3 C 68/2023

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marcelou Součkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 40 614,17 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky ve výši 7 750 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 457,42 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 20 481,23 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 500 Kč od 5. 5. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu žalobou podanou dne 21. 9. 2022 domáhala zaplacení 40 614,17 Kč s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne 23. 12. 2020 se žalovaným smlouvu o úvěru č. [číslo], na základě níž žalovaný obdržel úvěr ve výši 15 500 Kč, s tím, že se ho zavázal vrátit do 22. 1. 2021 Smlouva byla uzavřena komunikačními prostředky na dálku. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaný nedostál svému závazku a svým povinnostem, když na poskytnutý úvěr ničeho neuhradil. Žalobkyně pak vedle částky úvěru požadovala uhradit i úrok z prodlení v zákonné výši od 23. 1. 2021 do 14. 3. 2022, kapitalizovaný částkou 3 041,75 Kč a nadále běžící v zákonné výši od 5. 5. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 20 481,23 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč a částku ve výši 7 750 Kč jako smluvní pokutu. Žalobkyně uvedla, že pohledávku za žalovaným z nesplaceného úvěru nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 4. 5. 2022, a to s účinností k témuž dni, s tím, že změna věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 2. 5. 2022.

2. Usnesením Okresního soudu v Berouně č. j. EPR 261630/2022-11 ze dne 20. 1. 2023 bylo řízení částečně zastaveno, neboť žalobkyně vzala žalobu co do částky 1 584,33 Kč představující kapitalizovaný úrok z prodlení zpět.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný se k výzvě nevyjádřil, soud věc rozhodl, se souhlasem žalobkyně uděleným v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a v jejím vyjádření ze dne 31. 5. 2023, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:

6. Ze smlouvy o úvěru č. [číslo] ze dne 23. 12. 2020 a z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru vyplývá, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr v celkové výši 15 500 Kč za podmínek ve smlouvě a ve formuláři uvedených, a to na bankovní účet žalovaného uvedený ve smlouvě, přičemž smlouva neobsahuje podpis žalovaného.

7. Z historie transakcí právní předchůdkyně žalobkyně za období od 7. 12. 2020 do 3. 1. 2021 vyplývá, že tato poukázala dne 23. 12. 2020 celkem 15 500 Kč na bankovní účet, který je shodný s bankovním účtem, který žalovaný uvedl v úvěrové smlouvě. [právnická osoba], ze dne 26. 5. 2023 má soud za prokázané, že majitelem bankovního účtu č. [bankovní účet], uvedeného v úvěrové smlouvě, je právě žalovaný.

8. Z projektu vnitrostátní fúze sloučením ze dne 24. 11. 2016 a ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dne 4. 5. 2022 mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, včetně seznamu postoupených pohledávek, má soud za prokázané, že na základě projektu fúze sloučením ze dne 24. 11. 2016 došlo ke sloučení zanikajících společnosti [právnická osoba] a [právnická osoba] na nástupnickou společnost [právnická osoba] a současně že žalobkyně nabyla mimo jiné i pohledávku za žalovaným, a to s účinností ke dni 4. 5. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 27. 6. 2022 (viz. Oznámení ze dne 27. 6. 2022 a podací arch z 29. 6. 2022).

9. Žalobkyně pak vyzvala žalovaného ke splnění jeho povinnosti před podáním žaloby, a to výzvou ze dne 2. 9. 2022 (viz Výzva před podáním žaloby ze dne 2. 9. 2022 a podací arch ze dne 5. 9. 2022).

10. Soud vyzval žalobkyni usnesením čj. 3 C 68/2023-12 ze dne 12. 5. 2023, aby dotvrdila, zda a jakým způsobem její právní předchůdkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a aby dotvrdila takové skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že úvěrovou smlouvu uzavřela právě s žalovaným. Z vyjádření žalobkyně ze dne 18. 5. 2023 vyplývá, že k výzvě soudu není schopna doplnit žalobní tvrzení, neboť soudu již všechny důkazy, které měla k dispozici, předložila, a tak vzala svou žalobu částečně zpět, a to v rozsahu úroků z úvěru a smluvní pokuty (tedy co do částky 7 750 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 457,42 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 20 481,23 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč). Soud pak postupoval v souladu s § 96 o. s. ř. a řízení ohledně těchto částek zastavil v souladu se zpětvzetím návrhu, přičemž k tomuto procesnímu úkonu nebylo potřeba souhlasu žalovaného, neboť k částečnému zpětvzetí návrhu došlo ještě před jednáním (výrok I.). Předmětem žaloby tak zůstala pouze jistina poskytnutého úvěru 11. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

13. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

14. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

17. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

18. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

19. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

22. Podle § 1968 věta prvá o. z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 o. z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

23. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu co do částky 15 500 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, tedy nesplnila zákonnou povinnost s péčí řádného hospodáře prověřit příjmy a výdaje žalovaného, tak aby měla za osvědčené, že je žalovaný schopen úvěr uhradit. V důsledku porušení donucující ustanovení zákona v průběhu uzavírání úvěrové smlouvy se spotřebitelem je v souladu s ustanovením § 588 o. z. úvěrová smlouva neplatná.

24. Za situace, kdy je úvěrová smlouva neplatná, se může žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, která mu byla prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytnuta, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na jeho straně vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že žalovaný obdržel na svůj bankovní účet částku v celkové výši 15 500 Kč, tedy na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 15 500 Kč, které je povinen vydat. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na jeho úhradu, neboť z provedeného dokazování nevyplynulo, a žalovaný to ani netvrdil, že by na smlouvu o úvěru, resp. na poskytnuté plnění, cokoliv uhradil. S ohledem na to, že žalovaný je v prodlení s úhradou svých závazků, je rovněž důvodný nárok na zaplacení úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení, a to v zákonné výši z částky 15 500 Kč ode dne 5. 5. 2022 do zaplacení. Právní předchůdkyně žalobkyně následně postoupila svoji pohledávku za žalovaným v souladu s ustanovení § 1879 o. z. na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 27. 6. 2022 podle § 1882 odst. 1 o. z. Žalobkyně je tak ve věci aktivně věcně legitimována a její nárok je tak důvodný. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. v délce trvání 3 dnů, neboť pro stanovení lhůty odlišné či plnění ve splátkách neshledal důvody (výrok II.).

25. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 o.s.ř., tj. podle poměru úspěchu, resp. neúspěchu ve věci. Žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější než žalobkyně, a náležela by mu tak poměrná část nákladů řízení, však žádné náklady v souvislosti s tímto řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků.