3 C 86/2021

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 4 977,03 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 1 576,03 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 999 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 25. 9. 2020 do zaplacení.

III. Žaloba o zaplacení částky 1 402 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 394,28 Kč, úroku z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 3 401 Kč od 29. 8. 2020 do 24. 9. 2020, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 402 Kč od 25. 9. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 1,50 % ročně z částky 1 999 Kč od 25.9.2020 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 28. 4. 2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 4 977,03 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru na základě smlouvy o úvěru [číslo] kterou žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] Smlouva byla uzavřena dne 3. 5. 2019 ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 16. 5. 2019 prostřednictvím elektronické komunikace. Uvedla, že na základě této smlouvy, jejíž nedílnou součástí jsou [ulice] podmínky smlouvy, poskytl původní věřitel žalované bezhotovostně, převodem na účet úvěr ve výši 6 000 Kč poté, co žalovaná zaslala verifikační platbu ve výši 0,01Kč – 1 Kč ze svého účtu na účet právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaná se zavázala zaplatit celkem částku 7 401 Kč do 2. 6. 2019. Žalobkyně dále uvedla, že prověřila bonitu žalované nahlédnutím do registrů – insolvenční rejstřík, bankovní a nebankovní registr klientských informací za účelem posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas, na dluh zaplatila pouze 4 000 Kč, čímž jí vznikla povinnost uhradit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020 s účinností ke dni 28. 8. 2020, o čemž byla žalovaná písemně informována oznámením o postoupení pohledávky ze dne 8. 9. 2020. Ke dni postoupení činila výše dlužné částky 5 199 Kč a sestávala z jistiny ve výši 3 401 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 1 698 Kč a neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 100 Kč. Ode dne postoupení pohledávky neuhradila žalovaná na svůj dluh ničeho. Žalobkyně s ohledem na prodlení žalované požadovala úrok z prodlení v kapitalizované výši 394,28 Kč a dále z dlužné jistiny úrok z prodlení jdoucí ode dne následujícího po účinnosti postoupení pohledávky. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu výzvou ze dne 12. 4. 2021.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Podáním doručeným soudu dne 1. 10. 2021 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 1 576,03 Kč, představující náklady na upomínání ve výši 100 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 476,03 Kč.

4. Podle ustanovení § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně vzala před prvním jednáním soudu žalobu zpět co do částky 1 576,03 Kč, soud v tomto rozsahu řízení zastavil, přičemž předmětem řízení nadále zůstala jistina ve výši 3 401 Kč spolu úrokem z prodlení ve výši 394,28 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny od 29. 8. 2020 do zaplacení.

5. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s navrženým postupem vyslovila souhlas, žalovaná na výzvu nereagovala, soud tak věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

6. Soud ze spisového materiálu zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti:

7. Ze žalobkyní předložené Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 3.5.2019 a stejného čísla ze dne 16.5.2019, a Obchodních podmínek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] měla uzavřít se žalovanou smlouvy o úvěru a poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 3 000 Kč, resp. 6 000 Kč na účet žalované č. [bankovní účet]. Žalovaná se pak zavázala finanční prostředky vrátit v jediné splátce do 30 dní spolu s úrokem ve výši 690 Kč, resp. 1 401 Kč. Pro případ prodlení s vrácením uvedené částky měla žalovaná uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky a dále náklady spojené s vymáháním dluhu. Uvedené smlouvy neobsahují podpisy žalované a společnosti [právnická osoba], [IČO], která je uvedena v záhlaví. Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpis žalované, ani elektronický podpis, ani jiné elektronické značky prokazující uzavření smlouvy žalovanou.

8. Z výpisu z účtu žalobkyně č. [bankovní účet] a z potvrzení o provedené platbě platební brány [právnická osoba] soud zjistil, že žalovaná zaslala žalobkyni částku ve výši 1 Kč a že žalobkyně vyplatila na účet žalované č. [bankovní účet] dne 3.5.2019 částku 3 000 Kč, dne 10.5.2019 částku 800 Kč, dne 15.5.2019 částku 800 Kč a dne 16.5.2019 částku 1 400 Kč, celkem 6 000 Kč.

9. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 4.11.2021 bylo zjištěno, že majitelkou účtu č. [bankovní účet] byla v období od 27.9.2010 do 4.10.2021 [celé jméno žalované], [datum narození], bytem [adresa žalované], tedy žalovaná.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9.12.2019 spolu s přílohou a potvrzením o úplatě ze dne 19.8.2020 a přílohy [anonymizováno] [číslo] soud zjistil a vzal za prokázané, že pohledávka za žalovanou byla postoupena včetně příslušenství z právní předchůdkyně žalobkyně, společnosti [právnická osoba] na žalobkyni. Z též přílohy dále vyplývá, že žalovaná v říjnu 2019 uhradila právní předchůdkyni žalobkyně částku 4 000 Kč.

11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 8.9.2020 ve spojení s podacím archem ze dne 9.9.2020 soud zjistil, že žalovaná byla o postoupení pohledávky a výši závazku informována právní předchůdkyní žalobkyně, a že jí byla poskytnuta dodatečná lhůta k plnění 10 dnů ode dne doručení oznámení.

12. Z předžalobní upomínky ze dne 12.4.2021, ve spojení s podacím poštovním archem dokládajícím odeslání upomínky dne 15.4.2021, soud zjistil, že žalovaná byla před podáním žaloby k úhradě dlužné částky vyzvána.

13. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné.

14. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. vzal soud za prokázaný následující skutkový stav, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku v celkové výši 6 000 Kč, která jí byla připsána na účet č. [bankovní účet] dne 3.5.2019, dne 10.5.2019, dne 15.5.2019 a dne 16.5.2019 poté, co žalovaná zaslala na účet žalobkyně částku ve výši 1 Kč. Žalovaná na dluh uhradila v měsíci říjnu 2019 částku 4 000 Kč.

15. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

16. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSU“) vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu, kdy nesplnění písemné formy má za následek neuzavření smlouvy.

17. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „o. z.“) je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odst. 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

20. Podle § 561 odst. 1 o.z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

21. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

22. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.

23. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014 (dále jen„ eIDAS) se„ podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

24. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: musí být: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

25. Soud dále vycházel z ust. § 2991 odst. 1 o.z., podle kterého platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Podle § 1879 a násl. o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

26. Ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 o.z. je k platnosti smlouvy třeba, aby k ní žalovaná připojila svůj podpis. Elektronický podpis, jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpisem vytvořeným kvalifikovaným prostředkem = v české terminologii rovněž označovaný jako„ kvalifikovaný elektronický podpis“). Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující, označit i zaručený elektronický podpis (= v českém terminologii označovaný„ zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis“), jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Tedy takový podpis, který je v terminologii zákona č. č. 297/2016 Sb., podřazen pod termín uznávaný elektronický podpis. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. Má-li být elektronický podpis uznán za podpis konkrétní osoby, musí být prokázáno, že splňuje všechny podmínky stanovené v článku 26 eIDAS.

27. Žalobkyně v žalobě uvedla, že se žalovanou uzavřela písemné smlouvy o úvěru, přičemž se jednalo o spotřebitelský úvěr, jak je zřejmé z charakteru smluv. Smlouvy však nebyly uzavřeny v listinné podobě, ale podobě elektronické. Z provedeného dokazování soud nemá za prokázané, že by žalovaná smlouvy uzavřela, neboť za žalovanou nebyly elektronické smlouvy podepsány. Samotné úvěrové smlouvy v elektronické podobě neobsahují žádné záznamy o tom, že by k nim byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronické smlouvy obsahovaly kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis žalované a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvám, jež by mohly být považovány za podpis. Soud proto nemá za prokázané, že by úvěrové smlouvy byly uzavírány právě se žalovanou, a že i pokud by byly uzavírány s žalovanou, že ta uzavřela smlouvy právě s tímto obsahem, tedy, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou vznikl úvěrový vztah.

28. Nad to žalobkyně ani přes výzvu soudu nedoložila, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smluv se žalovanou řádně posoudila její úvěru schopnost.

29. V daném případě dospěl soud k závěru, že mezi účastníky nebylo prokázáno, že došlo k uzavření úvěrových smluv. Podpis žalované na smlouvách nebyl připojen ani v písemné, ani v elektronické podobě, a i v případě, že by bylo prokázáno, že žalovaná smlouvy podepsala, nebyla před uzavřením smluv zkoumána úvěruschopnost žalované. Z žalobních tvrzení v žalobě a z potvrzení o obdržení platby má však soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet žalované celkem částku 6 000 Kč a že žalovaná na dluh uhradila 4 000 Kč. Jedná se tak na straně žalované o bezdůvodné obohacení ve výši 2 000 Kč, které je povinna vydat. Původní věřitel, společnost [právnická osoba] následně postoupila svoji pohledávku za žalovanou v souladu s ustanovením § 1879 o.z. na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 8.9.2020 podle § 1882 odst. 1 o.z.. Žalobkyně je tak ve věci aktivně věcně legitimována. Žalovaná zaslala právní předchůdkyni žalobkyně verifikační platbu ve výši 1 Kč, o kterou byl dluh vůči žalobkyni ponížen. Vzhledem k tomu soud dospěl závěru, že žaloba je důvodná pro částku 1 999 Kč, a proto co do této částky žalobě vyhověl a ve zbylé části žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II., III. rozsudku).

30. Vzhledem k tomu, že žalovaná je v prodlení s úhradou, přiznal soud žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z. z dlužné částky 1 999 Kč ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 8,25 % ročně z této částky. Soud tento úrok z prodlení přiznal žalobkyni až od 25. 9. 2020, neboť z předložených důkazů vyplývá, že žalovaná byla poprvé vyzvána k vrácení dlužné částky oznámením o postoupení pohledávky ze dne 8. 9. 2020, v níž jí byla stanovena lhůta k zaplacení 10 dnů od doručení. Výzva byla žalované odeslána 9. 9. 2020, a s ohledem na ust. § 573 o.z. má soud za to, že zásilka proto byla žalované doručena 14. 9. 2020 Lhůta k plnění tak žalované uplynula dnem 24. 9. 2020 a ode dne následujícího je žalovaná v prodlení. Protože však žalobkyně požadovala více, tj. úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně, přiznal jej soud žalobkyni pouze ve výši 8,25% ročně (výrok II., III. rozsudku). Třídenní lhůta k plnění ve výroku I. pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách a žalovaná o tuto možnost ani nepožádala.

31. O nákladech řízení pak soud rozhodl výrokem pod bodem III. rozsudku ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. a ust. § 146 odst. 2, věta prvá o.s.ř., podle kterého platí, že jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady a rovněž dle § 142 odst. 2 o.s.ř. podle poměru úspěchu ve věci. Žalobkyně se žalobou domáhala úhrady částky 4 977,03 Kč. Žalobkyně následně vzala žalobu zpět co do částky 1 576,03 Kč. Žalobkyně tak z procesního hlediska zavinila zastavení řízení co do částky 1 576,03 Kč, a v této části neměla ve věci úspěch. Soud vyhověl žalobě co do částky 1 999 Kč. Žalobkyně tak byla úspěšná co do částky 1 999 Kč (tj. 40,2 % z předmětu řízení) a neúspěšná co do částky 2 978,03 Kč (tj. 59,8 % z předmětu řízení).