3 C 66/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marcelou Součkovou ve věci žalobkyně: právnická osoba Ltd sídlem adresa zastoupená advokátem jméno FO sídlem adresa proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 , adresa O zaplacení 15 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni 11 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2015 7,05 % ročně od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016 7,05 % ročně od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016 7,05 % ročně od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017 7,05 % ročně od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017 7,50 % ročně od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018 8,00 % ročně od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018 8,75 % ročně od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019 9,00 % ročně od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019 9,00 % ročně od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020 7,25 % ročně od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020 7,25 % ročně od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021 7,50 % ročně od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021 10,75 % ročně od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022 14,00 % ročně od 1. 7. 2022 do 31. 12. 2022 14,00 % ročně od 1. 1. 2023 do 30. 6. 2023 14,00 % ročně od 1. 7. 2023 do 31. 12. 2023 14,00 % ročně od 1. 1. 2024 do 30. 6. 2024 11,75% ročně od 1. 7. 2024 do 30. 7. 2024a za dobu od 31. 7. 2024 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 400 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 3 400 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 040 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 1 231 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, .

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 15 000 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), dne 27. 11. 2006 Smlouvu o půjčce č. , číslo, . Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 10 440 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 53 týdenních splátkách po 480 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 3. 12. 2007. Žalovaný na uvedenou půjčku uhradil pouze 3 400 Kč, když tuto částku započetla právní předchůdkyně žalobkyně na souhrnný poplatek. Žalovaný tak i nadále dlužil na úhradě půjčky na jistině 15 000 Kč a na souhrnném poplatku 7 040 Kč.Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a společností , právnická osoba, .l., došlo s účinností ke dni 1. 7. 2015 k postoupení pohledávky za žalovaným na tuto společnost, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 25. 6. 2015. Následně tato postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018. Postoupení bylo oznámeno žalovanému přípisem ze dne 17. 9. 2018.Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na dluh ničeho neuhradil a žalobkyně proto požadovala též úrok z prodlení z neuhrazené jistiny.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný se k výzvě nevyjádřil, soud věc rozhodl, se souhlasem žalobkyně obsaženým v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Na základě listinných důkazů předložených žalobkyní soud učinil následující skutková zjištění:

5. Ze smlouvy o půjčce má soud za prokázané, že původní věřitel , právnická osoba, , IČO: , IČO, , , adresa, , uzavřel se žalovaným jako dlužníkem dne 27. 11. 2006 smlouvu o půjčce č. , číslo, , na jejímž základě mu poskytl v hotovosti peněžní prostředky v částce 15 000 Kč. Převzetí tohoto obnosu žalovaný potvrdil podpisem smlouvy o půjčce. V souvislosti s půjčkou se pak žalovaný zavázal zaplatit tomuto věřiteli celkovou částku 25 440 Kč, představovanou jistinou půjčky ve výši 15 000 Kč a souhrnným poplatkem ve výši 10 440 Kč, a to v hotovosti v 53 týdenních splátkách po 480 Kč s první splátkou splatnou 7. dne od data uzavření smlouvy. Z žalobních tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaný uhradil její právní předchůdkyni částku 3 400 Kč.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 19. 6. 2015, včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015, a poštovního podacího archu ze dne 20. 7. 2015 má soud za prokázané, že společnost , právnická osoba, postoupila svoji pohledávku za žalovaným ze smlouvy o půjčce č. , číslo, na společnost , právnická osoba, ., která ji následně postoupila na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávky ze dne 24. 8. 2018 včetně přehledu postoupených pohledávek). Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 17. 9. 2018 (viz. přípis a podací arch z 19. 9. 2018).

7. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky před podáním žaloby, a to výzvou ze dne 11. 9. 2023 odeslanou dne 12. 9. 2023 (viz. výzva a podací arch).

8. Na základě uvedených listin soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož původní věřitel , právnická osoba, , IČ: , IČO, , , adresa, , uzavřel se žalovaným jako dlužníkem dne 27. 11. 2006 smlouvu o půjčce, na jejímž základě mu poskytl v hotovosti peněžní prostředky v částce 15 000 Kč. Převzetí tohoto obnosu žalovaný potvrdil podpisem smlouvy o půjčce. V souvislosti s půjčkou se pak žalovaný zavázal zaplatit tomuto věřiteli celkovou částku 25 440 Kč, představovanou jistinou půjčky ve výši 15 000 Kč a souhrnným poplatkem ve výši 10 440 Kč a RPSN 206,8 %. Následně Smlouvami o postoupení pohledávky došlo k postoupení pohledávky na úhradu půjčky za žalovaným z právní předchůdkyně žalobce na žalobkyni a žalovaný byl o této skutečnosti písemně vyrozuměn. Žalovaný na tuto skutečnost, jakož ani na následující výzvu zaslanou mu žalobcem nijak nereagoval.

9. Vzhledem k tomu, že smlouva o půjčce byla uzavřena v roce 2006, dopadají na posuzovaný právní vztah o půjčce ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, tj. do 31. 12. 2013 (dále jen „občanský zákoník“), a to s ohledem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dle něhož není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

10. Podle § 657 občanského zákoníku platí, že smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 občanského zákoníku lze při peněžité půjčce dohodnout úroky.

11. Podle § 3 odst. 1 občanského zákoníku nesmí výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Podle § 39 občanského zákoníku je ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy neplatné. Podle § 41 občanského zákoníku vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

12. Ve smyslu ustanovení § 517 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, je dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroku z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis, kterým je nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

13. S ohledem na skutečnost, že k postoupení pohledávky došlo dne 19. 6. 2015 a následně dne 24. 8. 2018 je na daný vztah nutno aplikovat ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen „o. z.“), podle nějž platí, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

14. Po zhodnocení obsahu listin založených ve spise soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná pouze co do části 11 600 Kč, neboť ujednání právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného o výši poplatku z úvěru je pro rozpor s dobrými mravy neplatné.

15. V projednávaném případě měl žalovaný a původní věřitel sjednat smlouvu o půjčce, kdy žalovaný měl v dohodnutém termínu vrátit jednak půjčku (částku 15 000 Kč) a dále poplatek 10 440 Kč. Obsah poplatku nebyl ve smlouvě nijak blíže sjednán a jde tak o odměnu za půjčení peněz, tedy úrok z půjčky. Tomu ostatně nasvědčuje i stanovení RPSN pro daný případ ve výši 206,8 %. Občanský zákoník v rozhodné době přímo neupravoval limity výše úroku, tedy cenu peněz, který může věřitel po dlužníkovi požadovat. Limitem tak bylo zejména ustanovením § 3 občasného zákoníku, tedy, že ujednání o plnění spojená s poskytnutím půjčky nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Kdy již je úrok považován a nepřiměřený bylo judikováno mimo jiné rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 (publikované ve sbírce rozhodnutí pod číslem C 3171) dle něhož „Při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ Za účelem ověření úrokové míry půjček poskytovaných obyvatelům s dobou splatnosti do 1 roku soud ze systému České národní banky - ARAD – zjistil, že průměrná úroková sazba u korunových půjček a úvěrů poskytovaných bankami na spotřebu domácností v ČR v listopadu 2006 činila 12,81 % ročně. Sjednaný úrok ve výši 206,8 % ročně pak je více než 16 krát vyšší než úrok obvykle poskytovaný bankami, tedy ujednání o výši úroku je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 39 občanského zákoníku neplatné. Soud pak má za to, že ujednání o výši úroku lze oddělit od zbytku smlouvy o půjčce, a proto neplatnost ujednání o úroku z půjčky nezpůsobuje neplatnost celé smlouvy ve smyslu ustanovení § 41 občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že však v daném případě byla sjednána smlouva o půjčce dle ustanovení občanského zákoníku a nikoliv smlouva o úvěru podle ustanovení obchodního zákoníku, kdy pojmovým znakem půjčky není sjednání úroku, není ani na místě, aby soud moderoval sjednaný úrok na úrok obvyklý, tak jak předpokládalo ustanovení § 497 ve spojení s § 502 odst. 1 obchodního zákoníku ve vztahu k úvěru.

16. Za situace, kdy je ujednání o výši poplatku z úvěru neplatné, vznikla žalovanému povinnost na základě uzavřené smlouvy o půjčce vrátit půjčku, tj. částku 15 000 Kč, do sjednaného data. Pokud žalovaný na předmětnou půjčku uhradil pouze částku 3 400 Kč (žalovaný vyšší úhradu ani netvrdil, ani neprokazoval), je i nadále dlužen 11 600 Kč (15 000 – 3 400) kterou je povinen uhradit žalobkyni, když tato zároveň prokázala, že na ní pohledávka za žalovaným přešla na základě smluv o postoupení pohledávky, spolu s úrokem z prodlení počínaje dnem splatnosti půjčky. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala úrok z prodlení až od 2. 7. 2015, přiznal jí soud úrok z prodlení od tohoto data. Třídenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách (výrok I.)

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v poměru úspěchu a neúspěchu, v daném případě v částce 1 231 Kč, přičemž tato částka představuje 55 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 77 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 23 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, písemné podání ve věci samé) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč, když dle předloženého osvědčení je zástupce žalobkyně registrován jako plátce daně. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř. v délce trvání 3 dnů, a to k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř.. Náklady právního zastoupení byly stanoveny podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech.