3 C 62/2021

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marcelou Součkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 7 359,82 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 7 359,82 Kč spolu s kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 3 896,9 Kč a nadále běžícím ve výši 23,66 % ročně z částky 7 359,82 Kč od 19. 6. 2020 do zaplacení, a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 320,91 Kč a nadále běžícím ve výši 8,05 % ročně z částky 7 359,82 Kč od 19. 6. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 7 359,82 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), dne 17. 12. 2015 Smlouvu o půjčce číslo. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, které žalovaná převzala v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 18 500 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 750 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 26. 1. 2017. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně prověřovala úvěryschopnost žalované podle vnitřních kritérií, kdy při podání žádosti o poskytnutí úvěru bylo požadováno uvedení majetkových, rodinných, pracovních a jiných poměrů po žalované, kdy tyto údaje byly ještě ověřeny dokumenty poskytnutými žalovanou, tj. pracovní smlouva, nájemní smlouva a výplatní pásky. Při posuzování úvěryschopnosti byla žalovaná povinna vyplnit pravdivě veškeré údaje, což potvrdila svým podpisem v kartě zákazníka. Na základě výše uvedeného dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k závěru, že nemá důvodné pochybnosti o úvěryschopnosti žalované pochybovat. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaná nesplácela řádně a včas, poslední splátku hradila dne 7. 11. 2019, přičemž žalobkyně uhradila za dobu trvání smluvního vztahu celkem částku ve výši 33 943 Kč (na jistinu 17 640,18 Kč, na úrok 3 500 Kč, na poplatek za administrativní činnost 5 000 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek 7 802,82 Kč). Žalobkyně poukázala na to, že její právní předchůdkyni tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky, která činila na dlužné jistině 7 359,82 Kč a na dlužném poplatku 2 197,18 Kč. Následně ještě žalovaná uhradila na svůj dluh celkem částku ve výši 6 000 Kč, čímž dlužná jistina činila 7 359,82 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne 6. 12. 2019. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, ta však na dluh ničeho neuhradila. Žalobkyně proto požadovala vedle dlužné jistiny též smluvní úrok ve výši 23,66 % ročně kapitalizovaný od 27. 1. 2017 (ode dne následujícího po splatnosti půjčky) do 18. 6. 2020 (tj. do dne poslední úhrady) částkou 3 896,90 Kč a dále jdoucím z dlužné jistiny ode dne následujícího po dni poslední úhrady, tj. od 19. 6. 2020 až do zaplacení. Rovněž požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% z dlužné částky, kapitalizovaný částkou 320,91 Kč od 27. 1. 2017 do 18. 6. 2020 a nadále jdoucím z dlužné jistiny ode dne následujícího po dni poslední splátky, tj. od 19. 6. 2020 až do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s rozhodnutím na základě listin souhlasila již v podaném žalobním návrhu a své stanovisko nezměnila ani ve svém následném písemném doplnění žaloby. Žalovaná na výzvu soudu žádným způsobem nereagovala. Soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na základě nichž dospěl k závěru o skutkovém stavu věci.

5. Ze smlouvy o půjčce číslo uzavřené dne 17. 12. 2015 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně vyplývá, že na základě této byla žalované poskytnuta částka 25 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se současně zavázala zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti s půjčkou ve výši 18 500 Kč Celkem se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 43 500 Kč v 58 týdenních splátkách po 750 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o půjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (Smlouva o půjčce ze dne 17. 12. 2015, včetně smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce). Z žalobních tvrzení soud zjistil, že žalovaná uhradila na svůj závazek do dne splatnosti půjčky 33 943 Kč a následně ještě částku 6 000 Kč, tj. celkem 39 943 Kč.

6. Ze Zákaznické karty zpracované pro žalovanou a žalovanou podepsanou dne 17. 12. 2015 má soud za prokázané, že žalobkyně vyžádala od žalované základní údaje o její osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Uvedla, že je zaměstnána na částečný pracovní poměr jako uklízečka s příjmem 8 800 Kč, že pobírá starobní důchod ve výši 6 000 Kč a příspěvek na péči o syna ve výši 12 000 Kč, že žije v nájmu v rodinném domě, kde hradí náklady včetně inkasa ve výši 4 200 Kč, 500 Kč za telefon, splátky předchozích úvěrů ve výši 5 000 Kč a její výdaje na domácnost činí 7 000 Kč.

7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovanou, a to s účinností ke dni 6. 12. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 6. 12. 2019, když její odeslání má soud za prokázané z poštovního podací archu ze dne 7. 1. 2020.

8. Z výzvy k plnění ze dne 22. 2. 2021 a podacího lístku ze dne 23. 2. 2021 má soud za prokázané, že žalovaná byla před podání žaloby vyzvána ke splněné své povinnosti.

9. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o půjčce, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 25 000 Kč v hotovosti. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalované, a to tak, že sama žalovaná ve smlouvě potvrdila, že jí podané údaje o majetkových, pracovních, rodinných a ostatních poměrech jsou pravdivé, kdy tyto měla podložit dokumenty, jako jsou výplatní pásky, výměr státní podpory, pracovní smlouva a nájemní smlouva. Dále právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z toho, že čistá mzda žalované činí 8 800 Kč, příspěvek na péči o syna částku 12 000 Kč a že pobírá starobní důchod ve výši 6 000 Kč. Výše měsíčních závazků žalované činí celkem 16 700 Kč, tyto se skládají z částky 5 000 Kč jako splátek půjček/alimentů, částky 7 000 Kč na výdaje domácnosti, částky 500 Kč jako výdajů na telefon a částky 4 200 Kč, která je hrazena na pronájem nemovitosti/inkaso. Žalovaná dle dokumentu žije rodinném domě, který má v pronájmu. Žalovaná na poskytnutou půjčku uhradila celkem částku ve výši 39 943 Kč. Následně došlo k postoupení pohledávky z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne 6. 12. 2019, který byl žalované odeslán dne 7. 1. 2020. Současně byla vyzvána k úhradě dlužné částky, a to předžalobní výzvou ze dne 22. 2. 2021, která jí byla odeslána dne 23. 2. 2021.

10. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2391 odst. 1 věta prvá citovaného zákona).

11. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru účinného do 1. 12. 2016 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

12. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) ve znění účinném od 25. 2. 2013 je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

13. Podle § 5 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) poskytne věřitel spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat informace uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu. Učiní tak s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, nebo před tím, než spotřebitel učiní závazný návrh na uzavření takové smlouvy. Všechny informace musí být stejně výrazné. Jiné informace než uvedené v příloze číslo k tomuto zákonu poskytne věřitel v samostatném dokumentu. Poskytnutím informací způsobem uvedeným v odstavci 2 věřitel splnil informační povinnost podle zákona upravujícího smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku.

14. Podle § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

15. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

18. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

19. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně není oprávněn, neboť žalobkyně nemá za žalovanou pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o půjčce číslo uzavřené mezi účastníky.

20. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni usnesením čj. 3 C 62/2021-14 ze dne 15. 7. 2021, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala její právní předchůdkyně na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalované. Uvedla, že s ohledem na prohlášení žalované obsažené ve smlouvě, tj. že jí uvedené údaje jsou pravdivé a úplné, neměla důvod blíže jí uvedené údaje ověřovat. Poukazovala na zákonnou povinnost žalované ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 a 7 o.z. jednat v právním styku poctivě, a že se má za to, že kdo jednal v právním styku, jednal poctivě. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně navrhla k důkazu výlučně kartu zákazníka podepsanou žalovanou. Z této karty zákazníka má soud za prokázané, že žalovaná sdělila nějaké údaje, na základě nichž mohla být prověřena úvěruschopnost žalované, avšak z žádného ze soudu doložených důkazů nevyplynulo, jak s uvedenými údaji bylo konkrétně pracováno, ani v jakém rozsahu tyto údaje byly ověřeny, a to ať již jde o příjmy či o výdaje žalované nebo její jiné závazky, či zda provedla šetření v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí popřípadě dalších rejstřících klientských informací. K ověření údajů poskytnutých žalovanou byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovanou budí oprávněnou pochybnost o své správnosti. Žalobkyně sice tvrdí, že u žalované byla ověřena výše jejího příjmu, a to z výplatních pásek a pracovní smlouvy, z výměru státní podpory a z nájemní smlouvy (viz. Karta zákazníka ze dne 17. 12. 2015), avšak soudu žádný z těchto dokladů nedoložila. Jak ověřila výdaje žalované, pak nevyplývá z žádného soudu doloženého dokumentu. Pochybnost o správnosti a úplnosti údajů měl vzbudit minimálně údaj o výši nájemného v rodinném domě včetně služeb a energií – ve výši 4 200 Kč, stejně jako výše nákladů na domácnost s jedním synem 7 000 Kč, zohlednit měla žalobkyně i skutečnost, že žalovaná splácela současně další půjčky splátkou v celkové výši 5 000 Kč. Nelze ani přehlédnout, že karta zákazníka byla sepsána týž den, jako byla uzavřena smlouva o půjčce, kdy údaje na obou dokumentech jsou vyplněny ručně a lze tak mít pochybnost o tom, kdo a s jakou odborností úvěruschopnost zkoumal.

21. Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím půjčky, dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalované, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalované před poskytnutím zápůjčky dostatečně a s odbornou péčí posouzena. Tedy ve smyslu ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že povinnost uložená poskytovateli spotřebitelského úvěru v ustanovení § 9 zákona splněna nebyla a smlouva o půjčce je proto pro rozpor se zákonem ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná.

22. Za situace, kdy je smlouva o půjčce neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o.z. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované dne 17. 12. 2015 v hotovosti částku 25 000 Kč, k jejímuž vrácení se žalovaná zavázala nejpozději do 26. 1. 2017. Do dne splatnosti půjčky žalovaná uhradila částku 33 943 Kč a ode dne následujícího, tj. ode dne 27. 1. 2017 by pak byla v prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení ve výši 9 557 Kč (pokud by byla platně uzavřena smlouvy o půjčce, resp. o úvěru). Následně pak žalovaná uhradila ještě před postoupením pohledávky na žalobkyni částku 6 000 Kč, čímž pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou na úhradu bezdůvodného obohacení zanikla dříve, než měla být smlouvou o postoupení pohledávky postoupena na žalobkyni. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o půjčce a žalovaná uhradila celou částku bezdůvodného obohacení, resp. více něž činilo bezdůvodné obohacení, soud v celém rozsahu žalobu zamítl (výrok I.).

23. Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle úspěchu ve věci. Žalované, která byla ve sporu zcela úspěšná, a která by měla nárok na náhradu nákladů řízení, však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků. Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).