délce trvání 3 dnů, a to k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř..