3 C 8/2023

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marcelou Součkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 72 331 Kč s přísl.

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 53 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 53 000 Kč od 30. 8. 2022 do zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 11 543 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 543 Kč za dobu od 30. 8. 2022 do zaplacení, částky ve výši 7 788,06 Kč a úroku ve výši 66,8 % ročně z částky 53 000 Kč od 30. 8. 2022 do 20. 9. 2022 ve výši 2 078,56 Kč a úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 53 000 Kč od 21. 9. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 30. 8. 2022 dosáhne částky ve výši 183 571 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12 081,82 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 3. 1. 2023 domáhala zaplacení částky ve výši 72 331 Kč jako dluhu z úvěru s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že jako společnost s povolením České národní banky poskytovat spotřebitelské úvěry, uzavřela se žalovanou úvěrovou smlouvu [číslo] na základě níž poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 53 000 Kč. Tvrdila, že k vyplacení úvěru z její strany došlo dne 16. 5. 2022, a to na účet žalované. Dále poukázala na to, že se žalovaná zavázala poskytnutý úvěr vrátit zpět spolu s úrokem ve výši 66,8% ročně, a to v 48 měsíčních splátkách po 3 632 Kč, počínaje měsícem červnem 2022. Zdůraznila, že součástí všech splátek byla vedle splátky jistiny úvěru a úroku za poskytnutí úvěru i měsíční úhrada za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 445 Kč, jak bylo sjednáno v příloze č. 1 úvěrové smlouvy. Žalobkyně dále uvedla, že před poskytnutím úvěru žalované ověřila její schopnost úvěr splácet, a to na základě údajů sdělených přímo žalovanou a dále ověřením její předchozí úvěrové historie v databázích SOLUS a NRKI, když na základě sdělených a zjištěných údajů provedla skóring – hodnocení klienta. Na základě výše uvedených zjištění byla shledána možnost předmětný úvěr poskytnout. Svůj nárok žalobkyně zdůvodnila tím, že žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, a žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 28. 8. 2022, neboť žalovaná se dostala do prodlení již s úhradou 1. splátky, splatné dne 22. 6. 2022, na svůj dluh ničeho neuhradila. Žalobkyně proto požadovala po žalované zaplacení částky ve výši 61 810,83 Kč představující dlužnou jistinu 53 000 Kč a dlužný obchodní úrok do zesplatnění ve výši 8 810,83 Kč, a dále částku ve výši 998 Kč sestávající ze dvou smluvních pokut ve výši á 499 Kč za prodlení s úhradou splátky 1 a 2 po dobu delší 30 dní. Žalobkyně rovněž požadovala uhradit náklady spojené s upomínáním ve výši 400 Kč, sestávající z částky 2 x 200 Kč za každou ze dvou splátek č. 1 a 2, s nimiž se žalovaná ocitla v prodlení po dobu delší 15 dní a dále uhradit pojištění schopnosti klienta splácet úvěr ve výši celkem 1 335 Kč, tj. 445 Kč měsíčně za 1., 2. a 3. měsíc prodlení se splátkami. Žalobkyně se rovněž domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z částky 61 810,83 Kč od 30. 8. 2022 do 2. 1. 2023 v kapitalizované výši 7 788,06 Kč, obchodního úroku ve výši 66,8 % ročně z nesplacené jistiny, tj. z částky 53 000 Kč, ode dne 30. 8. 2022 do 20. 9. 2022 kapitalizovaného ve výši 2 078,56 Kč a obchodního úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 53 000 Kč od 21. 9. 2022 do zaplacení, avšak maximálně do doby, kdy úrok za dobu od 30. 8. 2022 dosáhne částky 183 571 Kč. Žalobkyně požadovala uhradit i zákonný úrok z prodlení běžící od 30. 8. 2022 do zaplacení z částky 64 543 Kč (tj. z jistiny, obchodního úroku naběhlého do dne zesplatnění a smluvních pokut naběhlých do zesplatnění). Žalobkyně před podáním žaloby zaslala žalované výzvu k dobrovolnému plnění, na níž žalovaná nereagovala, a proto se obrátila se svým nárokem na soud.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Žaloba spolu s předvoláním k jednání ve věci byla žalované doručena do vlastních rukou náhradním způsobem (10. dnem po té, co pro ní byla zásilka s předvoláním na jednání uložena u poskytovatele poštovních služeb), a to žaloba dne 1. 4. 2023 a předvolání k jednání dne 27. 4. 2023. Žalovaná se k ústnímu jednání, k němuž byla podle ustanovení § 45 a § 49 o.s.ř. řádně obeslána, nedostavila, na svou obranu netvrdila žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhla provedení žádných právně relevantních důkazů, proto bylo jednáno podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalované.

4. Soud z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění.

5. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu má soud za prokázané, že žalobkyně je registrována jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru s oprávněním od 11. 5. 2018.

6. Z Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/ Smlouva o úvěru [číslo] soud zjistil, že uvedeným návrhem měla žalovaná dne 13. 5. 2022 v 15:52:08 požádat o poskytnutí úvěru ve výši 53 000 Kč a zavázat se žalobkyni vrátit částku ve výši 152 976 Kč v 48 měsíčních splátkách po 3 632 Kč. Návrh smlouvy byl ze strany žalobkyně akceptován dne 16. 5. 2022 prostým elektronickým podpisem. Uvedený návrh byl soudu předložen jako elektronický dokument ve formátu PDF. Z vlastností dokumentu bylo zjištěno, že byl vytvořen dne 11. 11. 2019 a upravený dne 16. 5. 2022 v 06:5 0:38 hod. K dokumentu jsou připojeny dva elektronické podpisy, z jejichž vlastností lze zjistit, že oba byly připojeny žalobkyní. Po připojení každého z podpisů nedošlo ke změně podepsaných dat. Z vlastností podpisů vyplývá, že identita podepisující osoby není známa, certifikát není veden v sezamu důvěryhodných certifikátů a vystavitelem certifikátu je přímo žalobkyně. Tedy žádný z podpisů není založen na kvalifikovaném prostředku pro vytváření elektronických podpisů ani na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis. Podpis u osoby žalované připojila žalobkyně v čase 13. 5. 2022 v 15:52:08 s připojením (otiskem) jedinečného kódu [číslo]. Nelze zároveň přehlédnout, že v textu samotné smlouvy (v zápatí) je uvedena datace verze smlouvy dnem 13. 5. 2022 v 15:52:24, tedy až po jejím tvrzeném podpisu žalovanou. K uvedenému kódu žalobkyně ve svých žalobních tvrzeních uvedla, že kód vepsala žalovaná do SMS zprávy zaslané žalobkyni (spolu se svým jménem a příjmením), čímž se má za to, že vyjádřila souhlas se všemi dokumenty vloženými do klientské zóny žalované na webovém rozhraní žalobkyně, tedy i s návrhem smlouvy. Jedinečný kód vygenerovala žalobkyně a zaslala jej žalované jako variabilní symbol platby 1 Kč, kterou zaslala na účet žalované v průběhu ověřování jeho osobních údajů. Shodným způsobem měl být uzavřen i dodatek č. 1 k návrhu smlouvy o úvěru, jímž žalovaná měla požádat o uzavření smlouvy popsaným způsobem, přičemž veškeré dokumenty, tedy i tento dodatek měl být odsouhlasen jedinou SMS zprávou. Uvedený dodatek byl soudu předložen rovněž jako dokument ve formátu PDF s připojenými elektronickými podpisy žalobkyně se shodnými vlastnostmi podpisů jako u návrhu smlouvy o úvěru, a to jak na pozici klienta, tak úvěrujícího (viz. dodatek č. 1 ze dne 16. 5. 2022). Shodně měla žalovaná podepsat i Přílohu č. 1 k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru – pojištění schopnosti splácet, kterým měla žalovaná přistoupit k rámcové pojistné smlouvě v příloze popsané (viz. příloha č. 1 k návrhu ze dne 16. 5. 2022). Oznámení o schválení úvěru (akceptace návrhu) byla žalované zasláno na adresu uvedenou v návrhu úvěrové smlouvy dne 17. 5. 2022, přičemž do její dispozice nebylo dodáno, neboť dodejka se vrátila zpět žalobkyni, neboť nebyla ze strany žalované vyzvednuta (viz oznámení ze dne 17. 5. 2022 a dodejka). Bezprostředně před tvrzeným podpisem návrhu úvěrové smlouvy byl upraven i Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru – o 1 sekundu (viz. Předsmluvní formulář), přičemž dle vlastností dokumentu byl vytvořen již dne 10. 6. 2020.

7. Žalobkyně předložila částečné výpisy ze svého interního programu, v němž dle svého tvrzení eviduje veškeré pohyby na klientských účtech a klientských smlouvách, z nichž vyplývá, že žalobkyně měla dne 13. 5. 2022 v 15:25:48 (tedy před vytvořením návrhu úvěrové smlouvy a jeho tvrzeným podpisem žalovanou) odeslat na účet žalované částku 1 Kč s variabilním symbolem, který je shodný s jedinečným kódem, kterým následně žalovaná měla smluvní dokumentaci podepsat a textem v poznámce„ Pojistena pujcka [číslo]. Podpisovy kod identifikace klienta pro poskytnuti spotrebitelského uvedu. [právnická osoba]“. Dále měla dne 13. 5. 2022 v 15:27:10 být žalované odeslána na její telefon SMS s textem„ PojistenaPujcka: Vazeny kliente, na Vas BU jsme odeslali platbu ve vysi 1 Kc. VS této platby pouzijte jako podpisovy kod pro odpovedni SMS na tuto zpravu ve tvaru: Souhlasim Jmeno Prijmeni PodpisovyKod. Timto z Vasi strany dojde k podpisu techto dokumentu: Navrh smlouvy, Prilohu c.1 ke smlouve, Prihlaska do pojisteni, Dodatek c.1 ke smlouve o uveru, Prohlaseni klientu, Informace pro klienty poskytovane zprostredkovatelem uveru, formular Hodnoceni klienta, Cestne prohlaseni politicky exponovane osoby, Souhlasy se zpracovanim osobnich udaju - Prehled - dalsi souhlasy.“ Následně pak žalobkyně ve svém interním systému eviduje přijatou SMS zprávu ze dne 13. 5. 2022 v 15:40:31 s textem:„ Souhlasim [jméno] [příjmení] [číslo]“, tedy s variabilním symbolem, jenž byl připojen jako doklad o odsouhlasení a podpisu smluvní dokumentace ze strany žalované.

8. Z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 16. 5. 2022 ve spojení s částečným výpisem z bankovního účtu žalobkyně vedeného u [právnická osoba] ze dne 16. 5. 2022 má soud za prokázané, že žalobkyně odeslala žalované částku ve výši 53 000 Kč, a to na účet shodný s účtem žalované, uvedeným v návrhu úvěrové smlouvy.

9. Z listiny Hodnocení klienta má soud za prokázané, že žalovaná podepsala vyplněný formulář žalobkyně, v němž jsou uvedeny příjmy a výdaje žalované. Konkrétně je uveden příjem žalované ze zaměstnání ve výši 16 600 Kč měsíčně, s tím, že jde o příjem z hlavního pracovního poměru, a dále výdaje na živobytí žalované ve výši 4 250 Kč (s poznámkou životní minimum), náklady na bydlení – ve vlastním bydlení ve výši 3 860 Kč, tedy celkové výdaje 8 110 Kč, když jí při uvedených příjmech a výdajích mělo zbývat 7 490 Kč měsíčně. Z formuláře vyplývá, že žalovaná nemá žít s dalšími členy domácnosti, nemá žádné spoření, jiné úvěry, výdaje na dopravu, výdaje na záliby apod. Rodinný stav je uveden svobodná. Z formuláře nevyplývá, jaké konkrétní doklady byly před poskytnutím úvěru žalovanou poskytnuty, či po ní požadovány.

10. Z kopie přehledu transakcí na účtu žalované za období měsíce března, dubna a května 2022 vyplývá, že průměrný čistý měsíční příjem žalované za období měsíce března až května 2022 činil 17 238 Kč.

11. Z výpisu z běžného účtu žalované za období 31. 8. 2021 do 20. 9. 2021 vyplývá, že na její bankovní účet během období od 31. 8. 2021 do 20. 9. 2021 byla připsána částka ve výši 195 000 Kč, kdy částka ve výši 100 000 Kč s poznámkou„ čerpání úvěru“ a ostatní částky byly blíže nezjištěného původu, a současně odepsána částka v celkové výši 190 020,12 Kč, přičemž jeho konečný zůstatek činil částku ve výši 4 979,88 Kč. Současně z bankovního výpisu vyplývá, že žalované byl zřízen úvěrový účet [číslo] kdy splátka úvěru činila 2 326,83 Kč a zůstatek nesplacené jistiny ke dni 20. 9. 2021 byl vyčíslen na částku 98 412,06 Kč.

12. Z kopie občanského průkazu žalované má soud za prokázané, že žalobkyně měla před uzavřením smlouvy k dispozici doklad osvědčující osobní údaje žalované a její totožnost.

13. Z výpisu záznamů z registru SOLUS ze dne 13. 5. 2022 soud zjistil, že žalobkyně učinila dotaz na uvedenou evidenci s výsledkem, že u žalované není vedena žádná dlužná částka po splatnosti.

14. Z informace z nebankovního registru klientských informaci (NRKI) ze dne 13. 5. 2022 soud zjistil, že žalovaná byla hodnocena se skórem 218, tzn., jako klient v kategorii I., u kterého je vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky a popřípadě zamítán.

15. Z karty klienta – platební bilance má soud za prokázané, že žalobkyně vedla evidenci úvěru poskytnutého žalované, včetně záznamů o provedených platbách žalované, a že u žalované neeviduje žádnou úhradu na úvěrovou smlouvu.

16. Z výzev k zaplacení ze dne 25. 7. 2022 a ze dne 22. 8. 2022 vyplývá, že žalobkyně vyhotovila pro žalovanou výzvy s upozorněním na prodlení s úhradou konkrétních splátek úvěru, s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru, včetně uplatnění nároku na poplatky za odeslání výzvy k úhradě dlužných splátek. Doklad o odeslání upomínek či jejich doručení soudu nebyl předložen.

17. Z oznámení ze dne 28. 8. 2022 vyplývá, že žalobkyně vyhotovila oznámení o zesplatnění úvěru pro žalovanou a vyzvala ji k úhradě částky ve výši 64 543 Kč, avšak již z výzvy ani jiného důkazu předloženého žalobkyní nevyplývá, že by bylo oznámení odesláno či doručeno žalované.

18. Z předžalobní výzvy ze dne 14. 12. 2022 ve spojení s podacím archem ze dne 14. 12. 2022 má soud za prokázané, že žalobkyně zaslala před podáním žaloby žalované předžalobní výzvu.

19. Na základě provedených shora uvedených důkazů má soud za zjištěné, že žalovaná jednala s žalobkyní o poskytnutí úvěru, a že ta jí poskytla částku 53 000 Kč. Žalovaná před podáním žaloby neuhradila žalobkyni ničeho.

20. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

21. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

22. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

23. Podle § 562 o.z. je písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

24. Podle § 561 o.z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

25. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

26. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.

27. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014 (dále jen„ eIDAS) se„ podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

28. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

29. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

30. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

31. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

32. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 33. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

34. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

35. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

36. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

37. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z., přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

38. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

39. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

40. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze částečně, a to v rozsahu 53 000 Kč, neboť žalobkyně nemá za žalovanou pohledávku, která by měla svůj právní základ v úvěrové smlouvě [číslo] uzavřené mezi účastníky, neboť nemá za prokázané, že by žalovaná uzavřela s žalobkyní smlouvu o úvěru právě takového znění, jež byla předložena soudu, a i pokud by uzavřela smlouvu v předloženém znění, má soud uvedenou smlouvu pro rozpor se zákonem za neplatnou.

41. Soud má za prokázané, že žalobkyně s žalovanou jednaly, že žalovaná poskytla žalobkyni některé své doklady (o příjmu, občanský průkaz, osvědčila existenci svého bankovního účtu). Zda byl žalované zřízen klientský účet na webovém rozhraní žalobkyně, soud za prokázané nemá. Soud rovněž nemá za prokázané, že žalovaná zaslanou SMS zprávou podepsala právě smluvní dokumentaci předloženou žalobkyní.

42. K platnosti písemné smlouvy (jejíž existenci žalobkyně tvrdí, a kterou předložila soudu) je ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 o.z. je třeba, aby k ní účastníci připojili své popisy. Elektronický podpis, jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpisem vytvořeným kvalifikovaným prostředkem = v české terminologii rovněž označovaný jako„ kvalifikovaný elektronický podpis“). Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující označit rovněž zaručený elektronický podpis (= v české terminologii označovaný„ zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis“), jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Tedy takový podpis, který je v terminologii zákona č. č. 297/2016 Sb., podřazen pod termín uznávaný elektronický podpis. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. Má-li být elektronický podpis uznán za podpis konkrétní osoby, musí být prokázáno, že splňuje všechny podmínky stanovené v článku 26 eIDAS.

43. Samotná úvěrová smlouva v elektronické podobě – tj. soudu předložený PDF dokument – obsahuje dva elektronické podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě). Oba popisy, tedy i podpis žalované, byly připojeny žalobkyní. Z údajů o podpisu se podává, že má jít v obou případech o podpis osoby s neznámou identitou, jejíž certifikát není v seznamu důvěryhodných certifikátů. Nejde tedy o podpis, který by vyhovoval podmínkám článku 26 eIDAS, neboť není jednoznačně spojen s podepisující osobou (nejméně s žalovanou), neumožňuje její identifikaci a nejméně žalovaná svůj podpis k dokumentu nepřipojila.

44. Může tak jít maximálně o prostý elektronický podpis, z něhož však nevyplývá identita podepisujícího. Zároveň z Dodatku č. 1 k návrhu úvěrové smlouvy bylo prokázáno, že připojení podpisu nemohla učinit žalovaná, když ta měla, dle tvrzení uvedeného v dodatku smlouvu, odsouhlasit zasláním SMS zprávy k rukám žalobkyně texty smluvní dokumentace. Nemohla tak stejným způsobem podepsat i dodatek, jímž se měla s žalobkyní dohodnout na jiném způsobu podpisu dokumentů, než předvídá zákon. Tedy žalovaná nepřipojila svá data (podpis) k jiným datum (dokumentu obsahujícímu smlouvu).

45. Nelze ani přehlédnout, že pokud by měl soud za osvědčené (což pouhým otiskem vybraných řádek z interního systému žalobkyně, aniž by bylo možné sledovat alespoň v rozhodném období časovou neporušenost řady úkonů, soud nemá), že žalovaná zaslala žalobkyni tvrzenou SMS zprávu s VS jímž měla odsouhlasit texty smluvní dokumentace, že tak učinila již v 15:40:31, ač soudu předložený návrh úvěrové smlouvy je pořízen až s časem 15:52:08.

46. V důsledku shora uvedeného žalobkyně neprokázala, že soudu předložená smlouva je shodná se smlouvou, která měla být vložena do klientské zóny žalované a měla jí být odsouhlasena tvrzenou SMS zprávou. Naopak bylo prokázáno, že soudu předložená úvěrová smlouva nebyla podepsána právě žalovanou. Soud tak nemá za prokázaný obsah úvěrové smlouvy, kterou měli účastníci uzavřít, tedy obsah smluvních podmínek, za nichž žalovaná prostředky od žalobkyně přijala.

47. Nelze rovněž přehlédnout, že jedinou SMS zprávou měla žalovaná odsouhlasit celou řadu dokumentů, aniž by bylo možné zpětně ověřit, které konkrétní dokumenty a v jakém konkrétním znění touto zprávou skutečně odsouhlasila, rovněž neměla možnost, některé žalobkyní připravené dokumenty neodsouhlasit.

48. Provedenými důkazy nebylo rovněž prokázáno, že by žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Je pravdou, že žalobkyně před poskytnutím úvěru provedla šetření týkající se úvěrové angažovanosti a platební historie žalované, ale z těchto lustrací, hlavně dle NRKI, vyšla žalovaná jako klient s vyšším rizikem.

49. Co se týká zkoumání úvěruschopnosti, je třeba zdůraznit, že z provedených důkazů rovněž vyplývá, že žalobkyně prověřila pouze a výlučně příjmovou stránku domácnosti žalované. Pokud jde o výdaje, spokojila se pouze s tvrzeními uvedenými v Hodnocení klienta, přičemž v řízení nebylo předloženými důkazy prokázáno, že by uvedené údaje vůbec sdělila žalobkyni žalovaná, nebo že by je sama autorizovala. Pokud jde o příjmy žalované, soud má za prokázané, že žalobkyně měla doložen příjem žalované. Výši výdajů její domácnosti si žalobkyně žádným způsoben neověřovala, a to přesto, že např. výdaje na bydlení žalované uvedené v hodnocení činily pouze 3 860 Kč měsíčně, což je částka, i pokud by bydlela ve vlastní nemovitosti dosti nepravděpodobná (i pokud by hradila pouze spotřebu energií, odvoz odpadu, náklady na vodu a otop, činí s vysokou pravděpodobností za jednu osobu částku vyšší než 3 860 Kč měsíčně). Mezi výdaji není rovněž uveden náklad na dopravu do zaměstnání, ač faktické bydliště žalované je v jiné obci než sídlo zaměstnavatele, přičemž náklady na dopravu budou nezbytnými náklady na získání prokazovaného příjmu. Rovněž není jasné, jakým způsobem žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti vyhodnotila, že žalovaná má dle předloženého částečného bankovního výpisu další splátky úvěrů. Nelze rovněž přehlédnout, že žalovaná neuhradila na úvěr žalobkyni ani první splátku úvěru. Z uvedeného je zjevné, že i při základní opatrnosti muselo být žalobkyni zřejmé, že uváděné výdaje na bydlení a další výdaje nutné na zajištění příjmu velmi pravděpodobně neodpovídají skutečnosti, a že je tak povinna ověřit pravdivost takového údaje. Obdobně platí i ohledně částky na výživu samotné žalované. Z provedených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně jakkoliv výdaje žalovanou podrobila kritickému posouzení. Životní minimum není částka, s níž by bylo možné dlouhodobě vystačit, i pokud by stačila na jídlo, nelze předpokládat, že by žalovaná v následujících 4 letech nepotřebovala ve svých 35 letech žádné výdaje na ošacení, léky, na kulturu, sport, zábavu. Jaké prostředky vynakládá na telefon či internet rovněž nebylo zjišťováno (existence telefonu žalované a její přístup na internet vyplývá ze samotných osobních údajů žalované uvedených na smlouvě, na níž uvádí svůj telefon i emailovou adresu a rovněž ze skutečnosti, že smlouva měla být uzavřena prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně a SMS zpráv odesílaných žalovanou). Lze tak uzavřít, že částka 8 110 Kč měsíčně určená na veškerou spotřebu žalované, včetně nákladů na bydlení a dopravu do práce je nereálná, a že při prokázaném příjmu 17 238 Kč a splátce úvěru poskytnutého žalobkyní ve výši 3 632 Kč měsíčně s další splátkou úvěru u jiného poskytovatele ve výši 2 326,83 Kč, je dána objektivní obava, že žalovaná nebude schopna úvěr řádně splácet (k čemuž ostatně došlo). Ze všeho výše uvedeného je tak evidentní, že žalobkyně nesplnila svoji zákonnou povinnost ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat příjmy a výdaje žalované a dbát přitom na její zájmy, tj. i na zájem být reálně schopna přebíraný závazek řádně a včas splácet. Soud v této souvislosti poukazuje i na to, že je mu z jeho úřední činnosti známo, že většina žalobkyní soudu předkládaných listin - Hodnocení klienta – obsahuje shodné náklady na živobytí i bydlení, přestože jde o zcela odlišné zájemce o úvěr, což samo o sobě vzbuzuje pochybnost o tom, kdo a na základě jakých informací přehled vyplňuje.

50. V posuzované věci, jak bylo popsáno výše, žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnila. Jak bylo soudem zjištěno, žalobkyně si od žalované vyžádala informace a doklady týkající se pouze jejích příjmů, nicméně podstatné výdaje žalované nebyly nijak blíže zjišťovány a ověřovány. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k výdajům žalované v daném případě nemohlo dojít.

51. Za této situace soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru (pokud by její uzavření měl za prokázané) je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná.

52. Pokud jde o argumentaci žalobkyně vztahující se k výkladu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalované může zakládat pouze neplatnost relativní, která musí být žalovanou aktivně v řízení namítnuta, soud uvádí následující. Žalobkyni je z řízení, která vede s různými dlužníky, známa poměrně rozsáhlá judikatura ústavního soudu, převzatá i soudem nejvyšším a následně soudy obecnými, dle níž je nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr sankcionováno právě a jen absolutní neplatností celé úvěrové smlouvy např. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26.2.2019 sp. zn. III.ÚS 4129/18 (jež se týkalo přímo žalobkyně), jehož závěry dopadají i na výklad ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru s účinností od 1.12.2016, neboť na jeho východiscích se nic nezměnilo, jak ostatně konstatuje i Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí z 25.7.2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Tento právní názor vyjádřený nadřízenými soudy našel svůj odraz i v rozhodovací praxi Krajského soudu v Praze např. rozhodnutí ze dne 4.3.2020 sp. zn. 21 Co 279/2019 či ze dne 12.12.2019 sp. zn. 27 Co 221/2019, která byla vydána ve sporech žalobkyně s jinými úvěrovanými.

53. Soud dále výslovně odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci OPR-Finance C -679/18 ze dne 5.3.2020, který uzavřel, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Soudní dvůr tak jednoznačně vyložil, že aplikace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES musí být národními státy provedena tak, aby porušení článku 8 a 23 bylo sankcionováno vždy absolutní neplatností úvěrové smlouvy, tedy neplatností, k níž se přihlíží z úřední povinnosti.

54. Tedy zjistí-li soud při své rozhodovací činnosti, že vnitrostátní právní úprava je v rozporu se směrnicí Evropského společenství, má soud sám rozhodnout o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropského společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem), když tento postup soudu byl připuštěna již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34. a 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu). Když citovaným usnesením byla řešena právě otázka relativní neplatnosti, a to v § 55 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění do 31.7.2010.

55. Za situace, kdy nebyla prokázána existence písemné úvěrové smlouvy, ani její obsah a i pokud by případně prokázána byla, je úvěrová smlouva pro rozpor se zákonem neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o.z., tedy úhrady finanční částky, kterou žalobkyně žalované poskytla převodem na bankovní účet, který žalovaná uvedla v úvěrové smlouvě. Žalovaná na tento dluh před podáním žaloby neuhradila ničeho, tedy na žalobkyni mohlo přejít pouze právo na úhradu bezdůvodného obohacení ve výši 53 000 Kč, včetně nároku na úhradu zákonného úroku z prodlení, který soud přiznal žalobkyni ve výši stanovené v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 od dne 30. 8. 2022 do zaplacení. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř. v trvání 3 dnů, neboť pro stanovení lhůty odlišné či plnění ve splátkách neshledal podmínky (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).

56. Protože nebylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované plnění na základě uzavřené smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu (obchodních úroků, smluvních pokut a poplatků) žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).

57. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, a to tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na poměrnou náhradu nákladů řízení v celkové částce 12 081,82 Kč. Tato částka představuje 46,55 % z jejich celkové výše, tj. z částky 25 954,51 Kč, sestávající se ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 617 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 72 331 Kč sestávající z částky 4 020 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby realizovaných před a po podání návrhu ve věci včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 280 Kč ve výši 3 628,80 Kč. Dále soud přiznal náklady představující náhradu za promeškaný čas ve smyslu § 14 a.t. v celkové výši 400 Kč, tj. 4 půlhodiny á 100 Kč, a náhradu cestovného ve smyslu § 137 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 3 o.s.ř., a to osobním automobilem BMW M5, [registrační značka] k jednání soudu dne 11. 5. 2023 z [obec] do [obec] a zpět, tj. celkem 80 km, ve výši celkem 780,75 Kč (41,20 Kč na litr paliva - benzinu dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., při průměrné spotřebě 10,5 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb.) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 180,75 Kč ve výši 247,96 Kč, která patří k nákladům podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., když dle předloženého osvědčení je zástupkyně žalobkyně registrována jako plátce daně. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř., v trvání 3 dnů, a to k rukám zástupkyně žalobkyně jako advokátky v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok bod bodem III. tohoto rozsudku).